Jen škoda některých digitálních efektů ve stylu "Asylum", myslím, že Bait by si klidně vystačil s klasickými triky, které také používá. Ale i tak, je to jeden z těch kvalitnějších žraločích hororů. A nápad žraloka v nákupním centru - jednoduše geniální.
Jen škoda, že tvůrci nedokázali parodující příběh dotáhnout do konce. Spíš to vypadá jako by to bylo myšleno vážně. Dokonce i odkazy na filmy jako Návrat do budoucnosti či Starsky a Hutch působí spíše tak, že snímky byli vykradeny, než že byli parodovány.
Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Tedy úplná spokojenost. Jen škoda naprosto nevyužitého 3D. A doporučuji zůstat až na konec titulků, jinak přijdete o Sharks Bite song.
BBC to prostě umí. Ve svých dokumentech dokáže obsáhnout vše, co by si přál každý blockbuster. Napětí, dojetí, strach, překvapení a hlavně údiv. Divák nestačí žasnout. Nejen nad kamerou, střihem a hudbou, ale také nad scénářem, který většině podobným dokumentům chybí.
Odporná dokonalost hlavních hrdinek, nevhodná hudební složka a svět(y), které svým překombinováním až moc připomínají Burtonovské psychedelické sny. To vše vykompenzovaly a obrátily v poněkud zvrácené klady přepychové detailní záběry, dech beroucí scény a experimentální střihová skladba. Film který si zaručeně zaslouží nejen rozbor naratologický, ale také genderový. Aneb asi si půjdu do sámošky koupit umělé řasy a peroxid.
Petera Krištúfka inspirovala současná tendence narušování a hlídaní soukromí. Převážná část filmu se odehrává ve sterilním (Ikeou vybaveném) minimalistickém prostředí Oliverova bytu, které krásně souzní s jeho podobnou, jedním směrem upřenou, myslí. Pravě v tomto jednoduchém prostředí, obyčejného slovenského sídliště na sebe strhávají pozornost hlavní postavy. Sledujeme jejich psychologický vývoj, žádající si skvělé herecké výkony. Možná si i přeji, aby jednou Trojan zklamal a nezvládl svou roli, protože jeho vychvalováním bych už jen opakovala. Film není žánrově jen psychologický, jsou v něm samozřejmě oblíbené česko-slovenské prvky tragikomična. To může vadit některým divákům, které tím odvádí od hlavního příběhu. Ale milovníci suchého humoru si přijdou na své. A také pokud se vám líbily filmy Okno do dvora a Following, snímek určitě nezklame.
Inu, většina z nás ví, co od takového filmu čekat a zároveň i nečekat. Je jasné, že herci za své výkony nikdy nedostanou cenu akademie a stejně tak ani scénárista a zároveň režisér snímku. Film má však několik kladů, které je třeba ocenit. Ve srovnání s konkurencí svého specifického subžánru se ve filmu objevují reálné záběry zvířat (ryb, paryb). Tím pádem jsou jejich pohyby autentické stejně jako způsob lovu, který jako by vypadl z populárně-naučného dokumentu. A snad jen nezbývá uvěřit, že podobnost se snímkem Open Water (nejen plakátem) je jen čistě náhodná.
Romantický pamlsek pro zamilované i nemilované. Přitažlivý způsob vyprávění, kde konec se zrcadlí se začátkem a vy se přesto nemůžete ubránit otázce - jak tohle může skončit? V podstatě příběh o tom, jak těžký je rozchod, a jak se s ním vypořádat /nevypořádat. To co všichni znají, ve formě která je velmi poutavá a živá.
Velmi sugestivní snímek mladé dokumentaristky Viery Čákanyové, který nás seznamuje s paní Oldřiškou, jenž bydlí na obyčejném sídlišti, avšak nežije běžný život jako ostatní. V roce 1993 zjistila, že trpí nevyléčitelnou chorobou, degenerativním onemocněním mozku postihující kognitivní funkce, nazývanou doktory Alzheimerova choroba a paní Oldřiškou familiérně „Alda“. Snímek vznikl převážně z natočených videodeníků hlavní představitelky, jež si na malou digitální kameru nahrávala své každodenní činnosti, které nechtěla zapomenout. Zároveň do kamery promlouvá a vzpomíná na svůj dosavadní život a chce si všechny své myšlenky uchovat, ačkoliv to není prakticky možné. Objevují se i obavy o budoucnost a potenciální eutanazii. Běžný život, který se pro ni stává složitým, reflektuje se značnou suverenitou a sebeironií. Dokument velmi efektivně uvádí diváky do problematiky Alzheimerovy choroby úplně novým způsobem, z pohledu pacienta.
Kritický divák se z filmu může poučit a prohlášení typu: když existují mimozemšťané existuje i bůh, prostě vyfiltruje. Pokud k filmu přistupujete stejně jako nejspíš k ostatním dokumentům - kriticky, myslím, že snímek dokáže obohatit. Alespoň u mne se to povedlo.
