Tom Hardy

Je hrozně jednoduché dělat si legraci z lability scénáře, ale nemyslím, že by to byl ten úhlavní nepřítel filmu. Je totiž v zásadě jedno, jaké ptákoviny nám předkládá, pokud jsme ochotni jim věřit. Ostatně, stačí vzpomenout na (trošku odbočím, pravda, ale má to svůj důvod) Nepřítele státu, který působil v době uvedení téměř jako sci-fi a nějaký expert (buď CIA nebo NSA) později pobaveně prohlásil, že film měl technologie v pořádku, jen už ukazoval ty hodně zastaralé. Takže čert vem schopnosti Alberta. Může být. Film ale totálně selhává ve vykreslení vlastního světa a divák tím pádem tápe, jak co funguje a nemůže přijmout pravidla hry. Stejně tak nefunguje dramatická vložka (Karel Janák se v thrilleru opravdu nenašel) a příliš nepomáhá ani to, že většina postav působí vrcholně nesympaticky. Bez přehánění můžu říct, že kamarádka hlavní hrdinky působí jako hrozná kráva a kdykoli se vrátila na scénu, prožil jsem menší mrtvici (současně je na té postavě bolestivě patrné, že byl film původně napsán jako komedie). Ze slabého výsledku nemám žádnou radost už proto, že vítám každý český kousek, který se nebojí vstoupit do jiných žánrových vod a Důvěrný nepřítel má náznaky toho, že někdo jiný by s tímhle týmem a rozpočtem mohl zvládnout natočit i dobrou věc. Finální akce je svým neumětelstvím až roztomilá a v tu chvíli už se z filmu stává čirá parodie ("závod" tramvají je jednoznačně top). Menší palec nahoru za pointu, která rozhodně má něco do sebe a za epickou hudbu Ondřeje Brzobohatého. Je sice jak z úplně jiného filmu, ale je fakt dobrá! 30%

Neobratný pokus o komedii v kousavém stylu Woodyho Allena, na který nemá Victor Levin režijně ani scenáristicky. Ty dvě hvězdičky jsou jen za ústřední dvojici, která ze svých postav dostává maximum (možná i víc, než by si Levin zasloužil) a za jejich nasazení v dlouhých scénách bez střihu, kdy vedou náročné kulometné dialogy. Kdyby byly aspoň o trošičku přirozenější, mohla z toho být (když už nic) obstojná vztahovka. Takhle se ale jen tlačí a tlačí a nakonec z toho nic není.

Bohužel potvrzení toho nejhoršího možného scénáře. Stallone po vzoru Willise přebírá ve filmu Stevena C. Millera pozici "15 minut za pár milionů", Dave Bautista je tu jen proto, že by jedno zajímavé jméno na plakátě bylo málo a celek je tak laciný, až z toho jednoho - minimálně při vzpomínce na povedený první díl - chytá u srdce. Ono by nevadilo, že je to laciné idiotské béčko, kdyby s tím ovšem někdo dopředu pracoval. Namísto toho tu máme 3x menší rozpočet na film, kde má být to úplně nejvíc ultra high-tech vězení na světě. A to je problém. Plán útěku 2 mohl se stávajícím scénářem klidně fungovat. Ale potřeboval by větší rozpočet na lepšího vypravěče, kvalitnější kulisy a triky (Power Rangers blesky jsou asi nejdál) a výraznější obsazení nových postav. Se stávajícími omezeními vzniklo něco, vedle čeho vypadá i Věznice Fortress jako propracovaný hollywoodský velkofilm. Velké (ale očividně nevyhnutelné) zklamání a nejhorší Slyův film od Italského hřebce.

Film, díky kterému si uvědomíte, jak dobrou adaptací 451 stupňů Fahrenheita bylo Equilibrium s Christianem Balem....

Dlouho po projekci jsem váhal, proč mě to nevystřelilo ze sedačky. Ano, jednotlivé momenty mě uměly odrovnat, ale celek jsem spíše tak prošel, než abych se nechal strhnout. Navíc jsem si po dlouhé době uvědomil, že mám v rámci komiksů své limity, protože mě nástup "tajemného monstra" nechal chladným a ačkoli to zřejmě pro hardcore fandy komiksů bylo něco, jako když pro osmdesátkaře nastoupil v Expendables 2 Chuck Norris, já tu jen pokrčil rameny a řekl si "Aha, a to je všechno?". Pro srovnání jsem si dal o den později jedničku a došlo mi, proč mi dvojka sedla méně - funguje skvěle v jednotlivostech, díky úspěšnému předchůdci si může dovolit více cameo výstupů, ale celek pro mě postrádá zajímavější rámování. Netvrdím, že Cableova motivace není dostatečná, ale zrovna tuhle zápletku využila ne až tak dávno jedna (nebudu spoilerovat) fantastická sci-fi, kde se také cestovalo časem. A netradiční romance v jedničce mi přeci jen přišla živější a zajímavější, než sbližování se s frackem, co nedokáže jinak než vidět rudě. Nemluvě o hrubě nevyužitém potenciálu Davida Leitcha na režijní stoličce. Ne že by odvedl špatnou práci, ale v akci není prakticky cítit. Doufal jsem, že jeho angažování dodá akčním scénám zemitost a syrovost, ale Leitch se ochotně poddal trikům a vesměs tak jeho angažování postrádá smysl. Ale nechápejte mě špatně. Dvojka mě bavila, u několika momentů jsem se smál jako už dlouho ne a Brad Pitt tu má jednu z nejlepších rolí své kariéry. Jen mám pocit, že to funguje hlavně jako sled časově omezených gagů, které už za 10 let vlastně nikdo moc (z nových diváků) chápat nebude. A myslím, že to pro jedničku neplatí. 70%

Skvělý žánrový film, pokud mu odpustíte to, že pointu by ve skutečnosti každá příčetná společnost odhalila dávno předtím, než by situace přešla do takového extrému, a akceptujete s nadhledem finální záběr, který víc patří do pokleslé zábavy dob minulých než do současného chytrého hororu. Režijně je to každopádně velká lahůdka. Krasinski má ohromný cit pro budování napětí a i když mu občas logika hapruje, prací s herci a prostorem to prodá. Velká radost a konečně TICHO v kině.

Tolik v zásadě dobrého a tak mizerný výsledek. Duncan Jones zažívá sešup Shyamalanovského ražení. To, co dříve zvládal bez většího zadýchání, je najednou nedostižné. Příběh pořádně nechytne, emoce nefungují. Je to tak nefunkční, až to jednomu nedává smysl - je to jako se koukat na sexy holku a necítit VŮBEC NIC. Pokud vám z filmu o hledání ztracené milované bytosti vyjde to, že nejzajímavější postavy jsou psychopat a pedofil, víte, že je něco hodně špatně. Myslím, že základní chybou je v tomhle případně neodhadnutí nejsilnějších stránek příběhu. Hlavní hrdina (vzhledem k tomu, jak je ta postava napsaná a uchopená) totiž opravdu není materiál na tahouna a neměl by být v centru dění. Kdyby to bylo hlavně o tragicky nevyrovnané postavě Paula Rudda, udělali by tvůrci imho mnohem lépe. Snad příště, Duncane, snad příště.

Jednička byla takovou fajn kouzelnickou kopií Dannyho parťáků. Pro dvojku Podfukářů ironií osudu platí to samé, co pro Dannyho parťáky 2 - chybí lehkost, je to nepřehledné, hrozně chtěné a utápí se to ve vlastním úspěchu. Zabiják série.

Vždycky jsem měl pro scenáristickou tvorbu Alexe Garlanda slabost a Ex Machina mě utvrdila v tom, že tenhle autor ví, co dělá a dokonce je nejen schopný scenárista, ale i režisér. Annihilation mě ale minulo. Není to o tom, že bych nechápal, co chce autor říct, ale zvolená forma mi nesedla. Areu X, do níž se postavy vydají hledat pravdu, kamera jakoby rozpíjí, aby zvýraznila její snovost. Potud dobře. Ale samotný prostor je poměrně fádní a navzdory solidnímu rozpočtu toho příliš nenabízí. Příběh obsahuje hned několik zajímavých odboček (tíže z nevěry, ztráta času v zóně), ale ani jednu hlouběji neprozkoumává. Jsou tam buď proto, že byly součástí knižní předlohy, nebo chtěl Garland poměrně prostou základní kostru něčím ozvláštnit, ale už nenašel hlubší zapojení. Konec je sice odvážný a rozhodně se široce vyhýbá mainstreamu, ale to nutně z Annihilation ještě nedělá dobrý film. Dvakrát tolik, když je "překvapivá" pointa dopředu odhadnutelná (navíc nemá vlastně pro děj hlubší význam, neboť její nositel není aktivním hybatelem děje). Pokud to srovnám s podobně osobitou Fontánou, která stála víceméně stejné peníze, vychází mi z toho Annihilation jako chudší sci-fi kousek, kde bych určité prvky obdivoval u začínajícího autora, ale na někoho Garlanda formátu je to na můj vkus až příliš vnitřně vyprázdněné a strojené. Z možné sci-fi roku se tak nakonec vyklubal film, z něhož stojí za citaci pouze geniální scéna s "lidským hlasem". To je jednoznačně moment, který si zaslouží své místo v historii sci-fi žánru. Pro mě zklamání srovnatelné s pocity, jaké jsem měl u sci-fi Mute od Duncane Jonese, což je shodou okolností také film, který má na sobě nálepku Netflixu.

Dějově milá ozvěna béček z počátku devadesátých let. V rámci hláškující postavy skvělá pocta Poslednímu skautovi. Ale zoufale tomu chybí vyvážené tempo, lepší výběr herců (ztracená Maggie Grace prostě nikdy nebude umět hrát) i silnější záporáci. A těžko říct, jak mohl někdo s vážnou tváří pustit do éteru film s tak okatě digitální akční sekvencí na dálnici (vypadá jako demo hry z prvního Playstationu). Výborná úvodní "fyzická" akce, famózní Guy Pearce a sympatický chuťový ocas žánrové akční blbiny, která chce jenom pobavit. Škoda, že se tu škatulku nepovedlo stoprocentně naplnit... 70%