Raziel_cz

Experimentální horor o tom, jak by dopadlo natáčení Upíra Nosferatu, kdyby Murnau obsadil skutečného upíra, který se vydává za herce, co hraje upíra. A přitom systematicky vysává štáb. Shadow of the Vampire potěší především znalce zmíněného snímku z roku 22 a do vyšší ligy ho táhnou herci. Především tedy John Malkovich, Willem Dafoe a Eddie Izzard. Umí být znepokojivý i vtipný a po celou délku je zatraceně atmosférický. Závěr sice přijde ráz naráz, ale děj k němu nevyhnutelně směřuje. Za mě dobrý.

Třetí Vřískot je asi tak na úrovni dvojky, čili též úžasné jedničce nesahá ani po kotníky. Tři hvězdičky dávám snad jen kvůli názvu a těm pár víceméně vtipným odkazům na jiné filmy, vyložte si je ale spíš jako dvě a půl.

"I'm 30 years old, and in about 10 seconds I gotta start cleaning up somebody's shit, man." Možná nejlepší dokument ever. O filmech, americkém snu a vodce, plný neuvěřitelně divných existencí, u nichž nevíte, jestli je litovat nebo obdivovat, a nesmrtelných hlášek. Tohle prosím ano.

Stylový revenge thriller, ve kterém – vzdor převažujícím názorům – forma nezvítězila nad obsahem, ale pozdvihla ten obsah na mnohem vyšší úroveň. Děj je sám o sobě velmi přímočarý: starý britský kriminálník přijíždí do L.A. pomstít smrt dcery. A to, že je Brit, je důležité, protože angličtí kriminálníci jsou v tomhle světě mnohem inteligentnější a drsnější než ti američtí. Terence Stamp hraje v podstatě šedesátiletého cockney Parkera, takže pokud máte rádi Starkovy romány nebo Helgelandovu Odplatu, nemůžete si ho neoblíbit. A pak je tu ta forma. Soderbergh v inspiraci z pozdně šedesátkové/raně sedmdesátkové kinematografie absolutně kašle na časovou posloupnost a anarchisticky přechází mezi současným děním, flashbacky a flashforwardy (a pak si uvědomíte, že jsou flashbacky úplně všechno a je to pozdvižení a šílenství a svět hoří a tohle není spoiler!) stejně často jako mezi různými kamerovými filtry, ale vychází mu to. Příběh je naprosto koherentní a rapidní střihy pomáhají znásobit dopad emotivnějších scén. A "emotivnějších" píšu úmyslně, protože v tradici britských protagonistů tady plný rozpuk citů úhýbá chladnému pragmatismu. Je to hodně jiný Soderbergh, než jak ho znáte z Dannyho parťáků... a přesto – kamerový styl, timing vtipů i důraz na svérázné postavy, všechno už se formuje. A já jsem moc zvědavý, na jeho adaptaci Elmora Leonarda.

Nejlepší český film.

Velmi příjemně překvapilo. Horor o kanibalech z období Americko-mexické války, to je pro mě skoro stejné zjevení jako nedávný Bone Tomahawk. A stejně jako Bone Tomahawk je to taky sakra dobrá podívaná. Robert Carlyle podává jeden ze svých nejlepších výkonů a o Guyi Pearcovi bych se skoro nebál říct to samé, ačkoliv ten svou postavu pojal poměrně minimalisticky. Největší zlom se sice dá odhadnout, ale jelikož přijde ještě před polovinou, pro příběh není klíčový. Hlavní je, co následuje. Tedy paranoidní půlhodinka, vývoj hlavního hrdiny a pulpová tečka. Akorát z té rozjuchané hudby jak z The Legend of Kyrandia si umím představit, že se někdo zcela doslovně posral v kině.

Nadpřirozená whodunitka (whatdunitka?) ze strašidelného domu, která přináší všechny plusy i mínusy devadesátek. Nejdřív tedy plusy: Stálo to dost peněz a je to na tom vidět. Kulisy jsou naprosto luxusní, praktické efekty jsou naprosto luxusní, Jeffrey Combs je maximálně znepokojivý a Geoffrey Rush maximálně charismatický. Je to napínavé, vtipné, má to pár originálních vražd, fajn zvraty, dobrou hudbu a sexy Famke Janssen. Mínusy: Fetiš na technologie poplatné době (internet, ruční videokamery, mobily) a divné horské dráhy. CGI není úplně hnusné, ale pořád je to devadesátkové CGI. Chris Kattan má pár dobrých hlášek, ale při balancování mezi tím být oukej a být otravný, je to pořád Chris Kattan. Toporný Peter Gallagher. A vlastně zbytek osazenstva, který se snaží být hrozně cool, ale hrozně se mu to nedaří. Finále na ránu. Výsledek: Člověk se cítí trochu provinile, že se mu to líbilo. Ale ne dost, aby si to nepustil víckrát.

ČT 1 dávala jednu dobu každý pátek v 11 večer nějaký sci-fi odvar. Naštěstí se našly i 2 kvalitní kousky a sice Stroj času a eXistenZ.

Ještě tak před 5 lety jsem nedal dopustit na Simpsonovi, později mne tato vášeň opustila a přišlo Futuramistické období... Což moc dlouho netrvalo...

Jim Jarmusch nemá ponětí, co je to účelnost. Příběh, který by se dal shrnout třemi větami, natahuje na bezmála dvě hodiny ve filmu, jehož většinu tvoří záběry na hrdinu, jak někam jde, tam ukradne auto a jede někam jinam. Scény jdou za sebou bez jakékoliv souvislosti a celé to korunuje věta: "Všechno má svůj důvod." No, nevím jaký důvod má Forest Whitaker cvičící s katanou do rytmu rapu, ale rozhodně je to jedna z nejabsurdnějších věcí, co jsem viděl.