Maria Procházková dokázala převést dětské fantazie na filmové plátno. Pokud ve vás zbylo alespoň ještě něco z dětské hravosti a naivity a ve skrytu duše se cítíte být stále dítětem, bude se vám film líbit. Z pohledu malé Terezky uvidíte novou rovinu vnímání naprosto obyčejného vztahu neobyčejným způsobem.
Bohužel jsem se nedokázala odprostit od toho, abych neustále hledala nějaké logické vysvětlení, jak to že si píší přes tu zatracenou schránku a další nesmyslné prvky, které nebudu vypisovat, neboť nechci spoilerovat. Nechápu to.
Jako jediné vysvětlení se mi jeví to, že je to "jen" romantický film a tak se divák musí odpoutat od reality a nechat se unášet se na vlně citů. Ale i tak co je moc, je prostě moc.
Moje komentáře
365 dní (2020)
Do kina bych na to nešla, ale ve svém žánru "polský erotický film" je to dobře odvedené řemeslo. :-D
Krvavá nevěsta (2019)
Už chápu, proč se říká, že když vidí ženich nevěstu před obřadem ve svatebních šatech, tak to nosí smůlu.
Trhlina (2019)
Bohužel filmu chybí jakýkoliv dramaturgický koncept. Přitom ostatní složky filmu jsou skvělé. Velká, velká škoda.
Halloween (2018)
Žánrovka? A proč ne.
Pasažéři (2016)
Jako sci-fi je to hrozný. Ale jako romaňták super.
Obchoďák (TV seriál) (2012)
Seriál sám o sobě nestojí moc za řeč. Ale role Pavla Kříže, jako sucharského učitele češtiny,opravdu stojí za zhlédnutí.
Terapie láskou (2012)
První tři čtvrtiny filmu jsou hodně nepovedené, naštěstí to vykompenzuje výborná závěrečná půl hodinka. Otázka je jestli to na celovečerní film stačí.
Žraločí invaze (2012)
Jen škoda některých digitálních efektů ve stylu "Asylum", myslím, že Bait by si klidně vystačil s klasickými triky, které také používá. Ale i tak, je to jeden z těch kvalitnějších žraločích hororů. A nápad žraloka v nákupním centru - jednoduše geniální.
Hoodwinked Too! Hood vs. Evil (2011)
Jen škoda, že tvůrci nedokázali parodující příběh dotáhnout do konce. Spíš to vypadá jako by to bylo myšleno vážně. Dokonce i odkazy na filmy jako Návrat do budoucnosti či Starsky a Hutch působí spíše tak, že snímky byli vykradeny, než že byli parodovány.
Noc žraloka 3D (2011)
Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Tedy úplná spokojenost. Jen škoda naprosto nevyužitého 3D. A doporučuji zůstat až na konec titulků, jinak přijdete o Sharks Bite song.
One Life (2011)
BBC to prostě umí. Ve svých dokumentech dokáže obsáhnout vše, co by si přál každý blockbuster. Napětí, dojetí, strach, překvapení a hlavně údiv. Divák nestačí žasnout. Nejen nad kamerou, střihem a hudbou, ale také nad scénářem, který většině podobným dokumentům chybí.
Sucker Punch (2011)
Odporná dokonalost hlavních hrdinek, nevhodná hudební složka a svět(y), které svým překombinováním až moc připomínají Burtonovské psychedelické sny. To vše vykompenzovaly a obrátily v poněkud zvrácené klady přepychové detailní záběry, dech beroucí scény a experimentální střihová skladba. Film který si zaručeně zaslouží nejen rozbor naratologický, ale také genderový. Aneb asi si půjdu do sámošky koupit umělé řasy a peroxid.
Surfařka (2011)
Film, díky kterému si člověk uvědomí, jak vlastně nic v životě nedokázal...
Viditelný svět (2011)
Petera Krištúfka inspirovala současná tendence narušování a hlídaní soukromí. Převážná část filmu se odehrává ve sterilním (Ikeou vybaveném) minimalistickém prostředí Oliverova bytu, které krásně souzní s jeho podobnou, jedním směrem upřenou, myslí. Pravě v tomto jednoduchém prostředí, obyčejného slovenského sídliště na sebe strhávají pozornost hlavní postavy. Sledujeme jejich psychologický vývoj, žádající si skvělé herecké výkony. Možná si i přeji, aby jednou Trojan zklamal a nezvládl svou roli, protože jeho vychvalováním bych už jen opakovala. Film není žánrově jen psychologický, jsou v něm samozřejmě oblíbené česko-slovenské prvky tragikomična. To může vadit některým divákům, které tím odvádí od hlavního příběhu. Ale milovníci suchého humoru si přijdou na své. A také pokud se vám líbily filmy Okno do dvora a Following, snímek určitě nezklame.
