flanker.27

flanker.27

Vašek Sedláček

okres Praha
Vy pracuje te jako? - Jako ďas


Skype: flanker.praha

194 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 37 54 72
    • 10.12.2017  01:22
    Orel Eddie (2016)
    ***

    V jedné diskusi na téma účasti podobných osob jako Eddie na profesionálních sportovních akcích (ano, já vím, že Olympiáda je "pro amatéry", ale realita je o něčem jiném) vyjádřil značně záporně a tento názor jsem nezměnil ani po tomto filmu. Já vím, plnění si snů a podobně, to je vděčné téma, jenže to obvykle něco stojí a nemělo by to jít na něčí úkor. Jako prakticky ukradnout rodině auto a peníze, abych si mohl plnit sny, ještě s moc měkkou maminkou za zády, to nějak není pro mě. Zvláště mě to pobavilo, když se pak Eddie bavil s Pearym o nalezení bankovky. Tátovy sebere úspory, ale deset liber by vrátil. Asi jsem zkrátka moc zodpovědný na podobné věci. Druhá věc pak je, že místo někoho takového by se mohl a měl kvalifikovat na sportovní akci aspoň jeden kvalitní sportovec navíc. Čímž neříkám, že se na film nekouká příjemně a že jsem se občas i nezasmál, ale nesměl jsem moc přemýšlet o obsahu.

    • 5.12.2017  20:08
    Hejkalka (TV film) (1998)
    **

    Přiznejme si, že nejlepší byl v celé pohádce ten pes.

    • 3.12.2017  20:23
    Královna Černá růže (TV film) (1972)
    ***

    Slávka Budínová patří k ženám, které dokáží být i ve věku kolem padesátky zajímavé, charismatické a důstojné, aniž by na to potřebovaly tuny líčidel a plastické chirurgie. Snad proto mě mrzí, že její role, jakož vlastně celý děj, nešel víc do hloubky. Občas to mělo nádherný náběh na mnohem hlubší úvahu na téma mládí a stáří, schopnost se s tím vyrovnat nebo na téma odčinění vlastní viny. Bohužel to ve všem zůstane tak nějak v půli cesty. Pro ten velmi nevyužitý potenciál dám jen tři, škoda, tohle mohlo být hodně silné.

    • 2.12.2017  14:25
    Dřevěná Marika (TV film) (2000)
    ***

    Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři.

    • 26.11.2017  22:29

    Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod trochu užitečnhým způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloužit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a neuměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být.

    • 23.11.2017  20:04
    Malá mořská víla (TV film) (1966)
    ****

    Poetické, jak už staré černobílé pohádky z 60. a začátku 70. let byly, s krásnou Zuzanou Martínkovou, která je možskou vílou vzhledem i pohybem (a ona tehdy i ta Štěpánka Haničincová byla kus ženský). Taky je zajímavé vidět, že i Alfred Strejček byl někdy mladý tak, že mohl hrát prince. Až na ty mužské lidové tance, na nichž by ujížděl Arnold J. Rimmer, je to bez výhrad.

    • 23.11.2017  12:43

    "Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, na jejichž konci je konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová.

    • 21.11.2017  15:58

    Nejsem si jist, jestli je spravedlivé vylíčení Roberta Cecila jako toho, kdo stojí v pozadí neštěstí těch ostatních. Byl to ve skutečnosti právě on, kdo královnu přesvědčil, aby po Essexově spiknutí řada jeho účastníků dostala jen mírné tresty, přestože toto spiknutí bylo do značné míry zaměřeno proti němu. Do značné míry si tak ve své historické nepopularitě nespravedlivě nese důsledky rozhodnutí jiných. Stejně tak Alžběta nebyla jen pasivní figurou intrik jejích dvořanů. A zrovna první uvěznění Waltera Raleigha padá zcela na její hlavu. Navzdory Daňkově mistrovství dialogu tak mám jisté výhrady k obsahu. Takových osobností, jako Cecil, kteří nesou vinu za jiné, je v historii mnoho, o nich by bylo zajímavé psát.

