Flakotaso

Flakotaso

Filip K.

Česko
jaromil, cinefil a samozvaný guru

Jabber: buržoust Antonioni

50 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31
    • 17.7.2017  22:19

    Krásně dynamický film s parádním "nervním" hereckým výkonem Mircei Diaconu (dále viz Huppert v Schroeterově Malině, celý Zulawski, Petri apod.) a skvělými ženskými postavami. Vytahování jablek z všemožných kapes při každé příležitosti ála Pan Tau či jiný kejklíř je velice stylové - divím se, že se toho nápadu dosud nikdo nechytil.

    • 17.7.2017  22:09

    Rebelství podle Malicka Coelha: skákat v obleku do moře. WOW! Otravnějšího režiséra snad neznám.

    • 24.6.2017  16:59
    Jizva (1976)
    ***

    Celovečerní debut Krzysztofa Kieslowského vychází ještě z režisérových dokumentárních kořenů a tak se zdaleka nepodobá jeho pozdějším opusům, směřujícím k mnohem větším přesahům. Na dobu vzniku se však Jizva dotýká poměrně odvážného tématu – rozdávání státních zakázek na výrobu továrny a s tím spojenými morálními, pracovními, osobními a politickými problémy. Divák se do jinak docela chladně a s odstupem natočeného filmu dostává pouze skrze postavu nově dosazeného ředitele vznikající chemičky, což byl jistě režisérův záměr (výborný Franciszek Pieczka). V závěru filmu, který obsáhl několik let jeho ředitelování, je hlavní hrdina vyčerpán – ví, že udělal množství chyb, ale zároveň se snažil jednat dle svého vědomí a svědomí. V jeho mysli jsou tyto dvě veličiny neoddělitelné a v „systému“, nikoli pouze socialistickém, to možná ani jinak nejde. Z dnešního pohledu je zde zajímavá významná role novinářů, kteří se samozřejmě nesnaží přímo odhalit „nepravosti“, ale mluví o popsání věcí a lidi takových jací jsou (a nepravosti už snad vyplynou samy, což je tázajícím i dotazovaným jasné) – že by novináři nebyli hlídacími psy pouze demokracie?

    • 24.6.2017  16:57
    Ten třetí (1972)
    ***

    Egon Günther, který se často věnoval historickým látkám a adaptacím klasických románů, se ve filmu Ten třetí zabýval tématem zcela odlišným a to postavením ženy v moderní socialistické společnosti. Hlavní hrdinka, matematička na počátku středního věku, se zde potýká právě s předsudky této společnosti – žena si prý nemůže vybrat muže, dle standardů to musí být právě naopak. A tak když v jistém Hrdlitschkovi, kterého zná od vidění z práce, najde ideálního potenciálního partnera, snaží se jej spíše zaujmout než ulovit, jelikož sama nemá příliš zkušeností. Film lavíruje mezi experimentálnější narací konce 60.let, obsahující skoky v čase tam a zpět a poměrně suchým realismem. Výsledkem je docela kvalitní, ale přesto poněkud „vlažný“ film, jehož nejvtipnějším momentem je scéna v bytě u „prvního“, kdy v hrdince, dosud nesmělé panně, probudí oheň až náhodně zaslechnutá revoluční píseň „Bandiera Rossa“.

    • 19.5.2017  23:58

    Svou strohostí a zároveň analytičností, úhlem zkoumání postav, důrazem na realističnost, popř. rámováním obrazů a střihem mi to připadalo jako takový kompromis mezi bergmanovským a hanekeovským přístupem. Výborný, nenávodný a pečlivě "zosnovaný" (zrovna toto slovo nebylo použito náhodou) film. Není se co divit, že Malmrosovy díla jsou v Dánsku klasikami.

    • 15.5.2017  02:30
    Jackie (2016)
    ***

    Jak nemám Natalii Portman rád, tak lze říct, že tuto roli zahrála docela působivě. Podivuhodná je především modulace hlasového projevu, která kolem filmu možná časem vytvoří kultovní status, kdoví...každopádně jako komplexní herečka mě zajímat nezačala a ani nezačne, tyhle typy jako ona, Rooney Mara, Marine Vacth a podobné mě nudí herecky i esteticky. Pakliže je ale Larraínův film myšlen jako tryzna, tak se mě nedotkl a vlastně je mi obecně nesympatické vytvářet kolem "hlav" jakési polobožské aury jenom proto, že byly/staly se "hlavami" nebo manželkami "hlav" a proto strašně trpěly. Takže tři hvězdy spíše jenom za poměrně svěží formu - kamerové, střihové a hudební nápady to hodně táhnou. Larraín mi ale stále připadá jako poněkud přeceňovaný filmař.

    • 15.5.2017  02:10
    Uteč (2017)
    **

    Zatím asi nejméně zajímavý film roku 2017.

    • 26.3.2017  03:16

    Jeden z oněch bájných kazetoidních buddy movie přelomu osmdesátek a devadesátek, který mi dnes už připadá těžce za zenitem všeho, co dělá film živým. Postnoirová stylizace první poloviny je fajn, ale stejně tomu nakonec trčí sedlácká sláma z bot na první pohled od žehlicího prkna (nebo pohled zpoza mísy sladkého popcornu). Že se někdo tváří znuděně a u toho fuckuje už dnes nikoho nezajímá, sorry Bruci a Halle Berry onen lascivní odér sexbomby taky dávno ztratila, pokud ho kdy vůbec měla nad rámec průměrnosti. Poslední věty jak z libovolného dílu Kobry 11 už to taky nezachrání. Avšak záporáci v Citroenu DS pobavili upřímně. A předpokládám, že tento film mají hodně rádi zubaři.

    • 16.1.2017  16:14
    František svého druhu (TV film) (2014)
    **

    Gogola je případem tvůrce, jehož teoretické přístupy a politické názory jsou mnohem zajímavější než samotné výsledné filmy. V nich se to poté všechno většinou ztratí a sleje v jakýsi unylý a příliš chtěný pokus, který přitom na papíře určitě přetékal zajímavými a podnětnými nápady. Stejně je tomu i u tohoto filmu, nemluvě o nepříjemné přítomnosti ČEZu.

    • 24.12.2016  15:26
    Indignation (2016)
    ***

    Shodou okolností jsem předlohu nedávno četl a tak mě nejvíce překvapilo, jak jsou zde jednotlivé scény až téměř slovo od slova "přehrány" na kameru. Že by ale Schamusova adaptace fungovala jako opravdu dobrý film se říci nedá. Chybí zde nějaká jednotící linie, ani ne tak co do tématu, snímek spíše postrádá promyšlenější rytmus, který by z něj udělal něco více pohlcujícího. Scény jsou za sebe mechanicky naskládané, ale nekomunikují spolu směrem vpřed ani vzad. Další věcí je až přílišná komornost - možná šlo o záměr, možná o nedostatek rozpočtu - ta zde však není obohacující, ale stísňující. Z románu takový pocit nečiší, zde se tak jedná o Schamusovu (nad)interpretaci, který celý film natočil stejně bezvýchodně, jaký je v jinak poměrně "lehkonoze" vyprávěné knize pouze závěr. Lerman si s rolí poradil poměrně slušně, jedinou opravdu povedenou a fungující jednotlivostí na Schamusově filmu je však postava tajemné femme fatale Olivie, která je Sarah Gadon zahraná výborně a věrně knižní předloze.

    • 23.12.2016  12:09
    Blue Jay (2016)
    **

    Poněkud nasírací a především ufňukaný film s otravným, sebelístostivým a brečícím Duplassem v hlavní roli, jehož Jim se ani za 20 let nedokáže smířit s docela jasným faktem. Postavy pořád řeší akorát jakousi nepřekonatelnou nostalgii po "zlatých" devadesátkách a vedou u toho trapné "um" dialogy plné výplňových klišé jako "are you ok?", kde jsem nějakou scenáristickou sofistikovanost hledal opravdu těžko. Celé to doplňuje absolutně nenápaditá sladkobolná hudba a rádoby poetické záběry na stromy a listy jako ze špatného kalendáře. Zajímavostí na jinak nepříliš uvěřitelném a poněkud z paty vytaženém filmu, marně se snažícím o cilvilnost říznutou pocitem uniklého mládí, je tak akorát cameo téměř devadesátiletého Clu Gulagera, který je díky mnoha televizním rolím v 60. a 70.letech pro mnohé Američany patrně kultovní osobou.

    • 30.11.2016  23:05

    Stříbrný Medvěd za režii? No nevím, je to celé hodně křečovité, neživotné, podivně sestříhané, nepomůže ani klišovitý Schubert uprostřed filmu, jehož klavírní písně jsem slyšel už v x filmech od režisérek. Velmi opatrně to nakousává zajímavé témata, ale stejně se to přesto věnuje mnohem více "postavě" tlusté, staré kočky, než mnohému nabízenému. Jinak má stačit, když se občas objeví na děj násilně naroubované jméno Adorna, Horkheimera nebo Rousseaua a že v pozadí každého druhého záběru je narvaná knihovna - tolik asi k osobitosti a domnělé intelektuálnosti mistryně jalových filmů Hansen-Love. Na poroty světových festivalů jalovost a bezvýraznost ale asi bohužel stačí. Spíše horší tři hvězdy.

    • 10.10.2016  21:49
    Sieranevada (2016)
    *****

    Výtečně zrežírované, absolutně osekaný styl sedí dokonale (hlavní stylistický prostředek je přerámování). Jinak je to podle mého názoru záměrná ne-komedie. Stačí si představit, jak by se u toho člověk lámal smíchy, kdyby to napsal a natočil třeba Porumboiu a proč to takové není. A Sammartini v úvodních titulcích!

    • 10.6.2016  01:38

    Tři věci, co mě zaujaly: výborná hudba, Kirsten Dunst s copem a podivuhodně strohé dialogy v jednoduchých osekaných větách. Scenáristicky i stavbou příběhu hodně podprůměrné, takovou esoteriku jsem od Nicholse nečekal.

    • 7.5.2016  00:28
    Dheepan (2015)
    **

    Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody.

    • 15.4.2016  18:15

    Film, který obsahuje jednu z nejlepších scén všech dob.

    • 1.4.2016  00:23

    Garrel je divný týpek. Zdá se, že se navždy zasekl v šedesátémosmém roce a nemůže se z něj posunout dál. Tento film se sice odehrává v současnosti, ale - postavy v podstatě neznají mobil ani počítač, čtou filmové recenze v novinách, jsou existenciálně zadumaní a podmračení, jakoby by právě teď objevili Sartra a Camuse, neustále se pokoušejí o sebevraždu, mají naivní řeči o tom, že revoluce je nevyhnutelná atd. Z úst hlavního hrdiny několikrát zazní, že nemá peníze, ale přestože se film odehrává v současném kapitalismu, postavy neřeší ani náznakem jakékoliv existenční problémy, ať už peníze mají či nemají. Vrcholem emocionální křivky děje je objevení potkana v šatníku, na vše ostatní jsou reakce přítomných slabošské, ubrečené, svou jalovostí směřující onu křivku spíše do mínusových pozic než do plusových. Příznačné pro "garrelovinu" tohoto filmu je právě fakt, že ústy Moniky Bellucci řádně přehraným výkřikem zděšení otázka potkana v šatníku počne i skončí. Podivuhodné je i to, že nejvíce řešeným problémem mezi manžely je to, že manželka nedokáže snést, když manžel-malíř ženu postupně přestává vkládat do svých obrazů! Garrel preferuje emoci před vším ostatním, jakoby chtěl natočit aktualizaci Pohrdání a stejnými triky s filmem ve filmu a patetickou hudbou ji chce vkládat přímo do filmové matérie ve stylu Godarda, ale hrubě se mu to nedaří. Více než cokoliv jiného totiž z filmu trčí faleš, jalovost a neaktuálnost. Ale kdoví, možná v tomto alternativním vesmíru francouzští umělci skutečně dosud žijí.

    • 5.3.2016  00:35
    Wilsonov (2015)
    **

    Podobné a podobně špatné, trapné a stupidní jako libovolný film od Burtona, snad o něco méně esteticky nevkusné a přehrávající Macháček je pořád snesitelnější než přehrávající Depp. "A já ti říkám, že až ho uvidíš, spadne ti srdce do hoven v gatích!"

    • 11.2.2016  13:18

    Vala tady kouzelně oslovuje Švormovou - "ty hlavo...".

    • 2.2.2016  23:07

    Na poměry režiséra, jehož filmy jsou výjimečné nejen technickou brilancí, ale i myšlenkami a významy v nich obsaženými, se jedná o poměrně nepříjemný a zkostnatělý film. S trochou ironie jej lze považovat za jakousi antitezi pozdější Trnkovy Ruky, kde je nejdůležitejší poselství o potřebě svobody. Zde je naopak jakákoliv touha po svobodě okamžitě udušena otravným klaunem a jeho úslužnou přisluhovačkou Kutilkou (kutilka je jinak můj oblíbený hmyz http://www.naturabohemica.cz/images/sceliphron1_1818.jpg , ale tady jsem jí bohužel fandit nemohl). Klaun neustále poučuje, co řekne, je zákon, jeho způsoby se nebezpečně podobají šikaně a ještě k tomu je samolibý. Přesto nelze pochybovat o tom, že právě on má být vedle Kutilky druhou a poslední kladnou postavou. Celá bezmoc Kuťáska proti Klaunovi je ještě zdůrazněna tím, že jeho postava nemůže mluvit, tudíž ani argumentovat, beztak by argumenty byly zbytečné (stejně je na tom i Kutilka, ale ta je se svým stavem narozdíl od něj spokojená). Tohle vidět jako malé dítě, radost z toho mít nebudu, každé dítě má neustálého poučování a nutnosti vstávání plné zuby z reálného života. Ostatně radost z toho nemám ani dnes. Přimhouřil bych oko, kdyby měl klaun v Trnkově pojetí představovat tvrdou Stranu raných 50.let, které se musí ten či onen dobrovolně i nedobrovolně podvolit a činit, jak ona chce (v tomto ohledu je příznačná například scéna cvičení, kdy musí Kuťásek doslova "ohýbat páteř", jeho malou němou vzpourou je pouze to, že se nahýbá v rozporu s klaunovým počítáním cviků), ale to by byla na dětský film roku 1954 asi přece jenom příliš odvážná interpretace.___(detail, který potěší i zamrzí: budík, jež je neustále v pozadí na očích, ukazuje na začátku 7:00 a teprve ve 13.minutě filmu se ručička posune - ale pouze na 7:05! a po další minutě filmu na 7:10, což už rámcově odpovídá celkovému uběhnutému času. Na konci filmu už je skoro 7:15. Skvělé, že na to bylo myšleno, avšak nedotaženo. Ale chápu, že v takové ruční animaci by bylo peklo posunovat ručičku budíku po minutě na každý další záběr.)

    • 28.1.2016  16:40

    Truffaut 6/10, Wajda 9/10, Rossellini 4/10, Išihara 6/10, Ophüls 5/10

    • 26.12.2015  21:37
    Johančino tajemství (TV film) (2015)
    *

    Hvězda za hudbu, která v lyričtějších momentech občas zněla trochu jako Popol Vuh (!) z Herzogova dokumentu o skokanovi Steinerovi :)) Nebo jsem si to jenom namlouval, aby ten film byl alespoň nějakou drobností zajímavý. Jinak se objevuje poněkud klasicky místní kocourkovský paradox - v Epsteinově "české" pohádce Svatojánský věneček půlka osazenstva mluví poloitalskou a poloněmeckou hatmatilkou a ČT vůbec nezajímá, že jejich plácání není rozumět, ale slovenská pohádka se dabuje do češtiny, co kdyby náhodou někdo nerozuměl slovensky! Chci nadabovat do češtiny Trojana a Myšičku! A nejlépe slovenskými herci, ať se ten kruh uzavře.

    • 20.12.2015  03:35

    Solo Sunny je po všech stránkách tak výtečný film, až je to k nevíře, vzhledem k jeho (ne)známosti. Konrada Wolfa mimo Německo asi také moc lidí nezná, ale tohle je tak dobré, že to bez problému dorovnává i ty nejlepší věci od Fassbindera (ne, že by zde bylo kromě jazyka, doby vzniku a soustředění na jedince mnoho společného). Po formální stránce je to neuvěřitelně dynamické a progresivní, kupodivu tady vidím základy stylu režisérů typu Tykwera, zhušťujících děj, sled scén a jednotlivé momenty filmu rychlým střihem, pohybem kamery a variabilní prací se zvukem. Obrovské překvapení, erste klasse.

    • 13.12.2015  15:00

    https://www.youtube.com/watch?v=BUkQjX8eKe0 --> https://www.youtube.com/watch?v=puCLpnpRxhY --> https://www.youtube.com/watch?v=n6a9R0A9lRE

    • 6.12.2015  14:01

    První film méně známého gruzínského režiséra je dílem vskutku unikátním, jelikož Rekviašvili zde známé a mnohokrát parafrázované kafkovské téma pomocí různorodých prostředků dokázal ozvláštnit natolik, až vznikl zcela nový, jinde neviděný tvar. Gruzínská kronika vypráví o petrohradském studentovi, navrátivším se do rodné vísky a o jeho snaze zachránit nedotčené lesy, ve kterých vesnice leží. Odpor úředního aparátu, dlouhé zámlky vyplněné pouze zvuky přírody, úsečné repliky, neustále prostorem proplouvající kamera, tvořící překrásné kompozice a odosobněné strohé herectví – to všechno vytváří velmi tajemnou a zneklidňující atmosféru, jejíž sugestivita nebyla planá, jak se ukáže v poslední třetině filmu. Tehdy je až téměř děsivým způsobem zobrazen vztah jednotlivce a moci, ať už je jejím představitelem cokoliv. Hrdina Niko je nejenom zabit, ale doslova zmizí z povrchu zemského.

    • 6.12.2015  13:57

    Druhý celovečerní film gruzínského filmaře Otara Iosselianiho je podivuhodný zejména čistotou, s jakou předává zřetelné a do filmových obrazů téměř vyražené poselství. Snímek je objektivizujícím záznamem jednoho dne mladého muže, který pracuje jako tympánista v orchestru. Objektem zkoumání je zde především jeho neuvěřitelně přelétavá povaha – celý den zařizuje desítky záležitostí a drobných povinností, neustále odbíhá od jedné k druhé, aniž by však většinu z nich dokončil. Nelze si nepokládat otázku, zda je nepřeberné množství jeho činnosti obdivuhodné či naopak – energii muž totiž rozhodně nepostrádá, otázkou ale je, zda ji správně investuje. Film je výlučný i svou formou – pojetí je zcela nepsychologizující a míří spíše k dokumentaristickému stylu cinéma verité, zde ovšem v hávu fikce a nezaznamenávající plošnou aktuální skutečnost, ale soustřeďující se pouze na jednu bytost. Neustálá přítomnost Bachova Erbarme Dich však připomíná, že se stejně tak jedná o výpověď obecně platnou, jednotlivce přesahující.

    • 23.11.2015  21:07

    Monicelli 9/10, Fellini 6/10, Visconti 7/10, De Sica 4/10

    • 1.11.2015  22:06
    Siamo donne (1953)
    **

    Guarini **, Francolini ***, Rossellini *, Zampa **, Visconti **

    • 24.10.2015  16:16

    Skvělá hudba a nepopiratelná historická hodnota natočeného materiálu, ale znuděný anglický komentář, který je nebezpečně podobný moderátorovi rádia v Tarantinových Gaunerech, to poněkud shazuje.

    • 20.10.2015  00:19
    Mládí (2015)
    ***

    Věci, které zaujaly - Maradona, Marx, masérka, videoklip Palomy Faith a věnování Francescu Rosimu. Zbytek velmi plochý a velmi lehce kritizovatelný. Film od současného předního umělce, který neotevře ani milimetr nových obzorů o jakémkoliv pojednávaném tématu, nemůže být považovaný za nic jiného, než neúspěch.

<< předchozí 1 2 3 4 9 16 24 31
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace