Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (4 479)

plakát

Jízda (1994) 

Nesmírně příjemná letní road movie, kterou jsem přivítal letošní léto. I po skoro 30 letech se jedná o nevyčpělou a zajímavou jízdu. Honza Svěrák vždycky uměl. Velice slušné herecké výkony (téměř) neherců. A Aňa Gaislerová, která bývala ve svém útlém věku nesmírně kjůt a v tomto snímku navíc musím ocenit způsob, jakým byla její postava napsaná a zahraná. Ta kombinace její skoro až dětské nevinnosti, pubertální hravosti a účelné sexuální provokace - to bylo velmi netradiční, zajímavé a svým způsobem v dané situaci i velmi sexy. V dnešním světě by podobná slečna skončila velmi brzy znásilněná a pohozená někde v příkopu u cesty. Také mě velmi bavilo společně s trojicí cestovatelů poznávat počátky samostatného českého státu. Zkrátka velice příjemně překvapivých 90 minut. [78 %]

plakát

Climax (2018) 

Jeden z mála snímku od Noého, který mi nezpůsobil vyloženě erekci. Po audiovizuální stránce opět vybroušený diamant, ovšem tentokrát mi zde chybělo nějaké zajímavější sdělení. Dokonce bych si zde malinko postěžoval, že měl celý snímek trošku přiškrcené koule - a to zejména na Noého poměry. Čekal jsem mnohem větší odvaz, než chlastačku, která se mírně zvrhla. Atmosféricky je to ovšem dokonalé. Divák musí být buď slepý a hluchý, nebo snímek sledovat s hodně ztlumeným zvukem a snad i bez obrazu, aby nedocenil naprosto skvělou atmosféru, kterou se znovu Noému povedlo navodit a skvěle diváka vtáhnout do děje. Pokud jste hrdým uživatelem halucinogenních drog, váš zážitek z tohoto filmu bude zcela jistě mnohonásobně umocněn. Osobně bych ale zrovna s tímto snímkem s halucinogeny moc experimentovat nedoporučoval. Mohl by to být výlet, ze kterého nebude návratu. [80 %]

plakát

KIKI: Pojďme na to! (2016) 

Kdo viděl, z mého odborného pohledu, mnohem lepšího australského předchůdce, ten může tuhle španělskou kopírku rozhodně vynechat. Bohužel jsem si snímek neužil, protože jsem prakticky po celou stopáž věděl, kterým směrem se bude daná scénka ubírat a s jakou skončí pointou. Očekával jsem alespoň nějaké větší osvěžení a rozmanitost sexuálních odchylek, ale bohužel snímek zkopíroval i tohle. Moje hodnocení je tedy velmi silně zabarveno tím, že mě zkrátka neměl čím překvapit a zbylo tedy jen několik úsměvných momentek. [30 %]

plakát

Vejdi do prázdna (2009) 

Noé je Bůh a já si tento snímek píšu na seznam filmů, které musím příště vidět v drogovém opojení - to musí být vskutku nesmírně intenzivní trip, protože i za zcela bdělého stavu to byla znovu od Noého totální nálož, kde nevíte, zda máte dříve chválit totálně boží kameru, která se mi na rozdíl od ostatního komentujícího diváctva ani zdaleka naokoukala po dobrých 3 hodinách, nebo zde mám raději vychvalovat znovu naprosto přesné herecké výkony, kdy Noé dostal herce a herečky přesně tam kam potřeboval a znovu tím dokonale odstranil propast mezi fikcí a realitou. Jeden výkon ovšem musím vyzdvihnout úplně zvlášť. Nejsem ani nejmenším příznivcem dětských rolí, protože to je zkrátka skoro ve všech případech naprosto otřesné. V tomto snímku ovšem všechny strčila do kapsy svým výkonem ta malá holčička (Emily Alyn Lind), která byla totálně neuvěřitelná. Pointa i děj snímku s velkým myšlenkovým přesahem byl naprosto úžasný a nemám nejmenší tušení, jak se mohou najít diváci, kteří se v ně dokázali ztratit. Naopak, já mám snad jedinou výtku k celému snímku právě v tom, že mi vadila repetetivnost některých scén s evidentním záměrem připomenout některé souvislosti, aby se nenašel v řadách diváctva nikdo, kdo se v ději ztratí. Snad veškeré klíčové prvky děje byly naprosto zřetelně nastíněné, případně si je snadno dalo dát dohromady mezi filmovými řádky, když člověk dával alespoň trošku pozor. Psychedelická atmosféra a dechberoucí hudba - to nemá smysl nijak zvlášť rozebírat, neboť v tom je Noé vždy skvělý a těžko mu hledat srovnatelnou konkurenci. Jsem nadšený a snímek mi bude zaručeně nějakou dobu silně rezonovat v mysli. Znovu naprosto geniální spojení nádherné vizuální stránky (která je účelná - nikoli nějaká umělecká onanie) s hlubokou myšlenkou a v nesmírně syrovém a přitom totálně lidském podání. Slintám blahem. [90 %]

plakát

Greta (2020) 

Greta je jen smutným odrazem naší doby, nastaveným zrcadlem současné společnosti a jedním z mnoha dalších důkazů, že se lidstvo musí zákonitě v blízké době samo vyhubit. Dokážete si před 10 lety představit, že by nemocné 15leté dítě šlo kázat pokrytcům v jedné z nejzbytečnějších a nejzkorumpovanějším pseudo organizací na světě - OSN o tom, jak strašně ji páni zkazili dětství. Každému rozumnému divákovi s alespoň mírným náznakem jakékoli sociální inteligence musí být jasné, že Gréta není žádný spasitel, ale pouze využívaný nástroj. Kolem Grety se nevytvořila žádná komunita rozumně smýšlejících lidí, ale pouze fanatická sekta nasraných lidí(na různé věci), která si členstvím v podobném útvaru dodává ztracené sebevědomí. Veškeré seskupení kolem Grety, kterého jsem si v dokumentu všiml, byly buď feministky, buzeranti, ošklivé naivní panny, Makarónek, senilní Arnie a papež - tedy nikdo normální a příčetný. V podstatě osud Gréty mi na mnoha frontách připomíná osud Adolfa Hitlera. Samozřejmě v zásadním rozdílu v životním posláním, kde se to Grétino v současné době jeví jako velmi pozitivní, ale s vzrůstajícím vlivem může mít i velmi špatný konec. Velmi mě zklamalo, že v dokumentu nezaznívají žádné nápady, co teda můžeme dělat pro zlepšení současné situace kromě toho, napsat si nějaký hluboký vzkaz na tabuli, jít v pátek protestovat a vyžadovat řešení od lidí, kteří pro Grétu doposud udělali jen to, že ji zkurvili dětství. Průzračná demagogie a nedokážu se rozhodnout, zda jsem byl více svědkem vrcholu pokrytectví, nebo nevědomosti, kdy se Grétina sekta dívá na svět jen velmi úzkým průzorem a dětskou naivitou. Na Grétu jsem před zhlédnutím dokumentu neměl utříděný názor, nicméně po zhlédnutí musím konstatovat, že ji nemám rád. Dokument byl udělán naprosto příšerným způsobem - působí to jako neutříděné home video nějakého amatéra. Každopádně jsem rád, že jsem dostal možnost nahlédnout do života moderního eko aktivisty. [15 %]

plakát

Případ mrtvého nebožtíka (2020) 

Takový o Trošku lepší Kameňák. Princip děje vystaveného na jednotlivých fórcích byl mému srdci blízký. Tím spíše, když jsem podobný snímek snad od dob Kameňáku neviděl, tak mi to bylo vzácné. Dohánění situací ad absurdum a humor založený na různých jazykových hříčkách byl fajn. Bohužel se snímek neubránil velmi silné repetitivnosti a divák nejenže si začne všímat, že podobný fórek už v tomto filmu párkrát viděl, ale dokonce se to v určité fázi překlene úplně a dá se přesně odhadovat, co daná postava řekne a už to zkrátka trošku ztrácelo v této fázi své kouzlo. Nicméně, ve výsledku bych práci tvůrců spíše vyzvedl, neboť mě potěšilo, že se vydali poměrně odvážnou cestou, kde riskovali, že stvoří totální fiasko, což se nestalo. Věřím, že si snímek své cílové diváctvo tímto neotřelým podáním najde. Ideální oddechová záležitost na odpoledne po práci, u které můžete s velkou chutí přepnout hlavu do úsporného režimu. [80 %]

plakát

Na nože (2019) 

I když se mi u tohoto snímku povedlo 2x usnout, tak musím říct, že převládají pozitivní dojmy. Velice hravá komedie s obrovskou spoustou odkazů na několik detektivek a velmi příjemným, mnohdy hodně skrytým, humorem. Herecké obsazení mi sedlo zhruba z poloviny. Na jedné straně jsou skvělí herci jako Craig, Evans, Plummer či Shannon. Na druhé straně jsou pak plastické vykopávky typu Toni Collette, ze kterých se mi dělalo nevolno, kdykoli se mi prošly před očima. Snímek si dělá legraci ze všemožných žánrových klišé, takže mu nelze vyčítat, že je v podstatě koláží klišé s naprosto předvídatelným rozuzlením. Přesto docela dobrá zábava a příjemná jednohubka. [70 %]

plakát

A hle: Snění o propojeném světě (2016) 

Dokument strašným způsobem pohořel na své struktuře. Neskutečný mišmaš, který zřejmě vznikal na základě toho, kdo byl ochotný poskytnout rozhovor. Jako celek je to šíleně nesourodé a bez jakékoli návaznosti. Zařazení některých kapitol mi ani nedávalo smysl v souvislosti se zbytkem dokumentu - teď mluvím zejména o lidech s intolerancí na různé vlny a hlavně o té rodince, jejichž dcera se zmasakrovala v Porsche a měl jsem pocit, že ze všeho nejvíc je trápilo, že dal někdo na internet fotky. Když ovšem přimhouřím oči, tak mi dokument nabídl pár luxusních kapitol nutících ke hlubokému zamyšlení. Zvláštní hlas a přízvuk Wernera Herzoga se mi dobře poslouchal a rozhovory s Muskem a Mitnickem byly top. Rozdělení do tak šíleného počtu kapitol považuji za hrubě nešťastné, protože nebylo vzhledem ke stopáži možné se do kterékoli kapitoly ponořit hlouběji. Ale jak jsem již psal, dokumentu se podařilo mě donutit k prudkému zamyšlení nad některými věcmi a vývojem naší budoucnosti - což byl dost možná účel. [69 %]

plakát

Já, Claudius - Starý král kláda (1976) (epizoda) 

Skvělé zakončení naprosto úžasného seriálu, který si po celých 12 epizod vystačil s pouho pouhými dialogy. Přitom na diváka nasázel neskutečnou dávku všemožných emocí. Nádherná výpověď o jedné etapě římských dějin, která skvěle přibližuje současným divákům tehdejší atmosféru. Docela škoda, že to v tomto bodě tvůrci utnuli, protože sledovat vládu šíleného Nera by byla jistě také skvělá zábava. [85 %]

plakát

Sám proti všem (1998) 

Tady se ve vzduchu rýsuje láska na celý život. Tímto snímkem mi Gaspar Noé vytřel zrak a pokud se snad rozmýšlíte, jaký film si od něj pustit jako první. Bez váhání zvolte Sám proti všem. Nesmírně těžké existenciální téma zpracoval naprosto božsky a já marně přemýšlím, co bych snímku vytkl. Bylo cítit, že má Noé zřejmě načteného Camuse a Sartreho. Neměl jsem pocit, že bych sledoval film, nýbrž syrovou realitu, kde i když jsem byl na míle vzdálený hlavnímu hrdinovi ve všech oblastech, na které si jen vzpomenete, tak Noé dokázal svoji naprostou režisérskou a scénáristickou genialitou, že jsem se do role hlavního hrdiny dokázal vžít a jeho pohnutky a myšlenky zcela chápat. Závěrečná scénka před nejtěžším životním rozhodnutím - to bylo něco nepopsatelného a řadím to na naprostý vrchol všeho, co jsem dosud v rámci filmů viděl a zažil. Emočně mě to totálně rozsekalo a položilo. A to i přesto, že byste jen těžko hledali většího cynika než jsem já. Rozum mí zůstává stát nad tím, jak Noé naprosto dokonale dokázal zachytit něco tak abstraktního jako proud myšlenek. Tento snímek je po filmové i obsahové stránce vybroušený diamant a mistrovské dílo. Už mám přichystané ke zhlédnutí 4 snímky z Noého dílny a nemohu se jich dočkat. [95 %]

Reklama

Reklama