    • 20.11.2017  21:53

    Úvahy těch, co nemají možnost volby. A přece si najdou čas přemýšlet o tom, zda se ne pro Řím, ale pro ně osobně něco změní, dodají-li obvinění, o kterém každý v Římě ví, že je falešné, na pravdivosti. Pro Aniketa bude lež znamenat, že si zachoval alespoň kousek cti. Bude se dívat na císaře a bude vědět, že božský Lucius, přezdívaný Nero, je prolhaný zbabělec. Navzdory Fortuně, která nestará o to, zda je někdo čestný nebo nečestný, pro Aniketa to význam má.

    • 18.11.2017  20:28
    Soud pana Havleny (TV film) (1967)
    ****

    Obhajoba vlastního právního názoru i za cenu vlastního sebezničení. Navzdory pověsti, morálce a společenskému (ne)významu problému. Myslím, že bych ve svém okolí na podobné exempláře taky narazil a ani bych nemusel dlouho hledat. My, co se v nějaké formě živíme některým z právních odvětví, o tom víme své. Skvělý Martin Růžek v jinak průměrně zrežírované (až trochu zabité) absurditce na motivy jedné z Čapkových povídek. Jako pan Havlena vyráží do boje za "ochranu právního řádu", ke své smůle si jako protistranu vybírá snad nejpřívětivější a nejhodnější osobu, která se mu mohla dostat do cesty (zde nádherně dobrotivá až roztomilá Marie Brožová). A soudní výroky, docela rozumně zamítající jeho absurdní požadavek na odsouzení sebe sama, jen dláždí jeho cestu na dno. Za herce tedy maximum, to ostatní je průměr, takže čtyři body.

    • 12.11.2017  15:35
    Churchill (2017)
    ***

    Brian Coxe mám rád a jeho přeměna v "největšího Brita" je provedena zdárně jak po stránce vizuální, tak projevu. Ovšem scénář britského premiéra prezentuje spíš jako umanutého starého muže, kterého rozčiluje, že ho nikdo neposlouchá, ztrácí důvěru v sebe sama, je trýzněn přízrakem Gallipoli a nechce invazi. Troufám si říct, že tohle dilema "kudy do Evropy" už bylo tři dny před operací Overlord trochu pasé, takže mi to drama muže, který až teprve po srdceryvném vyznání své sekretářky ze strachu o snoubence nalezne pevnou půdu pod nohama, připadá poněkud vyumělkované. Churchill, jako většina velkých mužů, oplýval mnoha vlastnostmi, pro které by ho člověk nakopl, jenže to byla jen část jeho osobnosti. Je zajímavé to porovnat s jeho pojetím v seriálu The Crown. Tam je Churchill rovněž občas zlostný, ješitný až na půdu, často není schopen přijmout dobrou radu. ale přesto divák chápe, proč jde o jednu z největších osobností minimálně moderní doby. Zde mi tohle chybí, tvůrci příliš dají na jméno. Celkově nejde o špatně natočený film, kamera je rozhodně dobrá a vůbec to dobře vypadá, ale záběr je trochu mělký.

    • 29.10.2017  20:26
    Žert (1968)
    ***

    To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout.

    • 28.10.2017  21:01

    Není to vůbec dokonalé, dvě nebo tři scény byly navíc a nezapadaly mezi ostatní, ale přesto to bylo tak sympatické, že nemůžu dát míň než 4*. Příjemné, místy hodně vtipné (scéna na špatné oslavě) a hlavně chemie mezi hlavní dvojkou fungovala na výbornou, až jsem si skoro přál jiný konec, i když bylo jasné, jak to skončí. Někdy zkrátka člověk potřebuje povzbudit a je klika, když se potkají dva lidi, kteří si dodají odvahu k důležitým krokům ve svém životě. P. S. Děkuji kolegyni jezinka.jezinka. Původně jsem měl totiž na dnešní večer vybraný jiný film, ke kterému jsem si však přečetl její jinak kladný komentář, ve kterém bylo umístěno varování pro osoby jako já (skoro bych řekl, že to bylo napsáno vyloženě pro mne). Díky tomu jsem se rozhodl vybírat znovu a vybral jsem dobře. Mít přátele, na které je spoleh, je zkrátka dobrá věc :)

    • 28.10.2017  11:39

    V dětství mě ten konec docela rozbrečel.

