flanker.27

flanker.27

Vašek Sedláček

okres Praha
Vy pracuje te jako? - Jako ďas


ICQ: 250600634
Skype: flanker.praha

192 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 37 54 72
    • 13.10.2017  20:36
    Svědomí (1948)
    ****

    I když jsem tento film viděl cca jako desetiletý, zapůsobil na mne tak, že si ho stále pamatuju. Nehoda, boj otce se svým svědomím, boj o důvěru svého syna, stále větší úsilí se nezhroutit. Nakonec to přiznání může působit jako vysvobození. Film s takovým tématem a přitom nemoralizuje. Podepisuju komentář NinonL. Jen cynismus nedovoluje tvořit takové filmy dnes. Čímž zároveň odpovídám i těm, kteří neváhali a proměnili komentář v politické bojiště. Kolik tedy takto důležitých a silných filmů vzniká v době tvůrčí svobody. V porovnání s tím, co se může, je to, co se v kinematografii realizuje, tristní.

    • 10.10.2017  21:11
    Velká válka (TV seriál) (2014)
    ****

    Naprosto náhodou jsem na tento dokument narazil v programu, vůbec jsem o něm nevěděl. Zpracováním hodně připomíná Velikaju vojnu. Nelze si nevšimnout, že si Rusové mírně přihřívají polívčičku a vlastní účasti věnují více pozornosti než ostatním bojištím, na druhou stranu i tak stále dokážou podobný dokument zaplnit mnoha zajímavými informacemi ze všech bojišť (i když více informací o srbské frontě by sa zišlo). Prozatím ale dávám čtyři a budu sledovat dále.

    • 6.10.2017  21:01

    Spoilery. I když... Na úvod je třeba podotknout, že filosofování o stvoření, o tom, kde končí člověk a tak dále, vyznívá o několik řádů lépe než ve dvojce Prometheus+Covenant. Na což musím ovšem hned navázat tím, že pro mne to stále není dost, aby mne to nějak oslovilo a zasáhlo (ostatně ta laťka nebyla zmíněnými filmy nastavená moc vysoko). Na film s podobným tématem je v BR2049 až příliš málo, hmm, života. V tom filmu vystupuje dohromady 3,5 člověka (plus houf sirotků?), jinak samí uměláci. Bavíme se o rození dětí, o hrozícím stržení systému, o hrozící válce mezi lidmi a replikanty, a přitom nic z toho nevidíme. Filosofovat tímto způsobem o něčem, co ve skutečnosti film nenabízí, mi zkrátka přijde prázdné a umělé, bez ohledu na vizuální a zvukovou dokonalost. Řešíme osud jednoho dítěte člověka a replikanta, přičemž jediné děti vidíme jen v jakési SF variaci dickensovského chudobince, kde se místo cupaniny a koudele recykluje elektronický odpad. A na větu "more human than human" a její variace už začínám být vážně alergický, ba bych otevřeně řekl, že mě sere. Tohle flagelantsví je teď tak strašně v módě a je tak strašně předvídatelné, že minimálně mě nemohlo v tomto podání překvapit cokoli, co z děje vyplynulo. Zkrátka variace na téma android potká androida, z něhož se stane slizka. Kdyby to aspoň zůstalo u nabízející se dějové linie, protože androidů, co si myslí, že jsou lidi, už tu bylo dost, opačná varianta mohla být příjemnou změnou. Jenže nic, uměláci jsou ti hodnější a lidstvo je tím, kdo vyznívá špatně. Dobře, skupina RSS (Replikanti za Sociální Spravedlnost) po hlavním hrdinovi žádá něco, co není úplně lidské, ale samozřejmě z humánních důvodů (když se báli, co by mohl Deckard prozradit, proč ho tedy neodstranili dříve, to je jen jeden z mnoha příkladů, kde logika drhne). A celá ta příprava revoluce, plány na utajení a odvádění pozornosti a tak dále, to všechno je tak neuvěřitelně naivní a ten svět tak nefunkční, že to ze mně prostě víc než prvoplánové emoce vzbuzené vizuálem a hudbou nevydoluje. Stačí porovnat s jinou Dickovou adaptací, Minority Report. Tam ten svět žil, fungoval, působil přirozeně, tady nic takového není. Stejně tak samotné "vyšetřování", na začátku se jako deus ex machina objeví zásadní informace a pak veškeré "stopy" tak nějak přicházejí samy od sebe, resp. protože si to někdo přeje. A jaký smysl mělo, že si to přál - tedy přáli, takhle na sebe jen upozornili, to nebylo odvrácení pozornosti, ale její přitáhnutí. Pokud jde o herce, Goslingův výraz jsem popsal už u Drive, netřeba opakovat. Herectví jsem tak mohl ocenit leda u Forda a Robin Wright, leč ti hrají co musejí. Zbylá část osazenstva jsou prostě virtuální a umělé děvčice, tam se u hraní dá mluvit asi tolik jako u Goslinga. Udělené body jsou proto především za technickou stránku (i když i tu ta neživotnost sráží dolů).

    • 29.9.2017  16:29
    Wind River (2017)
    ***

    Asi spoilery, tak aby se neřeklo. Říci o Wind River, že je to film prostý jak bulharská striptérka, by bylo urážkou bulharských striptérek. Čímž zároveň nehodlám urážet ani práci Taylora Sheridana, jen jsem ve filmu nenašel nic mimořádného. Jsou v něm prvky, které jsou rozhodně dobré, zejména atmosféra. Ovšem práce s postavami a především zápletka samotná, jakož i její rozuzlení, jsou na úrovni řadového krimiseriálu, tedy až na masakrální závěrečnou přestřelku. Pokud jde o postavy, tak se mi nelíbilo, že na plátně zhyne několik vedlejších postav, aniž by to mělo nějaký emocionální dopad na zbytek osazenstva. Střílečka (která ve filmu působí trochu jako pěst na oko), při níž zahyne šerif, dva nebo tři jeho zástupci a asi šest pachatelů, projde vlastně tak jakoby mimochodem, protože kamera pořád zabírá postavy hlavní, ne plebs okolo. A pokud jde o ony postavy hlavní, v tomto případě jsem smysl postavy Elizabeth Olsen v příběhu fakt nenašel. Byla to určitá repetice agentky, kterou v Sicariu hrála Emily Blunt, ale zatímco ta tam sloužila k tomu, aby se divák z pozice neználka seznámil s prostředím drogových kartelů a boje proti němu, tady Elizabeth Olsen zastupovala - co vlastně? Film nijak hluboce neseznamuje s poměry indiánské rezervace. Dozvěděl jsem se, že je ve Wyomingu v zimě zima a že někteří jsou schopní se s tím poprat a jiní zase končí na drogách. Fajn, je na tom něco, co by se nemohlo stát kdekoli jinde? Jak jsem napsal, atmosféra drsného prostředí jako taková funguje prvotřídně, ale to je všechno. Nenašel jsem v tom hlubší sondu do prostředí, do údělu Indiánů ani do nějakých odlišností mezi rudými a bílými bratry. Když Rennerova postava na konci přijde za otcem oběti, okamžitě mi naskočil závěr Žhavých výstřelů: Náčelník: "Kdo vyhrál?" Topper Harley: "Nepochybuj." Proto nemůžu potvrdit časté názory, že Sheridan režisér nedosahuje kvalit Sheridana scénáristy, pro mě to bylo spíš naopak. Režijně dokázal podat svůj film tak, že jsem cítil sníh, ledový vichr, cukl jsem sebou, když padl výstřel nebo rána pěstí, ale dějově nebo co se týče postav jsem tam skutečně nenašel nic mimořádného. Sem tam je něco nadhozeno, u čeho jsem čekal, že to povede někam dál, k hlubšímu porozumění postavám a k jejich prohloubení, např. scény mezi Rennerem a jeho bývalou ženou a synem, ale nakonec to vede úplně do ztracena. Proto nemůžu dát víc než ***, solidní, ale ne víc než to. P. S. V obsazení zde absentuje Hugh Dillon, policejní sniper z Flash Pointu (zde ovšem na opačné straně zákona).

    • 26.9.2017  20:23
    Sešlost (TV pořad) (1983)
    *****

    Šikej mi Klaus, Pes Suverén, Konverzace cizinců podle slovníku, Řekni uň, Jak na intelektuály a další. Hrátky s jazykem, inteligence a styl. Bohužel si Nekuda od života odpoposedl příliš brzo.

    • 23.9.2017  23:12
    Zona hostil (2017)
    ***

    Polámal se vrtulníček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali činůčího doktora... Hoši - a děvčata - z Pyrenejského poloostrova zatoužili po vlastní verzi Black Hawk Down. Nenechte se zmást zdravotnickým úvodem. Tohle není drama o smyslu války a jejím dopadu na člověka jako kupříkladu dánský film Krigen (natož aby přiblížil absurdnost místních podmínek jako britský černohumorný Kajaki), tohle je čistokrevný válečňák, který má mnohem blíže k hollywoodské produkci než k evropskému zamyšlení se. Kouká se na to celkem obstojně, i když té patetické hudby na konci začínalo být trochu privela. Naštěstí má děj spád a tvůrci film moc neprotahují, takže historku o jedné noci, kterou zdravotnický tým z havarovaného vrtulníku stráví spolu s malou jednotkou uprostřed afghánské země koz a Tálibů, lze slupnout na posezení. Nepřináší nic zvláštního a místy jsem kroutil hlavou nad mírně podivným rozhodováním jednotlivých protagonistů a vůbec celou operací, kdy kvůli vrtulníku nechají lidi přes noc na území nepřítele, ke konci trochu drhne střih (závěrečný záchranný průlet třetího tigru je takřka mimo záběr, možná je na vině docházející rozpočet), ale přesto mě to bavilo a dokázalo to být i celkem napínavé. Jsou to takové slušné tři.

    • 17.9.2017  19:57
    Viktorie (TV seriál) (2016)
    ****

    Původně jsem se vlastně dívat nechtěl, ale nakonec pokračuji ve sledování britských kostýmních dobovek. Někteří zde si stýskají na nedostatek intrik, zákulisní politiky a tak dále. Mně to tak nějak stačí, v době, kdy se tvůrci seriálů předhánějí v tom, kdo do nich nacpe více horizontálního joggingu (pokud možno s praktikami, za které by jinde divák musel platit), krve a jiných tělesných tekutin, psychopatických charakterů a nesmyslně překombinovaných zápletek, je tohle docela příjemné a klasicky konzervativní, důvod, proč jsem měl rád Downton. Na Jennu Coleman se dobře dívá (je rozhodně hezčí než reálná Vika) a jak už to u britských hereček bývá, navíc umí i hrát, na rozdíl od zámoří. Doufám, že se to ještě nezkazí, ale po dvou dílech jsem docela spokojen.

    • 16.9.2017  21:59
    6 Days (2017)
    ****

    V porovnání s francouzským L'Assaut tento film bohužel ztrácí. V první polovině téměř není prakticky vidět, co se děje uvnitř ambasády, zatímco v druhé se tvůrci najednou pokouší o zlidštění alespoň jednoho teroristy, takže ho zase vidíme skoro pořád. Přitom se ale téměř nezabývá rukojmími, s výjimkou několika scének s konstáblem Lockem. Seznamování s přípravou na akci je místy zkratkovité, protože se trochu přeskakuje mezi scénami a tu a tam jako by kousek chyběl. Na druhou stranu herci jsou dobří (Mark Strong) a závěrečná akce je podaná dost autenticky, včetně pěkné ukázky toho, že věci nemusí vždycky běžet podle plánu a musí se improvizovat. Jsou to buď hodně silné tři nebo hodně slabé čtyři. Vzhledem k tomu, že jsem předtím ztratil více než tři čtvrtě hodiny života koukáním na poslední "Piráty" (a nakonec je znechuceně vypnull) a 6 Days mi docela spravily náladu, nakonec volím to lepší.

    • 16.9.2017  19:59

    49 minut, 10 vteřin. Dál to nešlo.

    • 12.9.2017  11:03

    Zas jednou budu ztrestán filmovým peklem. Dlouhých 12 let na databázi jsem přemýšlel, co o tomto filmu napsat a za celou dobu mě nenapadlo nic jiného než to, že mě to proklatě nudilo. Čistě z mého osobního hlediska je to takový kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara, že to snad ani nemohl být větší kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara.

    • 10.9.2017  10:13
    Attic Panic (2015)
    ***

    Zase jednou jsem viděl Lottu versus nadpřirození. Neříkejte mi, že Sandbergovi nedělá dobře neustále likvidovat svou partnerku...

    • 9.9.2017  23:54

    Humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu na Taře. Jednotlivé povídky sice nemají úplně originální náměty, hodně z toho jsem viděl už jinde, ale musím režisérovi a scénáristovi v jedné osobě přiznat, že v podání, dialozích a často i pointách jde v naprosté většině o první třídu. Předtitulková povídka byla dobrým a vtipným uvozením do filmu, jen mě trochu zamrazila podobnost se skutečnou událostí, která se stala půl roku po premiéře filmu (čímž možná některé události ve filmu už nebudou působit tak nevěrohodně). Poslední pak byla pro mě osobně nejslabší, resp. byla moc protahovaná, ale pointa byla výborná. Aneb kam se hrabe italská domácnost na jihoamerickou. Sražená je sice vtipná tím vyjednáváním o výši úplatku, celkově mi z příběhu ale dobře nebylo ani trochu, to bylo asi nejreálnější a proto nejmrazivější. Nejvíc se mi ale líbil příběh pyrotechnika, protože hrdina je v tomto případě výjimečně veskrze kladný a není vůbec problém mu držet palce v situacích, které v nějaké obměně zná asi každý normální člověk. Trochu mi připomínal D-Fense z Volného pádu. Vzhledem k jeho povolání jsem se trochu obával, že to na konci rozjede ve větším stylu, ale naštěstí to pojal celkem rozumně. A pointa byla vlastně krásná, dokud jednal v rámci zákona, nikdo ho neposlouchal, ani jeho žena, ale když se z něj stal bojovník se systémem, stal se hrdinou i pro manželku, která se s ním předtím chtěla rozvést. Kdepak, ženy doma spořádaného muže vlastně nechtějí, musí mít něco extra. Zasmál jsem se, popřemýšlel, místy zamrazilo. Spokojen.

    • 2.9.2017  23:52

    Dvě bandy, jedna zbraně prodává, druhá kupuje. Dva týpci, jeden z každé strany, však mají mezi sebou nevyřízený účet. A když je kolem plno zbraní, je jasné, v co se to zvrhne. Tak asi do 45. minuty to docela jde, má to vtip a nezbytnou nadsázku. Pak ale zřejmě tvůrci došli k názoru, že to potřebuje obměnit, tak se začnou mlátit a střílet i někteří týpci v rámci jedné bandy, nadsázka s humorem se ztratí a místo stereotypu nastane chaos. Na to, že se to začne brát vážně, měli těch nábojů po kapsách všichni nějak moc. Jestli něco stojí za to, pak herci, kterých je podle mě ale na takový film škoda.

    • 1.9.2017  15:29

    "Teď se shromáždí, zvolí si předsedu komise, pak se každý vysloví a začne diskuse. A ty se divíš, že jsem neodpovídal. Už bych byl pod drnem." Černý humor aneb schopnost improvizace pod tlakem, známá obyvatelům východního bloku. Možná vypadá neprofesionálně, ale mnohdy je účinnější než spoléhání na oficiální cestu. Začátek filmu je poněkud zbrklý, přičemž Leonov je líčen tak, že bych se divil, kdyby ho z programu nevyrazili, ale jak se blíží start, celé se to konstantně zlepšuje. I Leonova jsem začal brát, hlavně když Koroljovovi vyprávěl o dětství a drsné zkušenosti se sovětskou realitou třicátých let. A pak pasáž ve vesmíru je parádní, napínavá, skvěle natočená i vygradovaná, stejně tak jako přistání v tajze doprostřed sibiřské zimy. Výtku bych měl trochu jen k představiteli Leonova. Tomu bylo v době letu Voschodu 2 třicet let, zatímco Jevgeniji Mironovovi je padesát a je to vidět (tím nemyslím, že vypadá staře, ale není to mladík). Paradoxní pak je, že Chabenskému je o šest let méně a přitom hraje o deset let staršího Běljajeva. Ta postava se mi ale líbila nejvíc, ne takový optimista na odstřel (jak říká lékárník Šofr) jako Leonov na začátku, ale dříč a systematický člověk s trochou zdravého pesimismu. Hodně se mi líbilo i ztvárnění Koroljova, jehož osobnost si podle mě zasloužila vlastní pořádný film nebo seriál. Dobré navázání na Gagarina, ovšem dramatičtější, místy však také poetičtější, např. krásně udělané vzpomínky na dětství nebo přelet Voschodu přes osvetlený měsíc, to by skoro chtělo zarámovat.

    • 30.8.2017  00:53

    Může obsahovat spoilery. Tak drahý sanatorium a přitom tam za těch 200 let ani nevybudovali pořádnej protipožární systém. Inu, film nám ostatně představí Švýcarsko jako zemi, kde žijí buď šílení dlouhověcí doktoři se sklony k incestu nebo pologramotní retardovaní vesničané, nic mezi tím, takže co se divit. Tvůrci si neujasnili, jestli má být film kritikou konzumu a honby za penězi, (ne)sofistikovanou kritikou světa bez boha, atmosférickým thrillerem se záhadou, hororem či sci-fi. Nakonec je to takové všechno a nic, přičemž se tu míchají prvky dost nechutného artu s těmi nejprofláklejšími klišé hororu/trilleru, a to včetně těch genderových (takže nakonec "princezna v nouzi" musí být ta, kdo zasadí poslední ránu a podobně, protože představa, že by to bylo naopak, by asi znamenala okamžitou žalobu od spolku přátel babího hněvu). Pátrání po čemsi shnilém v navenek dokonale vyhlížejícím sanatoriu je prosté jak bulharská striptérka, přičemž ústřední (ne)hrdina, jenž je takovým mladším klonem Leonarda DiCapria (i když, vzhledem k jednomu ze závěrečných zjištění, kdo ví :) ), prochází přes četná klišé po více než dvou hodinách ke zjištění, které je jasné někdy v polovině filmu. Personál od poslední recepční až po samotného ředitele se tváří tajemně jako fotbalový svaz před výběrem trenéra národňáku, jenže i když je od první chvíle jasné, že jejich myšlenky nejsou tak bílé jako jejich úbor, nevyřeší záležitost tak, že by dotyčného jednoduše klepli něčím po hlavě. Místo toho ho nechají trajdat všude možně, do všeho strkat nos a nikdo ho pořádně nehlídá. Vím, že se logika ne vždy dá od podobného filmu čekat, ale přece jen, když to porovnám s takovým Shutter Island, tam všechno zapadne na své místo a všechno divné má logické vysvětlení. Mám radši právě ten přístup jmenovaného filmu, kde je krásně vidět, že lidská mysl stižená stihomamem má problém přijmout obyčejnou realitu. Tady si tvůrci (kromě neskutečně přemrštěné délky) ubližují tím, že se tváří strašně chytře a sofistikovaně, a přitom si pomáhají vysvětleními z nejlacinějšího braku. Jestli v něčem excelují, pak v nechutnostech, přičemž se chvílemi opravdu pohybují až na hraně specifického artu typu Miluji tě k sežrání. Film je místy opravdu nepříjemné sledovat. Až jsem si tu a tam říkal, že tak řemeslně brilantně ztvárněné ohavnosti musí o Verbinskim a spol. něco vypovídat, protože mi to přišlo spíš až jako forma masturbace (kterou ostatně ve filmu uvidíme taky, aniž by měla v ději nějaký hlubší smysl). Uznávám, že film není v poměru k rozpočtu sterilní atrakcí, takže tady můžu přiznat tvůrcům i studiu jistou odvahu. Na druhou stranu pro mě osobně zrovna tohle není ten způsob, jak bych tu odvahu při tvůrčím rozletu požadoval. Tak co s tím. Odpad to není už za lokace a nemůžu říct, že by to bylo odfláklé či vysloveně špatné. Na druhou stranu je to vlastně dějově hloupé a místy opravdu nechutné až trochu perverzní, takže tomu nemůžu dát ani tři body. Tedy za dvě a za sebe nedoporučuju. Ovšem pokud máte dojem, že krámy a úhoři v jednom záběru z pod hladiny bazénu jsou to pravé, klidně si pár hvězd přidejte. P. S. Myslím, že jsem se vypsal celkem zbytečně. Takový uživatel Sentido v několika prostých slovech film popsal přesně a naprosto výstižně.

    • 27.8.2017  14:21
    Křišťálek meč (TV film) (2007)
    *

    Alternativní verze mého miláška, akorát místo prstenu jde o křišťál a místo roztomilého Gluma jej tentokrát opatruje nesympatická ohyzdná kravka. Zmatený děj, který připomíná spíš divadelní představení ochotnického souboru Horních Kotěhůlek o tom, kterak místní vodník pomohl mlynáři v boji proti vrchnosti nebo o čem to vlastně sakra bylo. Toto představení na své cestě zachytila redakce Toulavé kamery a záznam se rozhodla nasadit do televize.

    • 24.8.2017  23:04

    Vronskij: "Nemůžeme jet pozítří do Moskvy, mám jiné povinnosti." Anna: "Ty už mne nemiluješ. Kdybys mě miloval, jeli bychom pozítří." Vronskij: "Dobře, tak já všechno zařídím jinak. Pojedeme pozítří." Anna: "Ne pozítří už je pozdě, já už nechci jet do Moskvy, Kdybys mě miloval, tak bys to pochopil a nenutil mne." Proč tolik lidí, když dostanou, co chtějí, vlastně nevědí, co si s tím počít. Anna je sobecká, citově nevyrovnaná a vydírající osoba, jejíž tragický konec lidstvo neochudil. Ale tam ještě možná můžu chápat rozpolcenost z toho, že je odloučena od syna (a tak pro jistotu zanechá nešťastné i všechny ostatní), snad ještě víc mi lezl na nervy Levin. Dneska by seděl v kavárně Slavie, zapíjel světabol, říkal, jak je řád světa nespravedlivý, ale neudělal by nic, co by ten stav nějak změnilo, protože ve skutečnosti je s tím spokojen. Typický salónní socialista. Nádherný byl ten jeho rozhovor s Oblonským. "Tak proč se s mužiky nepodělíš o obilí, když s nimi tak cítíš?" - "No, víš, člověk v mém postavení ablabla." Naopak Oblonský mi byl nejsympatičtější. Nebyl to člověk nijak mravních zásad, ale měl krásnou míru cynismu ("aha, on slyší hlas" - to jsem se válel smíchy) a především nebyl pokrytec jako právě Levin. "Máš dvě možnosti. Buď ber věci jak jsou a užívej si, nebo s tím něco dělej, ale nefňukej na půl cesty." Vronskij je podle mě aspoň v tomto podání sympatická postava, jen prostě nedokáže uspokojit všechny nároky své milenky na čas a pozornost, zvláště když ona sama neví, co chce. On se dost snažil, ale tohle nemohl vyhrát. No a postava nejsložitější, Karenin. V jádru vlastně dobrý a spravedlivý člověk, který ale nemá v sobě kousek života. Jak říkal Vronskij, "kdyby mě vyzval na souboj nebo se rozvedl, to bych pochopil. Ale on neudělal nic." Já dost chápu jeho lpění na cti a práci, sám jsem podobná konzerva jako on. Ale tohle když se zároveň zkombinuje s empatií, pak teprve jde o úplného člověka. Ona mu úplně nechybí, ale někdy také zůstal na půl cesty. když už Annu pustil za milencem, měl s ní pustit i dítě, kterému nebyl moc laskavým otcem (i když by svým způsobem špatným rodičem také nebyl). A pak ještě ty drobné vedlejší postavičky, třeba ty tři babky, co celou dobu všechno komentují, o všech vědí všechno, ty jsou naprosto stejné v Petrohradu, v Praze, Paříži, Londýně, Novém Yorku. Jinými slovy ano, výborné, krásně vystižená psychologie i morálka. Mimochodem nesouhlasím, že by Taťjana Samojlova byla ošklivá. Že někdo není plakátovou tvářičkou neznamená, že nemá kouzlo (a nadpozemská krása Angeliny Jolie, jak tu někdo navrhuje, to jako fakt, takový cuchty štětkoidní?).

    • 22.8.2017  01:21

    Na konci titulků jsem si přečetl, že na filmu se podílelo 15 000 lidí. Vkrádá se ono Pelíškovské "a přitom taková blbost". Aneb jsme tam, kde jsme byli před pěti lety. Technická brilance vs. trhání vlasů nad hloupostí scénáře. Být kosmonaut, už snad vážně ty filmaře zažaluju za urážku mého povolání, protože tato individua by nikdo soudný nepustil ani do Hvězdné pěchoty. Leda že by ta kolonizační loď byla variací na Archu B ze Stopaře, to by pak dávalo smysl. Demence postav hraničí s absurdním dramatem, takže např. očekávejte, že první, co moderní nezávislá žena udělá v neznámém nepřátelském prostředí je, že se půjde umýt. Jiné dvě ženy hned po sobě uklouznou v téže louži krve, která je jasně vidět (čili variace na: Blondýna vidí slupku od banánu a řekne si: "a jéje, zase upadnu"). Nebo klasické "počkejte, může to být nebezpečné, co kdybychom se rozdělili". To je tu na denním pořádku. A například když vám odhalený padouch nabídne, abyste se podívali do podezřelého vejce (poté, co už pár vašich kamarádů za podobných okolností skončilo), prostě to neřešte a udělejte, oč vás žádá, asi jako když Edmund Černá zmije zlikvidoval soupeře tím, že ho nechal prohlédnout si dělo zevnitř. Zkrátka víc komediálních prvků nemá leckterá dobrá komedie. Ještě by to do soundtracku chtělo skladbu Když android políbí androida. Alespoň že demence je dle tvůrců tentokrát univerzální a týká se i mimozemšťanů (ta Davidova vzpomínka je ale fakt ještě debilnější než to ostatní). Jediná postava, která se během filmu chová jakž takž rozumně (Danny Mc Bride), je na plátně hrozně málo a jakože hrdinka se na konci stává vychtěnou hrdinkou čistě jen proto, že naplňujeme stejné schéma, které k tomuto světu patří, aniž by to logicky zapadalo do předchozího vývoje postavy. Na finální "překvapivý" zvrat musí divák čekat ještě půl hodiny, ačkoli je to jasné jako houska na krámě (čímž mimochodem Covenant hodně připomíná vlastní vykrádačku Life), atmosféra nefunguje, o partu Cardů Retardů se není proč bát, stejně jsou od sebe nerozeznatelní. Opakuji z komentáře k Prometheovi: "ve Vetřelcích i těch několik vojáků, kteří byli KIA hned po první scéně, mělo svojí osobnost a místo v posádce i ve filmu. Frost, Dietrichová, Drake, Wierzbowski, seržant Apone, člověk si jejich jména i tváře zapamatuje. Tady po úvodním nepředstavení se spousta postav na desítky minut ztratí, aby se odkudsi objevily v náhodném místě filmu a bídně či hrdinně zahynuly nepoznány, nerozeznány." Zkrátka nic než hloupý film navazující na jiný hloupý film. Stejné chyby, stejné známky. Sám vlastně nevím, proč to neopatřit zaslouženým odpadem, snad za toho Wagnera, který tam občas zazní.

    • 18.8.2017  00:31

    Bylo by to za čisté čtyři a možná bych uvažoval i o plném bodování, kdyby si film odpustil pár dialogů hodících se spíše do přednášek o politické korektnosti na úsvitu 21. století než do prostředí o 100 let staršího. Percy Fawcett byl sice znám tím, že s domorodci jednal mírně a respektem, ale rozhodně nevedl řeči zpohodlnělého intelektuála naší doby, který se džungli přiblíží nejvíce skrze obrazovku svého HD televizoru. Film si také události poněkud upravuje v zájmu autorova pohledu (např. poslední výpravy se účastnili tři muži, kromě Fawcetta a jeho syna ještě Raleigh Rimell, který ve filmu vůbec není zmíněn) Když se přes toto přenesu, stále The Lost City of Z zvládá být tou pravou dobrodružnou podívanou ze staré školy (tedy nezkaženou popkornovým Indijána Džounsem) o zaplňování bílých míst na mapě a pátrání po neznámém. Doma mám starou knihu ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů a během čtení o výpravách a dobrodružstvích známých i téměř neznámých mužů, kteří v průběhu tří tisíc let přispěli k poznání našeho světa, jsem zažíval stejné pocity jako u tohoto filmu. Jeho nejsilnějšími stránkami jsou prvotřídní hudba, vytříbená kamera, atmosféra a dobří herci (Patizón má ode mne opravdu palec nahoru). Je opravdu škoda, že podobných filmů vzniká takové minimum. Ještě jedno musím filmu přiznat, opět mi připomněl dle mého vůbec nejlepšího zástupce tohoto žánru, a to zde již uživatelem DaVid'82 zmíněné Měsíční hory.

    • 10.8.2017  14:23
    Resident Evil (2002)
    odpad!

    Ti zombíci bez mozku tu byli před kamerou nebo za kamerou? Celých asi 15 let od shlédnutí této pikačoviny jsem se ještě nerozhodl. Dementního P. W. S. Andersona zkrátka měli odstavit od filmařiny hned po Mortal Kombatu.

    • 6.8.2017  03:00

    Spalující sága vášně, která překonala vesmír i čas! Budete otřeseni! Účinkuje 1000 slonů! Jenže ve skutečnosti je to jen jeden velbloud stokrát kolem kamery, podvod na diváka, který pak pro velblouda nevidí poušť. Ten film se sice jmenuje po známé legendární postavě ohánějící se neméně legendárním mečem a kolem toho se občas míhají postavy neméně zvučných jmen, ale nejen že jejich představitelé jsou natahaní na práci ze všech kontinentů, ale i všemožné epizodky jsou natahané ze všech možných zdrojů, od videoher přes všemožné spravedlivé revoluce až po znak státu Mexiko. Větší pocit nemístnosti jsem měl snad už jen Bratrstva vlků a tamního kung-fu Indiána. To vše je obaleno kolem psudogangsterské story s otravnými postavami, nesmyslnými rozhodnutími, mizernými (nepřehlednými, digitálními) akčními scénami (jo, s ubohou choreografií) a tragickým záporákem i gerojem. Zkrátka něco, co by se dalo korektně nazvat univerzální příběh, kde je dle mínění tvůrců "všechno" a ve skutečnosti naprosto nic, jak je pro současné pojetí výpravného filmu příznačné. Žádná vazba s něčím konkrétním, atmosférou určitého místa, mytologií (to co tam dali, je okleštěně, nezajímavé, nedopracované a nesouvisející jakkoli s Artušem), mentalitou, zvyky, nic z toho není jakkoli svázané s artušovskou legendou, klidně by se postavy mohly jmenovat Pankrác, Servác a Bonifác a vyšlo by to nastejno. Je jedno, jaká jména postavám dáte, kam to formálně zasadíte, protože na tom ve výsledku v tomto pojetí vůbec nezáleží. Něco z toho by možná samostatně mohlo i v nějakém filmu s lepším scénářem fungovat, ale tohle je doslova splácanec hodný Kolíka Aťsepicnu. Jděte s tím do hajzlu. Normálně jsem přející a i blbinám v podstatě přeju výdělek, když si tím lidi kazí dobrovolně vkus, ale v tomhle případě ten totální propad téhle sračce vyloženě přeju. Jo, abych nezapomněl, taky to byla nuda.

    • 4.8.2017  21:19
    Tajemství Lesní země (TV film) (2006)
    odpad!

    Za chvíli vyběhnou z hradu rodičové, aby přivítali mladou dvojici, jenže - jenže nám došel rozpočet, takže to neuvidíte. Ostatně ten rozpočet asi padl z větší části na ty lysohlávky, kterými se to tam hemžilo. Což by vysvětlovalo vše, od scénáře a dialogů po herecké výkony.

    • 30.7.2017  11:23
    Malá mořská víla (TV film) (2013)
    **

    Pohádka má své světlé okamžiky, ale německý průměr převyšuje jen o málo. Tvůrci chtěli alespoň částečně zůstat věrní Andersenovi, na druhou stranu neměli odvahu na brutální i když poetický konec jako kdysi Kachyňa.

    • 22.7.2017  13:32
    Princezna za tři koruny (TV film) (1997)
    odpad!

    Koukám na to deset minut a už mě z toho ječení a bezobsažného žvanění, které asi tvůrci považovali za vtipné, bolí hlava. Proč ti scénárističtí amatéři u novějších pohádek mají za to, že se tam má neustále mlít pantem, mlít pantem, mlít pantem a žádný obsah to nemá. Je smutné vidět dobré herce se ztrapňovat v takové ubohosti, která nemá nic, čemu by se dalo říkat děj, postavy nebo logiku.

    • 22.7.2017  01:14
    Dunkerk (2017)
    *****

    Stránka první: Jedna hudba. Zde přichází má jediná větší výtka k Dunkirku, a proto tuto stránku komentuji hned zkraje. Ani v nejmenším si nemohu stěžovat na soubor melodií, zvuků a ruchů do hudby vkomponovaných, co Zimmer vytvořil, je hudební a zvuková paráda. Spíše bych zmínil užití toho všeho ve filmu, kdy skutečně od prvního výstřelu film prakticky neztichne ani po hudební stránce a mně tu a tam připadalo, že některá scéna (zejména linie na lodi) by působila silněji bez hudby, jen za zvuku vln a větru. Stránka druhá: Jedna kamera+technika. Tady jsem viděl něco, co jsem NEVIDĚL od dob starých velkofilmů natočených klasickým způsobem. Kolikrát jsem si třeba u Waterloo zopakoval scénu útoku skotské těžké jízdy a kolikrát jsem ji v duchu porovnal s útokem Rohirů u Minas Tirith v Návratu krále. Aniž bych více hanil druhý jmenovaný film, tak dojem ze scény jako vystřižené z klasických obrazů, ve které se země třese dupotem tisíců skutečných koňských podkov, od kterých odletuje bláto, počítačem namnožení jezdci nikdy nenahradí. A teď, díky Nolanovi, jsem po strašně dlouhé době viděl film, nový film, který vypadá, je slyšet, je fyzicky cítit přesně takhle stejně. Ano, jako mírný fanatik můžu do určité míry zkritizovat daň, která za tento pocit musela být zaplacena. Lodě nejsou autentické, francouzský torpédoborec Maillé-Brézé použitý při natáčení byl postaven až v roce 1957 a vypadá konstrukčně jinak, než lodě, které se skutečně operace Dynamo účastnily, messerschmitty tradičně supluje jejich španělský potomek Hispano Buchon. Ale to všechno je vyváženo tou silou, kterou použití reálných lodí, reálných letadel, reálných prostředí namísto zeleného plátna přináší. Pak ještě jedna drobnost, pláž chvílemi vypadá přece jen trochu prázdně (žádná auta, zbraně, koně). Třeba scéna průchodu pláží v Pokání ve mně tenhle dojem nevyvolávala. Ale opět, to je jen opravdu drobnost, která sama o sobě v porovnání se silou celku nemůže obstát. Mnohem důležitější je schopnost Nolana přenést na diváka pocit, že to, co vidí na plátně, je přesně to, co se na zobrazených místech dělo na přelomu května a června 1940 desetitisícům lidí. Kamera opravdu vše snímá z blízkosti a v úhlech, které vyvolávají až nevolnost. Třeba loď se potápí, leží na boku a kamera ji zabírá z pohledu vojáka, který místo po palubě se musí pohybovat po boku lodi. Připomnělo mi to výstavu kosmické techniky cca 3 roky nazpět, kde byl kromě jiného přesný model kabiny vesmírné stanice Mir, natočený se vším všudy o nějakých 45° do strany. Když jsem do toho prostoru vstoupil, okamžitě se mi podlomily kolena a zatočila hlava. Tělo se mě snažilo přesvědčit o tom, že rovná zem leží jinak, než kde skutečně byla a stálo to strašnou sílu vůle zůstat stát rovně a nepodlehnout pocitu, že to ne kabina, ale já stojím blbě. Přesně tohle tu bylo v několika scénách dokonale navozené. Stránka třetí: Jeden příběh. ano, vím že ty příběhy jsou technicky vzato tři, ale jsou propojené tak, aby dohromady složily střípky jedné události, která sama je hlavní náplní filmu, nikoli příběh jednotlivců sám o sobě. Postavy tu slouží příběhu, ne naopak. Všechny tři linie jsou složeny tak, aby začátek, stupňování napětí, vyvrcholení (nejvyšší intenzita) i konečné uvolnění přišly ve stejný okamžik. Potopení dvou lodí (minonosky a prostřílené holandské kocábky) a záchrana lidí z nich, konec s palivem u pilota, to jsou jedny z klíčových bodů, stejně jako pak pilotovo přistání, cesta zachráněných vojáků vlakem a jejich uvítání, admirálovo "počkám na Francouze", to jsou naopak okamžiky, kdy si divák konečně vydechne a může říct, že každá katastrofa může mít své světlé okamžiky, které dodají člověku naději. Opět je zde podstatná intenzita dění pro postavy a ta nepotřebuje být stavěna jen na umělé krvi a drastických záběrech. Ostatně takový Daňkův Dialog s doprovodem děl, to je jen konverzace mezi dvěma lidmi, kdy není nic vidět, přesto dokáže navodit skutečnou hrůzu z války lépe než mnohý film s detailními záběry. To samé se platí pro Nolana, i když krve je vidět skutečně minimum. Pak film dotvářejí takové detaily jako ten na lodi: "Bude ten kluk v pořádku?" - Kývnutí jako odpověď. Jen tenhle moment jsme s kamarádem po filmu probírali v hospodě asi deset minut. Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale mám dojem, že by to nakonec byla jen variace už napsaného. Jsem zkrátka šťastný, že někdo točí ještě takovým stylem a jeho film vypadá dokonale a přitom jinak, než deset dalších generických filmů podobajících se sobě jako vejce vejci a postavených právě daleko víc na možnostech výpočetní techniky než na skutečných dovednostech tvůrců. Tohle je opravdu film určený pro kino, pro to, aby ho člověk viděl ve společnosti plného sálu, kde se zážitek a pocity lidí sčítají dohromady. P. S. Přečtěte si Víkend na Zuydcote od Merleho. Přestože komornější, zprostředkovává ta kniha téměř stejnou náladu a popis pocitu vojáků na téhle pláži.

    • 12.7.2017  23:28

    Baby sobě... No dobře, to si film nezaslouží, tak špatný a (pro muže) nestravitelný zase není. Vlastně jsou některé jeho scény a nápady dost fajn, jen tomu tvůrkyně nějak nebyly schopné vnuknout víc než jen "jsme zpohodlnělé a ve srabu se o sebe musíme starat samy bez techniky (a bez chlapů)". Začíná to hodně dobře, právě to zobrazení žití jakože v přírodě v baráku téměř zcela závislém na přísunu energie krásně ukazovalo, v jaké iluzi tihle pseudoekologové žijí. I psychologicky to bylo celkem propracované. Mladší sestra byla po většinu filmu sympatická, pokoušela se věci skutečně řešit, když se jí něco nepovedlo, nehodila flintu do žita a pokoušela se na to jít jinak. Starší se oproti tomu chovala jako kráva po celou dobu, emotivní, nespolupracující, iracionální. Proto jsem na konci nepochopil, proč ve finálním rozhodnutí mladší sestra ustoupí a zvolí na nátlak starší sourozenkyně cestu nikam. A ten závěr absolutně bez pointy, no, kamarád to komentoval tak, že má dojem, že se tvůrkyně pokoušely vymyslet nějakou pointu, ale protože na žádnou nepřišly, nechaly to "otevřené" (avšak dle nás tedy spíš nedomyšlené). Rozhodně času nelituji, ale rozuzlení to potřebovalo jak skotská sušenka máslo.

    • 9.7.2017  09:34
    Tichý svědek (TV film) (1973)
    ***

    Co dokáže způsobit nucené rozhodnutí o osudu rodinného klavíru. Přiznávám, že jsem se díval především kvůli Kláře Jernekové. Bohužel právě její postava spolu s matkou Vlastou Fabiánovou mi lezly nejvíc na nervy. Do všech neustále vrtají, ale ať dostanou jakýkoli návrh (prodat-neprodat klavír), vždycky kvůli tomu útočí na toho, kdo si o tom chce normálně promluvit (zajímavé, ty dvě si o pár let předtím zahrály matku a dceru v adaptaci Šrámkova Popelu). Nejbližší mi byl Bohuš Záhorský, když svým zasněným hlasem líčí své vzpomínky, které mu klavír přináší. Celkově to není Hubač, ale je to ucházející, slušné tři hvězdy.

    • 4.7.2017  14:11

    Skvostně natočené spíše komorní historické drama rekonstruující události osmého až jedenáctého dubna roku 1940. Německý průmysl potřebuje švédskou ocel, která se dopravuje do Německa přes norský přístav Narvik. Německé lodě k plavbě používají norské výsostné vody, kde na ně Britové a Francouzi nemohou útočit. Je jasné, že se Norsko nakonec stane bojištěm. Spojenci se rozhodnou norské vody zaminovat, aby německé lodě vytlačili do mezinárodního prostoru, zatímco Němci se rozhodnou rovnou pro akci "Dánsko a Norsko pod německou ochranou", známou oficiálně jako Weserübung. Rychlý přepad, plánovaný tak, aby norskou vládu a krále postavil před hotovou věc, je však zmařen rozhodným odporem obránců pevnosti Oscarsborg, kteří neváhají a potopí německý křižník Blücher. To zdrží obsazení Osla o mnoho hodin a král, vláda i parlament se mohou přesunout na sever. V nastalém chaosu tito představitelé státu debatují, zda je ještě možno celou situaci diplomaticky vyřešit. O totéž se pokouší německý vyslanec, diplomat, kterému není příliš po chuti vojenské řešení situace. Situace využívá zrádce Quisling, který se prohlásí předsedou vlády, ale prakticky nikdo jej neuznává. Nakonec se podaří vyjednat setkání krále s německým vyslancem, kde však král, při vědomí, že by se zpronevěřil své úloze a fakticky přepadení legalizoval, neuzná okupaci a odmítne německé návrhy. Filmařsky jde o precizní práci, své odvádí Jesper Christensen jako král Haakon VII. a především Karl "Stockinger" Markovics coby vyslanec Bräuer. Neustále se nachází mezi kladivem a kovadlinou, přičemž poznává, že mezi zbraněmi nemlčí jen múzy, ale obvykle i diplomaté. Líbil se mi pohyb kamery, která často bez střihu spolu s aktéry putuje pomístnostech či z interiérů ven a zase zpět. Atmosféra je tíživá, napětí je cítit na každém kroku. Vlastně nemám co vytknout. Jak už tu zaznělo, je dobré tento film vidět dohromady s dánským 9. dubnem, odehrávajícím se ve stejné chvíli, jen dánský film vidí situaci z pohledu prostých vojáků, zatímco Norové se zaměřují převážně na krále a jeho okolí. Několik krátkých scén z boje se přesto objeví, skvěle ozvučených. Jen houšť takovýchto filmů.

    • 1.7.2017  14:49

    To byly časy, kdy Francouzi brousili tyto krimi klenoty jako na výrobní lince. Jejich síla je především v dobře napsaných netuctových postavách, obvykle na obou stranách zákona, kteří nosí baloňáky a klobouky, tváří se zavile a jde z nich obří charisma. Opravdu mě zaujal Bourvil ve své patrně poslední roli. Ač komik, je zcela přesvědčivý v roli odhodlaného, trochu pragmatického, ale odpovědného komisaře, který patrně jako jediný na plátně ještě alespoň trochu věří v dobro v lidech. Někdo zde pro roli navrhuje Venturu, ale když pominu to, že Ventura se Melvillem rozešel ve zlém po Armádě stínů, tak je potěšující vidět, že kvalitní herci nemají jen jednu roli, kterou zvládají (u nás je takovým příkladem komika zvládajícího i vážné role třeba Menšík). A na druhé straně z tria zločinců nelze nevyzvednout Yves Montanda, bývalého policistu se skutečně děsivými stavy deliria tremens. Zase ten zvláštní syrový chlad, kterým tyto filmy oplývají, sychravý podzim, loupež, kdy desítky minut nezazní žádný dialog (ostatně ticho je tu vůbec velkým nástrojem pro tvorbu atmosféry). Jeden malý rozdíl oproti svým dobovým žánrovým souputníkům tu je, není tu prakticky žádná významnější ženská postava, ani oddaná manželka, ani femme fatale. Scénář si sice občas vypomůže pár náhodami, ale jinak bez výhrad.

    • 30.6.2017  11:19
    The Escape (2016)
    **

    Na logiku se tu moc nehraje, ale co čekat od reklamy. A ještě natočené Blomkampem. Svůj účel to asi u potenciální cílové skupiny splní.

<< předchozí 1 2 3 4 19 37 54 72
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace