Flakotaso

No jo, není se příliš co divit, že kritici Valmonta po absolutním a nepřekonatelném vrcholu jménem Amadeus strhali. Mrzuté ovšem je, že se tento film dodnes obecně považuje za ne až tak dobrý, neřkuli průměrný a tyto názory se automaticky přejímají dál a dál, aniž by se na ten film podíval někdo znovu a nezastřeným okem. Naopak! Ten film i po letech doslova září - Ondříčkova nádherná kamera, vynikající(!) střih, práce s hudbou, ladné prolínání protikladných nálad a ovšemže také herecké obsazení - Colin Firth je výborný, Fairuza Balk taktéž, ale kdo doslova vyčnívá, je fascinující rajcovní koketa Annette Bening. Všechno prostě nádherně šlape a navíc se mi hrozně líbí Formanovo pojetí. Nedělá z onoho známého intrikářského příběhu žádné infarktově vyhrocené drama, ale spíše zdůrazňuje, že je to pořád jenom hra - lehce krutá, ale taky krutě zábavná a radostná! No představte si, jste existenčně absolutně zabezpečený člověk na konci 18.století, co asi budete dělat? No hrát si přeci! Forman na to kápl.

Visconti 4/10, Bolognini 4/10, Pasolini 7/10, Rossi 5/10, De Sica 4/10.

Dobře, skoro tři hodiny sledujeme velmi nefilmový (rozuměj téměř dokumentární) záznam toho, jak jedna nepříjemná zrzka obětuje deset let svého života lovu na pochybný cíl, jehož zabití stejně nic nevyřeší a na konci z ní po deseti letech (!) vypadne první náznak emoce! Je to natočené slušně, v pořádku, ale nic rafinovaného ani výjimečného. Že to není klasická americká oslavná "náborovka"? To by u filmu, zvláště podle "skutečné události" měla být přece samozřejmost, tudíž to nepovažuju za nic zásadního. Když si to shrnu - absolutně chladně natočený hraný dokument o tom, že jeden z mnoha teroristů byl, deset let se po něm pátralo a už není. A dál? Nevím, nerozumím tomu, proč měla Kathryn Bigelow potřebu investovat síly do tak popisného filmu a přitom paradoxně tak nicneříkajícího a nicneřešícího (napadá mě, že kdyby se všechen natočený materiál hodil do nějakého nejnovějšího počítačového programu, tak vypadne úplně stejný film, včetně použití hudby, střihu atd.). ___ btw: hlavní roli měla hrát Mia Wasikowska, aby ta "poetika nezajímavosti" byla dokonalá, protože na Chastain vizuálně přece jenom cosi zajímavého je...ale to už rýpu moc :).

Není to nic, co by vás svou imaginací nebo genialitou roztrhalo na kousky. Fliegaufovo Lůno je "pouze" docela nadprůměrný tichý art s originálním nápadem, krásnou kamerou a výtečným Mattem Smithem. Vytýkat by se určitě dalo to, že zde není žádný zajímavý nebo nečekaný, překvapivý vývoj základní nahozené situace. Mám ovšem pocit, že Fliegauf záměrně žádné takové očekávání ve filmu nevytváří a proto ho nechává jen tak (v duchu režisérovy myšlenky ambientního filmu) spíše doznít, než doplynout.

Na to, jaká je to magořina, tak to není jako celek až tak hrozné. Mám ovšem dojem, že jenom díky sestavě mých oblíbených herců a místům, které znám - Brnu a Krakowu. Jinak by to bylo asi hodně, hodně špatné...ani ta skvělá hudba Midi Lidí nebyla moc využitá, geniální Polski hit nepochopitelně až v závěrečných titulcích. Každopádně bohužel platí, že točením podobných filmů "samých pro sebe" a takového toho typicky českého "undergroundu bez příčiny" (a navíc nedotaženého) se naše kinematografie bude jenom dále zahrabávat. Polski film totiž pobaví velmi malé procento zasvěcených lidí, pro většinu ostatních (tedy ono pověstné "běžné diváctvo", jakkoli ten výraz nemám rád) je to nepřijatelná a nepochopitelná hovadina.

Klasický Hollywood 30. let, natožpak žánr screwball komedie je pro mě dosud téměř neprobádaná vrstva světové kinematografie a tak jsem se rozhodl, že si jeden takový film zkusím dát. Volba padla na Stage Door obsazený třemi velkými hvězdami své doby. Zpočátku mě zběsilé a neustávající tempo dialogů docela šokovalo, ale po pár minutách jsem se na tu vlnu naladil a začal si je užívat. A že je opravdu co, na téměř každou vyřčenou větu jsou odpovědí velice rýpavé sarkastické poznámky zejména z úst vynikající Ginger Rogers, ale nezaostávají ani další z mnoha přítomných postav. Z klasicky velmi hladkého a neviditelného hollywoodského stylu vyčnívá pouze stylizovanější scéna před sebevraždou jedné z hrdinek. Jinak bych z mnoha bryskních dialogových přestřelek vyzdvihl skvělou scénku, kdy se v bytě producenta Powella (Menjou) setkají všechny tři hlavní postavy a Ginger Rogers nalezne Katharine Hepburn v jaksi kompromitující pozici :).

Rozhodně jeden z těch lepších komiksových filmů, i když je restart celé série naprosto nepochopitelný...ale to je vedlejší. Pár hezkých nápadů a detailů (ale opravdu jenom pár, to je potřeba zdůraznit), fungující chemie mezi hlavní dvojkou. Jinak to ničím nevyniká ani výrazně nepropadá, není to ani stupidní a otravné jako Avengers nebo Kapitán Amerika, ani zábavné a chytré jako Kick Ass. Takže jenom dvě poznámky - Andrew Garfield b o h u ž e l není Tobey Maguire a Emma Stone n a š t ě s t í není Kirsten Dunst. Asi tak.

Opět se potvrdilo, že dnes zatracovaný režisér Jaroslav Soukup točil na začátku 80. let filmy na slušné úrovni. Nejedná se o žádný výrazně ambiciózní kousek, ale o velmi jednoduchý film, založený na osvědčené kombinaci sportovního zápolení a psychologicko-vztahového dramatu mezi třemi hlavními postavami. Dostih vyniká především vykreslením samotného prostředí a to jak prostorově, tak pocitově a vzniká tak jakási příjemná kontinuita těchto prvků, která tak často chybí v současných českých filmech, jež se většinou vyznačují značnou roztříštěností - a to mimo jiné i žánrovou. Dostih se nesnaží být něčím víc, než pouze dramatem se sportovní tematikou, ale to co dělá, dělá dobře. Celkovému pozitivnímu dojmu napomáhá také výborný výkon Ladislava Mrkvičky v roli žokeje Sochora, sužovaného zdravotními problémy a docela čistě napsaný scénář bez zbytečných dějových odboček.

Více než hodinu je to vynikající stylovka s lákavě malátnou atmosférou a absurdními dialogy, kdy nikdo nikomu neodpovídá a pouze přednáší nejrůznější více či méně zábavné proklamace. Navíc výtečná Suschitzkého kamera, díky níž jsou i zdánlivě obyčejné záběry na vlasy Sarah Gordon velmi zajímavé. Poslední půlhodina je ale jak z úplně jiného filmu a doposud dobrý pocit dokonale zkazí. Giamatti se do takového snímku absolutně nehodí, navíc jeho výběr vzhledem k postavě, kterou hraje, je na Cronenberga až otřesně laciný a prvoplánový. Dvacet minut tam prostě blábolí s ručníkem na hlavě a dělá z jinak dobrého filmu jakousi béčkovou tragikomedii. Škoda, jinak by to byly čisté čtyři hvězdy.

Úžasně promyšlený a v každé drobnosti vypiplaný film, přestože pro nezkušené oko to může působit zcela opačně. Je třeba se zaměřit na detaily a až potom na celek. Opět výtečný Franco Citti a také ikonická Silvana Mangano. Zvláštní, ještě před dvěma měsíci by mě nenapadlo, že si do té doby mnou nepříliš prozkoumaného Pasoliniho tak oblíbím.