Martrix

Dějiny žádné země nejsou přijímány bez rozporů a téměř žádná historická postava není viděna černobíle. Tudíž je mi úplně jedno, jestli byl sjednotitel Číny despotický maniak, nebo moudrý tatíček lidu. Hrdinu vnímám spíše jako příběh z dob, kdy ještě žil duch starodávných etických kodexů. Bojové scény nejsou samoúčelné rubačky, ale choreograficky nádherně zvládnutý výrazový prostředek, podobně jako tanec. Rozdělení příběhu do tří verzí, odlišených barevným odstínem, nás celou dobu ponechává na vážkách, jak to vlastně bylo. Vše je podkresleno úchvatnými smyčci, herci hrají jako o život, příběh má smysl a dialogy jsou vedeny tak, že neobsahují žádná zbytečná slova. Celým filmem se jako černá nit táhne předurčenost. Všechny postavy mají své místo, svůj úkol, který je nadřazen jejich osobním potřebám. Že to zní povědomě propagandisticky? Víte co? Mě to u Hrdiny nevadí. Těch důležitých myšlenek je tam tolik, že celkové vyznění nepokazí ani nějaký ten rudý virus.

Těžko uvěřit, že jde o více než třicet let starý film. Od doby, kdy se poprvé na diváky vesele zašklebil vetřelec, působí všechny příšery ve filmech, jako jeho více, či méně zdařilé napodobeniny. Z vetřelce se stala opravdová filmová postava a vypadá to, že se jí stejně jako ve filmu jen tak nezbavíme. Což je jen dobře, protože než se bavit tím, jak se navzájem kuchají lidi, raději se budu klepat, odkud na mě vyjukne tenhle chlapík s vaječným bílkem u huby. Největší devizou Vetřelce je výborně budovaná atmosféra a téměř dokumentární kamera. V dějové linii není žádný nesmysl, lidi se chovají tak, jak by se chovat měli a navíc je tam náš uslintaný chlapík, o němž nic moc nevíme. Tedy kromě toho, že má zálibu v likvidování lidí. Napětí a tíživá atmosféra je přítomna každou minutu a netuším jak se to stalo, ale celou dobu jsem si navíc uvědomoval, že jim nikdo jen tak nepomůže. Že jsou ve vesmíru, jehož prostředí vás zlikviduje stejně bezpečně, jako hladový alien. Mrzí mě, že v době kdy se Alien promítal v kině, jsem měl věk maximálně na celovečerák o Maxipsovi Fíkovi, protože na velkém plátně to musel být úžasný zážitek. Scottovi se podařilo stvořit silně nadčasový film, který ve svém žánru nemá obdoby. Pokud máte možnost, doporučuji režisérskou verzi. I když jde jen o pár minut navíc...působí to tak nějak kompaktněji.

Až se zvedne déšť, jsem viděl před mnoha lety v rámci nějakého festivalu. Byl v originálním znění s anglickými titulky a live tlumočen do sluchátek. Nevím co to bylo za tlumoka, ale nedalo se to poslouchat, takže sluchátka letěla do držáku na pití a příležitost dostala má "masabob" angličtina. I když jsem rozuměl tak 40%, věděl jsem co, proč, jak... . Nebo jsem si to aspoň myslel. V průběhu těch deseti let jsem si na tento film vzpoměl vždycky, když přišla řeč na nejlepší filmové zážitky. A pokaždé jsem si říkal, že ho někde musím sehnat. Letos se mi to povedlo, takže jsem se na něj podíval i s českými titulky. A víte co? Je to tam pořád. I když jsem před deseti lety nerozuměl zdaleka všemu, co bylo řečeno. Protože tento film je hlavně o pocitech. Je to jemné a přesto silné, je to na první pohled o ničem důležitém, ale vlastně o tom nejdůležitějším... . U tohoto filmu je hloupost psát o kameře, nebo scénáři. Co možná smysl má, je malá rada. Zvolněte a nečekejte,, že se bude všechno dít podle zaběhlých představ o asijských filmech. Ame agaru má svoje tempo a vy se buď přidáte, nebo budete jen koukat na obrázky. Proto nemá smysl psát recenzi v tom "technickém" duchu. Dávám 100% a jsem rád, že nás je víc.

Nejdospělejší filmová adaptace komixu. Nejanarchističtější padouch filmového plátna. Nejlepší scénář, s nejvěrohodnějšími dialogy, jaké komixová adaptace může nabídnout. Nejlépe zahraný záporňák, v celé sérii o Batmanovi. Největší Batmanova prohra v celém sérii o Batmanovi. Nejpříjemněji strávených 146 minut u filmu, za min. poslední dva roky.