    • 21.10.2017  12:03

    Jak to dopadá, když skoro 60 let života významné osobnosti filmaři směstnají do pouhých dvou a půl hodin a ještě se pokoušejí přespříliš osobnost Jindřicha Navarského modernizovat. Není to sice vysloveně špatné, film má i celkem odpovídající výpravu, ale ty útržky ze života a politiky Francie druhé poloviny 16. století prostě nemají šanci se spojit v řádně dramatický příběh. Jak už to u podobných pokusů bývá, vypadá to, jako kdyby se události, které od sebe dělí i desítky let, odehrály v rámci nanejvýš roku či dvou. Alespoň že při výběru Jindřichova představitele měli tvůrci šťastnou ruku, totéž platí o představitelce Markéty z Valois. Naopak Karel IX. je úlet, dvaadvacetiletý král je tu představován minimálně padesátníkem. Nějak vyloženě mě to nenaštvalo, ale z této doby bych doporučil mnohem spíš tento film zaměřený na Kateřinu Medičejskou, pokud je ještě možnost jej vidět (kdysi v 90. letech běžel několikrát na Primě i s docela slušným dabingem).

    • 20.10.2017  23:23
    Catherine de Médicis (TV film) (1989)
    ****

    Díky právě v televizi uváděnému Jindřichu IV. jsem si vzpomněl na tento dvoudílný film. První díl se odehrává od roku 1568 do Bartolomějské noci a věnuje se poměrům u dvora a politice v té době. Ústředními body jsou charakter labilního Karla IX., jeho pokusy postavit se matce, přátelství s admirálem Colignym, pokusům Jindřicha de Guise obrátit ho proti hugenotům i konečnému masakru bartolomějské noci. Druhý díl pak se odehrává již za vlády Jindřicha III., kdy je Kateřina na konci svého života a je nucena přihlížet, jak se Jindřich III. zbavuje jejího vlivu a na jeho příkaz umírá i sám de Guise. Ač je to už tak 20 let, co jsem to viděl naposledy, pamatuju si to jako velmi záživně podanou historii s dobře napsanými dialogy, trochu v duchu starších seriálů Richelieu a Mazarin.

    • 13.10.2017  20:36
    Svědomí (1948)
    ****

    I když jsem tento film viděl cca jako desetiletý, zapůsobil na mne tak, že si ho stále pamatuju. Nehoda, boj otce se svým svědomím, boj o důvěru svého syna, stále větší úsilí se nezhroutit. Nakonec to přiznání může působit jako vysvobození. Film s takovým tématem a přitom nemoralizuje. Podepisuju komentář NinonL. Jen cynismus nedovoluje tvořit takové filmy dnes. Čímž zároveň odpovídám i těm, kteří neváhali a proměnili komentář v politické bojiště. Kolik tedy takto důležitých a silných filmů vzniká v době tvůrčí svobody. V porovnání s tím, co se může, je to, co se v kinematografii realizuje, tristní.

    • 10.10.2017  21:11
    Velká válka (TV seriál) (2014)
    ****

    Naprosto náhodou jsem na tento dokument narazil v programu, vůbec jsem o něm nevěděl. Zpracováním hodně připomíná Velikaju vojnu. Nelze si nevšimnout, že si Rusové mírně přihřívají polívčičku a vlastní účasti věnují více pozornosti než ostatním bojištím, na druhou stranu i tak stále dokážou podobný dokument zaplnit mnoha zajímavými informacemi ze všech bojišť (i když více informací o srbské frontě by sa zišlo). Prozatím ale dávám čtyři a budu sledovat dále.

