flanker.27

flanker.27

Vašek Sedláček

okres Praha
Vy pracuje te jako? - Jako ďas


Skype: flanker.praha

203 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 20 38 57 75
    • 8.12.2018  15:32
    Rozsudek (TV seriál) (1970)
    ***

    Náhodou jsem si všiml v programu, že tento seriál bude v televizi a stejně jako hlavnímu hrdinovi Jakubovi se mi spustila paměť, že jsem to viděl jako kluk někdy koncem 80. let. Pak jsem naprosto zapomněl, že seriál existuje, a teprve pár týdnů nazpátek se mi vybavilo několik útržků - např. jsem si pamatoval, jak si Rahn, muž jiné státní příslušnosti, v Praze roku 1965 kupuje úplně klidně pistoli a jak si tehdy táta z toho dělal legraci. Stejně ta scéna nyní pobavila i mne. To neznamená, že bych se seriálu vysmíval, protože i když oplývá místy úsměvnou naivitou, má v sobě kus takové nostalgie a trochu i elegance, kterou někteří hledají třeba ve starých Bondovkách. Hodně netypická je volba hlavního představitele určitě by do role dokonalého vojáka, střelce, řidiče a tak dále pasoval třeba Brozobohatý. ale díky Voskovi jsem vůbec zaregistroval, že to běží. A on na druhou stranu své postavě dodal právě tu eleganci. Navzdory zmíněné naivitě seriál také obsahuje několik prvků, které působí i dnes poměrně svěže a nestyděl by se za ni leckterý tvůrce moderních akčních seriálů - střídání časových linií, boj s vlastními vzpomínkami a tak dále. Škoda, že v podstatě dílo rezignuje na morální otázku věci, zda lze splnit rozkaz za každou cenu po dvaceti letech. Ostatně i konec nám zůstal dlužen vysvětlení, jak vlastně by se české orgány postavily k vraždě, byť bývalého konfidenta gestapa, dvacet let po válce. Stejně tak mi chyběla závěrečná konfrontace Jakuba se sestrou Agátou a jejím bratrem. Ale pozitivní je, že příběh v Záhorského postavě přivedl na scénu bývalého německého důstojníka jako kladný charakter. Kolem a kolem, dám docela spokojená tři sluníčka.

    • 8.12.2018  14:23

    Horší verze tohoto. Navzdory nijakosti pohádky mě potěšila scéna, kdy to císař všechno vypráskal a zpohlavkoval, myslím, že si to Somr užil :)

    • 19.11.2018  13:38
    Železný věk (TV seriál) (2018)
    ****

    Konečně jsem dohnal rest (já zkrátka ty seriály dávám hrozně pomalu). Železný věk má silné i slabé stránky. Oceňuju hlavně záměr a snahu podat tento konflikt z pohledu lidé z různých skupin a s různým zázemím - obyčejný žoldnéř, hostinská, sirotek, ale i dvojice kardinál Richelieu/otec Josef, vojevůdci Valdštejn nebo Carl Gustav Vrangel či malíř Rubens. Hrané scény jsou slušně provedené. Na druhou stranu tomu chybí širší záběr. Příčiny konfliktu jsou podané velmi stručně a průběh sám je podán velmi orientačně (se záchytnými body jako Bílá hora, Magdeburg, Lützen). Řada důležitých osob je jen zmíněna nebo chybí vůbec, o císaři třeba se jen mluví a trochu se podkuřuje Švédsku, jehož řádění v českých zemích zcela chybí. Přesto dám čtyři kousky, podobné věci mi dneska dost chybí.

    • 11.11.2018  23:43
    Pelíšky (1999)
    ***

    Když jsem to skoro před dvaceti lety viděl poprvé, tak nějak skoro povinně se mi to "děsně líbilo". Když jsem to skoro před patnácti lety viděl asi po třistatřiatřicáté,uvědomil jsem si, že mě to vlastně vůbec nebaví (málem jsem napsal něco jiného, ale já nemluvím sprostě, to kvůli Ježíškovi). Od té doby jsem to neviděl ani jednou a vůbec mi to nechybí.