Šmoulové (2011)
odpad!Nejsem si jistá, jestli jsme všichni viděli stejný film.
Legie (2010)
Ano, opravdu je to apokalypsa. Totální. Pouze vraždící babička a krvelačný klučík měli něco do sebe.
Román pro muže (2010)
NE Michal Viewegh opravdu neumí psát scénáře. Jediné, co na filmu opravdu vyniká je kamera Tomáše Sysla.
Útes smrti (2010)
Inu, většina z nás ví, co od takového filmu čekat a zároveň i nečekat. Je jasné, že herci za své výkony nikdy nedostanou cenu akademie a stejně tak ani scénárista a zároveň režisér snímku. Film má však několik kladů, které je třeba ocenit. Ve srovnání s konkurencí svého specifického subžánru se ve filmu objevují reálné záběry zvířat (ryb, paryb). Tím pádem jsou jejich pohyby autentické stejně jako způsob lovu, který jako by vypadl z populárně-naučného dokumentu. A snad jen nezbývá uvěřit, že podobnost se snímkem Open Water (nejen plakátem) je jen čistě náhodná.
500 dní se Summer (2009)
Romantický pamlsek pro zamilované i nemilované. Přitažlivý způsob vyprávění, kde konec se zrcadlí se začátkem a vy se přesto nemůžete ubránit otázce - jak tohle může skončit? V podstatě příběh o tom, jak těžký je rozchod, a jak se s ním vypořádat /nevypořádat. To co všichni znají, ve formě která je velmi poutavá a živá.
Alda (studentský film) (2009)
Velmi sugestivní snímek mladé dokumentaristky Viery Čákanyové, který nás seznamuje s paní Oldřiškou, jenž bydlí na obyčejném sídlišti, avšak nežije běžný život jako ostatní. V roce 1993 zjistila, že trpí nevyléčitelnou chorobou, degenerativním onemocněním mozku postihující kognitivní funkce, nazývanou doktory Alzheimerova choroba a paní Oldřiškou familiérně „Alda“. Snímek vznikl převážně z natočených videodeníků hlavní představitelky, jež si na malou digitální kameru nahrávala své každodenní činnosti, které nechtěla zapomenout. Zároveň do kamery promlouvá a vzpomíná na svůj dosavadní život a chce si všechny své myšlenky uchovat, ačkoliv to není prakticky možné. Objevují se i obavy o budoucnost a potenciální eutanazii. Běžný život, který se pro ni stává složitým, reflektuje se značnou suverenitou a sebeironií. Dokument velmi efektivně uvádí diváky do problematiky Alzheimerovy choroby úplně novým způsobem, z pohledu pacienta.
Logorama (2009)
Vždycky jsem věděla, že ten klaun je nějaký podezřelý. Luxusní...
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Ač velice nerada, tak tady musím říct, že platí staré otřepané klišé, že kniha je lepší než film. A především co se závěru týče.
Zastav a nepřežiješ 2 - Vysoké napětí (2009)
Na tento film mám bohužel (bohudík) málo testosteronu. Jedna hvězdička za jedinou povedenou věc - za stylizaci.
2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí (TV film) (2008)
Kritický divák se z filmu může poučit a prohlášení typu: když existují mimozemšťané existuje i bůh, prostě vyfiltruje. Pokud k filmu přistupujete stejně jako nejspíš k ostatním dokumentům - kriticky, myslím, že snímek dokáže obohatit. Alespoň u mne se to povedlo.
Kdopak by se vlka bál (2008)
Maria Procházková dokázala převést dětské fantazie na filmové plátno. Pokud ve vás zbylo alespoň ještě něco z dětské hravosti a naivity a ve skrytu duše se cítíte být stále dítětem, bude se vám film líbit. Z pohledu malé Terezky uvidíte novou rovinu vnímání naprosto obyčejného vztahu neobyčejným způsobem.
Stmívání (2008)
Ať si říká kdo chce co chce, ale první díl této jinak naprosto nevkusné ságy je prostě dobrý.
Bojovníci Zenu (TV pořad) (2007)
odpad!Něco tak otřesného, že to nelze slovy vyjádřit!
Útěk do divočiny (2007)
Kdo z nás na to alespoň jednou nepomyslel. Vymanit se.
Dům u jezera (2006)
Bohužel jsem se nedokázala odprostit od toho, abych neustále hledala nějaké logické vysvětlení, jak to že si píší přes tu zatracenou schránku a další nesmyslné prvky, které nebudu vypisovat, neboť nechci spoilerovat. Nechápu to. Jako jediné vysvětlení se mi jeví to, že je to "jen" romantický film a tak se divák musí odpoutat od reality a nechat se unášet se na vlně citů. Ale i tak co je moc, je prostě moc.
Obsluhoval jsem anglického krále (2006)
Jan Dítě je náš český Forrest Gump. Bohužel ve velmi nepovedené formě.