Přiznám se, že mě jakožto fanouška DM přivedlo k filmu hlavně jméno režiséra A. Gorbina. Že je to profi fotograf, je na filmu znát snad z každého záběru. Kamera je statická a dává tak prostor v klidu sledovat pád jednoho vcelku normálního, nemocného človíčka. A neuhne se ani před emocemi, které bolí i vidět, natož je s ním prožívat. Přitom se mu nedělo nic, co by neznala většina z nás. Jen ten způsob jak se s problémy vypořádal....Když jsem se dočetl, že scénář byl tvořen na motivy životopisu, který napsala vdova po Curtisovi, trochu mě to zamrzelo. Milovala ho tak moc... Nejsem si jistý, jestli by o něm dokázala napsat Pravdu. Nicméně ani to nemůže devalvovat vynikající výkony všech herců i výbornou režii a kameru. Post-punk a počátky nové vlny nejsou zrovna můj šálek kávy, ale po zhlédnutí filmu, jsem si soundtrack opatřil. Pokud se bojíte poslouchat zraněné a ztracené duše, filmu se raději vyhněte, protože tam je i uvidíte.

Jedna z nejlepších komedií, která nemá jediné hluché místo. Herci vynikající, hlášky nezapomenutelné, humor nadčasový. Nenapadá mě, co kdo vyšťoural, aby dal horší než plné hodnocení.

Původně jsem chtěl napsat jak moc mě mrzí, že i když udělali Ethan Hawke, Sally Hawkins a taky Aisling Walsh nádherný film, že je téměř celý smyšlený. Chtěl jsem psát o tom, že v biografii Lance Woolavera není životní příběh Maud zdaleka tak romanticky laděný. Ale víte co? Kašlu na to. Ano, strašně moc si toho scénáristka domýšlela a idealizovala, ale povedlo se jí nacpat mi knedlík do krku a dojmout mě. Ne skutečným příběhem Maud Lewis, ale tím vymyšleným, kterému dali život Sally Hawkins s Ethanem Hawkem. Tolik niterných pocitů a taková koncentrace potlačených emocí...nic co bych chtěl vidět v kině...ideální film pro zimní večer. Film, po kterém máte velkou potřebu říct vaší drahé polovičce: promiň, že jsem občas bručoun, mám tě moc rád.

Nepochybuju o tom, že by Denis Villeneuve udělal hutné drama i z pokračování Ovečky Shaun. Ten chlap je skvělý filmař. Použil vše, co dnešní technologie dokážou nabídnout a postavil 35 let dlouhý tunel vedoucí od (v některých ohledech) přeceňovaného Blade Runnera, k Blade Runnerovi 2049. V době vzniku BR 1982 se objevila umělá inteligence jen v pár filmech a vzbuzovala nemálo otázek. Navíc Scott příběh ovinul do působivého audiovizuálního kabátku, který byl na tu dobu opravdu velmi zdařilý. To spoustu lidí ohromilo. Ale dnes, v záplavě filmů a seriálů s tématikou UI? Lidem bez fantazie (popcornářům) musí připadat, že už bylo řečeno skoro vše. BR 2049 si tak nemohl vystačit "jen" s poctivou filmařinou. Musel stavět na 35 let starých základech, přičemž se samozřejmě čekalo, že bude použito vše, co se filmaři za těch xx let naučili a co dnešní technologie umožňují. A současně, že přijde s novými nápady. Jenže tvůrci na to šli trochu jinak. Ten svět je natolik plastický a bohatý, že je možné ho roztahovat, rozvíjet odbočky...a přitom neparazitovat, nevykrádat. Jenže spoustě lidem to nestačilo. BR 2049 velmi uškodilo, že je to pokračování, od kterého se čekaly zázraky. Kdyby film vznikl v tajnosti před Příchozími, nejspíš by všichni vyplázli 5* už jen z toho šoku, jaký je Villeneuve dobrý filmař. Ale abych nebyl pokrytec. Po prvním shlédnutí, jsem dal 4*. I když mě to mrzelo stejně, jako dát premiantovi za 2, protože udělal přesně to, co se po něm chtělo. Po shlédnutí doma...v přítmí obýváku a sám, bez smradu popcornu, se dostavilo přesvědčení, že jde o jedno z nejlepších sci-fi, za posledních mnoho let. Že bych nic nezkracoval, že ty dlouhé záběry, včetně zvukové kulisy, dokonale ladí s tempem vyprávění. Je to stejně nedoceněný skvost (i mnou), jako svého času BR 1982.