bohemak2

Nic jsem nečekal a tak je teď lehké hodnotit. Mile natočený film, který nemá moc slabin. Herci, výprava, scénář... a samozřejmě severský vibe :) Všechno klape i bez nějaké větší katarze. Těžko říci, jaká byla opravdu Tove, o konkrétních dílech se toho moc nedozvíme, sledujeme pouze výsek formování životních postojů člena umělecké rodiny. Film je velmi uvěřitelný, ale postavou hlavní hrdinky trochu zaměnitelný. Což je dobře i škoda. Po nečekaném konci jsem měl chuť sedět dál a pokračovat v melodrama života Tove a dozvědět se více.

Snímek s vtipem a nadhledem zobrazuje konflikt přírodní a společenské harmonie s neúprosnou ekonomickou nutností. V kulisách nádherného Islandu hrozí příběh Hally až otcovským tónem "..podívejte, co se stane, když přestaneme být dbalí". Dramatické "válečné" výpravy Hally jsem si skvěle užil, hudební ztvárnění bravurně dokresluje atmosféru, jež se v sále Lucerny dala krájet. A "easter eggy" Francouze jsou dokonalé. Po dramaturgické stránce je však zosobnění hlavní hrdinky Hally velice těžké a je vůbec otázka, zda možné. I přes to film poetikou a přístupem vybočuje z řady a stojí za shlédnutí.

Ovlivněn knihou jsem prostě dostál velkého zklamání. Ne že by se jednalo o nekvalitní film, ale prostě scénář osekaný na americký filmový způsob nemohl vykreslit tu atmosféru a charaktery, které z novely čiší.

Nejsilnější moment? Když obyvatelé Nošovic jsou na exkurzy po továrně. Průměrný věk 70 let. Bez starosti jim pustí video, ve kterém "Hyundai vytváří budoucnost pro všechny". Oni jsou unešeni. Žijeme v době iluze.

Opravdu zajímavý snímek. Ačkoliv se může zdát, že mapuje pouze vstup do Evropské unie, ukazuje mnohem více. Kontrast mezi třemi městy je z hlediska nějakého Češství přímo do očí bijící. Přesně ukazuje, kam většina našeho národa upadla. Místo pragmatického myšlení do negativismu, ukřivděnosti a nízkým mravům. Není tedy divu, že se v místech těžkého života tyto vlastnosti šíří dál a mizí veškerá možnost změny. Navíc když se jim ukazují pozlátka jako zlaté české ručičky, které nikdy neexistovaly. Existuje jenom pracovitost a racionalita. Probudit toto v "obyčejných lidech" (jak se sám nazval jeden z protagonistů) ale nelze medvědími službami našich představitelů.

Opravdu povedené. Yo-yo aka Alan Arkin je skvělý, takhle nějak jsem si ho představoval i v knize. Bohužel (naštěstí?) se film nese spíše v duchu několika absurdních/ironických situací, které jsou jemně propojeny a nedochází k nikterak velkému posunu osobností hlavních hrdinnů jako se děje v druhé polovině knižní předlohy a tedy je možné si plně vychutnat reakce aktérů při scénách, které jsou prostě "božské". Bylo by možné vynechat pár osob pro přehlednost (nebo delší stopáž?), protože i při čtení s tím byl ze začátku problém a při prvním promítání není téměř možné si zapamatovat všechny aktéry (pobavilo, když nám byl film promítán jako "připomenutí" k povinné literatuře a většina spolužáků téměř ihned věděla, že "tohle" si asi nezapíšou). I tak se jedná o zdařilé dílo, a těm, kterým se to zalíbilo, rozhodně doporučuji přečíst, je tam toho mnohem více. Chudák McWatt - chudák doktor

Musím přestat dávat šanci českému dabingu. Co to tu pročítám, přišel jsem o pořádný kus srandy. Dr. Divnoláska je určitě zajímavý svým námětem i zpracováním, avšak z dnešního pohledu se těžko mohu ztotožnit s mírou satiry - nezlobte se, ale přijde mi to suché (ruský velvyslanec aka špion, nadraný ruský premiér). Ovšem kdo se bude smát dnešním satirám (např. Borat) za nějakých 40 let? I tak je ale možné najít skvělé scény (KPZ, telefon se sekretářkou...). Ještě uvidím po shlédnutí s originálním zněním, ovšem bojím se, že většina filmů starších 40+ bude pro mě zapovězená...

Učit se je lidské a poučení lze brát z čehokoliv. Filmy mají na většinu z nás velký vliv - viděním, slyšením a prožitými emocemi si pamatujeme obsah téměř nejlépe. Většinou své myšlenky dokážeme ukočírovat, ale co když na různé smysly začnou útočit různé signály a aniž bychom si to uvědomovali, sledováním filmu si utvoříme názor pouze na základě jakýchsi vjemů, které reflexivně zpracujeme a neporadíme se s našim mozkem, co to vlastně bylo zač. V historii se film často zneužívá právě k ovládání myslí, usměrňování názorů a obecného mínění. Není to určitě lehká práce, je třeba zvolit vhodné načasování, správně pořadí podkladů, velikost osvětlení... na výsledném efektu může záležet jakýkkoliv detail. Tohoto šťouchu (nudge) lze dosáhnout opravdu precizní prací, nebo jen prostě 11. sériemi přesvědčováním, že "lidi jsou v zásadě dobří" a jen okolnosti je nutí jednat jinak, než jak by měli. Frasier je více skvělý seriál než sitcom, není zahleděn jen do svých niterných vztahů v rodině, ale dívá se dál, dívá se na celý lidský život, na to, co většina lidí prožívá v období produktivního věku. Díky tomu můžeme sledovat, jak kráčí životem jeden absolvent Harwardu s jeho nejbližšími, pochopit, proč někteří lidé lpí na svých zásadách a proč je důležité mít lidi, kteří se za vás postaví. Frasier je jako každý jiný, chodí do práce, řeší domácí potíže, milostný život, soutěží s Nailsem, navštěvuje vinařský klub, handrkuje se s Roz a Martym... Nijak nevybočuje z běžného života, snad jen svojí známostí rozhlasového psychiatra. Není to nějak málo pro námět k 262 epizodám? Ani ne... Frasier poklidně plyne, chytře promyšlené gagy se vynořují a zase zanořují, aby mohli na konci zasadit rozhodující úder, občas jedna ze skvěle promyšlených charakterů postav někdy něco přeslechne nebo špatně pochopí, čas od času vyvstane významnější dějová linka, která pohne příběhem kupředu a než se nadějete, koukáte již na 10. díl v kuse. Čím je tedy tento seriál tak zvláštním? Řešením občas banálních problémů, které by normální člověk ignoroval a nepřemýšlel by nad nimi nebo naopak situací, kdy by každý normální člověk byl sobcem a ozval se... Taky vás někdy štve, že život není fair, že se musíte srovnávat s neadekvátními podmínkami a jiní, za lepší plat, větší oblíbenost a za mnohem méně zodpovědnosti/vědomostí/práce sklízejí ovoce? Že vaše přítelkyně uteče k nějakému hrubému ignorantovi a vám jako gentlemenovi nezbyde nic? Že pomůžete někomu k úspěchu a on vám to neoplatí? Že vám drzoun zasedne místo v kavárně, kde již několik minut čekáte na volný stůl? Že vás ošidí majitel galerie a při reklamaci se vám vysměje? Že vás občas nutí lidé k odpovědnosti, do které vám nic není? Pokud ano, směle se pusťte do tohoto seriálu. Já to udělal a od té doby nahlížím na věci trochu jinak. Není vždy nutné očekávat reakci za svoje činy. Není vždy nutné mít z činů prospěch. Je správně stavět se za správnou věc. Držet se pravdy, snažit se jednat čestně a nezištně. Pomoci bližnímu. Skoro by se dalo říci, že si autoři vypůjčili Masarykovské hodnoty. Nejlepší díl: High Crane Drifter | | The Ski Lodge | | Chess Pains | | Death and the Dog

Čím častěji koukám na Simpsonovi, tím je mám radši. Čím častěji se na ně dívám, tím víc vidím, tím víc chápu. Stačí si je za rok nebo dva pustit a opět mi dojde něco, co jsem zprvu přehlédl, co jsem nechápal nebo co mi nedávalo souvislost. Za další rok je to stejné. Až budu chápat všechny díly, můžu říct, že jsem kulturně vzdělán. Neboť tolik narážek ať s dobou, ve které se seriál tvořil/je zasazen, tak s historickými událostmi, tak s odkazy na jiné filmy, seriály, umění, sport, vědu, literaturu, náboženství, osobnosti... nebo tolik mravních ponaučení, tolik probíraných palčivých téma od globálních pohrom přes imigranty po plešatost mužů, tolik cynismu, absurdity, empatie, šlechetnosti, čestnosti, zamilovanosti, ponížení, hrdosti, přátelství, nevěry, patolízalství...(zajímavé, jak to vyjmenovávám, vyskakují na mě z paměti jednotlivé epizody točící se kolem nějaké této vlastnosti) a tuny dalšího najdete (a kdo kouká v ENG, najde ještě více) v tomto jedinečném Seriálu, který tvoří dějiny filmu... Jak plyne čas, stávají se pro mě jedny série oblíbenějšími než ty druhé. Jiné, které mi přišli jako velmi nepovedené, nyní beru. Seriál roste se svými autory a dobou, ve které žijí. Přizpůsobuje se a vlastně tak odráží způsob života, humor a náš vkus. Simpsonovi nejsou jen seriál. Je to obraz společnosti. Nejlepší díl: Homer kacířem | | Zvrhlík Homer | | A s Magii jsou tři. Nejlepší dabér: Vlastimil Bedrna

Dobré, ale je to takové "ano i ne". Některé díly se tváří, jako že jde o něco více, než jen o sérii gagů, ovšem většina těží pouze z rozdílů mezi hlavními protagonisty a některé díly jsou nepokrytě o ničem (např. The Big Lock-Out). A ač je Bernard skvělým odrazem upřímnosti v každém z nás (kterou jen ze zdvořilosti potlačujeme), tak se nemůžu zbavit dojmu, že se spíše jedná o jakýsi slepenec, který některými vtípky opravdu tence balancuje nad propastí trapnosti. S ubíhajícími díly ovšem kvalita stoupá, už to není tak "punkové" jako na začátku, ale je zde více dbáno na příběh, který občas hodí zajímavou myšlenku do placu (vztahy s rodiči, Yoga šílenství, manageři nevědící co mají dělat...) nebo vzpomínku na mladá léta (zakrývání stop po průšvihu, sepsání knihy nebo žárlení v oblíbenosti). Škoda, že je to vše takové prvoplánované, zakládající se na absurditě, jelikož některé díly stály za 5*. Nejlepší a zároveň nejotravnější díl Moo-Ma and Moo-Pa. Nejsrandovnější díl Grapes of Wrath