Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 354)

plakát

Můj vysvlečenej deník (2012) 

Krásně natočená komedie, která neumí být komedií. Přitom to minimum vtipu mě dokázalo hlasitě rozesmát. Škoda.

plakát

Temný případ (2014) (seriál) 

Devadesát tři procent? Meh. Honba za dokonalým seriálem pokračuje. Minulý rok jsem hodně nadějí vkládal do Raye Donovana, letos přišel True Detective, ani jedno si však do top desítky nejspíš nezařadím (o tom druhém ještě popřemýšlím, ale nevidím to úplně slavně). Harrelson a McConaughey hrají naprosto úžasně (dokonce tak, že třeba Monaghanová jako by vedle nich vůbec nic nepředvedla), Marty Hart a Rust Cohle jsou super postavy – hlavně teda Rust –, bohužel mě ale zklamal scénář. Ne že by nebyl dobře napsaný, ovšem přijde mi, že strašně ztrácí posunem do současnosti. Prvních pět šest dílů, kdy jsme ještě v roce 95, je geniální. A bylo mi úplně jedno, že hrdinové vlastně jenom jezdí v autě a povídají si. Pak ale přišel skok do roku 2002 a nakonec ještě dál, a kromě Rustových úvah šel do háje i můj zájem. A dost možná i režisérův, protože i temná atmosféra trochu prořídla. Předposlední díl je sice dost šokující a finále zase nabízí zajímavý pohled na vývoj postav, jenže všichni jako by ztratili svou podstatu. Chápu, o co tvůrcům šlo, ale v zájmu díla bych to koncipoval jinak. Přece jenom jde hlavně o zábavu a ne umění. Jinak potěšila lovecraftovská témata a jsem docela zvědavý, jak si Fukunaga poradí s novou adaptací Kingova To. Ten chlapec hororové cítění má.

plakát

Pontypool (2008) 

Tenhle film má stejný problém jako The Divide. První třetina je super a má výbornou atmosféru, díky které naprosto zapomenete na komorní pojetí, ale pak se čas přehoupne přes půl hodiny a scénář přestane dávat smysl. Tady aspoň zničehonic neodstřihli McHattieho jako v prvním snímku Biehna, takže Pontypool neztratil tahouna, nicméně s najednou nelogickým chováním postav a příliš oddalovaným vysvětlením, co se sakra děje, člověku po čase začnou vadit ty tři místnosti, v nichž se celý film odehrává a přijde frustrace. Kdyby tvůrci diváka na chvíli rozptýlili exteriéry, možná by se jim podvedlo odtrhnout jeho pozornost od naprostého chaosu, jenž se na obrazovce zničehonic začne odehrávat. Jenže to se nestane.

plakát

Havran (2012) 

Hodně příjemný detektivní thriller. Ačkoliv mi sem tam vadily zbytečné a příliš okaté digitální efekty, McTeigue zvládl navodit správně napínavou atmosféru, díky níž jsem ochotný Havranovi odpustit těch pár nelogičností ve scénáři i konec, který jinak k ladění filmu úplně nesedl. Inspirace v Poeových povídkách, přestože podobný koncept jsme už viděli mnohokrát, dodává v rámci děje funguje pěkně, a i když jsem zprvu chtěl dát hvězdičky tři, nakonec mě chytil víc, než jsem čekal. Jediný právoplatný filmový Edgar Alan je sice Jeffrey Combs, ale John Cusack rozhodně nebyl špatná volba. Spokojenost.

plakát

Pavučina snů (2003) 

Tenhle film jsem miloval... dokud jsem nečetl knihu. Tím nechci říct, že je špatný, jenom už asi nebudu mít potřebu ho nikdy vidět. Předloha je rozsáhlé depresivní vyprávění, v jehož rámci je každá scéna důmyslně provázaná s celkem, a to se povedlo zachovat. Jenže román má asi 700 stran, což se do dvouhodinového snímku nacpat nedá, takže byl scénář omezen jen na sled stěžejních momentů, čili mi teď už vadí všechen ten chybějící materiál (absolutně se tu neřeší účinky byrusu, vražda Richieho Grenadeaua – v Kingově díle dost podstatné části). A český dabing nerespektující knižní překlad je teda (spolu s obsazením Freemana do role Kurtze – i když na obhajobu tvůrců zde byl upraven na Curtise) hnus, velebnosti. Přesto ale hodnocení díky neurážející adaptaci snižuji jen o hvězdičku a radím: Pokud máte možnost přistoupit k oběma podobám Pavučiny snů, filmovou si dejte jako první, jinak totiž nemá smysl se jí vůbec zabývat.

plakát

The Battery (2012) 

Řekněme, že to má i lepší momenty...

plakát

Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny (2013) 

Příjemná pulpová antologie obsahující dvě zábavné epizodky a jednu nudnou. Ta slabá bohužel přichází na řadu poslední, takže hodně ztrhává hodnocení směrem dolů. Jinak nejlepší role Paula Walkera, Elijah Wood hraje opět psychopata a Brandon Fraser imituje Elvise kurva pěkně (ale jeho část je pořád smutně nijaká, což je škoda). Za mě však vítězí jednoznačně kapitola s Mattem Dillonem, který se pro mě stává Brucem Cambellem 2.0. Zamrzí nevytěžený Thomas Jane, ale člověk nemůže mít všechno.

plakát

Riddick (2013) 

Riddickovi je očividně souzeno být s každým pokračováním už jenom horší. Jednička je suprové scifko, dvojka snesitelná space opera, ale co si mám myslet o tomhle, fakt netuším. Přestože je scénář okopírovaný z Černočerné tmy, podařilo se ho Twohymu domrvit do fáze roztahané nudy, směšně recyklující nápady, jež byly v předchozích filmech cool, navrch zabalené do CGI na úrovni televizních projektů stanice Syfy. Vím, že triky režisér nikdy moc neřešil, ale proboha, film vznikl v roce 2013 a třeba šestnáct (vlastně už sedmnáct let) staré Hvězdné pěchotě se nezvládá ani přiblížit. Spousta záběrů je navíc úplně zbytečná (Riddick protahující ruku okýnkem ke skloněné Dahlové, wtf?!) a naznačené motivy z devadesáti procent zůstanou nerozvedeny. No a o takovém IQ žoldáků nebo něčem, čemu se obvykle říká logika, snad ani nemá cenu se bavit. Plus Karl Urban dostal prostor cca čtyř minut, absolutně nevytěžená Katee Sackhoff ukáže jenom půlku kozy, Nolan Gerard Funk (Luna) nevím, proč tu vůbec je a jak se sakra takový tard byl schopný vloudit mezi žoldnéře. Jedno z mála pozitiv vidím v tom, že Vin Diesel pro roli zhubl a už nevypadá jako postižený tlusťoch z Rychle a zběsile 5. Richard B. Riddick sám o sobě ovšem vyměkl a ztratil charakter i styl. Možná nám tímhle pokusem o rádoby zábavný akční snímek chtělo duo tvůrců připomenout kořeny hlavního hrdiny před čtvrtým zářezem, jemuž se dost možná za pár let nevyhneme (alespoň co naznačuje... nenaznačuje, řve divákovi do obličeje otevřený konec). Jenže: a) jsem si mohl raději pustit Černočernou tmu, b) nevím, zdali po téhle věci o nějakou čtvrtou část stojím.

plakát

You're Next (2011) 

Předvídatelné, s nezajímavou über hrdinkou... Všechen ten hype vznikl přesně kvůli čemu?

plakát

John na konci zemře (2012) 

Největší mindfuck, co jsem kdy viděl, a pokud bych se k němu dostal před dvěma lety, tak jednoznačně film roku. Nízkému hodnocení nerozumím, přestože musím uznat, že konzistence snímku není nejpevnější – plně ji však vynahrazuje originální dějová linka a hodně povedená, experimentální forma. Výborná kombinace hororu a komedie, která nikdy neztrácí tempo a každou minutu dávkuje překvapivé souvislosti a nezapomenutelné hlášky. Knižní předloha objednána do půl hodiny po dojetí titulků.