Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 357)

plakát

Equalizer 2 (2018) 

Od utahané a klišovité jedničky jednoznačný vzestup! Šablon se to sice nezbavilo pořád, ale ono to asi úplně nejde už tak nějak z logiky materiálu, ze kterého to vychází. Každopádně tahle víc bondovsko-punisherovská nátura s podstatně víc no-nonsense Denzelem tomu sedí, a i když mě třeba mrzí, že po tom, co se tomu dostatečně dlouho a dostatečně intenzivně daří budovat záhadu, je záporák jasný na první dobrou a nedovede to pořádně vytěžit jeho dobře vykopnutou, s hlavním hrdinou spjatou motivaci, je to pořád zatraceně zábavný a napínavý a drsný akční thriller. Oproti předchůdci to nabralo pořádné tempo a odbočky s obyčejnými lidmi jsou sice pořád stejně prvoplánové, ale naštěstí mnohem kratší a emotivnější a kromě jedné ve finále nezávislé na hlavní příběhové linii. Přibylo akčních scén, bohužel ubylo improvizovaných zbraní, ale celkově to nabralo na dramatičnosti a ten osobní rozměr tomu sluší podstatně víc než traileru na Escape Plan 3. A v závěru se to stejně jako první díl promění v hororový film z pohledu Jasona Vorheese. Snad Fuquovi vyjde ta trojka!

plakát

My (2019) 

"We are Americans." Horor se sociálním přesahem. Bohužel, tím sociálním přesahem vás to romerovsky mlátí po hlavě a řve: "DO YOU GET IT?!" Naštěstí ho ale lze docela jednoduše odfiltrovat a soustředit se na ten horor. Který je ale bohužel zase jenom podivnost pro podivnost a film jako takový není dostatečný pulp, abyste si tu samoúčelnost užili. A bohužel tedy zároveň pořád je příliš velký pulp, aby tu podivnost k něčemu využil. Má dost zvláštní strukturu, prezentující co jsou v podstatě tři samostatné kapitoly (dvě z toho jsou home invasion) oddělené studnami expozice, a má to shymalanovské finále, které sice převrátí a zúročí spoustu motivů a rozhodně díky němu budete mít napodruhé z Us lehce odlišný zážitek, ale zároveň nějak záhadně zvládá působit – ještě jednou – samoúčelně a jakoby přilepeně na už kompletní film a vlastně nerozumím tomu, jak může znatelně ovlivnit diváckou perspektivu a nemít na diváka žádný emocionální dopad najednou. Samozřejmě, stejně jako Get Out je to po technické stránce naprostý orgasmus a stejně jako Get Out to má perfektní herce a hudbu a všechno. Get Out ale lépe fungoval ten horor i sociální kritika – sice taky ne nutně najednou, ale stejně. Tohle je příběhově příliš fádní a myšlenkově příliš prvoplánové. O logických dírách raději nemluvě. V kombinaci s The Twilight Zone se trochu bojím, že nám z Peela roste druhý Blomkamp.

plakát

Pomsta (2019) 

Adkins-Johnson jsou v tom zase spolu a zase je z toho parádní věc. Sice ne až tak parádní, jako ritchieovsky nadsazený Accident Man, ale o moc to nezaostává. Avengement je vážnější a dramatičtější, ale nakolik se tu tahá inspirace třeba z Tarantina (nebo spíš Rodrigueze, vezmu-li v potaz, že středobodem filmu je vlastně barová část Desperada), pár pěkných a pěkně černých vtipů zůstalo. K tomu solidní, nelineárně vyprávěný příběh se solidně vystavěnými vraty, stylový střih a režie a samozřejmě to hlavní – mrtě výborných a brutálních a výborně natočených akčních scén. Johnson o Adkinsovi opakovaně prohlásil, že je chodící speciální efekt – a má recht. Ten člověk si zaslouží svého vlastního Johna Wicka. Ale to bychom přišli o tahle příjemná malá překvapení.

plakát

Přísaha (2001) 

Ukázka toho, jak může neuspokojivý závěr zničit celý zážitek. A jasně, on sice podtrhne to, co se film snaží říct, problém ale je, že se to tak explicitně snaží říct až v tom závěru a do té doby se tváří jako kriminálka ve stylu adaptací Lehanea, čímž pádem vám ani nepřijde nic podezřelého na tom, když najednou poskočí víc k dramatu. Přitom charakterový vývoj hlavního hrdiny je v pohodě, a když posléze vidíte, do jak morálně flexibilních vod ho jeho posedlost tlačí, funguje tomu i napětí, jestli věci vážně nechá zajít tak daleko, jak to vypadá. Ale tady je pro změnu problém v tom, že celý ten charakterový vývoj je na druhé koleji a s většinou věcí (schíza) se to moc nezabývá, dokud je to na vás najednou nehodí v jedné velké konečné explozi. Čímž pádem to zase absolutně selhává komunikovat divákovi, o čem to celé je. Ale víte co? Ono to pořád ještě mohlo fungovat. Jenže to finální nihilistické překvápko je jako Tahle země není pro starý udělaná blbě. Takže jebat, na výběr máte z téhle éry dost mnohem lepších filmů – ať už přímočařejších detektivek (Blood Work, Insomnia, The Bone Collector), nebo takových, co dovedou detektivní zápletku do dramatu podstatně dovedněji namixovat (Mystic River, A Simple Plan).

plakát

Batman vs. Teenage Mutant Ninja Turtles (2019) 

Tenhle film mi přinesl do života tolik radosti! Nejlepší superhrdinská věc od Thor: Ragnarok a nejodvážnější superhrdinská věc od Logana. Seriózně. Už ve skoro úvodním duelu Batman/Shredder je jasné, že koukáte na něco výjimečného, ale to ještě nevíte, jak moc výjimečné to bude a co se to chystá provádět se dvěma zavedenými vesmíry. Nebojí se je to výrazně měnit ani zábavně dekonstruovat v tom nejlepším stylu. Nebere se to příliš vážně, ale bere to velmi vážně postavy a situace, jež musejí řešit. K tomu si připočítejte plynulé přecházení od dramatické akce (při které teče krev, sekají se končetiny, lámou se kosti a lidé umírají zleva zprava) k plně komediální pasážím (samozřejmě hlavně díky želvám), od těch zase k plně hororovým a od těch k hluboce emočním. A všechno je to boží. Akce je adrenalinová a nápaditá a hraje si s kamerou podobně jako Timo Tjahjanto, humoru je dost verbálního i vizuálního (pro změnu podobně jako u Edgara Wrighta) a Batman i (opět hlavně) želvy zde mají fungující charakterové archy. A nakonec nesmím zapomenout ani na pěknou animaci a stylovou hudbu. A Michelangela. Michelangelo na Hrad! Jediná vada na kráse je, že se téhle historické události nezúčastnili Conroy s Hamillem. Ale myslím, že Troy Baker se obou rolí zhostil více než dobře. Superhrdinská věc, kterou jste nevěděli, že potřebujete. A já si teď jdu objednat komiks, abych viděl, kdo z dvojice Tynion IV/Halpern-Graser na tom má větší zásluhu. Komiksové filmy už každopádně nikdy nebudou jako dřív a doufám, že sequel dorazí co nejdřív!

plakát

48 hodin (1982) 

Detektiv s anger issues a odsouzenec s... jinejma issues hledají vraha policajtů a půl milionu dolarů. Přestože je tenhle film považovaný za buddy cop komedii, ve skutečnosti to buddy cop komedie není. Tedy, buddy to je (a s přimhouřeným okem i to cop), ale mnohem víc než komedie je to akční thriller. S pár vtipnými scénami a spoustou vtipných dialogů, ale stejně. A rozhodně je to Walter Hill v plné síle, čerstvě z Jižanské pohostinnosti, zase s něčím trochu jiným, než dosud dělal, a zase s něčím sakra skvělým. Nick Nolte zvládá přetvořit výbušného Jacka Catese v sympatickou postavu, Eddie Murphy hraje umírněnějšího Axela Foleyho a James Remar se Sonnym Landhamem jsou impozantní záporáci. Je to napínavé a temné a zábavné a utíká to jedna radost. Do toho samozřejmě production design od Johna Vallona, se kterým pak Hill spolupracoval už právě na Jižanské pohostinnosti a kterého si pak přizval ještě dalším filmům (především tedy k audiovizuální orgii Streets of Fire), a Brion James a Jonathan Banks ve vedlejších rolích – prostě jeden z ikonických zástupců svého žánru, ne-li rovnou osmdesátkového filmu.

plakát

Našrot (2016) (TV seriál) 

"One does not simply kill Sean Bean." Sebeuvědomělá britská zhovadilost ve stylu Misfits... kdyby Misfits neměli superschopnosti a prostě jenom chlastali, pařili a souložili. A jeden z nich měl za duchovního průvodce halucinaci Seana Beana v ohozu z Game of Thrones, hláškami z Pána prstenů a přístupem Seana Beana. Strašná volovina. Ale skvělá.

plakát

Boj o ředitelnu (2016) (TV seriál) 

Dvě sezóny a kontinuální a uzavřený děj, s tím že druhá sezóna funguje jako payoff té první, takže vlastně ani není třeba to na nějaké sezóny dělit – snad kromě toho, že první je hughovská komedie a druhá depalmovský thriller. A to nejen co se týče obsahu, ale i formy. Jako celek se to vyvíjí naprosto přirozeně, je to perfektně napsané a zábavné a jelikož to rozumí svým žánrům, dovede se to v nich velmi hravě rochnit, aniž by to ztratilo na důstojnosti. Danny McBride a Walton Goggins jsou spolu vynikající a stejně tak i jejich postavy. A je úplně jedno, že skoro celou dobu dělají špatné věci. Stejně si vás nakonec zvládnou přetáhnout na svou stranu a donutí s nimi sympatizovat. A to je kurva scenáristika. Jeden z nejlepších seriálů, které nikdo neviděl.

plakát

Spider-Man: Paralelní světy (2018) 

Rozhodně je to nejvíc komiksový film – hlavně tedy formou. Ať už se bavíme o animaci nebo stylu vyprávění, tohle prostě řve, že tvůrci opravdu mají rádi komiksové médium – a díky za to! Samotný příběh není nic, co by vás vystřelilo na Měsíc, ale má to hezké poselství (každý má v sobě Spider-Mana... ehm) a má to super postavy (Peter B. Parker ftw!) a má to fungující emoce. Zamrzelo akorát, že ti více paralelní Spider-Mani (Noir, Ham...) jsou spíš jenom zdroj vtipů. Ale ty vtipy jsou opravdu vtipné, takže to je zase plus. Každopádně jedna z top adaptací Spider-Mana. A "jedna z top" je jenom proto, že si MCU ve stejnou dobu našlo Toma Hollanda. A to je těžký kalibr.

plakát

Death House (2017) 

Dafuq did I just watch? Absolutní režisérská a scenáristická inkompetence. Že to bude laciné, jsem čekal. Že hned od začátku nebudu mít nejmenší ponětí, co se děje a proč se to děje, o něco míň. První hodinu na vás film neustále hází nové a nové informace... které ale nedávají smysl, s ničím nesouvisí a ani je k ničemu nepotřebujete. Je to fádní zápletka zabalená do chaosu monumentální expozice o státem financovaných supervěznicích (ve kterých nic nefunguje právě proto, že jsou financované státem), nadpřirozených vrazích, brainwashingu, mazání vzpomínek, hologramech, virtuálních realitách, dobru a zlu a nacistech. A nadto se to strašně snaží dělat nějaký komentář o využívání bezdomovců. Nebo tak něco. Prostě to vypadá, jako by si Harrison Smith byl vědom, že mu nikdo nezaplatí těch pět (nebo kolik) plánovaných sequelů, tak to radši všechno nacpal sem. Jestli si vážně myslel, že to bude fungovat, nevím. Co ale vím, je, že když vám jedna postava řekne, že dovede měnit a mazat a nahrávat vězňům nové vzpomínky a vy z toho chcete udělat závěrečný zvrat, možná byste měli přehodnotit, jestli v další scéně několikrát zdůraznit, že si hlavní postavy nic nepamatují. A taky, že když nemáte peníze na CG, možná nemějte ve filmu CG. A když nevíte, jak funguje psychologické profilování, EMP, gravitace a muzika, možná radši nemějte ani to. O nasvětlení radši nemluvě. Vlastně jediné, co tady funguje, jsou praktické gore efekty. Ty jsou fakt parádní. Samozřejmě jsou jenom v pár vteřinách, ale komu čest, tomu čest. Jinak mizérie. A je to smutné, protože to opravdu má (sice taky na pár vteřin, ale stejně) spoustu divácky vděčných obličejů a být to přímočarý survival akčňák o dvou agentech odříznutých v supervěznici, jejichž jedinou nadějí je baddest MF Kane Hodder, a mít to v ruce třeba John Hyams, který přímočaré akčňáky umí, mohla z toho být fajn kultovka. Takhle jsou tihle hororoví Postradatelní přesně to: postradatelní. A nejhorší je, že při všem tom bordelu film není ani zábavný. Jenom frustrující. A zajímalo by mě, jestli všechen ten bordel byl už v původní Hansenově verzi, nebo to – jestli omluvíte moji francouzštinu – domrdal až Smith (po nahlédnutí do jeho filmografie mám skoro jasno). Nejhorší typ braku – nudnej brak. A to "In a loving memory..." na konci je jak plivnutí do ksichtu.

Reklama

Reklama