Tom Hardy

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep…

... pochyboval snad někdo?:)

Největší matlanina, co jsem letos viděl. Asi si budu muset přečíst knihu, abych zjistil, jestli je tak ujetá jenom filmová adaptace...

Jiný přístup, jiný film. Je mi jasné, proč si Helgeland léta tvrdohlavě prosazoval svoji verzi, i když ta původní došla tak dobrých ohlasů. Jeho vize Porterovy cesty se nese v podstatně temnějším duchu (i když tu nejsou „tři malá prasátka“). Zmizel modrý filtr, zmizely voicovery, zmizel Kris Kristofferson a posledních třicet minut (pro verzi z 99tého bylo po odvolání Helgelanda přetočena téměř polovina filmu). Zatímco sestřih z 99tého tíhne zvoleným stylem spíše k tarantinovkám a ritchiovkám, Director's Cut je čistá noir záležitost, která mi svým finále připomněla excelentní přestřelky z Neúplatných. Vzniká tak unikátní situace, kdy máme dva filmy na jedno téma, s jedním základem a mnoha stejnými scénami a přesto jsou oba filmy ve výsledku naprosto rozdílné, co se fílingu týče a oba jsou naprosto vynikající… něco podobného ve filmové historii nepamatuju.

Zajímavý námět je zcela zbytečně rozmělňován neustálým pendlováním mezi románky postav, takže tvůrci zcela nesmyslně kombinují Fallout a Dawsonův svět, což je prostě dost krkolomná kombinace. Každopádně to není ztráta času, rozhodně je Jericho „o něčem“, akorát jednoho naštve, že to skutečně zajímavé (a pro děj podstatné) by se vešlo tak do šesti dílů a ona jich má první sezóna hned 22…

Michael Bay už pomalu začíná nudit. V Transformers si člověk lehce připomene všechny jeho filmy (nástupy jednotky – Armageddon, kamera rotující během střílečky v uzavřené místnosti – Mizerové 2, dálnice – Mizerové 2+Ostrov, světlice – Skála), ale to by mi až tak nevadilo, kdyby Míša naservíroval aspoň jednu akční scénu hodnou zapamatování. Bay rozhodně umí hezké obrázky, ale naprosto nemá cit pro dynamiku scén, takže buď je akce nepřehledná a nebo nevhodně zpomalená. To už by mi přišlo vhodnější, kdyby byly celé akční scény zpomaleně, aspoň by bylo jasné, kdo s kým bojuje a jak. Tradičně nechybí povedené hlášky a sem tam opravdu vtipné pasáže (Transformers na zahradě), nicméně jakmile z plátna sleze Shia LaBeouf, začíná to nepříjemně zavánět patosem, což částečně napravují vtipné vedlejší figurky v podání Anthonyho Andersona, Johna Turturroa a Bernie Maca. A k tomu tuna povinných patetických keců a nefunkčních citových výlevů. Chvílemi mě to strhlo, ale vždycky se našlo něco, co mě dokázalo vyrušit a připomenout mi, že mám na ruce hodinky. Být mi 12, asi bych si tuhle řež užil víc, takhle 3 hvězdičky pro film, který si jen tak znovu nepustím…

Neskutečný úlet, který se první hodinu tváří jako muzikál, pak přeřadí na absurdní drama (u "dusícího" tučňáka jsem sípal smíchy - vypadal, že každou chvilku umře) a ke konci se zvrhne v tvrdou agitku se sloganem „tučňáky má každý rád“. Animace je úchvatná, některé písničky mají styl, ale tempo je protivně asynchronní a po celou dobu ruší svou neustále se střídající náladou. Oscara to dostalo čistě proto, že teď letí ekologie, v jiném roce by to porota zametla pod koberec. Smutný důkaz toho, jak trend převládá nad kvalitou…

Obchodník se smrtí (velice nešťastný český distribuční název) je i přes milostnou dějovou linii především filmem o hrozbě teroristického útoku a s ním spojené slepé oddanosti. Scénárista Corrado Calabrò však vidí teroristu v naprosto každém muslimovi, díky čemuž snímek ztrácí na výpovědní hodnotě a stává se pouhým xenofobním výkřikem, jenž díky své černobílé vizi nakonec vyzní do ztracena i přes závažnost probíraného tématu. Je to celkem škoda, neboť režisér Renzo Martinelli dokáže slušně budovat napětí a když mu zrovna scénárista nehází klacek pod nohy v podobě naprosto absurdní scény (Alceův krkolomný útek před zabijáky mě svou hloupostí až rozesmál), dokáže z herců vyždímat maximum. Především pak finále se Martinelliovi vskutku povedlo a jen veliká škoda, že podobný moment není využit v nějakém lepším filmu.

Potencionálně silný, v momentech okouzlující, ale v celku roztřesený film, který postrádá sebevědomější tah na bránu. Costner je sice fajn "maniak", ale to skutečné požitkářství mi v jeho režii uniká, Demi je pro změnu otrokem malé charakterizace a tak jediný skutečně uvolněný part připadá Williamu Hurtovi, který si Brooksovo druhé já patřičně užívá. Tvůrci zřejmě viděli seriál Dexter a chtěli se mu přiblížit, ale k tomu jim chybí jak 1) rafinovanější vraždění, tak 2) lepší dialogy a především 3) lepší postavy. Rozhodně jsem se nenudil, ale právě proto, že je Dexter dle mého nejlepším seriálem nové vlny, nemůže být v mých očích Mr. Brooks ničím víc, než pouhým dalším zabijákem z řady… i když má Costnerův šmrnc.

Ujetý horor (?), oscilující mezi zhulenou verzí Alenky v říši divů, původním Okem a Japonskou taneční videohrou. U míče jsem netušil, jestli se mám smát, nebo si zoufat a podobně na rozpacích jsem byl po většinu filmu. Pokud bylo prvotním cílem Pangů bavit, pak měli být ve svém směru rozhodnější, pokud má jít o nějaký nový přístup k hororovému žánru, tak doufám, že bude mít jepičí život…