flanker.27

flanker.27

Vašek Sedláček

okres Praha
Vy pracuje te jako? - Jako ďas


Skype: flanker.praha

197 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 37 55 73
    • 15.2.2018  16:53

    Jediné, co je na tomhle filmu zajímavé, je občasný pokus o pohled z druhé strany. Jinak slabota s často příliš neprůstřelnými hrdiny. Viděno někdy začátkem 90. let.

    • 5.2.2018  19:06
    BLate Night Show (TV pořad) (2018)
    odpad!

    Když se postarší žena chová jako puberťačka, někdy to k smíchu je. Když se jako puberťák chová čtyřicátník, je to k pláči vždycky.

    • 4.2.2018  20:30

    Hned jsem si myslel, že je to adaptace knihy napsané před delší dobou. Dialogy se totiž vedly ve větách rozvitých, postavy byly poněkud hlubší, atmosféra skutečně odpovídala době, ve které se film odehrává, a příběh se nezaměřoval na menšiny. Zkrátka závan té Evropy, kterou dnes moc často nevidíme. Neříkám, že to bylo dokonalé, ale taková uměřená romantika klasického ražení přijde občas k chuti.

    • 4.2.2018  00:14

    Tak trochu guláš ruského, potažmo slovanského folklóru, říznutého disneyovským přístupem, ale kupodivu to na mě docela fungovalo. Sice spíš v jednotlivých scénách než jako celek, ale občas jsem se od srdce zasmál. Hlavní nehrdina je možná až moc jalový, jak je dneska zvykem, ale není to přehnané. Dal bych tři, ovšem za Vasilisu i za Varvaru nezbytně jednu přidám. Ach, ty slovanské geny...<3 Vedle děvčat ještě třeba zmínit Lavroněnka, který by z fleku mohl dát Kostěje v něčem vážnějším.

    • 21.1.2018  14:02
    Cesta do pekla a zpátky (TV film) (1996)
    ***

    Pohádku o napravení líného Vaška jsem si nemohl nechat ujít. Ostatně, když jsem byl malý, táta mi vyprávěl pohádku, jak zlobivého kluka Vaška odnesl čert s bubákem, takže jsem měl takový pocit povědomosti :)

    • 21.1.2018  13:57

    "Ona se trefila." To byl tedy zázrak, podle toho, jak holky házely, by netrefily ani vrata od stodoly. Doufám, že z těch jablek potom udělaly aspoň jablečný koláč, jinak by jich byla škoda na přestárlého "mladého krále". Pohádky Svatavy Simonové mám celkem rád (až na tu obvykle disharmonickou hudbu Ladislava Simona), "televizní výprava", jak si mnozí stěžují, mi vůbec nevadí, ovšem scénář musí stát za to. Což, nutno říct, není zrovna tento případ. Mimochodem, že Adriana ukradla sestře jablko je špatné, ale že Mariana čítovala s kouzelným jablkem, to je v pořádku :) Díky za Věru Galatíkovou a Andreu Černou, díky kterým je to celkem snesitelná pohádka. Ostatně i to Gastonovo "já si ji vychovám" má něco do sebe. P. S. na konci mě napadlo: "Mlýn zase mele, chachacha!"

    • 12.1.2018  21:42

    Neměl bych, ale stejně se od toho nemůžu oprostit. Ten rasově kvótový černoch z lidu znalý antické literatury mě tam prostě sral. Co se zbytku týče, místy velmi vtipné, klasicky podané, i když dialogům občas trochu jiskry chybělo. V nich Nejtemnější hodina ztrácí na Královu řeč asi tak dvě délky. Nikoli koňské, ale Churchillova nezbytného doutníku. Nejlepší věty tak zaznějí v premiérových skutečných projevech. To se to pak píše, když je půl práce hotovo.

    • 7.1.2018  02:24

    Jaroslav Foglar napsal knihu Devadesátka pokračuje. I Dean Devlin zjevně chce, aby devadesátky pokračovaly, s tím, že jeho přání nezahrnuje junácký klub, leč specifický žánr, jaký v té době dodávali Emmerich a Bay. No a výsledkem je nejlepší parodie právě tohoto žánru, sice nezamýšlená, ale tak zábavná, že ani nevím, kdy jsem naposledy viděl tak dobrou komedii. Řešení rodinné krize propletené se záchranou světa, sliby "já se vrátím", prezident USA, "zcela nečekaná" identita hlavního záporáka, spousta mrtvého komparsu, zatímco celý svět oplakává hlavního hrdinu (předčasně, protože Němci jsou všude jako doma), přemoudřelé děti, rodinné usmíření opět prolnuté se záchranou světa, zkrátka co člověka z těchto obvyklých klišé napadne, to tu najde. Objektivně by to bylo na odpad, ale vzhledem k tomu, že kina jsou plná komiksových sráčů, proti kterým je tohle příjemná změna, jakož i k tomu, že jsem se nejen fakt řezal smíchy, ale dokonce i pocítil určitou nostalgii po době mého mládí a filmového zrání, uděluji Geostormu krásnou jednu hvězdičku.