    • 6.10.2017  21:01

    Spoilery. I když... Na úvod je třeba podotknout, že filosofování o stvoření, o tom, kde končí člověk a tak dále, vyznívá o několik řádů lépe než ve dvojici Prometheus+Covenant. Na což musím ovšem hned navázat tím, že pro mne to stále není dost, aby mne to nějak oslovilo a zasáhlo (ostatně ta laťka nebyla zmíněnými filmy nastavená moc vysoko). Na film s podobným tématem je v BR2049 až příliš málo, hmm, života. Vystupuje zde dohromady 3,5 člověka (plus houf sirotků?), jinak samí uměláci. Bavíme se o rození dětí, o nebezpečí stržení systému, o hrozící válce mezi lidmi a replikanty, a přitom nic z toho nevidíme. Filosofovat tímto způsobem o něčem, co ve skutečnosti film nenabízí, mi zkrátka přijde prázdné a umělé, bez ohledu na vizuální a zvukovou dokonalost. Řešíme osud jednoho dítěte člověka a replikanta, přičemž jediné děti vidíme jen v jakési SF variaci dickensovského chudobince, kde se místo cupaniny a koudele recykluje elektronický odpad. A na větu "more human than human" a její variace už začínám být vážně alergický, ba bych otevřeně řekl, že mě sere. Tohle flagelantsví je teď tak strašně v módě a je tak strašně předvídatelné, že minimálně mě nemohlo v tomto podání překvapit cokoli, co z děje vyplynulo. Zkrátka variace na téma android potká androida, z něhož se stane slizka. Kdyby to aspoň zůstalo u nabízející se dějové linie, protože androidů, co si myslí, že jsou lidi, už tu bylo dost, opačná varianta mohla být příjemnou změnou. Jenže nic, uměláci jsou ti hodnější a lidstvo je tím, kdo vyznívá špatně. Dobře, skupina RSS (Replikanti za Sociální Spravedlnost) po hlavním hrdinovi žádá něco, co není úplně lidské, ale samozřejmě z humánních důvodů (když se báli, co by mohl Deckard prozradit, proč ho tedy neodstranili dříve, to je jen jeden z mnoha příkladů, kde logika drhne). A celá ta příprava revoluce, plány na utajení a odvádění pozornosti a tak dále, to všechno je tak neuvěřitelně naivní a ten svět tak nefunkční, že to ze mně prostě víc než prvoplánové emoce vzbuzené vizuálem a hudbou nevydoluje. Stačí porovnat s jinou Dickovou adaptací, Minority Report. Tam ten svět žil, fungoval, působil přirozeně, tady nic takového není. Stejně tak samotné "vyšetřování", na začátku se jako deus ex machina objeví zásadní informace a pak veškeré "stopy" tak nějak přicházejí samy od sebe, resp. protože si to někdo přeje. A jaký smysl mělo, že si to přál - tedy přáli, takhle na sebe jen upozornili, to nebylo odvrácení pozornosti, ale její přitáhnutí. Pokud jde o herce, Goslingův výraz jsem popsal už u Drive, netřeba opakovat. Herectví jsem tak mohl ocenit leda u Forda a Robin Wright, leč ti hrají co musejí. Zbylá část osazenstva jsou prostě virtuální a umělé děvčice, tam se o hraní dá mluvit asi tolik jako v případě Goslinga. Udělené body jsou proto především za technickou stránku (i když i tu ta neživotnost sráží dolů).

    • 29.9.2017  16:29
    Wind River (2017)
    ***

    Asi spoilery, tak aby se neřeklo. Říci o Wind River, že je to film prostý jak bulharská striptérka, by bylo urážkou bulharských striptérek. Čímž zároveň nehodlám urážet ani práci Taylora Sheridana, jen jsem ve filmu nenašel nic mimořádného. Jsou v něm prvky, které jsou rozhodně dobré, zejména atmosféra. Ovšem práce s postavami a především zápletka samotná, jakož i její rozuzlení, jsou na úrovni řadového krimiseriálu, tedy až na masakrální závěrečnou přestřelku. Pokud jde o postavy, tak se mi nelíbilo, že na plátně zhyne několik vedlejších postav, aniž by to mělo nějaký emocionální dopad na zbytek osazenstva. Střílečka (která ve filmu působí trochu jako pěst na oko), při níž zahyne šerif, dva nebo tři jeho zástupci a asi šest pachatelů, projde vlastně tak jakoby mimochodem, protože kamera pořád zabírá postavy hlavní, ne plebs okolo. A pokud jde o ony postavy hlavní, v tomto případě jsem smysl postavy Elizabeth Olsen v příběhu fakt nenašel. Byla to určitá repetice agentky, kterou v Sicariu hrála Emily Blunt, ale zatímco ta tam sloužila k tomu, aby se divák z pozice neználka seznámil s prostředím drogových kartelů a boje proti němu, tady Elizabeth Olsen zastupovala - co vlastně? Na takhle primitivní případ nebyl nikdo externí zapotřebí, tedy až na tu pravomoc na konci, ale o tom ještě nevěděli. A na ten konec by naproti tomu potřebovali spíš zásahovku. Film nijak hluboce neseznamuje s poměry indiánské rezervace. Dozvěděl jsem se, že je ve Wyomingu v zimě zima a že někteří jsou schopní se s tím poprat a jiní zase končí na drogách. Fajn, je na tom něco, co by se nemohlo stát kdekoli jinde? Jak jsem napsal, atmosféra drsného prostředí jako taková funguje prvotřídně, ale to je všechno. Nenašel jsem v tom hlubší sondu do prostředí, do údělu Indiánů ani do nějakých odlišností mezi rudými a bílými bratry. Když Rennerova postava na konci přijde za otcem oběti, okamžitě mi naskočil závěr Žhavých výstřelů: Náčelník: "Kdo vyhrál?" Topper Harley: "Nepochybuj." Proto nemůžu potvrdit časté názory, že Sheridan režisér nedosahuje kvalit Sheridana scénáristy, pro mě to bylo v tomhle případě spíš naopak. Režijně dokázal podat svůj film tak, že jsem cítil sníh, ledový vichr, cukl jsem sebou, když padl výstřel nebo rána pěstí, ale dějově nebo co se týče postav jsem tam skutečně nenašel nic mimořádného. Sem tam je něco nadhozeno, u čeho jsem čekal, že to povede někam dál, k hlubšímu porozumění postavám a k jejich prohloubení, např. scény mezi Rennerem a jeho bývalou ženou a synem, ale nakonec to vede úplně do ztracena. Proto nemůžu dát víc než ***, solidní, ale ne víc než to. P. S. V obsazení zde absentuje Hugh Dillon, policejní sniper z Flash Pointu (zde ovšem na opačné straně zákona).

    • 26.9.2017  20:23
    Sešlost (TV pořad) (1983)
    *****

    Šikej mi Klaus, Pes Suverén, Konverzace cizinců podle slovníku, Řekni uň, Jak na intelektuály a další. Hrátky s jazykem, inteligence a styl. Bohužel si Nekuda od života odpoposedl příliš brzo.

    • 23.9.2017  23:12
    Zona hostil (2017)
    ***

    Polámal se vrtulníček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali činůčího doktora... Hoši - a děvčata - z Pyrenejského poloostrova zatoužili po vlastní verzi Black Hawk Down. Nenechte se zmást zdravotnickým úvodem. Tohle není drama o smyslu války a jejím dopadu na člověka jako kupříkladu dánský film Krigen (natož aby přiblížil absurdnost místních podmínek jako britský černohumorný Kajaki), tohle je čistokrevný válečňák, který má mnohem blíže k hollywoodské produkci než k evropskému zamyšlení se. Kouká se na to celkem obstojně, i když té patetické hudby na konci začínalo být trochu privela. Naštěstí má děj spád a tvůrci film moc neprotahují, takže historku o jedné noci, kterou zdravotnický tým z havarovaného vrtulníku stráví spolu s malou jednotkou uprostřed afghánské země koz a Tálibů, lze slupnout na posezení. Nepřináší nic zvláštního a místy jsem kroutil hlavou nad mírně podivným rozhodováním jednotlivých protagonistů a vůbec celou operací, kdy kvůli vrtulníku nechají lidi přes noc na území nepřítele, ke konci trochu drhne střih (závěrečný záchranný průlet třetího tigru je takřka mimo záběr, možná je na vině docházející rozpočet), ale přesto mě to bavilo a dokázalo to být i celkem napínavé. Jsou to takové slušné tři.

    • 17.9.2017  19:57
    Viktorie (TV seriál) (2016)
    ****

    Původně jsem se vlastně dívat nechtěl, ale nakonec pokračuji ve sledování britských kostýmních dobovek. Někteří zde si stýskají na nedostatek intrik, zákulisní politiky a tak dále. Mně to tak nějak stačí, v době, kdy se tvůrci seriálů předhánějí v tom, kdo do nich nacpe více horizontálního joggingu (pokud možno s praktikami, za které by jinde divák musel platit), krve a jiných tělesných tekutin, psychopatických charakterů a nesmyslně překombinovaných zápletek, je tohle docela příjemné a klasicky konzervativní, důvod, proč jsem měl rád Downton. Na Jennu Coleman se dobře dívá (je rozhodně hezčí než reálná Vika) a jak už to u britských hereček bývá, navíc umí i hrát, na rozdíl od zámoří. Doufám, že se to ještě nezkazí, ale po dvou dílech jsem docela spokojen.

    • 16.9.2017  21:59
    6 Days (2017)
    ****

    V porovnání s francouzským L'Assaut tento film bohužel ztrácí. V první polovině téměř není vidět, co se děje uvnitř ambasády, zatímco v druhé se tvůrci najednou pokouší o zlidštění alespoň jednoho teroristy, takže ho zase vidíme skoro pořád. Přitom se ale téměř nezabývá rukojmími, s výjimkou několika scének s konstáblem Lockem. Seznamování s přípravou na akci je místy zkratkovité, protože se trochu přeskakuje mezi scénami a tu a tam jako by kousek chyběl. Na druhou stranu herci jsou dobří (Mark Strong) a závěrečná akce je podaná dost autenticky, včetně pěkné ukázky toho, že věci nemusí vždycky běžet podle plánu a musí se improvizovat. Jsou to buď hodně silné tři nebo hodně slabé čtyři. Vzhledem k tomu, že jsem předtím ztratil více než tři čtvrtě hodiny života koukáním na poslední "Piráty" (a nakonec je znechuceně vypnull) a 6 Days mi docela spravily náladu, nakonec volím to lepší.

    • 16.9.2017  19:59

    49 minut, 10 vteřin. Dál to nešlo.

    • 12.9.2017  11:03

    Zas jednou budu ztrestán filmovým peklem. Dlouhých 12 let na databázi jsem přemýšlel, co o tomto filmu napsat a za celou dobu mě nenapadlo nic jiného než to, že mě to proklatě nudilo. Čistě z mého osobního hlediska je to takový kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara, že to snad ani nemohl být větší kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara.

    • 10.9.2017  10:13
    Attic Panic (2015)
    ***

    Zase jednou jsem viděl Lottu versus nadpřirození. Neříkejte mi, že Sandbergovi nedělá dobře neustále likvidovat svou partnerku...

    • 9.9.2017  23:54

    Humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu na Taře. Jednotlivé povídky sice nemají úplně originální náměty, hodně z toho jsem viděl už jinde, ale musím režisérovi a scénáristovi v jedné osobě přiznat, že v podání, dialozích a často i pointách jde v naprosté většině o první třídu. Předtitulková povídka byla dobrým a vtipným uvozením do filmu, jen mě trochu zamrazila podobnost se skutečnou událostí, která se stala půl roku po premiéře filmu (čímž možná některé události ve filmu už nebudou působit tak nevěrohodně). Poslední pak byla pro mě osobně nejslabší, resp. byla moc protahovaná, ale pointa byla výborná. Aneb kam se hrabe italská domácnost na jihoamerickou. Sražená je sice vtipná tím vyjednáváním o výši úplatku, celkově mi z příběhu ale dobře nebylo ani trochu, to bylo asi nejreálnější a proto nejmrazivější. Nejvíc se mi ale líbil příběh pyrotechnika, protože hrdina je v tomto případě výjimečně veskrze kladný a není vůbec problém mu držet palce v situacích, které v nějaké obměně zná asi každý normální člověk. Trochu mi připomínal D-Fense z Volného pádu. Vzhledem k jeho povolání jsem se trochu obával, že to na konci rozjede ve větším stylu, ale naštěstí to pojal celkem rozumně. A pointa byla vlastně krásná, dokud jednal v rámci zákona, nikdo ho neposlouchal, ani jeho žena, ale když se z něj stal bojovník se systémem, stal se hrdinou i pro manželku, která se s ním předtím chtěla rozvést. Kdepak, ženy doma spořádaného muže vlastně nechtějí, musí mít něco extra. Zasmál jsem se, popřemýšlel, místy zamrazilo. Spokojen.

    • 2.9.2017  23:52

    Dvě bandy, jedna zbraně prodává, druhá kupuje. Dva týpci, jeden z každé strany, však mají mezi sebou nevyřízený účet. A když je kolem plno zbraní, je jasné, v co se to zvrhne. Tak asi do 45. minuty to docela jde, má to vtip a nezbytnou nadsázku. Pak ale zřejmě tvůrci došli k názoru, že to potřebuje obměnit, tak se začnou mlátit a střílet i někteří týpci v rámci jedné bandy, nadsázka s humorem se ztratí a místo stereotypu nastane chaos. Na to, že se to začne brát vážně, měli těch nábojů po kapsách všichni nějak moc. Jestli něco stojí za to, pak herci, kterých je podle mě ale na takový film škoda.

    • 1.9.2017  15:29

    "Teď se shromáždí, zvolí si předsedu komise, pak se každý vysloví a začne diskuse. A ty se divíš, že jsem neodpovídal. Už bych byl pod drnem." Černý humor aneb schopnost improvizace pod tlakem, známá obyvatelům východního bloku. Možná vypadá neprofesionálně, ale mnohdy je účinnější než spoléhání na oficiální cestu. Začátek filmu je poněkud zbrklý, přičemž Leonov je líčen tak, že bych se divil, kdyby ho z programu nevyrazili, ale jak se blíží start, celé se to konstantně zlepšuje. I Leonova jsem začal brát, hlavně když Koroljovovi vyprávěl o dětství a drsné zkušenosti se sovětskou realitou třicátých let. A pak pasáž ve vesmíru je parádní, napínavá, skvěle natočená i vygradovaná, stejně tak jako přistání v tajze doprostřed sibiřské zimy. Výtku bych měl trochu jen k představiteli Leonova. Tomu bylo v době letu Voschodu 2 třicet let, zatímco Jevgeniji Mironovovi je padesát a je to vidět (tím nemyslím, že vypadá staře, ale není to mladík). Paradoxní pak je, že Chabenskému je o šest let méně a přitom hraje o deset let staršího Běljajeva. Ta postava se mi ale líbila nejvíc, ne takový optimista na odstřel (jak říká lékárník Šofr) jako Leonov na začátku, ale dříč a systematický člověk s trochou zdravého pesimismu. Hodně se mi líbilo i ztvárnění Koroljova, jehož osobnost si podle mě zasloužila vlastní pořádný film nebo seriál. Dobré navázání na Gagarina, ovšem dramatičtější, místy však také poetičtější, např. krásně udělané vzpomínky na dětství nebo přelet Voschodu přes osvětlený Měsíc, to by skoro chtělo zarámovat.

<< předchozí 1 2 3 4 19 37 54 72
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace