Ippolito

Jedna hvěznička za ústřední písničku.

Pro české romantické komedie mám trochu slabost, takže často hodnotím více hvězdičkami i snímky, které od většiny sklízí označení "odpad". Ale tohle bylo i na mě dost špatné. Námět naprosto stupidní, o humor člověk celou dobu ani nezakopl, postavy jsou trapnými karikaturami...

Samozřejmě že to bylo vykonstruované, umělé, plné stereotypů... ale mě to hrozně bavilo!

Příliš americké, a to filmu ubírá na kvalitě. Ale to se ostatně dalo čekat. Nebýt toho závěru, kdy se všichni objímají, tleskají, kdy proudem tečou hektolitry slz dojetí a úlevy, dala bych hvězdičky čtyři. Ten prvoplánovej americkej konec to zkazil, i když nemůžu říct, že na naivního diváka ve mně přece jen nezapůsobil.

Skvělé shrnutí mluvící za vše: http://www.youtube.com/watch?v=Bc5-ahAU5lQ :-D

Samozřejmě, že všechny ty nevěry byly ve filmu vyhnané ad absurdum, ale to přeci neznamená, že s podobnými problémy se partneři po deseti a více letech manželství nesetkávají. Většina nespokojených diváků tu kritizuje buď zjednodušování vztahu mezi partnery, anebo rovnou moralisticky odsuzuje režisérovu prý "oslavu nevěry". Přitom filmů na podobné téma tu už bylo spoustu (v poslední době třeba http://www.csfd.cz/film/275867-zustane-to-mezi-nami/ a http://www.csfd.cz/film/223892-ctyri-slunce/) a své diváky si našli. Jaké diváky? Především asi takové diváky, kteří se najdou v hlavních postavách - vdané a ženaté již několik let, zbavené prvotních ideálů, že s pravdou nejdál dojdeš, že věrnost je samozřejmostí a nevěra se neodpouští. Divákům, kteří nežijí anebo nežili ve spokojeném manželství, film předvádí možnosti, jak by žít mohli. Ale byli by tak šťastní? Film jako by ukazoval, že partnerské štěstí zkrátka neexistuje. Za tohle srovnání mě mnozí cinefilové jisto jistě ukamenují, ale z filmu Muži v naději jsem měla podobný pocit bezmoci, bezvýchodnosti a nedostupnosti štěstí a spokojenosti jako z Hanekova Sedmého kontinentu - jedno je sice podáno vyšší formou a druhé podstatně nižší, ale poselství je stejné. A fakt, že Muži v naději jsou podáni lidověji a civilněji, takříkajíc "ze života", na mě působí snad ještě mrazivěji a nevyhnutelněji - jo, tak tohle mě za pár let čeká...

Nechápu, co na tom diváci vychvalují - pravdivé zobrazení reality? Nažeňte do jedné místnosti dva jakékoli páry, dejte jim kafe, dort a láhev whisky, nechte je trochu se rozmluvit a celovečerní film máte na světě. I bez Polanskýho.

Zajímalo by mě, kdo vymejšlel texty těch nečeskejch, případně neslovenskejch postav - kde přesně na Balkánu se to vlastně mělo odehrávat?

Nápad celkově dobrý, dobře zpracovaný, ale když se na film koukne jedinec, který trvá na naplnění Čechovova pravidla ("když je na začátku puška, na konci se z ní musí vystřelit" - toto pravidlo nevnímám nikterak striktně, spíše jen v tom smyslu, že vše má mít v díle nějaké své opodstatnění, svůj účel, nic tam není jen tak jako výplň), unešen rozhodně nebude. Kostra příběhu svou logiku rozhodně má, pointa je dobře vykonstruovaná (i když nikoli originální), ale detaily nesedí. Hapruje tam spousta věcí (motivů, scén), přičemž nevěřím tomu, že se jednalo o záměr být nedořečený a nechat interpretaci pootevřené dveře, spíš jde o nedomyšlenost a nedotaženost - škoda snímku, jehož námět měl dobrý potenciál.

Jakožto velkému milovníkovi děl Ladislava Klímy pro mě není vůbec jednoduché tento film hodnotit. Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je jednoznačně nejucelenějším a nejpříběhovějším výplodem autora, navíc (a asi právě díky tomu) také dílem nejznámějším - proto se nemůžeme divit, že režisér Němec sáhl z Klímovy tvorby právě po něm. Z knižní předlohy si vybral osekaný syžet - SPOILER - šílený kníže si vezme šílenou ženskou, která se mu po svatbě začne vyhýbat, podvádět ho, proto ji kníže zabije. Pronásleduje ho ale její přízrak, který v něm vzbudí iluzi, že je jeho žena naživu, což vyvrcholí v nekrofilní koitus - KONEC SPOILERU - který přenesl do současnosti. Tvůrce využil i některých Klímových motivů (a to i z oblasti filozofie) jako např. sílu amorálnosti - ale nijak ji nerozvinul, takže pro neznalce Klímovy filozofie nejspíš vyplynula do prázdna - stejně jako mnohé další věci. Proč si třeba kněžna užívala svatební noc se svým chotěm a následně jí byl odporný? V knize to vysvětleno je, ve filmu to působí nelogicky. A takových otazníků tam bylo víc. Film tedy podle mě nejde bez znalosti knihy pochopit, proto ho asi mnoho uživatelů hodnotí jako odpad. Co bych ale určitě vyzdvihla, je herecký výkon Čoka, který si knížete zahrál opravdu bravurně, i když s Klímovým Sternenhochem měl společnou akorát tu šílenost - Sternenhoch měl být odporný skřet, zatímco kníže Čok byl celkem šmrncovní a ke své ženě se choval až do její vraždy moc hezky. Třeba ty milostné scény byly... nemůžu odpustit alespoň jedno citoslovce.... vrrr! ;-) Ale to se znova vracím ke srovnávání knihy a filmu, čemuž jsem se chtěla vyhnout, ale .... musím si utřídit myšlenky a pak možná napíšu nějaký kvalitní komentář :-D