    • 3.1.2018  12:05
    TIE Fighter (2015)
    ****

    Pro jednou jsou hrdinové profíci od Impéria a ne povstalecká sebranka, za to body hore :)

    • 1.1.2018  21:58
    Marie Terezie (TV film) (2017)
    ***

    Takže: Princ Evžen Savojský, jeden z nevzdělanějších a nejschopnějších mužů své doby, je vylíčen jako bezpáteřní intrikán (pro ty, kteří zjevně nepochopili: je třeba číst pořádně, intrikán a bezpáteřní intrikán je rozdíl, přičemž zde byl vylíčen právě jen jako bezpáteřní intrikán, navíc ani nijak schopný, a jakékoli další stránky jeho osobnosti byly zcela potlačeny). Skoro bych si myslel, že toto pojetí zasponzorovali Turci, aby se po více než 250 letech vyrovnali s mužem, který vykopal jejich odporné musulmanské pr-ehm-zadky z Uherska a uštědřil jim tolik porážek. Nevím, že by kdy uvažoval o spojenectví Pruska s Habsburky, spíše se zasazoval o sňatek Marie Terezie (s ohledem na budoucí události dosti rozumně) s princem saským či bavorským. Pokud jde o jeho smrt, tak umřel až dva měsíce po svatbě, nikoli během zásnub. Handl Lotrinska za Toskánsko byl jednou ze součástí vídeňského míru po válce o dědictví polské, přitom o té se tu mluví jako o nějaké dávno minulé události zcela oddělené od vyjednávání o sňatku. No, to bychom měli to historické minimum, které si tvůrci měli nastudovat, než začali točit. A co zpracování? Kostýmově výpravné, chladné, s hereckými výkony dosti proměnlivými. Nerad to říkám, ale německy mluvící osazenstvo je sympatičtější než české. Karl Markovics, i když mám výrazné výhrady k tomu, jak tvůrci prince Evžena pojali, je tím, koho oceňuji nejvíc (sranda je, že civilní jméno představitelky titulní role je stejné, jako jméno postavy, kterou Markovics minimálně v našich luzích, když už ne hájích, proslul). Na opačném konci hereckého spektra je pak unylý nezajímavý Kotek. Proč máme věřit, že zrovna na něj se Mařka tak upnula? Když jsme u toho, sama Marie-Luise Stockinger je herecky tak někde ve středu, vyloženě nekazí, vzhledem jakž takž odpovídá, ale budoucí mocnou panovnici jsem jí příliš nevěřil (na čemž má opět značnou "zásluhu" pojetí Marie Terezie jako umanuté husy). Co se týče ztvárnění vztahu Mařky a Franty, tak mi prostě přišlo, že Vojtíka pozvali na plac, kde už na něj čekala představitelka Mařky, té řekli "Tohle je František, osudově ho miluješ, tady máte scénář, za pět minut jedem." Naprosto jsem jim to nevěřil. Když mluvíme o chemii, osobně bych si to představoval tak aspoň někde u Francia (tedy ne že by tam muselo být 87 francouzáků), zatímco jsem viděl prostě jen Germanium, tedy 32 škrobených úsměvů. Ale vůbec nejvíc mi vadí to, že jako obvykle se historické události podřazují "dallasovské vztahovce" z prostředí dvora. Ono to jde, když máte vytříbené dialogy, ale i v takové druhé sérii The Crown už mně to začalo lézt na nervy. O zvlášť vytříbené dialogy či herce se navíc až na čestné výjimky (mimo Markovicse bych ještě ocenil Fritze Karla jako Karla VI.) Mařka Terezka opřít nemůže. Zatím spíše takový instantní podunajský podprůměr na jedno použití, ale uvidíme ještě při druhém dílu. Pokud dojde princ Evžen alespoň nějaké rehabilitace, možná budu nakonec milosrdný. P. S. Komu se nelíbí hodnocení historické stránky v komentářích, ať si klidně trhne nohou :) Po druhém dílu: Víceméně potvrzení dojmu z dílu prvního. Nic zcela výrazně špatně, ale nějak mi chybí důvod, proč jedné z nejvýraznějších panovnic osvícenské doby věnovat jen průměrnou kostýmní dvorskou romanci, která příliš nevypovídá ani o charakterech ani o době. Jaké že to reformy tereziánská doba přinesla, jaký že byl průběh slezských válek/válek o dědictví (více než jen pár konstatování, např. aspoň zmínka o Praze obsazené Francouzi a Bavory by se hodila, jakož i poznámka o prohlášení Karla Albrechta českým králem), jak žili tehdejší lidé a tak dále. Zkrátka tento film pokračuje v trendu historie bez historie, hodně (většinou) hezkých lidí v hezkých kostýmech si hraje na dvůr 18. století. Ale že jsem se nenudil a že princ Evžen dosáhl alespoň částečného vzetí na milost, dám smířlivá tři sluníčka. P. S. Josef II. v dospělosti tvrdil, že když s ním v náruči jeho matka předstoupila před sněm uherské šlechty, tajně ho štípala do zadku, aby více plakal a tím posílila svůj dojem bezbranné ženy žádající o ochranu.

    • 27.12.2017  14:18
    Prstýnek (1944)
    ****

    Mně se v tomhle filmu nejvíc líbí ty poznámky o starodávném osvědčeném výchovném receptu. Teoretikové moderní výchovy dětí musejí upadat do mdlob :)

    • 25.12.2017  21:58
    Nejlepší přítel (TV film) (2017)
    **

    ČT si odškrtla jednu povinnou vánoční pohádku. Není to taková katastrofa jako loni, ale šampaňské bych nebouchal, leda něco lacinějšího. Zpětně ještě doceňuji včerejšího druhého Anděla Páně, který jako film přece jen obstojí i sám o sobě, ne jen jako výplň svátečního večera. V Nejlepším příteli lze nalézt několik poměrně podařených či sympatických jednotlivostí, jako celek to však stále trpí stejnými chybami jako drtivá většina pohádkové porevoluční produkce. Pochválit můžu celkem sympatického Marka Adamczyka coby čerta Matěje (to jeho pekelné jméno jsem zapomněl), Kristína Svarinská je docela pohledná a dokonce i Hanka Vagnerová, když není nucena do role drsné policistky, je jako ženská celkem snesitelná. Chválím taktéž výtvarně celkem zajímavé peklo (i když inspirace peklem ze S čerty nejsou žerty je nepřehlédnutelná) a i Langmajer jako pokušitel nebyl špatný. Zbytek byl ale místy trochu peklo, ne to pohádkové, ale kvalitativní. Piškulův nehrdina mi lezl na nervy, opět až příliš mnoho tlačení na humor za každou cenu, afektovaná mluva (na jazyk, volbu slov a intonaci si u nových českých pohádek stěžuju vlastně permanentně), postavy jsou jako obvykle povětšinou spíš karikatury a hlavně je to prakticky bez děje, úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení, to dnešním filmařům skoro nic neříká. Včera jsem nadělil hvězdy tři, dneska lakotně zůstanu na dvou.

    • 25.12.2017  10:11
    Rumplcimprcampr (TV film) (1997)
    ***

    A mně se tahle pohádka s rozumnou královnou, která svému synovi přeje chudou dívku se zlatým srdcem, i když zlaté příze utkat neumí, v mládí docela líbila. Možná je to taky slabostí pro Andreu Elsnerovou. V porevoluční pohádkové bídě je to jeden z lepších kousků.

    • 24.12.2017  22:21
    Tři bratři (2014)
    odpad!

    Kdyby za filmem stál mladší scénárista, řekl bych, že tuhle lajnu musel sjet minimálně na rychlostním bobu. V případě pantáty Svěráka je však na vině zřejmě spíš zlý Němec. Snad tedy jeho svěrače udrží aspoň moč a stolici, protože rozum a soudnost se vytratily v paměťové díře, přičemž druhá polovina rodinného podniku obvykle uváděná pod dovětkem fančízy "a syn" nemá dost odvahy, aby tatínka slavného jména trochu usměrnila. Špatnost veršů a zpívání jak textem, tak provedením, je přímo obludná, pedofilní nádech Karkulky mě bude strašit ve snech a na bradavky Tomáše Kluse nejsem zrovna cílová skupina. Zkrátka pohádková tragédie ve třech aktech. Mezi roztomilostí a dětinskostí je dost podstatný rozdíl, pánové.

