Ippolito

Až na to, že se jednalo o D/S pár, byl film naprosto průměrným snímkem na téma Jak Ona - asociální, neschopná a s osobními problémy - potká Pana Pravého, který taktéž není dokonalý. Nechápu to čtyřhvězdičkové haló v hodnocení ostatních, ale někoho možná BDSM tematika zaujala natolik, že u něj tenhle jinak úplně obyčejný romantický film stoupl na ceně.

Jedno z komorních Bergmanových dramat, které se navíc zabývá ženskou duší... a tím si mě získalo na celé čáře, a to ani nemluvím o způsobu zpracování, jehož třešničkou je jisto jistě úplně poslední scéna...

Proč jen to muselo být tak sladké, a tudíž neuvěřitelné? Podobné cukrkandly ve filmech nemám ráda, kazí celkový dojem realistického ztvárnění skutečných událostí, což snímkům tohohle typu ubírá na kvalitě... když se budu chtít dojmout lidskou dobrotou, tak se podívám na jiný typ filmu. Takže pro mě slabší čtyřka, vlastně spíš trochu silnější trojka...

Snůška laciných vtípků... nic víc...

Souhlasím s veškerou kritikou... tohle není ani Carrollova Alenka ani Burtonova Alenka... je to jen na povrchu pěkně vypadající pohádka, což je sakra málo vzhledem k námětu, který nabízí mnohem víc... a Burton? Tohle byla od něj podpásovka, kam se poděl všechen jeho humor? Nadhled a nadsázka? Tahle Alenka byla pro mě jedno velké zklamání...

Nečetla jsem knižní předlohu, nemůžu tedy srovnávat. Přesto ale věřím, že Koptova kniha narozdíl od filmového zpracování nějakou myšlenku měla. Co bylo smyslem celého příběhu? Poukázat na důsledky sexuální frustrace a zhoubný vliv chtíče? Vystihnout zkaženou lidskou morálku? Politovat vskutku politováníhodného válečného vysloužilce? Konec s sebou nepřináší absolutně nic, co by na diváka udělalo jakýkoliv dojem, pokud tedy za celý smysl filmu nepovažujeme hlubokou lásku hlavní hrdinky, která byla jen na nějaký čas svedena potřebami svého těla. Že by celý film byl vlastně o tom, jak sestra sestře milého nepřála, po její smrti si ho sama vzala, aby ho nakonec odvrhla kvůli méně "frigidnějšímu" milenci, a pak v hodince jeho smrti znovuobjevila svou lásku? Retrospektivy (Františka - kýč, válka - to snad jen aby se zvýšil rozpočet) byly zbytečně přehnané, herecké výkony (až na Rodena, který snad neumí hrát špatně ani v hodně špatném filmu) katastrofální (především ústřední milenecká dvojice). Zkrátka hrůza a děs, naprosto zbytečný film, Hlídač č. 47 z třicátých let by české kinematografii rozhodně stačil.

K stránce obsahové se dá říci toliko: mixuje se zde detektivka/thriller (je tam vražda) s teenage romantickou komedií (je tu malá zamilovaná holka), rodinným psychodramatem (pod vlivem tragických událostí se bortí vztahy v rodině) a křesťanskou propagandou (nebíčko, otázka viny a trestu, důraz kladen na všeobjímající lásku). Nemám nic proti mísení stylů, žánrů atp., spíš naopak, ale takováhle věc se musí umět provést, ne že se tam vrzne z tohohle žánru tohle, z tamtoho stylu tamto, to pak vzniká efekt nedotaženosti a rozplizlosti, je toho tam sice plno, ale ničeho natolik, aby to mělo nějakou výpovědní hodnotu. To si pak chudák divák musí pokládat otázky: jako co to mělo být? a k čemu? K stránce formální můžu říct jen to, že ty kýčovité obrázky mě neuvěřitelně štvaly, asi jako kdybych si prohlížela jehovistický časopis, a to nemluvím o těch stupidních pseudofilozofujících monolozích hlavní hrdinky, které taky jako by vypadly bůhvíodkud (možná taky právě z toho časáku). Čekala jsem od toho kýč a nezklamala jsem se.

Tak to se vážně nepovedlo. Každá promluva zde byla už jinde slyšenou, stokrát ohranou frází, ještě k tomu nepřirozeně vykonstruovanou. Stejně tak i postavy - černé, bílé a černobílé, všechny bez hlubší psychologizace. A snaha o věrné zobrazení prostředí Sovětského svazu osmdesátých let? Vážně k smíchu! Pro Američany možná jak dělané, ale na (středo)evropského diváka působící jako vytržené ze socrealistické čítanky. Samotný Čikatilův příběh pak byl nezajímavou thriller-detektivkou (pokud tedy neměl být filmem dokumentárním, či životopisným, o čemž silně pochybuji), která postrádá jakoukoliv hravost. Ještě jednou opakuji: to se vážně nepovedlo! Pokud se budu chtít podívat na dokument o masovém vrahovi, kouknu na něj (pamatuju si, že jsme si takový promítali ve škole, a byl tam i Čikatilo!), když budu mít náladu na kvalitní thriller-detektivku, pustím si Sedm, ale tohle je vážně nic neříkající film, který ani nepobaví, ani neinformuje, ani nevede k zamyšlení, ani nic jiného...

K obsahu: surrealistický? Nanejvýš tak surreálný (ale za takové se dá označit téměř vše). Pokud chceme mermomocí škatulkovat prostřednictvím nějakého "ismu", tak by byl na místě existencialismus, nikoli surrealismus. Mimo to je K. zeměměřič, žádný průzkumník. K filmu: Haneke dokázal skvěle přenést atmosféru knihy na filmové plátno. Je to až neuvěřitelné, poněvadž Zámek sám o sobě je dost těžko uchopitelný, ale povedlo se a výsledek je takřka geniální...

Vyhnání z ráje je snímkem mírně experimentálním. Pro českého diváka nejspíš až příliš. Hodnotit ho jako odpad se mi zdá trochu unáhlené, svědčí to o přehnaném konzervatismu, puritánství a možná i o předpojatém pohledu na českou kinematografii. Ve světě bylo natočeno přece už tolik "lynchovin" či jiných podivných snímků, kterým čeští diváci stále dávají šanci. Když se ale z českých vod náhle vynoří něco krapet nekonvenčního, hned je to považováno za brak nejvyššího kalibru. Proč? Vážně nevím, a i když nepovažuji Vyhnání z ráje za filmový skvost, každopádně si myslím, že je pro českou filmovou tvorbu stokrát přínosnější než ty konvenčně líbivé snímky, které u nás tvoří polovinu současné produkce (např. Líbáš jako Bůh, Jak se krotí krokodýli, Panic je nanic, Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků atd.).