Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Pohádka
  • Krimi

Oblíbené seriály (10)

F. L. Věk

F. L. Věk (1970)

Podle mě nejlepší český seriál. Ač to mnohým zošklivuje školní povinnost, je to kus naší národní historie. Právě díky těmto lidem můžeme myslet, smát se, mluvit tak jak to děláme. Vynikající herecké výkony (těžko jmenovat jednotlivé herce, přesto bych vyzdvihl Záhorského a jeho proslovy o kráse české řeči a vynikajícího Pivce v roli Františkova otce, potýkajícího se mezi tvrdohlavým a dogmatickým pojetím světa a láskou k rodině), výprava, scénář, který vybírá z Jiráska přesně to důležité, navíc paralela s tehdejší (opravdu jen tehdejší?) přítomností. Všechny díly mám nahrané na vhs a rád se znovu a znovu podívám.

Sňatky z rozumu

Sňatky z rozumu (1968)

Takřka neuvěřitelně geniální věc po všech stránkách. Celé jsem to viděl hodně dávno a při reprízách vždycky jen kus, co jsem náhodou natrefil. Letos (2017) jsem se ale začal znovu dívat naplno a je to skutečně mistrovské dílo. Herecká sestava, scénář, všechno dokonalé. Vystižení člověka jako jednotlivce i jako příslušníka své skupiny, tendence vřící Evropou i českou kotlinou 60. a 70. let 19. století. Ty hovory v Paříži odhalující nicotnost francouzského veřejného života, který projde zakrátko stejnou zkouškou (a stejně neúspěšně) jako předtím Rakousko, ty hovory u Bornů na téma zisk z toho něco vyrábět vs. zisk ze spekulací, to všechno je tak skvěle aktuální i po 150 letech, že bych slzel. Spolu s F. L. Věkem a Byl jednou jeden dům svatá trojice českých seriálů. "Maminko, to nebyla obyčejná nevěra, on byl básník... Je vnitřně rozerván."

Byl jednou jeden dům

Byl jednou jeden dům (1974)

Dá se říct - dokonalý seriál doslova nacpaný hereckými elitami. Vedle F. L. Věka, Sňatků z rozumu a Zlé krve (vše František Filip) další dílo do skládačky dějin národa českého v Čechách a na Moravě od národního obrození až do konce 2. světové války.

Já, Claudius

Já, Claudius (1976)

Vynikající seriál ve formě inscenace ukazující zákulisní hrátky římské politiky na počátku císařství skrze ústřední postavu, kterou je koktavý Claudius. Muž, který svou vládou překvapil nejen své současníky. Důkaz, že s výborným scénářem a skvělými herci se obejdete i bez nákladné výpravy a triků (a naopak sebelepší výprava nepomůže, když scénář stojí za... nestojí za nic). Seriál výborně čerpá ze skutečných událostí, samozřejmě je tu místo i pro autorskou licenci a tu a tam úpravu faktů, ale v tomto případě zcela na místě. Nelze nezmínit ani dokonalý starý dabing, který se mi se seriálem natolik spojil, že jsem měl problém jej vidět v originále (naštěstí se verze se starým dabingem dá snadno nalézt). poslední uvedení v 90. letech doprovodilo vydání Gravesových knih, které nejsou na čtení úplně jednoduché, ale v euforii probuzeného zájmu o Řím jsem je zvládl ve svých 15 letech rychleji než Pána prstenů.

Marco Polo

Marco Polo (1982)

Velebím rodiče, že při posledním vysílání v TV (to už je drahně let, co se v televizi takové věci dávaly) měli ten skvělý nápad a nahráli seriál na VHS, díky čemuž jsem zůstal zásoben, než to vyšlo oficiálně. Nejsilnější scéna: stárnoucí Kublaj už nedokáže vyskočit na koně. Odežene sluhy a požádá Marca o pomoc, protože nikdo jiný nesmí vidět jeho slabost. A ještě jedno slovo: Morricone.

Jistě, pane ministře

Jistě, pane ministře (1980)

"Zrušili nám noční směny. Ňákej vůl už zase spustil úspornej program." Inteligentní humor? Kde hledat jinde, než ve Spojeném Království. Suché dialogy v kombinaci s perfektní charakteristikou politické sféry. Nevím, jestli mě má těšit, nebo si mám zoufat nad tím, že se britská politická realita od té naší zas tak neliší. Co se herců týče, připojuji se ke Geminimu a vzdávám čest památce Nigela Hawthorna, ale co by byl sir Humphrey bez svého ministra Paula Eddingtona a samozřejmě co by byl ministr bez osobního tajemníka Dereka Fowldse (třeba by odjel na jinou večeři nebo by viděl materiály, které jsme nechtěli, aby viděl). Stejně tak skládám hold našim skvělým hercům dabérům pánům Němcovi, Preissovi a Vaculíkovi. Pozn 1: Epizoda tuším 20 velmi jasně vysvětluje, proč je Humphrey takový, jaký je. "Kdybych vždy věřil ve vládní politiku, byl bych nadšeným zastáncem privatizace i znárodňování..." Pozn 2: autorem titulkových kreseb je Gerald Scarfe, tvůrce animovaných částí Pink Floyd: The Wall. Takže vám přeju úspěšné a veselé "namočení do morálního rozměru." A teď mě omluvte, mám naléhavý vzkaz v komunikačním centru...

Jistě, pane premiére

Jistě, pane premiére (1986)

Dodávám ke komentáři k "Ministrovi", že bych moc rád kdyby naše televize byly schopny podobné reflexe politické situace, jaké byla schopna BBC. Bohužel u nás něco jako nezávislý novinář (potažmo nezávislé zpravodajství) neexistuje, jak se denně přesvědčuji u tisku i TV... Britům za tento Britcom budiž třikrát hip hip hurá. A doufám, že jste neměli zapnutý mikrofon... :))

Červený trpaslík

Červený trpaslík (1988)

"Krytone, přejdi z modrého poplachu na červený." - "Jste si jist pane? To znamená vyměnit žárovku." Co dodat dalšího? Zkuste někdy říct doma, že nemůžete umejt nádobí, protože vám to král bramborových lidí nedovolí... A nejoblíbenější epizody? Asi Díky za tu vzpomínku, Roztavení a Hololoď. "Lister Červenému trpaslíku: Máme mezi sebou příšerný hovado..."

Dobrodružství kriminalistiky

Dobrodružství kriminalistiky (1989)

Za první dvě série je to jasných 5*, ve třetí už sice pár dílů bylo dost slabých, pro ty ale hodnocení snižovat nebudu. I tak asi nejlepší československý seriál (tedy po F. L. Věkovi) se skvělou atmosférou, výpravou a nejlepšími herci. Můj nejoblíbenější díl je Paprsek o padělateli obrazů van Meegerenovi a po něm Krev.

Poldark

Poldark (2015)

Po půl roce jsem dokázal sáhnout po seriálu a tentokrát to byla volba víc než šťastná. Dílo, které v sobě dokáže zkombinovat drsnost života na konci 18. století, netuctovou romantiku, výborně napsané postavy s uvěřitelnými motivy a kvalitní dialogy, zaslouží ocenění. Hlavní hrdina má sympatické cíle a myslí to dobře (mnohdy s téměř až socialisticky znějícími názory), ale někdy sám dokáže být pěkně tvrdý vůči lidem, kteří si to nezaslouží. Dvě osudové ženy jsou výbornou ukázkou dvou různých typů krásy. Zatímco Elizabeth je navenek křehká a sošná kráska, která ovšem dovede dobře skrývat své city (a později možná i záměry), je Demelza zemitější, přímější, ale také zranitelnější než vypadá (krásné je to ve scéně návštěvy na křtinách). To vše v kulisách tak trochu ekonomické krize, kdy bohatnou spekulanti, zatímco ti, co se živí skutečnou prací, žijí ze dne na den. Nedivím se, že jde v Británii o populární předlohu, pokud má alespoň takhle dobrou adaptaci. Autoři moderních seriálů za každou cenu si rochnící v sexuálních úchylkách, nechutnostech a vyšinutých stvořeních, která mi mají být vlastně sympatická, nebo v "alespoň třech nečakaných zvratech za díl" (bez ohledu na logiku) by se zde měli podívat, jak na to (ano, mluvím mimo jiné o vás, Benioffe a Weissi). Update: Asi před 14 dny jsem dočetl první díl (aneb začalo vycházet u nás). Zajímavé porovnání. Seriál se nedrží zcela striktně předlohy, některé postavy vynechány, jindy více postav spojeno do jedné, Warlegganové se v prvním díle téměř neobjeví ani tam mezi nimi a Rossem není zatím žádné nepřátelství. A přece je to adaptace, která zachovává ducha předlohy a nedělá jí ostudu. Ke druhé sérii: Vlastně jen to, abyste ignorovali jeden z komentářů hanící české vydání za chyby. Nešlo o chyby, ale o vadu řeči paní Choakové... :)