flanker.27

flanker.27

Vašek Sedláček

okres Praha
Vy pracuje te jako? - Jako ďas


Skype: flanker.praha

196 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 38 56 74
    • 11.8.2018  14:28
    Zlaté kapradí (TV film) (1984)
    ****

    Si moje nejoblíbenější Drdova pohádka vůbec, jiná než ostatní, smutná, melancholická a místy i docela drsná. V literární podobě je takový ostatně i konec, který označí za dobrý asi jen nenapravitelný optimista. V této podobě je dopad událostí na ústřední dvojici přece jen o něco zmírněn, smutná nálada a kouzlo předlohy jsou ovšem zachovány. I když právě tuhle pohádku bych někdy chtěl vidět v opravdu výpravném podání jak si zaslouží (ano, vím o filmové verzi ze 60. let, ta mi ale vždycky přišla trochu zvláštní).

    • 31.7.2018  20:16
    Samotář (1987)
    **

    Drsňácká póza je v tomhle případě příliš na efekt a často nejen proti logice, ale i proti všemu ostatnímu. Několik nevinných by například mohlo žít, kdyby Stan nechtěl být párkrát za frajera. Všichni zúčastnění rozhodně uměli lépe, v osmdesátkách už se ve Francii tak nějak jelo na půl plynu a staré klasiky se vzdalovaly (na druhou stranu, Lescautová byla pořád ještě daleko :) ).

    • 29.7.2018  15:33
    Co poudala bába Futéř (TV film) (1983)
    ***

    Malý Trautenberk uvnitř mé osobnosti plesá nad tím, jak Lidunka buzeruje mladého Krakonoše :)

    • 16.7.2018  21:13

    Jak praví v komentáři uživatel A.D.1959. Obrazový materiál je vynikající, jak je v případě nových francouzských dokumentů běžné (např. Apokalypsa: Druhá světová válka). Komentář je však slabší. Mně osobně chybí větší pokrytí vzniku samotné myšlenky bombardování, dokument také úplně vynechává první světovou válku, která by do úvodu patřila. Stejně tak bych očekával, že padnou jména meziválečných teoretiků plošného bombardování jako Billy Mitchell a Giulio Douhet. Jinak ovšem slušný dokument, který stojí za vidění. Po druhém díle: aj, to se vyrojilo potrefených :). Nemusím s hodnocením dokumentu ve všem souhlasit, ale i pokud úplně pominu morální otázku plošného bombardování civilních cílů, pravdivé je však tvrzení, že tato strategie uplatňována za druhé světové války (a též později v Korei a Vietnamu), nebyla účinná ve smyslu zásadního snížení válečné výroby či donucení protivníka k bezpodmínečné kapitulaci. Německá výroba neklesala, naopak stoupala (byť s použitím otrocké práce vězňů), japonská klesala především díky téměř úplnému odříznutí od zdrojů surovin americkými ponorkami, a pokud jde o kapitulaci, ta mohla přijít o celý měsíc dříve.

    • 15.7.2018  00:46

    Večerní směna se chýlí ke konci a policista Holm už se psychicky připravuje na další den, kdy ho čeká důležitý soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Celý den strávil řešením telefonátů od feťáků, kteří volají o záchranku, či zákazníků okradených šlapkami. Krátce před koncem směny však přijme telefonát od vyděšené ženy, kterou prý kdosi unáší pryč od jejích dětí. Od první chvíle je zřejmé, že tohle nebude rutinní telefonát, ale jak moc si bude muset nakonec Holm sáhnout na dno svých psychických sil ve snaze vyřešit za pomoci kolegů v terénu celý případ tak, aby pro všechny zúčastněné zůstal alespoň kousek naděje, o tom se mu ani nesní. Film, který dokonale funguje jako psychothriller i osobní drama a který největší síly dosahuje díky tomu, že nechá pracovat divákovu fantazii. Jako hlavní hrdina Holm jsem i já byl odkázán na vzrušené hlasy v telefonu patřící ženě, muži a dítěti a občas policejnímu kolegovi, takže jsem si celou scénu mohl jen představovat podle zvuků (jízda auta, déšť, otevírané dveře) a hlasů (scéna, kdy Holm slyší, jak policisté přijdou do domu s dětmi - to jsem tušil, jaké překvapení mne čeká, ale stejně se účinek rovnal dopadu ocelového kladiva). Velký zvrat v tom, jak to vlastně celé bylo, jsem sice také odhadl, ale to mu nic neubralo na působivosti. Zvukovou stránku pak dokonale doplnil hlavní a skoro jediný herec na plátně Jakob Cedergren, který prakticky z plátna nesleze a ve tváři se mu zobrazuje zoufalost celé situace, jeho vlastní démoni a snaha zachránit, co se dá. Když mu pak na konci kolegové oznámí, že.. To nebudu prozrazovat, ale aspoň jeden takový malý úspěch si za svoji snahu zasloužil. Zkrátka, takřka dokonalá ukázka toho, že na perfektní a maximálně působivý a ohromně napínavý film stačí jen mozek.

    • 7.7.2018  22:58

    Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jeden z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech.

    • 6.7.2018  22:55

    Svižná vtipná životopisná záležitost o antihrdinovi stylu Obchodníka se smrtí či Vlka z Wall Street. Oba zmíněné filmy jsou sice lepší, na druhou stranu to, co Obchodník se smrtí zmiňuje víceméně okrajově především v rámci úderné pointy, to je tady vyklopené naplno a operuje se s tím celý film. Zkrátka chlapíci, kteří za peníze udělají cokoli, se hodí každému režimu, zejména pak tomu, který se staví jako ten správný a morální. Zbraně, drogy, výcvik povstalců Contras. Kolikrát jsme tohle všechno viděli. Zvlášť vtipné jsou pak ty poznámky o ztrácejících se povstalcích a zbraních a jejich použití k jinému účelu než bylo původně zamýšleno. jako bych slyšel slovo Sýrie a povstalci vycvičení "koalicí", kteří po vysazení na místě houfně i se zbraněmi strýčka Sama dezertují k ISILu, případně jiným obdobným svědkům Mohamedovým, to vše v rámci šíření demokracie. Konec filmu by pak měl být výstrahou všem, kteří se do podobného byznysu pouští. Chvíli budete užiteční, ale nakonec užiteční být přestanete.

    • 30.6.2018  21:40
    Křižáček (2017)
    ***

    Myslím, že bych mohl mít hodně rád film, jaký by na tohle téma natočil Vláčil, Malick nebo někdo podobný.

    • 29.6.2018  20:09

    Varování ministra filmového průmyslu: tento komentář může obsahovat spoilery v množství, které vás může zabít. Tak, odbyli jsme specifickou část filmového diváctva, která ostatním otravuje život, teď k filmu samotnému. Úvodem je třeba poznamenat, že film není, opakuji, není to samé, co byl první díl, ač mnoho kritiků uvádí jako důvod nízkého hodnocení právě to, že prý jen opakuje to samé. Ne, je to jiný film než jednička a jiný, než jaký zřejmě spousta lidí čekala. Ani ne tak ve stylu, ale ve vyznění a hlavně v tom, že si v průběhu děje zřejmě několikrát pohraje s očekáváními diváka v tom, kterým směrem se bude ubírat. Ne kvůli nějakým na hlavu postaveným zvratům či změně úhlu pohledu, ale prostě proto, že popisuje složité prostředí z několika hledisek, kdy nelze vystačit jen se škatulkou akce/drama/sociální či politická kritika. Není to tedy ani tak o boji proti terorismu, ani o boji proti kartelům, drogám či pašování lidí. Je to, alespoň podle mě, o každodenním životě na hraně, přešlapování mezi vejci a dopadu toho všeho na člověka. A v zobrazení téhle reality rozhodně tvůrci neselhávají. Na tomhle místě tedy můžu říci, že se mi Soldado dost líbil. Víc než vyplašená Emily Blunt? Míň? Ani tak ani tak, jak jsem předeslal, je to jiné, i když formální stránka je stejně výborná a prostředí stále stejně drsné. Ne, není to v žádném případě dokonalý film, v některých momentech je trochu (někdy i trochu hodně) nedomyšlený či si v zájmu vytyčeného směřování směřování děje hodně některé události zjednodušuje, aby dostal postavy tam, kam potřebuje (např. nevidíme, že by Reyes dělal něco pro záchranu své dcery, při scéně exekuce je hluboká noc, ale i když slyšíme, že vrtulníky tam budou za 15 minut, při "sebrání ceny" je asi tak pravé poledne a tak dále), ale tady mi to nevadí. Zkrátka, Alejandro a Graver byli minule viděni výhradně očima naivní agentky jako drsné stroje na zabíjení s omezeným vnímáním věci. Ve skutečnosti právě tenhle pohled byl trochu omezený (neříkám, že neoprávněný). Ale teď jsou oba hlavními postavami a divák má šanci vidět, o co vlastně usilují, proč jsou jací jsou a že rozhodně nepřijímají bez ptaní příkazy shora (přičemž to politické vedení není zobrazeno nijak lichotivě, aniž by se zároveň řešila jakákoli stranická příslušnost). Není to rovněž "nihilistický film" o zlých lidech, což je další výtka, a když to říkám já, myslím, že to něco znamená. Na "morální relativismus" či umělé vytváření jako že nejednoznačných postav jsem dost háklivý, ale tvrdím, že nic takového se v Soldado hlavní dvojice netýká. Oba sice stojí na hraně, ale každý z nich se nakonec vlastně nezávisle na druhém rozhodne čestně a má to logiku i uvěřitelnost. Stejně tak mě těší, že postava Isabely se nezmění v anděla, ani neslouží jako nějaké morální memento, prostě má celou dobu uvěřitelný strach (hezká proměna oproti tomu, jak si hraje ve škole na drsňačku) až otupí k apatii. Já jsem tedy dost spokojen, rozhodně o dost více než s pro mne silně přeceněnou Wind River. A navíc, po filmu jsem se slušně nadlábnul v hospodě a pak jsem se na Andělu od jedné moc hodné paní dověděl, že mě Ježíš miluje. A ona byla opravdu moc hodná, takže jsem jí neodpověděl to, co obvykle takovým věrozvěstům říkám, třeba že na gay seznamku se registrovat nechci, ale místo toho jsem se na ni usmál a moc jí poděkoval. No, pozitivní páteční odpoledne.

    • 27.6.2018  16:41
    Až já budu královna (TV film) (1984)
    **

    Tak nějak mi připadá, že nejlepší kvalifikací prince pro to, aby se do něj zamilovala chudá dívka, je být sobecký namyšlený hajzl. Na druhou stranu, ono je to ze života... :)

    • 27.6.2018  16:38
    Modrá krev (TV film) (1995)
    ***

    Jak napsali mnozí, na téhle pohádce je nejlepší Munzar coby skutečný král.

    • 26.6.2018  15:32
    Osm dní, které utvořily Řím (TV seriál) (2017)
    odpad!

    Ochořel jsem a nucen ležet v posteli, po dlouhé době jsem se zabavoval tím, že jsem přepínal kanály, až jsem narazil na tento dokument. Mám rád Řím, tak to zkusím, řekl jsem si. Ale to trvalo jen chvilku, než jsem zjistil, jak strašně demagogická sračka to je. Prosím pěkně, jak někdo soudný může v dokumentu vyslovit takovou hovadinu, že "Octavianus upřel Caesarionovi jeho oprávněné dědictví Říma"? Se ta ženská pos-tupně zbláznila? Za prvně, Řím se nedědil, nebyla to monarchie dokonce ani v době principátu. Za druhé. Caesar svým osobním dědicem ustanovil právě a výhradně Octaviana. Za třetí, ne neměl s tím naprosto co dělat římský "rasismus a sexismus" vůči Kleopatře. Mimochodem, zase z Kleopatry udělali černou hubu, z potomka Makedonce Ptolemaia. A tak dále, těch minel v komentáři průvodkyně pořadem bylo tolik, že ani nemá smysl je všechny vypočítávat. Feminismus a politická korektnost vládnou ohavným způsobem a to tak, že se neštítí jakékoli lži, jen aby svět prezentovaly ze zorného úhlu této ideologie. tak jsem se dožral, že mi pak stačil jen začátek dalšího dílu o Boudice, že jsem to radši přepnul na staré dobré Titány.

    • 23.6.2018  21:45
    Máša a medvěd (TV seriál) (2009)
    *****

    Zhruba stejný fenomén jako bylo za mých dětských let Jen počkej. A jako tam byly sympatie všech na straně vlka, tady jsou na straně medvěda, aby už konečně tu malou teroristku sprovodil ze světa. Jenže ona je při vší nesnesitelnosti roztomilá a naprosto dokonale nadabovaná (myslím originál Aliny Kukuškiny). Bez ní by to nebylo ono.

    • 17.6.2018  14:16
    O labuti (TV film) (1982)
    ****

    Poetická pohádka Boženy Němcové se dočkala velmi neobvyklého zpracování kombinujícího takřka divadelní pojetí s velmi jednoduchými, přesto však místy dost účinnými triky. Tedy alespoň pokud je divák ochoten na chvíli odložit rozmazlenost soudobými technologiemi a zapojí fantazii, což je v dnešní době skoro nežádoucí.

    • 16.6.2018  23:22
    Ruská archa (2002)
    ****

    Kameraman zastupující Rusko a jeho francouzský společník zastupující Evropu vedou jakýsi dialog-nedialog nad útržky z dějin ruské říše. Jak je vidět i z některých komentářů, je to věčný boj. Objeví-li se v Rusku přejaté cizí vzory, ozvou se hlasy, že kopíruje, objeví-li se vlastní prvky, je to označeno za cizí pro ostatní svět. Pak si má člověk vybrat. V Ruské arše sice forma silně vítězí nad obsahem, přesto jsem se ani náznakem nenudil a docela propadl atmosféře světa, kde se prolínají historická období a současnost. Nejvíce tedy zapůsobil závěrečný ples a následný odchod do "vod času". A ono kochání se nádhernými interiéry a kostýmy má něco do sebe i tak. jen je škoda, že se průvodkyní celým filmem nestala ta úžasně milá krásná dáma, která se objevila na asi deset minut v první třetině filmu a která s ohromnou láskou popisovala umělecká díla.

    • 9.6.2018  23:37
    Metanol (TV film) (2018)
    ****

    Kam se hrabou smyšlené horory na hrůzu způsobenou lidskou blbostí a chamtivostí. Udělám něco, co dělám velmi zřídka, pochválím Českou televizi, od Případů prvního oddělení je to asi poprvé, kdy něčemu, co vyprodukovala, dávám jednoznačně palec nahoru. Dialogy jsou přirozené, herci minimálně dobří s tím, že Vaculík a Feimanová jsou extratřída. Po technické stránce není co vytknout, slušná hudba, nestatická kamera není jen něco okoukaného odjinud, ale opravdu funguje. Velmi slušné čtyři hvězdy.

    • 9.6.2018  15:45
    Víla z jeskyně zla (TV film) (1991)
    ***

    Tomuhle příběhu by asi slušela větší výprava a prostor pro budování postav. Brutální zkratky, abychom se vešli do stopáže, to hrozně kazí. Herecká sestava je prvotřídní,a le třeba Racek ani Kostka nemají moc prostoru, což je hrozná škoda.

    • 31.5.2018  22:41
    Endeavour - Série 5 (série) (2018)
    odpad!

    Hmm, je mi líto, ale touto sérií se pro mne Endeavour naprosto odepsal. S politickou korektností to koketovalo vždycky, ale díky ostatním kvalitám jsem to přecházel. Tohle ale bylo vysloveně nechutné. Dokázal jsem to dotáhnout do čtvrtého dílu stále v bláhové naději, že uvidím něco víc než příručku jak čelit "extrémistům", či že pachatel musí být vždy nácek, misogyn nebo něco podobného, a že policii vždy přivede na stopu někdo správně politicky uvědomělý (před nímž i sám ústřední hrdina prokáže nevědomost), že případy budou aspoň trochu zajímavé nebo logické, ale nikoli. Konec.

    • 26.5.2018  14:15
    O houslích krále snů (TV film) (1987)
    ****

    Z dětství jsem si tuhle pohádku pamatoval jen velmi neostře, ehm, jako sen, tedy spíš noční můru. A ona to noční můra je. Na příběh pro děti je to docela drsný a syrový popis rozmáhající se závislosti a jejích následků. Za trochu štěstí je třeba obětovat stále více a více, až nakonec i ta chvilková radost pomine a člověk stojí mezi troskami své minulosti, zlomený a slabý. Rozhodně mnohem účinnější prevence než sedánky s Doudou.

    • 25.5.2018  21:33
    Zoluška (1979)
    *****

    Nebýt náhody, býval bych na toto něžné zpracování Popelky úplně zapomněl. A přitom se mi teď, když jsem se díval, okamžitě začaly naskakovat do vědomí obrazy uložené v dětství, jako Popelka běhající s talíři po schodech, Popelka ve dřevácích či "bruslící" s kartáči na nohou po podlaze, řady nohou zkoušející střevíček a podobně (že jsem byl dítko nevinné, o tom svědčí, že jsem úplně zapomněl, že během "nebeského" tance s princem Popelce úplně zprůsvitní sukně). Celkově jde o verzi, která je proti té disneyovské pochopitelně úspornější, ale také křehčí a téměř bez humoru. Ten, pokud se objeví, tak spíše ve formě drobných inteligentních narážek, které vyvolají takový ten příjemný úsměv na tváři. ústřední hudební motiv je kouzelný a přesně odpovídá atmosféře pohádky. No, je příjemné se občas podobně rozpomenout. Je možno vidět online zde. A co bylo tou náhodou? Krásná juniorská krasobruslařka Alyona Kostorná a její fandovské video.

    • 13.5.2018  21:36

    Hele, tady vlevo, to je jen pár komparsistů, ale tam vpravo, no, přesně tamhle, jak to nejvíc dýmá, tak tam fakt jako je celá armáda. Protože jako tohle bude fakt bomba, rozumíš, nejen strašně hlubokomyslný dialogy a monology, však to psal ten, no, jo, Kokosatík, ale my taky ukážeme světu, jak taková koprodukce má vypadat ve velkým měřítku... No, to jsme ukázali. Hlubokomyslné dialogy a monology jsou jen obsahově prázdné, mrtvé, bez kontextu pronášené věty, o kterých si někdo myslel, že nám osvětlí nejen historickou situaci, ale i rozpoložení aktérů a jejich vztahy. Ne, ve všech těchto cílech jde o selhání katastrofálních rozměrů. Hlavně když spustí Thurnová hlasem Terezy Hofové. Nepříjemnější hlas (až tak, že to zní jako skřípání skla po tabuli) snad ani nešlo najít. Historicky ani lidsky to pak nepřináší naprosto nic, pár scén, které se Kosatíkovi vylíhly v hlavě a považoval je za zajímavé, je stejně tak prázdných jako ta mlha, ve které má divák vidět císařskou a stavovskou armádu. K vysvětlení důvodů, proč se věci ubírají tím nebo oním směrem, přistupují tvůrci stejně skoupě jako ke ztvárnění osudové bitvy, to je zahalí to do mlhy. Do toho hraje takřka neustále neposlouchatelná hudba, stále stejná jak kolovrátek bez ohledu na to, jakou scénu právě vidíme. Zkrátka Kosatík nejen že není Daněk, on vůbec není scénárista (tohle přirovnávat ke Spanilé jízdě, jak jsem tu zahlédl? To je nikoli jen troufalé, to je nesoudné). Aby v tom ovšem nebyl autor scénáře sám, režie neexistuje, o hereckých výkonech se nedá mluvit, hudbu už jsem zkritizoval. Jako kdyby nějaké produkci zbylo pár pěkných kostýmů, které jim bylo líto vyhodit, tak sehnali několik mluvících věšáků na šaty, dali jim do ruky stránku plnou vět spíchnutých někde mezi Prahou a Prčicemi, natočili a pustili do televize. Co na tom vůbec pochválit? Nic mě nenapadá.

    • 9.5.2018  22:08
    Příběhy včelích medvídků (TV seriál) (1984)
    ****

    Jako dítěti se mi to jen líbilo. jako dospělý se nestačím divit těm dada dialogům, které mohly vzniknout snad jen po celotýdenním tahu. "Ale pozor, ať se neuhodíte do hlavy. - Nám to nevadí, my jsme malincí. - Já to taky neříkám kvůli vám, já to řikám kvůli sobě, protože já se mlátim v jednom kuse." A to nemluvím o písničkách, které jak jednou uslyšíte, už se jich nezbavíte. Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení... Přizpůsobovali jsme si je ke Starcraftu. Spadla bomba do báze...

    • 5.5.2018  16:26

    Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně.

    • 4.5.2018  17:59

    Otravné hnidopichy upozorňuji, že tento komentář možná obsahuje přítlačná křídla. Takže, závěr ala Mars útočí to úplně zabil. To mi vážně chtějí tvrdit, že v celé lidské civilizaci, vyznačující se tak širokým spektrem zvuků, nikdy nikoho nenapadlo obrátit zvuk proti útočníkům? A údajně nezničitelný emzák lehne po jedné ráně? A zase jste tam museli rvát ten už vážně opruzující feminismus v té podobě, že otec se sice může hrdinně obětovat, to je dovoleno, ale nedej sufražetka, aby to náhodou byl on, kdo rodinu ubrání a zachrání. Zkrátka závěr, ano, od toho místa, které zmiňuje kolega DaViD´82, je na hlavu padlý, laciný a otravný. Když něco takového vidím v průměrně blbém filmu, jen nad tím pokrčím rameny, ale když mi to někdo předestře po tak nadějně rozehraném začátku, je to k uzoufání. Bylo by mi líto dát méně než tři hvězdičky, ale ta třetí má své cípečky hodně hodně ošoupané. P. S. Taky jsem si vzpomněl na Znamení, které je lepší právě proto, že konec nezazdí začátek, navíc v něm hrají sympatičtější děti.

    • 9.4.2018  11:39

    Dobrá připomínka, že Bean stále žije nejen v našich vzpomínkách. LOVE -> VOLE, aneb pro nás Čechy jeden vtip navíc.

    • 8.4.2018  21:57

    (Anti?)Westernová klasika, kterou jsem si dnes zopakoval po strašně dlouhé době, řádově tak po dvaceti letech. mezi westerny jde určitě o jeden z prvních, kdy je větší důraz kladen na lidské povahy čelící strachu než na akci samotnou (která trvá sotva pět minut).. Hrdina je čestný, ale není bez bázně, finální střet očekává se strachem a píše závěť. Město, které dlouho chránil se k němu otočí zády a ani jeho nastávající nemá jasno, zda má být svému vyvolenému oporou. Ve filmu též chybí jakýkoli sentiment. Pomalé tempo mi nevadí, důležitá je tu dusná atmosféra čekání. Trochu jsem si při sledování vzpomněl na jiný Zinnemannův film, Šakal, kde jako režisér také dosahuje účinku čekáním na to, co teprve přijde, a tichem.

    • 7.4.2018  17:29

    Neuvěřitelně nakopat a nesmírně zfackovat. Nebo, Neuvěřitelně sobecký a nesmírně arogantní. A ještě, Neuvěřitelně nesnesitelný a nesmírně postradatelný. Když mi ústřední postava fracka, který si zaslouží výše uvedené komentáře na svou adresu, přivádí na mysl myšlenku, že kdyby byl v tom baráku on, pak by mise možná splnila svůj účel, pak to nezachrání ani Max von Sydow (aneb sice jeho postava nemá v příběhu žádný smysl, ale zase se jeho hvězdné jméno bude v titulcích dobře vyjímat). Ale ne, Amícové musí i takovému individuu říkat, jak je dokonalý a znamenitý. Ne, není. Absolutní kýč prostý logiky. Proč tedy dávám dvě hvězdy místo zaslouženého odpadu? Jedna je za uvedeného švédského veterána, druhá za soundtrack, na kterém založila v sezóně 2016-2017 volnou jízdu moje oblíbená krasobruslařka (ano, je to venku, mám rád krasobruslení) Jevgenia Medveděvová, která se stala dne 31.3.2017 podruhé mistryní světa (a v jejímž podání dává jedna myšlenka příběhu smysl).

    • 2.4.2018  23:01

    Chtělo to pivo a, a... no zkrátka, co si Skotové dávají k pivu. I když mně by stačili utopenci či nakládaný hermelín. A pivo taky radši domácí než ty jejich ostrovní bahna. Každopádně muzikál a já to dokoukal celé, to je beze sporu úspěch. Ano, vlastně to nemá skoro děj, ano, vlastně je to strašně předvídatelné a ano, občas se tam chovají lidi jako pitomci (a to nemluvím o situaci, kdy se prostřed dialogu přejde do zpěvu). Ale co, to jsou problémy taktéž mnohem výpravnějších a nabubřelejších produkcí přesvědčených o vlastní ženialitě, které sklízejí body diváctva bez vkusu a mozku. Nějaké to rodinné poselství mě vlastně docela těší, v dnešní době plné experimentů ve všem možném, včetně pokusů, jak tuto základní jednotku společnosti roz...(doplňte sami). Takže, ne úchvatně geniální, ne hudebně převratné, ale k dobré náladě sednoucí. A taky jdoucí proti mému pocitu, že v poslední době na ostrovech všichni zešíleli. P. S. Chtěl jsem dát tři, ale jak píšu komentář, zjišťuju, že film vlastně chválím nad původní předpoklad.

    • 1.4.2018  00:11

    Jevpatij Kolovrat aneb neser bohy-totiž ruského bohatýra. Možná že má každé ráno okno (ať už po ráně do hlavy, stakanu vodky nebo obojím) a nepamatuje si ani tváře svých bližních, ale seberte mu rodnou hroudu a zahraje vám kozáčka, že se zastavíte až u Ulánbátaru. Jistě, členové svazu Československo-Mongolského přátelství žijící v duchu hesla se Zlatou hordou na věčné časy a nikdy jinak to rozdýchají těžko, neboť slovo "legenda" ignorují a navíc v jejich představách je východní Slovan jakýsi omyl přírody, jenž měl být vymazán z historie a nahrazen šikmookými burany ze stepi, kteří dle jejich mínění v tom pílení ruských měst a osad nebyli dost důkladní. Ale já jsem rád, že dějiny v reálu o nějakých 140 let později dospěly až ke Kulikovu poli a já tak nevypadám jako hrdý nositel hepatitidy typu B. Mongolové 13. století, to zkrátka nejsou uvědomělí filosofové, jak nám je zprostředkoval třeba legendární seriál Marco Polo, ale horda hodná toho jména. Mno, co se filmu samotného týče, škoda, že se víc nedrží legendy, boj jeho 1700 věrných a rozseknutí mongolského vojevůdce Chostovrula vejpůl by v tomto podání mohlo vypadat pěkně. Technicky je to totiž celkem podařené (přestože styl ala 300 nemám rád), i choreografie bitev je zajímavá (až na klasické nadužívání zpomalovaček, to by si konečně mohli odpustit), ale vlastně je těch bitek celkem málo a jsou to kromě toho takové malé přepady a střety. Holt dědictví rudého partyzána, které je aplikováno i někam, kam nepatří. Nejvíc se mi asi líbila výtvarná stránka, kostýmy, šperky, stavby, hodně mě zaujalo využití barev (sytá modrá). Horší je to s plynutím děje a dialogy, což je ostatně problém řady ruských filmů. V tomhle případě jsem ochoten souhlasit, že děj je příliš podřízen akční estetice a bojovým scénám vůbec, tím víc mě mrzí, že ten závěr víc negradoval, ta závěrečná bitka o kopeček ne že by byla špatná, ale čekal jsem víc. No, bylo by na místě poděkovat, zhodnotit a tak, takže neurazilo, docela zabavilo, úroveň slušného průměru nepřekročilo.

    • 17.3.2018  22:38

    Protože mi vybouchl kamarád, nehasil jsem žízeň v hospodě a místo toho koukal na Hořím, hoříš, hoříme. Bylo hezké po dlouhé době vidět Jennifer Connelly, tím bych asi spláchl celý komentář.

<< předchozí 1 2 3 4 19 38 56 74
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace