Raziel_cz

Fede Alvarez měl dost těžkou pozici už jenom tím, že přebíral sérii po Fincherovi. Fakt k tomu nepotřeboval sterilní scénář, který má spíš než k detektivnímu thrilleru blíž k bondovce. Claire Foy je sice nejcharismatičtější Lisbeth na plátně, ale zatímco předchozí filmy měly alespoň punc nějakého zakotvení v realitě, tady by místo ní klidně mohl být Batman. Zápletka se snaží být ohromně špionážní, ale při vší absurdnosti postrádá zvraty a jakékoliv napětí. Všichni se tu honí za zkázonosným MacGuffinem (jo, zachraňuje se svět, a jo – meh), ale jelikož díky kouzelným počítačům vždycky vědí, kde jsou všichni ostatní, nemusí překvapivě jednorozměrné postavy ani předstírat, že po něčem pátrají. Je to prostě dvouhodinová naháněčka a nic víc. Velmi kompetentně natočená, ale přesto bez nějaké moc atmosféry, prvku překvapení nebo výraznějšího autorského stylu. Což je po Evil Deadu a Don't Breathe fakt škoda. Otázka samozřejmě je, nakolik do toho zasáhlo studio a nakolik se dalo pracovat s nezajímavý scénářem. Takový průser jako Sněhulák to není, ale ani to nepřesahuje průměrnost třeba Jezdců apokalypsy nebo Zmrzlé země. Aspoň ale máme potvrzeno, co Stephen Merchant ukázal už v Loganovi – že je kurva dobrej ve vážných rolích. A že Alvarez by toho Bonda s Batmanem klidně dal. Jenom by mu na to museli dát menší budget, aby ho něco nutilo vymýšlet zajímavé věci.

Už jsem o pár filmech napsal, že jsou jako videoklip a zpravidla jsem to myslel pozitivně. Polar není jako vodeoklip. Polar je videoklip. Od člověka, kterého živí videoklipy. A není na tom pozitivního absolutně nic. První půlka je jako pilot seriálu. Druhá půlka je jako rekapitulace zbylých sedmi dílů. A celé je to pro jistotu origin a jako setup na druhou sezónu, ve které "už se to ale fakt rozjede". Příběhově to ztrácí čas seznamováním s otravnými nekompetentními charaktery, jenom aby přesně po hodině umřely... a mohl začít film – a v rámci toho "začít" začít ztrácet čas s otravným nekompetentním záporákem. Fádní zápletku to pro jistotu vysvětlí hned dvakrát, asi kdyby někoho příliš rozptyloval ten vrchol morálního a filmařského nevkusu. A neberte mě špatně – mám rád morálně flexibilní postavy a mám rád amorální filmy. Ale mám rád dobře napsané amorální postavy a amorální filmy. A nic z toho, co tak skvěle funguje u Tarantina, Blacka nebo Ritchieho, tady není. Místo toho je tu postava, jejíž jedinou rolí je kouřit čuráky, dokud někdo jejího klienta nezastřelí. A není to nijak nadnesené – tohle je její práce. Udělá to opakovaně. Uchechtl jsem se akorát u scény, kde se někdo pokusí proskočit zavřeným oknem, ale všechno ostatní, co asi v očích režiséra mělo být vtipné, je jenom škodolibé. A ani ne zábavně škodolibé. Pokud vám tedy nepřipadá zábavná třeba šikana. No a ten filmařský nevkus je kapitola sama pro sebe. Vytažené a přeostřené pastelové barvy a handheldová kamera působí jako imitace Taylora a Neveldina. Ale ani to není dobrá imitace. Místo imitace Cranku a Happyho je to imitace Ghost Ridera 2. A sice je oboje omezeno spíše na první polovinu, ale i tak kvůli tomu Polar vypadá mnohem laciněji, než ve skutečnosti byl. Mads Mikkelsen to svým charismatem drží jakž takž nad vodou a dělá z protagonisty mnohem sympatičtější charakter, než si zaslouží, ale sám ten maglajz prostě neutáhne. Zvlášť když ani akční scény, byť příjemně krvavé a brutální, nejsou nic extra a ani jich není dost. V devadesátiminutovém filmu by jich dost bylo. V devadesátiminutovém revenge akčňáku, kterým Polar klidně mohl být, jenom ořezat všechen ten zbytečný balast. Takhle uděláte líp, když se podíváte na Adkinsova Accident Mana, což je taky film o nájemných vrazích a taky komiksová adaptace, ale kompetentně natočená a legitimně zábavná. A nebo se mrkněte na předlohu. Je moc pěkně kreslená, beze slov, takže nehrozí jazyková bariéra, a navíc je zdarma na netu, čili za zkoušku opravdu nic nedáte. A i když se vám třeba líbit nebude, aspoň se při čtení nebudete cítit, že potřebujete sprchu.

A Robber's Tale: Stylová kriminálka plná obleků na míru, naleštěných automobilů a sympatických antihrdinů. Příběhově je to docela standardní "příprava na loupež-loupež", ale ani si to na nic jiného nehraje. Má to švih a tempo a napětí a humor a bezútěšné finále. Informace a komplexnost charakterů a motivací to dávkuje s britským minimalismem. Skvělé řemeslo, ke kterému se určitě vrátím. | A Copper's Tale: Policejní procedurálka, která má sice pořád styl, obleky na míru a naleštěná auta, ale nic z toho už nepůsobí tak uhlazeně, rytmicky a zábavně. Z velké části i proto, že kvůli zakořenění v realitě pátrání nefunguje (a ani nemůže fungovat) jako detektivka. Spíš tady někdo někomu zatelefonuje informaci, na jejím základě hrdinové někoho dopadnou, a ten napráská někoho jiného. Naštěstí to scenárista věděl a mohl se tak víc orientovat na charaktery – především Thomase Butlera a Franka Williamse. Ve výsledku ale druhá část existuje spíš jen proto, aby vymalovala obraz Británie po loupeži a podtrhla, že Bruce Reynolds a jeho parťáci byli mnohem míň cool, než to z prvního dílu vypadá. Bezútěšné finále má taky. Tempo a napětí a humor tolik ne (i když pasáž s Evansem všechny absentující humory vynahradí), ale pořád se to vyplatí vidět jako doplněk toho, pro co na The Great Train Robbery budete koukat doopravdy. Akorát to úplně postačí jenom jednou.

Postapo od tvůrců WolfCopa? To mohlo dopadnout jedině dobře. A dopadlo! Možná ne příběhově – snaží se to být mix Road Warriora, Smrtonosné zbraně a... čehokoliv, v čem lidé umírají na nevyléčitelnou nemoc, a ani jedno se tomu moc nedaří a na konci to jde z klišé do klišé, ale nahoru to vynáší dvě věci: akce a svět. Akční scény Lowell Dean umí, takže tady žádné překvapení. Přestřelek je hodně, jsou přehledné, jsou krvavé a jsou zábavné, takže super. Ale že s tak nízkým budgetem zvládne dát dohromady zajímavé postapo kulisy, to bych nečekal ani náhodou. Opět to míchá dohromady několik věcí – krom toho Road Warriora třeba Land of the Dead a Deus Ex –, ale tohle funguje a vůbec by mi nevadilo se do tohohle světa vrátit. A pak jsou tu samozřejmě herci. Marshall Williams je sice trochu otravný, ale naštěstí má vedle sebe celou dobu WolfCopa Lea Fafarda osobně a to je jiná liga. Jonathan Cherry jako záporák by klidně mohl zaskočit do GTA V za Stevena Ogga a pokud bych ještě nebyl zamilovaný do Amy Matysio, teď už by to bylo nevyhnutelné. Naprostá spokojenost.

Smrtonosná zbraň 2, 3 a 4 předtím, než vůbec nějaká Smrtonosná zbraň vznikla. A rovnou ve filmu, který v éře buddy komedií působí skoro postmoderně. Tohle není film o dvou rozdílných osobnostech, co se sebou musejí vyjít. Tohle je film o dvou špatných policajtech, co spolu vychází od začátku, což nastavuje zajímavé zrcadlo hlavně filmům, co ještě nestihly vzniknout. A hlavně to pokládá otázku: Může to fungovat? Může! A je to sakra prdel! Hines a Crystal mají úžasnou chemii (škoda, že se nechtěli vrátit pro pokračování), hlášky jsou vtipné, situace šílené, akční scény parádní a zápletka ve své jednoduchosti skoro geniální. A že jsou v hlavních rolích herci na ty role očividně příliš mladí, tomu přidává ještě humornější vrstvu. Jeden z nejvíc nepochopitelně podhodnocených filmů.

Pro mě bude vždycky ultimátní adaptace artušovské legendy Merlin se Samem Neillem, ale sakra, tohle je tak krásná verze, že ani nevím, kde začít. Takže ani nikde nezačnu – je to prostě všechno perfektní. Herci, kostýmy, kulisy, výprava, hudba, kamera... Ale nejvíc mě asi uchvátil styl vyprávění. Je to takový sestřih toho hlavního z původního příběhu, takže příběhy vedlejších postav padají za oběť koncentraci na Artuše. Ale film má díky tomu rychlé tempo a ty dvě hodiny i díky tomu, že se nebojí prostě hodit zatmívačku a poskočit o deset let dopředu, utečou jako nic. Jediné, co mi vadilo, je, že z Merlina je dost často komická postava, přitom vždycky když je vážný, dostane Excalibur najednou velmi tíživou atmosféru. Možná proto tam ten kontrast ale funguje. Každopádně přesně taková filmová legenda, jakou nálepku to nese.

Heist movie maskovaný jako feel-good dobrodružná komedie. Náladou (a morálkou) je to někde na úrovni Půlnočního běhu. V hlavních rolích jsou ti špatní, kteří jsou ale tak sympatičtí, že jim stejně fandíte. Loupeže jsou tu vlastně celkem tři nebo čtyři – před tou vlakovou je potřeba dostat se ke čtyřem klíčům od trezoru – a u všeho vidíte proces přípravy a následné exekuce a všechno je to zábavné a napínavé a stylové a poutavé, protože všechny postavy jsou profesionálové a sledovat profesionály při práci je vždycky potěcha. Sean Connery hraje v podstatě Dannyho Oceana devatenáctého století – s tím, že kromě obligátního: "I wanted the money," nemá a ani nepotřebuje jinou motivaci, než že ho to prostě baví. Donald Sutherland je vždy divácky vděčný a tady v roli jednoduššího kapsáře, ovšem s nejrychlejšími prsty v Londýně, funguje jako zdroj mnoha vtipných hlášek a Lesley-Anne Down jednou z nejvíc sexy dam, co kdy chodily po téhle planetě. A samozřejmě, výprava a kostýmy jsou kapitola sama pro sebe. Dejte mi cokoliv, v čem mají hlavní roli dlouhé kabáty a cylindry a byl bych spokojený, i kdyby to bylo jenom z půlky tak dobré jako tohle. Ale u tohohle ústupky dělat nepotřebuju. Tohle je dokonalý film.

Můžete to vnímat dvěma způsoby. První je, že šestnáctiletý nadšenec napsal zombie horor, a napsal ho přesně tak, jak by ho napsal každý šestnáctiletý nadšenec. Druhý, že šestnáctiletý nadšenec napsal zombie horor a všechna klišé, co jich tam je, používá jako metaforu pro svoji nemoc. Inklinuji k tomu druhému. Ale v každém případě bych s tolika talentovanými lidmi, co se na tvorbě podíleli, čekal trochu vyšší úroveň. Poselství předáno a Anthony Conti se do filmové historie zapsal. Stejně mi ale nejzábavnější a nejemotivnější na celém snímku přijde Johnn Depp, když Tonyho rozesmává v nepovedených záběrech.

Neskrývaná pocta Cronenbergovým Scanners. Bez hlubokých myšlenek a naštěstí jakýchkoliv ambic je mít – tohle je čistá zábava, což je jasné už z úvodu, který přináší psychokinetický zvrat na intro První krve. Je trochu škoda těch logických lapsů ve druhé třetině. Scanners taky nejsou žádný scenáristický výkvět, ale v takhle přímočarém filmu se tomu dalo vyhnout. Jinak ovšem paráda. Parádní obsazení, parádní osmdesátková atmosféra (barevná světla a carpenterovský synth, baby) a především parádní, Raimim švihlé akční scény. Během dialogů je kamera docela nudná, ale jakmile dojde na násilí, lítá po místnosti se sekyrou přidělanou lepicí páskou k objektivu, nešetří divokými zoomy a otřese se při každém zásahu, takže každý ten zásah skoro cítíte. A pak je tu samozřejmě skenování – s výkřiky a rudnoucími obličeji, až se bojíte, že hercům praskne cévka, šilhajícíma očima výrazy, jako by z vás při orgasmu stříkaly hřebíky. A explodující hlavy si to neodbude hned na začátku, ale ve velmi uspokojivé scéně někde uprostřed. A pak přijde něco lepšího. A pak ještě lepšího. Vůbec, každá scéna, ve které tady stříká krev (a že jí stříká!), je maso. A finále nejvíc. Tam už se vyloženě gabíte, jak úžasně přepálené to všechno je. Od Almost Human jasný posun nahoru a těším se na Dragged Into Sunlight!

O jedničce jsem napsal, že je to: "Originální found-footage bez lekaček." A o dvojce to platí jakbysmet – ano, překvapivě i když je to dvojka. A překvapivě, i když to na jedničku přímo navazuje, vrací to do hry některé její postavy a používá to její fiktivní videomateriál. Všechno to ale využívá v rámci skvěle poskládaného celku – příběhově zajímavého, atmosférického, napínavého a legitimně kurva děsivého. Rozvíjí to mytologii hotelu Abaddon, převrací to věci, co jste se dozvěděli minule, a propracovává se to k úplně jinému stylu (fakt to skoro změní žánr) finále, než čekáte. A to finále je tak boží, že hned budete chtít trojku. Aspoň já teda chci.