    • 29.10.2018  22:38

    Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z kina. Hudební vydavatel všechny mé hudební návrhy přijal. Nebo spíš mě poslal do háje a pak toho litoval, protože ono to fungovalo. Česká - no dobře, bohémská rapsodie je ultimátní hit dodnes, nemluvě o dalších peckách, a její výsost rtuťová královna mění všechny nosiče hudby sama na sebe. Nedává to smysl? No, to je to kouzlo poezie, vysvětlováním ztratí právě to, no kouzlo no. Dobré znamení je, že jsem se nezbláznil, jen tu sedím, pojídám studenou pizzu koupenou cestou domů a pod tlakem smolím tenhle komentář. Dobrá, něco smysluplnějšího než to dosavadní gaga, jsem přece šampión. Dobovost za jedna, výběr a stylizace hlavní čtveřice taktéž. Zejména představitel Briana Maye, to snad musí být nějaké tajně klonované dvojče, jinak si tu podobu nedovedu vysvětlit. Velmi dobré dialogy, ať už v rámci kapely nebo ty osobní, přestože je film pojat víceméně "pro všechny" a na jistotu, dají se tam najít velmi dobré postřehy o životě lidí, heterosexuálů i gayů (vy máte svoje rodiny, já ne), obyčejných i "celebrit". Soužití Freddieho s jeho snoubenkou, před i po rozchodu, je vlastně smutné - nemůžu mít něco, co chci, protože to nikdy nebude naplno. No a hudba, sestříhaná a vložená hercům do úst a nástrojů zcela dokonale, to je lahůdka hudebních filmů. Ale jo, dám pět a týden asi zas nebudu poslouchat nic jiného. P. S. Ještě takový film o Pink Floyd a jsem zcela spokojen :)

    • 19.10.2018  21:57

    "Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc.

    • 15.10.2018  22:47
    El Dorado (1966)
    ***

    Prakticky bych mohl zkopírovat, co jsem napsal k Rio Bravo. On taky ten film je takřka stejný. Schéma tařka stejné, rozložení postav takřka stejné, a viděl jsem to v takřka stejném věku, tj. někdy mezi 12 a 14 lety. Koukám, že pořád opakuju slovní spojení "takřka stejné", ale ono je to opravdu takřka stejné, takřka ve všem. Pravda, je tu přece jen jeden rozdíl, tenhle si pro sebe ukradl vtipně hláškující James Caan, což zachraňuje ty tři hvězdy, protože na Waynea jsem alergický. Jinak to díky naivitě vypadá, jako by to bylo natočené tak o patnáct let dříve. P. S. Jo, uznávám, že tenhle film byl naprosto luxusně nadabovaný Brabcem a Pavlatou.

    • 14.10.2018  21:34
    Rašín (TV film) (2018)
    ****

    Není to dokonalé, ale je to nadějné. Uvidíme po druhém díle. Tak po druhém díle můžu konstatovat: líbilo, ale ten konec, který je tam jako takový přílepek, by spíš vyžadoval celý další díl. Celkově solidní TV práce, jen bych vytkl možná až příliš konfrontační naivitu Kramáře v porovnání s dle filmu racionálním Rašínem. I Rašín byl totiž (v určitých ohledech také naivní) idealista, jen jiného zaměření.

    • 14.10.2018  19:03

    "Proč jsou ty sochy zahalené?" - "Protože to je počestná rodina." - "Tak proč je nedají na půdu?" - "Protože by nemohli ukazovat, jak jsou počestní."