    • 24.12.2017  20:54

    Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr.

    • 22.12.2017  23:12
    Saljut-7 (2017)
    ***

    Da, takiji serjozniji geroji pojechali v kosmos. Mám ty ruské kosmické filmy celkem rád, Gagarin i Vremja pěrchych se mi líbili poměrně hodně. Bohužel v tomto případě se tvůrci spíš než do vesmíru vypravili do holyvůdu, a to do té jeho horší části. Nedivím se Džabenikovovi a Savynichovovi, že se od filmu distancovali. Ona ta samotná záchranné operace byla sama o sobě kus řemesla a odvahy a nebylo třeba ji vyšperkovávat postupy ze science-fiction. Být to úplná fikce, prosím, ale vylepšování reality v zájmu "dramatičnosti" nemám zkrátka rád. Ne že by film byl špatný jako takový, napětí je vystavené v některých scénách výborně, zejména při připojení či při scéně katarze "takhle spravujeme ruské kosmické stanice" (ano, i Armageddon se připomene). Kupodivu i ten rodinným melodram je mi ve slovanském podání nějak bližší a přirozenější než od hochů a dívek zpoza velké louže, ale proč si přidávat tam, kde to absolutně není nutné. Pro mou zálibu v kosmonautice nemůžu dát míň než tři kousky, ale v jiném žánru bych byl přísnější. P. S. Takhle to bylo doopravdy: https://www.youtube.com/watch?v=8EPbJRsN1Zk

    • 18.12.2017  23:23
    Blue Planet II (TV seriál) (2017)
    *****

    Attenborougha může dorovnat zas jen Attenborough. Díky jeho výběru, podání, odvyprávění, může člověk trnout, zda papuchalk pronikne kordonem chaluh, aby donesl potravu mláděti, smutnit nad velrybou, která odmítá opustit své mrtvé mládě, žasnout nad mazaností chobotnice, která se maskuje před žralokem hromadou škeblí a tak dále. To všechno podáno prostřednictvím úchvatných záběrů a za odborného hlasového doprovodu. Díky tomu vstřebám i ten místy ekologický komentář a pro tento týden ze stravy vynechám své oblíbené delfíní ploutve.

    • 11.12.2017  13:35
    Medvěd (TV film) (1961)
    *****

    "Radši bych si sedl se zapáleným cigárem na sud střelného prachu, než abych se bavil s nějakým takovým poetickým stvořením. - Rovnost pohlaví. Emancipace. Já jí musím zastřelit z principu." Čechov zrežírovaný Fričem s Werichem v hlavní roli. Werich je tu opravdový ruský bojar par excellence, který dokáže v jednu chvíli mluvit o smrti, životě, a zároveň projevit radost, uznalost, nepřátelství i lásku. Ruská duše. Kdysi jsem to viděl i s Kopeckým a jak je to skvělý herec, tak v téhle roli je prostě Werich nenahraditelný.

    • 10.12.2017  01:22
    Orel Eddie (2016)
    ***

    V jedné diskusi na téma účasti podobných osob jako Eddie na profesionálních sportovních akcích (ano, já vím, že Olympiáda je "pro amatéry", ale realita je o něčem jiném) vyjádřil značně záporně a tento názor jsem nezměnil ani po tomto filmu. Já vím, plnění si snů a podobně, to je vděčné téma, jenže to obvykle něco stojí a nemělo by to jít na něčí úkor. Jako prakticky ukradnout rodině auto a peníze, abych si mohl plnit sny, ještě s moc měkkou maminkou za zády, to nějak není pro mě. Zvláště mě to pobavilo, když se pak Eddie bavil s Pearym o nalezení bankovky. Tátovi sebere úspory, ale deset liber by vrátil. Asi jsem na podobné věci moc zodpovědný. Druhá věc pak je, že místo někoho takového by se mohl a měl kvalifikovat na sportovní akci aspoň jeden kvalitní sportovec navíc. Čímž neříkám, že se na film nekouká příjemně a že jsem se občas i nezasmál, ale nesměl jsem moc přemýšlet o obsahu.

    • 5.12.2017  20:08
    Hejkalka (TV film) (1998)
    **

    Přiznejme si, že nejlepší byl v celé pohádce ten pes.

