flanker.27

První Hamlet, kterého jsem viděl (v televizi) už jako kluk. To, že takové divadelní dílo zapůsobilo na mne coby cca desetiletého, přičemž mi nescházela výprava, hudba, "filmová dynamika" a podobně, vypovídá jak o kvalitě Shakespearova textu, tak o promyšleném Macháčkově pojetí. Když jsem měl nedávno na ČT Art možnost vidět tento záznam znovu, mohl jsem si ověřit, že pranic ze svých kvalit neztrácí ani vedle takových zpracování, jako je to Branaghovo. Jen jednu poznámku. Vždycky jsem trochu víc fandil Laertovi. Hamlet někdy svým přístupem (jak říkal Werich, "tragédie člověka, který se neuměl rozhodnout") působí pro lidi, kteří ho mají rádi, skoro stejně destruktivně jako Claudius a jeho nohsledi.

Hrál v tom spolužák ze základky Filip Hirsch. Proto musím dát vyšší hodnocení.

Nein!

Proč jsou v německých pohádkách všichni tak retardovaní? Slečna v plášti je hezká, na Němku dokonce mimořádně hezká, za ni jeden bod.

Kolegyně Jezinka.Jezinka chválí, že Bělička kromě omdlévání a jojikání občas dokáže i něco udělat. Schvaluji, na druhou stranu nemohu přejít, že na svou roli už přestárle působící Vízner se právě na nic jiného než na nářky celou dobu nezmůže. To má být nějaký příklad pro zamilované mládence? Je to pometlo a na tom trvám. Za kladné hodnocení tak může (vedle neobvykle sympatické Myslíkové) hlavně Jarmila Švehlová. Jo, hezké holky u nás byly vždycky.

Mírný pohádkový podprůměr, na kterém je nejzajímavější to, že jsem jej celý viděl až jedenadvacet (Uch! To to letí) let od jeho vzniku.

Hodně zajímavý vhled do procesu přijímání branců a jejich formování v cosi použitelného pro budoucí službu v ozbrojených silách. Jednomu můžou sice občas cukat koutky při nácviku "čelem vzad" a podobných gumákovinách, na druhou stranu tohle k organismu zvanému armáda jednoduše patří. Když se člověk podívá na tu hromadu neotesaných individualit na začátku, které víceméně nemají cíl, chybí jim schopnost správně sebe sama odhadnout a pracovat týmově je pro ně neznámý pojem, a pak si to porovná s lidmi, kteří po dvou měsících úspěšně přijímač zakončují, je to rozdíl. Klackovitost je pryč, ti lidi minimálně znají své síly, mají vůli něčím projít a můžou na sebe cítit něco jako hrdost. Přitom nemyslím, že by tahle vojna někomu brala ten typ individuality, který nějakou hodnotu má. Osobně jsem zavzpomínal na mládí na Policejní akademii, kde to sice nebylo tolik "vojenské" (kromě střelnic, orientace v přírodě a podobně, kde to bylo velmi podobné), ale efekt to mělo zhruba podobný a vzpomínám na to jako na jedno z nejlepších období svého života.

Tenhle film jsem viděl při televizní premiéře někdy tak v roce 1991-2, čili tak ve 12-13 letech, a pak až dnes. Tj. víc než 25 let odstupu. Dojem ovšem stejný. Jako konverzačka velmi dobré, jako krimi je to zástupce toho, čemu říkám "scenáristické cvičení". Tedy v rámci filmem stvořeného umělého světa uspokojující, v reálu však odtržené od reality. Což neznamená špatný film.

Tahle pohádka mě víc než překvapila. Je plná nejednoznačných situací, nad kterými divák musí přemýšlet, a často staví hrdiny před obtížná rozhodnutí. Dobro tu není zadarmo a celá pohádka je docela nečesky drsná. Až na postavu poněkud přiteplaného brusiče nožů, jehož "veselé" masky by seděly spíše do hororu, a na příliš uspěchaný konec nemám vlastně co bych vytknul. Naopak bych vypíchl poukázání na to, že ani v zájmu lásky by ze sebe člověk neměl dělat otroka. I tomu, koho máme rádi, občas musíme říct "dost". A pak samozřejmě je třeba zmínit Radoslava Brzobohatého. Jak píše kolegyně jezinka.jezinka, jeho vodní výkony si nezadají s Paní Jezera a jeho charisma s těmi největšími králi.

Kdyby byl v podobném duchu natočený nějaký fantasy film, vůbec bych se nezlobil. Po historické stránce je příběh idealizovaný až historická literatura pláče, jenže na druhou stranu natočené a odvyprávěné je to natolik dobře, že tentokrát nedokážu své historické hnidopišství pustit ze řetězu. Ano, Temudžin je tu čestný hrdina bez bázně a hany, který se do boje vrhá vlastně jen pro záchranu své milované a sjednotitelem mongolských kmenů se stává jaksi mimochodem, není to zkrátka ten dobyvatel, který vyřkl ono slavné "Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářky jejich žen!". Ale jako film to funguje na výbornou. Kamera úchvatná, krvavé souboje trochu v japonském stylu a i ta romantika působí příjemně. Z hlediska vyprávění bych měl jen jednu větší výtku, a to tuto. V jedné scéně vidíme Temudžina pouze s manželkou a dětmi samotné uprostřed stepi poté, co jej Borte vysvobodila z otroctví, pak střih a Temudžin je náhle vůdcem veliké armády proti Džamuchovi. Vypravěč nám řekne něco o tom, že jej začali následovat, protože byl spravedlivý nebo něco v tom smyslu, ale působí to jako hodně velké zjednodušení, nedozvíme se, jak se doopravdy stal vůdcem, jako by se filmaři už třásli na závěrečnou bitvu o nadvládu nad Mongoly. Takže, když hodně přimhouřím oko nad historickou nevěrohodností Temudžinova charakteru, za filmařskou kvalitu dávám palec vysoko nahoru.