Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 357)

plakát

Maverick (1994) 

Můj možná nejoblíbenější Donner. Energická westernová komedie s bezpáteřním (ale stejně sympatickým) hrdinou, vrstvenými zvraty, hřejivým humorem, úžasnou výpravou a samozřejmě úžasnými akčními scénami. A nezábavněji natočenými pokerovými sekvencemi ever. Hlavní trio má skvělou dynamiku, k tomu flegmatický indiánský náčelník, neuvěřitelně charismatický Alfred Molina, cameo Dannyho Glovera a fakt, že v téhle verzi Divokého západu neexistuje čest a všichni se pokoušejí podrazit všechny. Na tohle se dá koukat pořád dokola a žádná z těch malých kapitol na cestě na největší karetní turnaj nikdy nepřestane být zábavná. A pak se to teprve rozjede. Dokonalý film.

plakát

Noc husí kůže (1986) 

Fred Dekker toho neudělal mnoho, ale to co udělal, očividně dělal s láskou, a spíš než aby se snažil nutně přinést něco originálního, to dělal pořádně. Night of the Creeps je přesně taková, jenom se musíte trochu orientovat ve věcech, co ji ovlivnily. On totiž není klasický osmdesátkový horor. Vychází to hodně z padesátek (z nichž tedy ty klasické osmdesátkové horory vycházejí taky, ale tohle je jako osmdesátkový padesátkový horor... ehm), ke kterým se hlásí i úžasné černobílé intro, jež je jako dvě epizody Twilight Zone najednou. A jako syntéza několika epizod Twilight Zone je i ten zbytek po přesunu do "současnosti". Máme tu mimozemské slimáky měnící lidi na zombie, kryogenetické komory, mozky ve sklenicích apod. A do toho další Dekkerovu lásku – detektivy z pulpových románů. Všechny najednou. Tom Atkins je depresivní chlastající PTSD Chandlera-čtoucí detektiv s temnou minulostí a zásobou kouzelně špatných wisecracků. A je to nádherné. Hlavně proto, že postavy se ve všech těch přepáleně nerealistických situacích chovají naprosto vážně. Neskonale zábavné – od maniaka se sekyrou, až do nemotorně sestříhané přestřelky s explodujícími hlavami.

plakát

His Name Was Jason: 30 Years of Friday the 13th (2009) (TV film) 

Když z jedenácti hodin záznamu sestříháte devadesát minut... Je to zábavné a informativní a hlavně zábavné (až reklamní kecy při teasování remaku v závěru), ale zároveň je to spíš esej než dokument – co všechno lidi k těm filmům přitahovalo. Pokud chcete jít do hloubky, musíte si sehnat sedmihodinový Crystal Lake Memories. Od stejných tvůrců, se stejnými lidmi, ale podstatně obsáhlejší (na DVD ještě o čtyři bonusové hodiny). Nemá to takové tempo, není to taková švanda, ale pro fanoušky nic lepšího není.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Druhý nejlepší díl. De Palma je De Palma, ale tohle je fajnový návrat k více špionážní tématice, vrstveným zvratům a oproštění se od sci-fi gadgetů. A sakra – co se týče akčních scén, je tohle megaorgasmus. Je jich hodně, se stopáží jsou čím dál větší a napínavější (i když můj favorit je stejně ta na záchodech), je v nich všechno vidět a rány vás fakt bolí. Jo a jede se spíš na pěsti než na pistole a o to lepší to je. Ze začátku mi vadilo neustálé vysvětlování, co se děje, ale on si z toho film vlastně dělá vzorec: expozice–akce–expozice–akce. Jenom v první hodině se to zopakuje snad čtyřikrát, a víte co? Funguje to. Jo, nemuselo by to být tak strašně polopatické a nemusely by se všechny informace opakovat dvakrát ve stylu: "Máme dvě bomby. Můžeme je zneškodnit, ale abychom provedli náš technoblábol, musíme spustit odpočet." "Chceš mi říct, že abychom provedli náš technoblábol, musíme spustit odpočet?!" – ale aspoň si u toho chvíli vydechnete od zběsilého tempa, kterým to jinak McQuarrie žene. Potěšilo mě, že je většina filmu zasazena do evropských lokací (Berlín, Paříž, Londýn), potěšila větší role Vinga Rhamese (ačkoliv ten jeho monolog k mimochodem pořád stejně otravné Rebecce Ferguson je strašidelnej), potěšil vynikající a sympatický Alec Baldwin (kterého že bych doteď dvakrát musel, to jsem teda nemusel) a především – snad díky tomu úžasnému kníru – potěšil až překvapivě dobrý Henry Cavill, jemuž konečně nějaká role sedla na tělo. V první polovině se jeho postava sice chová jako retard, ale má to payoff a v něm i tahle série konečně zase zapamatovatelného záporáka. (On je vůbec Fallout plný zapamatovatelných věcí, a já jsem za to hrozně rád, protože poslední dva díly šly dost mimo mě.) No a potěší samozřejmě Tom Cruise, který v šestapadesáti vypadá líp než před deseti lety a nepřestává překvapovat graduálně šílenějšími kaskadérskými kousky. Z Eathana Hunta je sice Batman... ale je to ten nejlepší Batman, jakého jsem kdy měli. Nevím, jak tohle sedmička překoná... ale budu ji očekávat s nemalým nadšením.

plakát

Trojí hranice (2019) 

Trochu jsem se toho bál, protože to vypadalo, že Netflix zase potřeboval utratit spoustu peněz za příliš dlouhý film bez producentského dohledu, ale... bylo to fakt kurva dobrý. Loupež, kterou propaguje trailer, slouží vlastně jenom k odpíchnutí toho hlavního, což znamená: "Za náma jsou naštvaný ozbrojenci, před náma hory a džungle a řeky a další hory a k tomu máme několikasetkilovej náklad, co přes ty ozbrojence a hory a džungle a řeky a další hory musíme dostat." Což je vlastně trochu škoda, protože ta loupež a všechno k ní směřující je super. Ale výhybka, kterou to potom hodí, je taky super a pravděpodobně to vytáhla z potenciálně béčkovějších vod. Natočené je to parádně, akce není moc, ale když je, úplně v tom vidíte filmy Michaela Manna – nejdřív budování napětí do skoro neúnosné míry, a pak olověný ventil tak dovedně nasnímaný ruční kamerou, že se na gauči krčíte, abyste náhodou nechytili kulku. Zasloužilo si to výraznější herce do rolí Bena (Hedlund) a Ironheada (Hunnam), ale zbytek skvělý. Oscar Isaac a Pedro Pascal jsou vždycky divácky vděční a Ben Affleck hraje dostatečně odevzdanou a depresivní postavu, aby k tomu sedla jeho aktuální odevzdaná a depresivní fazóna. Zamrzelo mě dvě (a tedy všechny) instance výrazného (a výrazně špatného) CG (helikoptéra a pašerácká stezka) a trochu rušivě působila přemíra licencovaných písniček od interpretů typu Metallica nebo Creedence Clearwater (hlavně v první polovině to jde z jednoho do druhého). A že výhybku kromě kromě směřování děje párkrát hodí i chování některých postav – naštěstí v mnohem méně výrazné podobě. Ale to jsou jediné výtky. A ani nejsou tak hrozné. Takže ještě jednou: Fakt kurva dobrý. Podobnou kvalitativní úroveň bych si přál vidět u vší původní netflixovské produkce.

plakát

A Grand Night In: The Story of Aardman (2015) 

Feel-good nahlédnutí do historie a dílny Aardmanu a upřímný loveletter od lidí, kteří na jejich filmech participovali. Zábavné, milé, dojemné – přesně jako Wallace a Gromit, Ovečka Shaun, Slepičí úlet a vůbec cokoliv, na co Nick Park, Peter Lord a David Sproxton kdy sáhli. Moc příjemné pokoukání, ať už jste fanoušek nebo ne.

plakát

Po životě (2019) (TV seriál) 

Pro Gervaise vlastně ustálená formule, jakou předvedl už v Derekovi nebo standupu Humanity – symbióza říkání na plnou hubu, co je s lidmi špatně, a překonávání tragédie skrze humor. A snahy být dobrý člověk... nebo se aspoň nechovat jako kokot k lidem, co si to nezaslouží. Nebo nakonec i k těm, co si to zaslouží, protože nevíte, jaký byl zrovna jejich den. Zkrátka, stejně jako ten Derek nebo Humanity, dovede to lítat od zdrcujících emocí k třeskutě vtipným (a často velmi černým) humorům a dojemným poselstvím. A to se prostě neomrzí, i kdyby to Gervais předvedl ještě stokrát.

plakát

Černá výprava (1973) 

Dost typický sedmdesátkový thriller. Ponurý, násilný a s neposednou kamerou. Není to marná adaptace. Sice si to (dle mého názoru zbytečně, ale nenásilně) děj předlohy přeskládalo do jiného pořadí a změnilo to (méně zbytečně a pořád nenásilně) začátek. Dokonce si to vedle Outfitu celkem příjemným způsobem půjčuje motivy nebo aspoň jména i z Huntera a The Man with the Getaway Face. Mám ale dva výrazné problémy: 1) Pointa knihy je v tom, že Parker chce vyřešit situaci s Outfitem. Takže osloví řadu svých kontaktů mezi nezávislými zločinci, kteří se pustí do operací proti Outfitu, a sledujete tak skoro ob kapitolu jinou loupež v jiné části Spojených států. Tady se do nich přejmenovaný Parker pustí sám. Není jich tolik a nemají to takový dopad. A ke všemu chce, aby mu Outfit vyplatil odškodné, čímž se dostávám ke druhému problému. Takže tady: 2) Jako všechny filmové adaptace Parkera, ani tady Parker není Parker. A nemyslím tím jenom to, že se Paker nejmenuje (to není ničí chyba – vygooglete si to). Je to škoda, protože Robert Duvall by ho zvládl úplně v pohodě, což ostatně dokazují scény, kdy na něco reaguje chladným pragmatismem. Ale do toho mu Flynn hodil zavražděného bratra, love interest a přejmenovaného Handyho, který je opravdu jeho kamarád, a zkrátka pokud znáte romány, už víte, v čem je jádro jezevčíka. Přejmenovaný Parker není sociopat. Což je k hlavními hrdinovi, s nímž se máte ztotožnit, dost divná výtka, já vím, ale znovu – pokud znáte romány, víte. Takže tak. S tímhle filmem není nic fundamentálně špatně, ale ani to není zrovna zlatý fond. Bavil mě víc než Point Blank, ale pro příznivce Westlakea pořád existuje jenom jediná dostatečně dobrá adaptace – Payback. Samozřejmě Helgelandova verze.

plakát

Poslední upír (1993) (TV film) 

Spíš procedurálka než klasická detektivka. Případ se navíc vyřeší vcelku sám a Holmes jenom dovysvětlí modus operandi... a nechá hned dvě věci otevřené, což byl asi záměr pro zachování záhady, ale na mně to k Sherlockovi dvakrát nesedí. Když se od toho oprostím, je to pěkný starosvětský horor jako od Hammeru – se hřbitovy a bouřkami a prokletými vesnicemi a vším, co k tomu patří. A je samozřejmě velmi kouzelné – ačkoliv předpokládám, že je to produkt Brettova zhoršujícího se zdraví –, že zrovna v Posledním upírovi Holmes vypadá jako Bela Lugosi. Jen kdyby ty detektivní prvky byly výraznější a druhá polovina svižnější.

plakát

Ray Romano: Co by kamenem dohodil (2019) (TV pořad) 

Jsem rád, že se Ray Romano poslední dobou tak rozjel. Hraje v dobrejch filmech, hraje v dobrejch seriálech a především se humorem nezasekl v uzoufané sitcomácké family-friendly kategorii jako Seinfeld. Jeho témata sice nejsou nic originálního, ale vtipy namířené proti němu samému a jeho rodině mají říz, jejich podání je dokonalé a ten nakřáplý hlas nezaměnitelný. Doufám, že si najde čas na víc standupů, protože patří k nejcharismatičtějším komikům a tenhle speciál mezi netflixovskými rozhodně k nejlepším.

Reklama

Reklama