    • 14.10.2018  00:54

    Čo toto bolo? Poskakování odnikud nikam. Trocha duchaření, nějaké ty otázky svědomí a nakonec všechno uzavřené do jedné hlavy. Tu a tam se v komentářích mluví o skvělé pointě, já ji asi zaspal. Dozvěděli jsme se, že hlavní hrdina má výčitky, což ale vlastně nesouvisí s předchozím dějem jinak než že uvidíme aktéry předchozích příběhů v jiném postavení. Otázky ohledně důvěry vlastním smyslům zůstaly nezodpovězeny. Jako první příběh jsem ještě ocenil. Za dob studií jsem na brigádách coby bezpečák podobné díry hlídal taky. Třeba takový Trauttmannsdorfský palác na Mariánském náměstí v Praze, dnes opravený a plný kanclů nebo čeho, byl kolem roku 2000 pořádná ruina a pro studenta vybaveného prskajícím rádiem a baterkou skýtal celkem zajímavé noční zážitky. "Schválně jestli tím sklepem projdu a tu baterku nerozsvítím." Dal jsem to, i když přiznávám, že fantazie dokáže v temnotě a cizím prostoru vytvořit ledasco, i u racionálního člověka, za kterého se považuju. Jo, to byly časy. Ale tahle autory nezamýšlená přidaná hodnota je asi tak to jediné, co můžu na filmu jako celku pochválit, zbytek mě, má-li to říci jemně, nudil.

    • 30.9.2018  14:57
    O hloupé havířce (TV film) (1990)
    ***

    Koště!

    • 23.9.2018  11:07
    Volyň (2016)
    *****

    No, a pak i u nás máme lidi, co si ve své nekonečné naivitě zakřičí "Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!" a drží minuty ticha za Banderovce. Střídání několika etap na území Volyně od roku 1939. A každá z nich je horší než ta předešlá. Na začátku jsou Ukrajinci naštvaní, že mají Poláci všechno, tak začnou vítat Sověty, pak Němce a nakonec začnou vládnout sami. Je zajímavé, že řadoví sovětští i němečtí vojáci ani nejsou nijak démonizovaní, za prvních je zdrojem zla NKVD, za Němců Einsatzgruppen. Pak ale přijdou na řadu "domácí", tedy sousedé, a i když to po předchozích dvou etapách nevypadá, tehdy teprve začíná to skutečné peklo, násilí, které nemá naprosto žádný smysl, ztvárněné naprosto naturalisticky a snímané tak nějak mimochodem, podobně jako ve zde častokrát vzpomínaném Jdi a dívej se (a připomněl bych i velmi podobný Nanking! Nanking!). Ano, mohl bych také vytýkat jako někteří, že film se občas trochu rozpadá do jednotlivých epizodek, které někdy nejsou jasně uzavřené, ale proč bych to dělal. Co musím pochválit, je, že se film prakticky v jakékoli skupině, která se tam vyskytne, nebojí ukázat alespoň pár lidí se svědomím (např. porovnání dvou naprosto rozdílných kázání dvou pravoslavných kněží, z nichž jeden chce zaplavit zemi krví Poláků, druhý naopak prosí lidi o mír).

    • 23.9.2018  01:54
    Mrakodrap (2018)
    odpad!

    Znáte to, jak v různých akčních, katastrofických a jiných podobných taškařicích hrdina na konci něco udělá, všechny zachrání a dav shromážděný před místem katastrofy (třeba zrovna před hořící budovou) mu začne freneticky tleskat? Tak tady takovouhle scénu uvidíte cca každých pět minut. Je to nablblé a co hůř, bere se to vážně. Každý z filmů, které tahle blbárna napodobuje, je o nedostižný kus dál, a to nejsem nijaký fanda Smrtonosné pasti. Škoda slov, škoda času.

