Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 357)

plakát

Mayhem (2017) 

Přál bych si, aby Joeu Lynchovi tenkrát vyšel The Belko Experiment. Protože Mayhem je super. Je zábavný, drží konzistentní tón, má bezvadně obsazené hlavní hrdiny, skvělé akční scény a práci s muzikou a v pohodě zvládá satiru. A je to technicky lepší film než Belko. Jenže ten měl prostě lepší nápad, scénář od Gunna, lidštější postavy a geniální chlápky z managementu. Takže i když je Mayhem, ano, technicky lepší film, Belko je mnohem zapamatováníhodnější. Vemte si z toho, co chcete. Bavil jsem se, ale v hlavě mi neustále šrotuje, co mohlo být, kdyby se McLean držel Wolf Creeku.

plakát

Spring Breakers (2012) 

Eh... Devadesátiminutový videoklip, ve kterém se každá věta buď opakuje dvakrát, nebo končí "y'all". Je to moc pěkně natočené. To je všechno. Po čtyřiceti minutách s naivními kravkami to oživí legitimně dobrý James Franco a potom to i začne mít nějaký minimální děj, ale stejně z toho nikdy nezačnete mít pocit, že by se celý tenhle film nedal sestříhat do tříminutového... inu, videoklipu na písničku od Britney Spears. Jestli to mělo nějaké poselství, tak jsem ho neobjevil. A závěr je kopanec do koulí. Ztracený čas.

plakát

Maigret a drahoušek z Montmartru (2017) (TV film) 

Z Atkinsonových Maigretovek sice asi nejslabší (hlavně díky konci, který prostě tak nějak najednou přijde bez kdovíjaké návaznosti na snahu policistů), ale pořád to je moc pěkná věc. Tentokrát dějově dost nabitá, svižná a překvapivě s poměrně značným množstvím humoru. Jako vždy, těším se na další.

plakát

Čistá práce (2008) 

Strhující heist thriller, který má v rukávu zvraty jak od Ritchieho. A který brzy po nahláškovaném úvodu nabere o dost drsnější směr, než byste čekali. Parádně napsané, parádně natočené a parádně zahrané. Stathama sice jako akčního hrdinu žeru, ale moc bych si přál, aby šel do víc takovýchto projektů, skill i charisma na to určitě má. Úžasný film.

plakát

Křížová palba (2016) 

Filmy odehrávající se v jediné lokaci mám rád, ale Wheatley se s tím bohužel nepopral moc zručně. Postav je hodně a dá se v nich díky roztodivným vizážím a osobnostem dobře orientovat, ale bohužel je to příběhově naprosto prázdné. Čekal bych různá spojenectví, záměny, omyly a vyjednávání. Třeba že zbraně skončí u feťáků, peníze u těch, co chtějí zbraně a od toho že se bude odvíjet děj. Ale toho je minimum a ty hlavní zvraty jsou vlastně vyložené hned zezačátku. Protagonisté si celou dobu nadávají a plazí se sem a tam a občas to je vtipné, ale většinou ne, a když zrovna film neví kudy kam, tak nastoupí olověný free-for-all. Jenže ty přestřelky jsou poměrně standardní, takže ani ty vás nevytrhnou. Takže i na těch osmdesát minut docela nuda. A ještě to celé dopadne, přesně jak čekáte. Škoda, obsazení za to stálo.

plakát

Security (2017) 

Smrtonosná past v obchoďáku. Jenom... podstatně horší, no. Přitom zase tolik nechybělo. Když si po úvodním chaosu na dálnici Desrochers vzpomněl, že existuje něco jako geometrie akčních scén, začaly stát přestřelky za to. Má to tempo, je to dramatické, ale postavy občas dostanou mrtvici a pak začnou otvírat dveře, za kterými čeká sniper a podobně. Nemluvě o tom, že co jim občas leze z pusy (především tedy Jemie, jež je vůbec nejslabším článkem filmu), je jak z generátoru patetických hlášek. Popravdě mi přijde, že Banderas, Kingley a McIntyre si svoje repliky sami upravili, protože na rozdíl od ostatních mluví jako lidé, jsou sympatičtí a odvádějí fakt dobrou práci. A někteří z nich mají i příběhový arch. Trochu divné, že tady spíš ochranka kydlí profesionální zabijáky něž naopak (vážně to nemohli být všechno mazáci jako Eddie?), ale to je asi to poslední, co by vám mělo vadit. Spíš je škoda, jak vážně se to bere, protože Banderas opakovaně vykostí několikanásobnou přesilu a jezdí po krámu na motorce, je tady holohlavý maník s cepínem, co leze po stěnách, členové ochranky vyrábějí improvizované bomby a střílejí z luku – mít to pod rukama Joe Lynch nebo James Gunn, byla by to jiná sranda. A možná by tam i vedlejší postavy měly nějaký payoff. Takhle je to jenom spotřební béčko. Solidní, zábavné, ale nijak vynalézavé, bez zajímavého gimmicku nebo nekonvenčních nápadů; zkrátka takové, co už nikdy nebudete potřebovat vidět znovu.

plakát

Bullet Head (2017) 

Green Room pro pejskaře. Vlastně je to takový divný útvar, někde napůl mezi klasickým filmem a antologií, ale drží to pohromadě, takže proč ne? Hodně se hraje na flashbacky, přičemž každý z protagonistů v mezičase, když se je zrovna nesnaží zabít krvelačný rotvajler, takhle odvypráví soběstačnou historku týkající se psů (a v jednom případě rybiček). Samotní hrdinové začnou jako archetypy – rozvážný profesionál, starý mazák a horkokrevný zelenáč –, ale pozvolna pak o sobě odhalují další věci a přirostou vám k srdci. Herecky a scenáristicky naprosto parádní. Repliky především zezačátku jsou naprosto super, zvraty to sází jako máloco a doplňování informací flashbacky funguje. A má švih, protože Solet každou chvíli vytáhne zajímavou prolínačku. On ostatně celý snímek je vizuálně vychytaný a hravý, s parádní kamerou a skvělými nápady. Bojím se, že to i přes hvězdné obsazení skončí v obskurnosti, jako ostatní Soletova tvorba, ale užil jsem si to maximálně. A to ani nemám psa. Úžasný kus filmařiny.

plakát

Poslední nás zachrání (2015) 

Mohl to být uspokojivý metahoror a uspokojivá dekonstrukce žánru, ale na to to podle potřeby moc pohodlně ohýbá pravidla. Což sice dělají i ty záležitosti, na něž se tu odkazuje, ale jelikož si toho film není vědom, tak to nefunguje. Což ale není jeho největší problém. Tím je PG-13. Jakože fakt. Ve snímku, co přímo vychází z osmdesátkových slasherů a ve kterém postavy celou dobu mluví o brutálních vraždách a nahých ženských, nejsou ani brutální vraždy, ani nahé ženské. Vtipný je, to zase jo, a taky vypadá zatraceně draze, přestože měl jenom čtyřapůlmilionový rozpočet. Kamera se často utrhne a hodí pár raimiovských otoček, jsou tu působivé přelety bez střihu, efektní CGI a především ke konci skvěle nasvícené a stylizované scény a herci se snaží všechno prodat s patřičnou vervou, ale něco tomu chybí. Především tedy asi ty kozy a krev, co by vás odvedly od myšlenky, že to prostě není moc chytré a drží to pohromadě spíš silou vůle, než dobrým scénářem. Má to tempo a je to zábavné, ale ve světě, kde existuje Behind the Mask, mají prostě hororoví diváci lepší alternativy. Nebo aspoň tu jednu. Co se žánru navíc nevysmívá, ale na fanoušky uličnicky pomrkává. Takže tak. Být to odvážnější a lépe napsané, bil bych se za to do krve. Takhle si to nejspíš zítra nebudu pamatovat. Škoda, potenciál tu byl.

plakát

Stopy spravedlnosti (2017) 

Neskutečná nakládačka. Ze třetiny čistý akčňák, ze dvou politický thriller, jako celek maximálně působivá záležitost. Jackie Chan rozdává rány jako zamlada, ale tentokrát jeho styl není využit ke komedii. Naopak jde ruku v ruce se syrovostí Chinamana (o němž jsem si při sledování říkal, že by to byl mnohem vhodnější název než The Foreigner, ale hele) a podporuje brutalitu akčních scén, bolestivé vyznění ran a zranitelnost hrdiny. A rozhodně je to highlight celého filmu. Bitky i přestřelky jsou nekompromisní, parádně natočené, napumpované adrenalinem a jelikož je to Chan, je v nich spousta originálních nápadů. A pak je tu ta druhá půlka. Chladný, pragmatický thriller o bývalém členovi IRA, co se snaží dělat politickou kariéru a dostihnou ho staré časy. Z traileru tu působí naprosto přímočaře, ale ve skutečnosti je to úplně naopak. Zvraty se tu vrství jeden na druhý a příběh i postavy se vyvíjejí úplně jiným směrem, než byste čekali. Myslel jsem, že tenhle rok mě už nic nepřekvapí, ale sakra, tahle věc naprosto převrátila veškerá moje očekávání a překonala všechno, co jsem letos viděl. Definitivní #1 tedy nakonec nemá Brawl in Cell Block 99 ani Atomic Blonde, ale strhující americko-britsko-čínská koprodukce. Rkový middle-budget se vrací. Jen víc a houšť!

plakát

Útěk (1972) 

Nekompromisní kriminálka s jednoduchou zápletkou, krvavými přestřelkami a notnou dávkou cynismu. Pasáž, ve které si protagonista dojde koupit brokovnici, jenom aby to mohl po opuštění krámu hned začít sypat do policejního auta, je nihilistický masterpiece. Svižné, nadupané, s výborným střihem, výbornou hudbou a – jak jinak – výborným McQueenem. Takhle měl vypadat Point Blank. Jedna z nejlepších kriminálek ever.

Reklama

Reklama