Poslední recenze (120)

Katedrála (2022)
Jsou některé osudy fascinující a pak jsou takové, které jsou svým způsobem dechberoucí. Takový je případ i Justa, hlavního protagonisty převážně střihového dokumentu a katolické parafráze na "muže, který sázel stromy", který se rozhodl postavit si tak trochu "katedrálu na mýtince". Ba ne, je to spíše nádherný obraz toho, kterak šílenost hraničí se svatostí (sv. František z Assisi), ohromná vůle a vize s nerudností, absence vzdělání s genialitou, jakési syrové umění s moderním environmentalismem... Samotná zápletka, fakt, že někdo téměř sám staví něco tak komplexního a monumentálního jako je katedrála, by stačilo na spadnuté dolní čelisti. Jenže celý ten příběh v sobě jako by skrýval mnoho dalších rovin a archetypálních podpříběhů. "Kruh je od Boha, pravý úhel od ďábla..." Myslím, že tento film ve mně bude rezonovat ještě dosti dlouho.
Dívka, která sní o čase (2022)
Trošku rmoutící obraz toho, kterak šamanismus 21. století v Koreji postrádá nějakou estetickou poetiku: místo kimkidukovsky laděných horských potůčků a dřevěných svatyň jsou to spíše barevné fangličky z čínského výprodeje. Ale když necháme tenhle můj naivní europocentrismus stranou, jedná se o zajímavé časosběrné pojednání, kde kolidují sny mladé dívky s určitým sebefatalismem a iracionální tradice s racionální přítomností. To vše s pár prostřihy jak z Masterchefa, kde místo Gordona Ramseyho vše sleduje babča. Tentokrát se na oheň hodí sušená treska, k svíčkám se podává ovoce.

Intimní osvětlení (1965)
"Maruš není žádná intelektuálka... ale čuchni. To je domácí." Film, který oplývá příjemným subtilním humorem a několika hláškami je snad určitou sondou do mezilidských, přátelských a rodinných vztahů, přesto je to dílo víceméně bez zápletky a obsahu. Jen ten určitý konflikt středního věku pod nánosem štamprlí nakonec vybublá. Mě často tyto frekvence českého novovlnění, tedy jakési zpěvné neherectví, "homolkoidně" vystavené rodiny a pomalé tempo, míjí, neumím se na ně naladit. Najíždění autem do slepic, ženy v roli hospodyněk či znuděných estetických přívěšků, tlachání o ničem, to vše mě trochu dráždí...