    • 22.9.2018  19:03

    Oceány se vaří, skály pukají a hořící nebe padá k zemi. Apokalypsa? Ne. Němci natočili dobrou pohádku. A když říkám dobrou, myslím opravdu dobrou. Většinu doby jsem se až přihlouple usmíval, protože je to milé, příjemné a zábavné pošušňání pro každého pohádkymilujícícho diváka. Představitelka malé čarodějnice je vysloveně roztomilá, pokud se v příběhu vyskytují děti, nejsou přemoudřelé, jsou prostě normálně dětské, životní ponaučení jak být hodný a co to znamená jsou do příběhu zasazena sympaticky, humor je milý a vůbec z toho celého tak nějak čiší dobrá nálada. Jistě, Čech se nevyhne srovnání s legendárním večerníčkem Zdeňka Smetany. A myslím, že se tato nová verze nemá zač stydět. Samozřejmě to není stejné, zatímco ve večerníčku byla čarodějnice pojatá spíš jako malá rozpustilá holka, tady je to víc mladá sympatická dívka (dáno i představitelkou). I dabing Lucky Vondráčkové je takový příjemný a milý. Snad jen Abraxas. Ne že by tady byl špatný, ale zatímco u Smetany to byl plnohodnotný partner čarodějnice, její rádce a pomocník, tady je to spíš komická vedlejší postava. A staré čarodějnice ve večerníčku byly místy docela strašidelné, kdykoli se objevil mrak zlé čarodějnice Bimbuly, jako dítěti mi přejel trochu mráz po zádech. Tady jsou ostatní čarodějnice sice také zlé, ale jsou spíš nerudné než nebezpečné. Ale to jsou drobnosti. Jako celek hodně velká pochvala. P. S. Je to absolutně nemultikulturní. I to jde považovat za takřka zázrak.

    • 15.9.2018  23:31

    Pamatujete toho debila, co spáchal sebevraždu, ale předtím vypustil svých asi čtyřicet kousků svých mazlíčků jako jsou tygři, lvi a jiná roztomilá zvířátka mezi lidi? Tak zhruba stejně debilní je tenhle film a jeho závěr tomu nasazuje korunu. Kde skončila myšlenka Crichtonovy knihy? Devalvovaná v nablblém hollywoodském průjmu. Co u Darwina přimělo Bayonu, který se propracoval až do mé topky režisérů, aby se zhostil režie něčeho takového, to nechápu.

    • 6.9.2018  08:39

    Podepisuji komentář uživatele sud. Drobná agitka za armádu mi vůbec nevadí, jako mi nevadí v docela oblíbeném Copak je to za vojáka. To není jádro příběhu, tím je tak trochu varování pro naivní a čestné kluky, kteří se chtějí zachovat rytířsky, že za hezkou tvářičkou se může skrývat pěkná mrcha.

    • 31.8.2018  02:54
    Hung hai xing dong (2018)
    odpad!

    A přátelé, tento příběh je pravdivý, protože mi ho vyprávěl T. Texis Lam.

    • 29.8.2018  22:57
    Rudá Divuše (TV film) (1991)
    ***

    To by byl hodně špatný meč, kdyby ho kluk zlomil o koleno. Základ příběhu není marný, ale chtělo by ho více propracovat, rozvést motivy, třeba jak se Divuše dostala do meče, víc popracovat na postavách a tak dále. Jinak souhlasím s kolegyní jezinkou, že divokost Rudé Divuše měla vedle achichající Alvíny volající "do karmínového nebe" něco do sebe. Já mám sice rád spíš něžné ženské než dračice, ale všeho s mírou.

    • 29.8.2018  13:46
    Nepřátelé (2017)
    ****

    Největším plusem filmu je bezesporu úchvatná příroda, kterou kamera snímá v nádherných širokoúhlých záběrech. Dále je to takřka dokonalá atmosféra smutku a bezvýchodnosti, hledání odpuštění a smíření se smrtí, která se táhne celým příběhem. Co se týče děje filmu, ten je složen z několika epizod, z nichž většina by sama o sobě stačila na slušný western kombinovaný s dramatem, poskládané jsou však do jednoho příběhu na můj vkus trochu moc vychtěně, aby tvůrci dostali postavy přesně tam, kam chtějí. To se odráží i v neustálých příchodech a odchodech vedlejších postav, které by mohly být při větším soustředění na jejich osobnost zajímavé, jenže scénář si každých cca 20 minut žádá drsnou situaci vyžadující nedobrovolné odporoučení se některého z členů výpravy. To neznamená, že jsou Hostiles špatným filmem, jen v některých ohledech je příběh hnán do zvratů a změn postojů postav moc násilně. Nicméně naturalismus, smutek, i ten alespoň trochu pozitivně vyznívající konec stojí za to.