    • 3.12.2017  20:23
    Královna Černá růže (TV film) (1972)
    ***

    Slávka Budínová patří k ženám, které dokáží být i ve věku kolem padesátky zajímavé, charismatické a důstojné, aniž by na to potřebovaly tuny líčidel a plastické chirurgie. Snad proto mě mrzí, že její role, jakož vlastně celý děj, nešel víc do hloubky. Občas to mělo nádherný náběh na mnohem hlubší úvahu na téma mládí a stáří, schopnost se s tím vyrovnat nebo na téma odčinění vlastní viny. Bohužel to ve všem zůstane tak nějak v půli cesty. Pro ten velmi nevyužitý potenciál dám jen tři, škoda, tohle mohlo být hodně silné.

    • 2.12.2017  14:25
    Dřevěná Marika (TV film) (2000)
    ***

    Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři.

    • 26.11.2017  22:29

    Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod trochu užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloužit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být.

    • 23.11.2017  20:04
    Malá mořská víla (TV film) (1966)
    ****

    Poetické, jak už staré černobílé pohádky z 60. a začátku 70. let byly, s krásnou Zuzanou Martínkovou, která je mořskou vílou vzhledem i pohybem (a ona tehdy i ta Štěpánka Haničincová byla kus ženský). Taky je zajímavé vidět, že i Alfred Strejček byl někdy mladý tak, že mohl hrát prince. Až na ty mužské lidové tance, na nichž by ujížděl Arnold J. Rimmer, je to bez výhrad.

    • 23.11.2017  12:43

    "Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, na jejichž konci je konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová.

    • 21.11.2017  15:58

    Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát.

    • 20.11.2017  21:53

    Úvahy těch, co nemají možnost volby. A přece si najdou čas přemýšlet o tom, zda se ne pro Řím, ale pro ně osobně něco změní, dodají-li obvinění, o kterém každý v Římě ví, že je falešné, na pravdivosti. Pro Aniketa bude lež znamenat, že si zachoval alespoň kousek cti. Bude se dívat na císaře a bude vědět, že božský Lucius, přezdívaný Nero, je prolhaný zbabělec. Navzdory Fortuně, která nestará o to, zda je někdo čestný nebo nečestný, pro Aniketa to význam má.

    • 18.11.2017  20:28
    Soud pana Havleny (TV film) (1967)
    ****

    Obhajoba vlastního právního názoru i za cenu sebezničení. Navzdory pověsti, morálce a společenskému (ne)významu problému. Myslím, že bych ve svém okolí na podobné exempláře taky narazil a ani bych nemusel dlouho hledat. My, co se v nějaké formě živíme některým z právních odvětví, o tom víme své. Skvělý Martin Růžek v jinak průměrně zrežírované (až trochu zabité) absurditce na motivy jedné z Čapkových povídek. Jako pan Havlena vyráží do boje za "ochranu právního řádu", ke své smůle si jako protistranu vybírá snad nejpřívětivější a nejhodnější osobu, která se mu mohla dostat do cesty (zde nádherně dobrotivá až roztomilá Marie Brožová). A soudní výroky, docela rozumně zamítající jeho absurdní požadavek na odsouzení sebe sama, jen dláždí jeho cestu na dno. Za herce tedy maximum, to ostatní je průměr, takže čtyři body.

    • 12.11.2017  15:35
    Churchill (2017)
    ***

    Briana Coxe mám rád a jeho přeměna v "největšího Brita" je provedena zdárně jak po stránce vizuální, tak projevu. Ovšem scénář britského premiéra prezentuje spíš jako umanutého starého muže, kterého rozčiluje, že ho nikdo neposlouchá, ztrácí důvěru v sebe sama, je trýzněn přízrakem Gallipoli a nechce invazi. Troufám si říct, že tohle dilema "kudy do Evropy" už bylo tři dny před operací Overlord trochu pasé, takže mi to drama muže, který až teprve po srdceryvném vyznání své sekretářky ze strachu o snoubence nalezne pevnou půdu pod nohama, připadá poněkud vyumělkované. Churchill, jako většina velkých mužů, oplýval mnoha vlastnostmi, pro které by ho člověk nakopl, jenže to byla jen část jeho osobnosti. Je zajímavé to porovnat s jeho pojetím v seriálu The Crown. Tam je Churchill rovněž občas zlostný, ješitný až na půdu, často není schopen přijmout dobrou radu. ale přesto divák chápe, proč jde o jednu z největších osobností minimálně moderní doby. Zde mi tohle chybí, tvůrci příliš dají na jméno. Celkově nejde o špatně natočený film, kamera je rozhodně dobrá a vůbec to dobře vypadá, ale záběr je trochu mělký.

    • 29.10.2017  20:26
    Žert (1968)
    ***

    To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout.

<< předchozí 1 2 3 4 19 37 55 73
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace