flanker.27

Skvělá výchozí myšlenka a úvodní pasáž převracející Darwina naruby (ne, teď není vhodná doba mít dítě), popis světa idiotů a několik dalších dobrých nápadů. Škoda, že film vzikl evidentně pouze jako odlehčená taškařice. Na nápadu by se dalo stavět mnohem více.

Docela povedená romantika, které body přidává hlavně celková příjemnost a relativní absence velkohubých prohlášení o lásce. Je to tak za 3,5, ale díky spokojenosti mé drahé polovičky a díky tomu, že se mi to líbilo o dost víc než některé značně přeceňované kousky tohoto žánru (jako například můj evergreen 4 svatby a 1 pohřeb :)), zaokrouhluji nahoru.

Vyústění mi bylo jasné po dvaceti minutách. A jelikož jsem po pětadvaceti minutách film vypnul, musel jsem si ověřit u půjčitele, že jsem měl opět pravdu, z čehož jsem měl nezřízenou radost. Brrr, typ filmu, který absolutně nemusím. Pro některé lidi na západě je asi sex a touha vlivem náboženské výchovy něco spalujícího, tajemného a nebezpečného, že o tom musí tvořit takové "zpovědi". Mě ovšem tahle nitra rozervaná libidem a vlastní idiocií vůbec nezajímají.

Tohle bylo moje první setkání s Charlie Kaufmannem, jež se odehrálo před 11 lety v památném a již neexisujícím kině na Perštýně blahé paměti, se stolečky a židličkami a občerstvením. Vhodné prostředí pro vstřebávání zašmodrchaného příběhu jako je tento. I když pravda, tak jako Charlieho mysl létala mezi autorkou adaptované knihy, svým bratrem dvojčetem a svým scénářem, ta moje létala mezi filmem a mou milovanou. Realita a fikce se sice nemísily, ale dojmy ano a byly moc příjemné.

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti.

Původně jsem čekal na pointu, kde bude dav násilím šířit svou novou víru všude okolo, ale tohle bylo taky dobré. Nejdřív ubijí pro víru, pak pro nevíru...

Jeden z důvodů, proč Oldřicha Lipského řadím do své režisérské top 5. Herci (Kopecký, Hrušínský, Dočolomanský, Pešek, Konvalinková a další), režie, scénář (Brdečka Rulez), výprava, vše je tak dokonale skloubeno, že se nedá ani popsat. Jeden z filmů, kde si nepamatujeme části, ale celek. "No, to je zase den." - "Ukliď to." / "Dar přítele Messera."

Tak, projekce mi nezabrala 2,5 hodiny stopáže, ale asi trojnásobek, ježto ve své nezřízené zvědavosti a šťouravosti jsem si musel doplňovat informace. Přiznávám totiž bez mučení (rozhodně bez takového, co jakým prošli bratři de Wittové), že o zobrazovaných událostech jsem měl povědomí spíš ze strany dějin Francie či Anglie (Viléma III. znám spíš až jako anglického krále) anebo čistě z hlediska námořní války. Nutno říct, že film historické události poněkud zjednodušuje, i když hlavní proudy politiky mezinárodní i vnitrozemské nechává, problém mám ovšem s časovou osou. Film se odehrává mezi lety 1653 až 1676, přitom vlastně plynutí času není vůbec vidět. Praští to do očí zejména co se týče de Ruyterových dětí, protože jsou pořád stejně staré. Umělecká licence, takové sražení děje umožňuje vytvářet dramatické dějové oblouky, jenže mě už to trochu nutí drbat se na hlavě. Film začíná za první anglo-holandské války bitvou u Scheveningenu (1653), kde padne admirál Tromp, který umírá s přáním, aby se de Ruyter stal jeho nástupcem. Další umělecká licence, která dovolí filmařům postavit příběh tak, že de Ruyter, který odmítá velení, aby se mohl věnovat rodině, je nahrazen admirálem Obdamem, který záhy padne v bitvě u Lowestoftu (1665, druhá anglo-holandská válka). Jak můžete snadno vidět, uběhlo nám během pěti minut dvanáct let, aniž by kterákoli postava zestárla o den a jak jsem řekl, u těch dětí to bije do očí poněkud více. Já vím, hnidopišství je hrozná vlastnost. Abychom se vrátili k filmu, vlast je ohrožena a de Ruyter se konečně ujímá kormidla (přičemž mě mírně nadzvedá, že lodě tu mají kormidelní kola, ačkoli ta se objevila prvně až roku 1700, do té doby se užívaly kormidelní páky). Admirál je muž činu, dokáže vycvičit posádky, zavádí vlajkovou signalizaci, v přátelské koordinaci s premiérem de Wittem nechává stavět nové silnější lodě, stále se zachováním nízkého ponoru, aby se daly dobře používat v pobřežních vodách. A nastává nám další střet s Angličany, Čtyřdenní bitva (11.-14. června 1666). Bitva proslulá svou délkou tak, že podle ní byla pojmenována, se smrskla do dne jediného, ale v zásadě to nevadí. Obě strany správně využívají již liniové taktiky namísto rojové, de Ruyter je ale v souladu s historií i dramatickými záměry tvůrců úspěšnější, když se mu podaří obklíčit čelo anglické linie a získat tak lokální převahu. Bitva je vyhraná, anglický Karel II. (příznačně skvěle zahraný Charlesem Dancem) je "pissed off" (to nešlo odolat) a Holandsko slaví. Tedy hlavně jeho republikánská část, roajalisté jsou též "pissed off", že jejich člověk Vilém Oranžský žije spíše v jakémsi luxusním domácím vězení než aby vedl stát. Vilém je odeslán do Anglie jednat s Karlem, navzdory od počátku zjevnému slabošství a zžeštilosti tentokrát čestně odmítá Karlovu nabídku stát se jeho dědicem. Přichází další bitva dne svatého Jakuba (kterážto se odehrála nikoli 25. července 1666, ale 4. srpna, protože, haha, zaostalí Angláni jeli ještě podle Juliánského kalendáře), kterou získávají Angličané částečně díky admirálu Trompu juniorovi, který svévolně porušil de Ruyterovy rozkazy a v honbě za kořistí opustí se svými loděmi sestavu. Dovolíte-li malou odbočku profesora Nejedlého, ve filmu úplně chybí vzniklá zášť mezi Cornelisem Trompem a anglickým admirálem Edwardem Spraggem, kterému Tromp oholil plachty na jeho lodi, takže Spragge se celý zbytek života honil za tím se Trompovi pomstít (což ho stálo život v bitvě u Texelu). Tak mě napadá, že tahle zášť by mohla být docela dobrým námětem na příběh (něco jako Soupeři Riddleyho Scotta, jen v námořní obdobě). Ale zpět k filmu. Bitva je prohraná, vidíme padlé a Holandsko čelí krizi, protože Angličané nyní chtějí ve válce pokračovat (a monarchisté kují temné pikle, jak situace co nejlépe využít). Nastává chvíle, kdy se ukáže, kdo je muž a kdo si na něj jen hraje. De Witt s de Ruyterem ukuchtí de plán: zaútočit přímo v srdci nepřítele. Holandské loďstvo se vydává na tajnou misi přímo na Temži, kde, nikým nezpozorována, napadne kotviště anglické floty v Medway (nikoli Midway, v tom se často chybuje :) ). Je historickou pravdou, že kotviště bylo neskutečně slabě bráněné, Angličané praskali sebevědomím, že zaútočit přímo v jejich srdci se nikdo neodváží. Mise je splněna, patnáct anglických lodí hoří, dvě jsou zajaty a Karel škemrá o mír. Ovšem, má to samozřejmě háček, protože tohle ponížení si bude dobře pamatovat. Mír ovládne Holandsko, ale rodinné dýchánky u de Wittů a de Ruyterů jsou smutné, ježto de Witt tuší, že brzy bude další válka. A skutečně, blíží se rok 1672, který Holanďané příznačně nazývají rokem katastrof. Ludvík iksívé si řekne, že je mu Francie malá a Holandsko se bude dobře vyjímat mezi jeho državami (a zejména si brousí zuby na zisky z jeho obchodní floty). Přičemž nastává neuvěřitelná situace, s Francouzi se spojují Angličané. Holandsko tak čelí boji na dvou frontách, po zemi se valí obrovitá francouzská armáda, která dobývá jednu holandskou pevnost za druhou, z moře hrozí anglický výsadek. Navíc monarchisté vidí, že tudy vede cestička k politickému úspěchu. Lůza hledá, na čem by si vylila vztek za válečné neúspěchy, tak jim předhodí obětní beránky. Jsou to bratři de Wittové. Tohle je asi vůbec nejsilnější část filmu, protože zobrazení toho, co dokáže v primitivnosti přiživit vhodně zvolená propagační kampaň, je velmi silné. Mladší z bratrů je mučen, aby z něj získali přiznání proti premiérovi. Ten se pokouší bratra osvobodit a oba jsou nakonec brutálně zavražděni davem. De Ruyter, který se stává svědkem smrti přátel, je otřesen, ale nezbývá mu než se podrobit novému vedení země, protože nepřítel se blíží. Popravdě odteď film ztrácí, vrchol je za námi. Následující tři bitvy v Solebay, Schooneveldu a Texelu (1672-73) se smrsknou do jediné. Prim tu hraje výše zmíněný ponor lodí, holandské lodě mají ponor menší (skoro ploché dno), takže dobře manévrují kolem pobřeží a dokáží spojené anglo-francouzské flotě zabránit ve výsadku. V porovnání s tím, co by člověk čekal, ale právě tahle část vyznívá dost nevýrazně. Škoda. Nicméně výsadek je odražen a francouzskou armádu zastaví protržené hráze. Anglie couvá z války a schyluje se ke sňatku Viléma s Marií Anglickou (Stuartovnou), dcerou Karlova bratra Jakuba. Aby se vše odehrálo bez problémů, je však třeba ještě odstranit jeden kamínek v botě - de Ruytera. Tohle je už hodně spekulativní část, sice to vyznívá jako docela dobrý dějový oblouk a dramatizace děje, ale historicky je to hodně přitažené za vlasy. Realita byla taková, že války využilo Španělsko, které se překvapivě stalo spojencem své před necelými sto lety separované provincie (tedy sedmi provincií, aby to bylo přesné). Holandsko se navíc pokusilo Francii přimět k míru tím, že napadlo francouzské kolonie v Karibiku. Tam ovšem dostali Holanďané od Frantíků celkem na hubu, takže se stáhli zpět do Evropy, kde jim to šlo mnohem lépe. Spojená holandsko-španělská eskadra pak vyplula, aby napadla francouzské državy ve Středomoří. A zde se odehrála bitva s Francouzi u Augusty (1676), v níž de Ruyter (přezdívaný námořníky dědeček, pro velmi mírné zacházení s nimi) padl. Ve filmu je to celé vygradováno tak, že de Ruytera poslal Vilém do Středomoří prakticky na smrt, když mu pohrozil, že "jinak nebude schopen zajistit bezpečí jeho rodiny". Budiž, chtěli to mít dramatické, ale když už zvolili tuhle cestu, tak to moc nevyzní. Bitva je zobrazená jako boj proti velké přesile, což neodpovídá realitě, protože ve skutečnosti měli Francouzi 29 lodí a holandsko-španělská flota 27 lodí, a to už de Ruyter bojoval s větší přesilou. Do bitvy máme prostřihy z Vilémovy svatby s Marií, trochu to připomíná závěr první série Tudorovců se smrtí kardinála Wolseyho. Není to špatné, ale ve zmíněném seriálu byla podobná scéna lepší. Na druhou stranu potěší, že film nevynechává rytířské gesto, které provedl francouzský admirál Duquesne. Poté, co se dozvěděl, že jeho protivník padl, vypálil čestnou salvu a nechal holandsko-španělskou eskadru opustit boj, přestože vyhrával. No a pak máme pohřeb s dovětkem co bylo dále, že se roku 1688 Vilém stal anglickým králem Vilémem III. Oranžským, ale protože neměl potomky, jeho dynastie zase skončila jeho smrtí. Takže co s tím. Pokud to budu brát jako film, tak dobrý. Výprava je pěkná a i přes anachronismy typu zmíněná kormidelní kola se na to kouká hezky. Sice zobrazení námořní reality zdaleka nedosahuje té ukázané v Master and Commander, ale to byl film omezený na palubu jedné lodě (a Galapágy s Darwinovskými narážkami) s několika postavami, kde se napětí a vztahy řeší mnohem lépe než ve spektáklu s desítkami postav. Podle popisu by se mohlo zdát, že se ve filmu stále bojuje, ale ve skutečnosti boj zabírá sotva třetinu filmu, zbytek je vedle politikaření hodně věnován de Ruyterovu manželství a tyto rodinné etudy, přestože za jejich autentičnost bych ruku do ohně nedal (nehledě na zmíněný problém s časem), vyznívají velmi mile a roztomile. Herečka ztvárňující jeho manželku je navíc fakt úžasně pěkná, žádná plakátová krasavice, ale nesmírně sympaticky působící ženská. Pak je tu zvuk, který zvláště v bitvách působí velmi dynamicky (skoro tak dobře jako v mnou již vzpomínaném a adorovaném Master and Commander), kamera, která je ještě lepší (zvláště ve scénách v interiérech je vidět, jak moc se kameraman inspiroval u holandských malířů) a kostýmy. To není věc, kterou bych příliš zaznamenával, takže když upoutají i mne, zaslouží to ocenit. Čtyři bodíky jako vyšité, a protože v Evropě podobných filmů poslední dobou moc nevzniká, nezbývá než přát si, aby se tohle do evropské kinematografie zase vrátilo. Takže teď očekávám filmy o francouzském admirálu Tourvillovi, španělském Blas de Lezo (člověk, který překonává Kutuzova a Nelsona v počtu ztracených orgánů, přesto ušťedřuje Angličanům jednu z nejtvrdších porážek roku 1741 v bitvě u Cartageny) a dalších osobnostech evropské mořeplavby. A nemusí to být ani válečné :) P. S. Doplňuji, že pro natáčení filmu byly použity dvě repliky plachetních lodí, a to replika lodi Batavia, fluity z doby, ve které se film odehrává, a dále loď Štandart, replika ruské fregaty z roku 1703, kterou jsme mohli vidět už ve filmu Sluha jeho veličenstva.

Překvapení. Překvapen tím, že mi nakonec na filmu vadily úplně jiné věci, než jsem původně čekal. Pokud jsem někde čekal kámen úrazu, pak jsem se připravoval na ideologické vyznění, zobrazení Kolčaka jako dokonalého soudr-ehm, pardon, důstojníka a gentlemana apod. Rozhodně jsem nečekal dvouhodinovou nudnou romantiku pouze tu a tam zpestřenou nějakou tou bojovou scénou. Těm sice nechybí slušné provedení, ale jsou krátké, je jich málo a nadto některé mají poněkud podivný průběh (např. pancéřový křižník Friedrich Karl byl potopen už roku 1914, ne 1916, nadto ne tak efektně, ale potápěl se 5 hodin, takže ztráty na životech činily pouze 8 mužů). Kdo by Čekal Kolčakovy úspěšné boje v Černém moři, jako dobytí Trabzonu apod., ať si nechá zajít chuť. Film vlastně není ani o Kolčakovi vojákovi ani o Kolčakovi jako politikovi, ale především o jeho lásce s Annou Timirjovou, kteréžto se cca od třetiny filmu věnuje nějakých 80 % času. Admirál se tak řadí někam vedle podobně pojatého (zprzněného) Napoleona, kde historické pozadí a akční stránka jsou maximálně zjednodušeny a převedeny na vedlejší kolej. Divák si k postavám nevytvoří žádný vztah, protože ty vlastně ve filmu nemají šanci předvést svůj charakter (např. manžel Anny, který prostě sklapne podpatky a jde z cesty). Tomu dost odpovídá i herecké nasazení, jmenovitě Chabenskij, který se v roli očividně pronudí až k nezbytnému chladnému konci. Jediná emočně vypjatá a dobrá scéna (nepočítaje těch pár scén z námořních bojů) je poprava carských důstojníků v Kronštadtu. Režijně to není film úplně k zahození, ale scénář se až trestuhodně nepovedl. Ve výsledku nic moc.

Tak jo, beru zpět. Po víc dílech už můžu říct, že Amerika se nezapře, víra, víra, pošahaná logika a morálka. Asi jsem měl předtím štěstí na pár lepších dílů či co.