    • 28.8.2018  12:23
    Dědictví na úvěr (TV film) (1965)
    *****

    O stavění vzdušných zámků, o hře, která přestane být hrou a pohltí své aktéry, o náhradě skutečného života iluzí. Na začátku je jeden dopis, na konci krach na burze, prázdná spíž a jed na krysy. Svým způsobem je to depresivní, ale v tak rozkošném podání Jaroslavy Adamové a Václava Vosky, že jsem hltal každé slovo. "Nejistota je za námi, Sally. Máme rovný milion."

    • 27.8.2018  13:35
    Karlínská balada (TV film) (2001)
    ****

    Proč se někdo obtěžuje s vymýšlením hororových nesmyslů. Už dlouho mi po nějakém filmu nebylo tak mizerně aneb nehrůznější je to, co může přinést obyčejný život. Bohdalová a Zindulka jsou samozřejmě skvělí.

    • 26.8.2018  00:08
    Návrat pana Ryšánka (TV film) (1971)
    ****

    Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!).

    • 11.8.2018  14:28
    Zlaté kapradí (TV film) (1984)
    ****

    Asi moje nejoblíbenější Drdova pohádka vůbec, jiná než ostatní, smutná, melancholická a místy i docela drsná. V literární podobě je takový ostatně i konec, který označí za dobrý asi jen nenapravitelný optimista. V této podobě je dopad událostí na ústřední dvojici přece jen o něco zmírněn, smutná nálada a kouzlo předlohy jsou ovšem zachovány. I když právě tuhle pohádku bych někdy chtěl vidět v opravdu výpravném podání jak si zaslouží (ano, vím o filmové verzi ze 60. let, ta mi ale vždycky přišla trochu zvláštní).

    • 31.7.2018  20:16
    Samotář (1987)
    **

    Drsňácká póza je v tomhle případě příliš na efekt a často nejen proti logice, ale i proti všemu ostatnímu. Několik nevinných by například mohlo žít, kdyby Stan nechtěl být párkrát za frajera. Všichni zúčastnění rozhodně uměli lépe, v osmdesátkách už se ve Francii tak nějak jelo na půl plynu a staré klasiky se vzdalovaly (na druhou stranu, Lescautová byla pořád ještě daleko :) ).

    • 29.7.2018  15:33
    Co poudala bába Futéř (TV film) (1983)
    ***

    Malý Trautenberk uvnitř mé osobnosti plesá nad tím, jak Lidunka buzeruje mladého Krakonoše :)

    • 16.7.2018  21:13

    Jak praví v komentáři uživatel A.D.1959. Obrazový materiál je vynikající, jak je v případě nových francouzských dokumentů běžné (např. Apokalypsa: Druhá světová válka). Komentář je však slabší. Mně osobně chybí větší pokrytí vzniku samotné myšlenky bombardování, dokument také úplně vynechává první světovou válku, která by do úvodu patřila. Stejně tak bych očekával, že padnou jména meziválečných teoretiků plošného bombardování jako Billy Mitchell a Giulio Douhet. Jinak ovšem slušný dokument, který stojí za vidění. Po druhém díle: aj, to se vyrojilo potrefených :). Nemusím s hodnocením dokumentu ve všem souhlasit, ale i pokud úplně pominu morální otázku plošného bombardování civilních cílů, pravdivé je však tvrzení, že tato strategie uplatňována za druhé světové války (a též později v Korei a Vietnamu), nebyla účinná ve smyslu zásadního snížení válečné výroby či donucení protivníka k bezpodmínečné kapitulaci. Německá výroba neklesala, naopak stoupala (byť s použitím otrocké práce vězňů), japonská klesala především díky téměř úplnému odříznutí od zdrojů surovin americkými ponorkami, a pokud jde o kapitulaci, ta mohla přijít o celý měsíc dříve.

    • 15.7.2018  00:46

    Večerní směna se chýlí ke konci a policista Holm už se psychicky připravuje na další den, kdy ho čeká důležitý soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Celý den strávil řešením telefonátů od feťáků, kteří volají o záchranku, či zákazníků okradených šlapkami. Krátce před koncem směny však přijme telefonát od vyděšené ženy, kterou prý kdosi unáší pryč od jejích dětí. Od první chvíle je zřejmé, že tohle nebude rutinní telefonát, ale jak moc si bude muset nakonec Holm sáhnout na dno svých psychických sil ve snaze vyřešit za pomoci kolegů v terénu celý případ tak, aby pro všechny zúčastněné zůstal alespoň kousek naděje, o tom se mu ani nesní. Film, který dokonale funguje jako psychothriller i osobní drama a který největší síly dosahuje díky tomu, že nechá pracovat divákovu fantazii. Jako hlavní hrdina Holm jsem i já byl odkázán na vzrušené hlasy v telefonu patřící ženě, muži a dítěti a občas policejnímu kolegovi, takže jsem si celou scénu mohl jen představovat podle zvuků (jízda auta, déšť, otevírané dveře) a hlasů (scéna, kdy Holm slyší, jak policisté přijdou do domu s dětmi - to jsem tušil, jaké překvapení mne čeká, ale stejně se účinek rovnal dopadu ocelového kladiva). Velký zvrat v tom, jak to vlastně celé bylo, jsem sice také odhadl, ale to mu nic neubralo na působivosti. Zvukovou stránku pak dokonale doplnil hlavní a skoro jediný herec na plátně Jakob Cedergren, který prakticky z plátna nesleze a ve tváři se mu zobrazuje zoufalost celé situace, jeho vlastní démoni a snaha zachránit, co se dá. Když mu pak na konci kolegové oznámí, že.. To nebudu prozrazovat, ale aspoň jeden takový malý úspěch si za svoji snahu zasloužil. Zkrátka, takřka dokonalá ukázka toho, že na perfektní a maximálně působivý a ohromně napínavý film stačí jen mozek.

    • 7.7.2018  22:58

    Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný.

    • 6.7.2018  22:55

    Svižná vtipná životopisná záležitost o antihrdinovi stylu Obchodníka se smrtí či Vlka z Wall Street. Oba zmíněné filmy jsou sice lepší, na druhou stranu to, co Obchodník se smrtí zmiňuje víceméně okrajově především v rámci úderné pointy, to je tady vyklopené naplno a operuje se s tím celý film. Zkrátka chlapíci, kteří za peníze udělají cokoli, se hodí každému režimu, zejména pak tomu, který se staví jako ten správný a morální. Zbraně, drogy, výcvik povstalců Contras. Kolikrát jsme tohle všechno viděli. Zvlášť vtipné jsou pak ty poznámky o ztrácejících se povstalcích a zbraních a jejich použití k jinému účelu než bylo původně zamýšleno. jako bych slyšel slovo Sýrie a povstalci vycvičení "koalicí", kteří po vysazení na místě houfně i se zbraněmi strýčka Sama dezertují k ISILu, případně jiným obdobným svědkům Mohamedovým, to vše v rámci šíření demokracie. Konec filmu by pak měl být výstrahou všem, kteří se do podobného byznysu pouští. Chvíli budete užiteční, ale nakonec užiteční být přestanete.

    • 30.6.2018  21:40
    Křižáček (2017)
    ***

    Myslím, že bych mohl mít hodně rád film, jaký by na tohle téma natočil Vláčil, Malick nebo někdo podobný.

<< předchozí 1 2 3 4 20 38 57 75
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace