abeauty

Viděno po masivní lákavé kampani na sociálních sítích bloggerek. A neskutečné zklamání. Absolutní antipatie k hlavní představitelce, která mi, s odpuštěním, přišla jako omezená sobecká káča. Nejdříve zvažuje, zda tedy vůbec zvolit nějakou dietu, přestože jí byl diagnostikován gestační diabetes, a pak se zvrhne ve směšnou aktivistku a zatáhne do toho všechny své děti "..chtějí demonstrovat!" - to mne vážně pobavilo, i když to celé bylo spíš k pláči - její cestování hledající sladkou senzaci, celé její hra na investigativní novinářku, opuštění vlastních dětí.. pro blaho jiných (to alespoň sama v závěru sebereflektuje). Bohužel mi tenhle celý dokument přišel směšný. Bylo by fajn působit na masy, aby začaly zdravěji žít a stravovat se podle zásad racionální výživy s omezením přívodu cukrů (a nejen jich), ale vůči téhle dokumentární kampani jsem já tedy imunní. Cukr už stejně nejím, ale tenhle snímek by mne nepřesvědčil. A pohřební hlas vypravěčky neskutečně iritoval.

Na první pohled (i poslech) je znát španělský rukopis. Pro někoho možná zvrácené, ale mně to přišlo jen lehce absurdní, temperamentní, živé a strhující - film má spád, je nádherně vizuální zpracovaný a hudba i děj samotný dokonale graduje. V rytmu koridy a španělských rytmů dokonale balancuje mezi uměním a kýčem - ve mě ale zanechal hluboký estetický i muzikální dojem

Strach o hlavního hrdinu. Zmítán ženami. Sledovat jak se řítí do záhuby.. Por qué no? Líbila se mi výměna rolí.. posedlost dívkou.. kratičké přemáhání.. A pak zase ten pocit, že tohle nemůže dopadnout dobře. Nedopadlo. Mám ráda vyhlídky, ta poslední ale nebyla nejšťastnější. Hudba je nádherná (až na onu prokletou kazetu), barva bundy mladičké Maríe taktéž.

Na první Medemův počin to bylo více než slušné. Stopáž byla přiměřená a příběh naturalisticky křehký. Děsila jsem se toho, že to bude rozkouskované (zachycení 3 generací) a nic neříkající, ale vše bylo dokonale a účelně propojené, hudba dotvářející atmosféru, muži charizmatičtí a ženy nádherné. Celovečerní debut je to pro mne velmi příjemný, v dalších dílech jako Zrzavá vevevrka a Chaotická Ana je přecejen znát určitý pokrok, ale absolutním vrcholem pro mne zůstává můj první Medem, Milenci ze severního pólu.

Konec světa podle Triera. Nejprve Kirsten Dunst v objemných svatebních šatech a znuděným výrazem ve tváři. Není divu, já se nudila taky. Dvě hodiny jsem sledovala absurdní obrazy, které nedokážu pochopit. Tak neskutečně vzdálené a iracionální jednání postav a směšný strach ze smrti, z konce. Alespoň vím, že Lars von Trier nebude můj šálek kávy.

Miss G jako modla. Není se taky čemu divit - u šarmantní Evy Green, ovšem se slabostí pro holčičky.. Ubohá a krutá stvoření odchovaná internátní školou a podmaninovou vychovatelkou.. Kruté, smutné, temné, studené a přece za srdce chytající. Těžká atmosféra gradující k nevyhnutelnému finále. Výborné herecké výkony všech ženských představitelek!

Film splnil, ba dokonce možná i předčil moje očekávání. Těšila jsem se na něj dlouho a mezitím se zdejší hodnocení stále snižovalo, ale já dostala přesně to, co jsem očekávala - krásnou Katie Holmes v roli, která jí padla dokonale. Zaujala mne i Malin Akerman, nevěsta v podání Anny Paquin byla pro mne postava naprosto protivná a otravná, svou roli zvládla dokonala, ale vzhledm teda nijak neuchvátila (oproti tomu, co jsem ji viděla v X-menech), její maminka byla taková tradiční, ale zklamal Elijah Wood, či spíš jeho postava nedostala příliš prostoru. Celkově na mne film působil vyváženým dojmem, bylo to slušné melodrama s pěkným obsazením a závěr se snad ani nedal vymyslet lépe.

Sledování tohohle filmu taky nikam moc nevedlo. Nevím zda tomu vadila příliš dlouhá stopáž či motiv filmu ve filmu, přičemž v obou jsem se dosti ztrácela. Po shlédnutí traileru jsem se velmi těšila – byly to vlastně jen záběry doprovázené podmanivou písničkou a já stejně jako režisér jsem byla okouzlena tmavovlasou herečkou. Stejná píseň se objevila i na začátku filmu, takže spokojenost (a jedna hvězda za to), ale pak nastal velky chaos a i ta herečka se mi zprotivila, natáčením každé scény xkrát, takže další hvězdu už přidávám jen za záběry z evropských měst, především z Říma. Film ve filmu je zde nejasný a téměř neoddělený, takže je náročné udržet pozornost a vše správně poskládat a najít chybějící kousky. Viděno na MFFKV 2011

Před projekcí mi někdo prostě jen řekl „bude to o loutkářích“ a já si řekla „no to teda potěš“, ale protože venku bylo nesnesitelný vedro a další film nám začínal až za několik hodin, tak jsem se rozhodla to risknout. Dějová zápletka velmi jednoduchá a chytlavá, rozhodně jsem se teda nenudila, několikrát jsem se i zasmála, ale i přesto tady cítím nějakou bariéru, abych mohla dát vysoké hodnocení. Jsem asi moc slušná, jelikož mi to místy připadalo oplzlé, nechutné a pohoršující, ten humor nebyl zkrátka můj šálek kávy. Viděno na MFFKV 2011

Írán. Írán tak vzdálený a tak blízký. Příběh by se mohl odehrávat i v zemi bližší, prostě kdekoliv, ale zde jej dokonale dokresluje muslimská mentalita a postavení ženy v tamní společnosti. Scénář brilantně propracováný a herecké výkony tohoto dramatu leckdy strhující a nezodpovězené otázka na závěr, co víc si jen přát. Dokonalý pohled na íránskou společnost, zahalené ženy i ješitné muže, zkrátka příběh který nám i přes své zeměpisné umístění není ani trochu vzdálený. Za sebe musímm říci, že já si Írán představovala v mnohem horším světle, postava Simin pro mě představuje odvážnou ženu, která chce pro svou dceru víc, než osud muslimské ženy. Ačkoliv se jedná o drama, tak neustálé scény ze soudu mi připadaly tragikomické, a do děje mne dokonale vtáhla už první scéna filmu, která se odehrává právě tam. Viděno na MFFKV 2011