Raziel_cz

Matt Berry a Natasia Demetriou ftw. Stejný formát, stejný humor, stejná tématika a stejná zábava jako film. Pořád je to hravé a mile zábavné a libuje si to v trapných situacích a divných vtipech. A má to cameo Wesleyho Snipese! Maximum tomu nedám jenom proto, že to napříč první řadou (především v úvodu a potom když přijdou na scénu vlkodlaci) nejlepší vtipy z filmu recykluje. Jsem ale nadšenější než upír na exkurzi v krevní bance a na pokračování budu čekat jako na Guillermo na věčný život.

Seriál roku. Na paty tomu šlapou akorát The Boys, s nimiž mají ostatně Watchmeni dost společného. Ale forma a uzavřený příběh Watchmenů je prostě válcují. Že přijde něco tak skvěle vystavěného, vyzvratovaného, zúročeného, strhujícího a s jasně vyloženými kartami (rasovou tématikou se to nezabývá objevně, ale ani vás to s ní neustále nemlátí po hlavě) od tvůrce Ztracených, bych vážně nečekal. Ani že to všechno bude zabalené v tak příjemném malém velkém příběhu, zasazeném někam do Oklahomy. A už vůbec ne, že to bude tak krásně divné a bizarně dadaistické. Snad jedinou výtku mám k Ozymandiasovi, jehož payoff není adekvátní dlouhodobému buildupu. Přesto je ale geniální, scénužvýkající Jeremy Irons to první, co se mi při vyslovení názvu vybaví. Úžasná věc. Takže bude skoro paradoxní, když řeknu, že doufám, že nebude pokračovat.

"This is the way." Chtěl bych, aby první dva tři díly zvolnily tempo? Rozhodně. Chtěl bych, aby měl každý díl aspoň pětačtyřicet minut? Jednoznačně. Chtěl bych, aby takhle vypadaly všechny Star Wars filmy v kinech? No to se teda sakra vsaďte! Nejlepší věc, která kdy pod touhle značkou vznikla. I have spoken.

Sarah Phelps to (snad s výjimkou And Then There Were None) zcela zjevně seká podle jednoho mustru a BBC to taky zcela zjevně podle jednoho mustru točí. V The ABC Murders imigrantská tématika fungovala, protože prostupovala celým příběhem. Tohle se snaží být hrozně temné a vzrušující a hluboké, ale ve výsledku je to stejně samoúčelné a odpudivé jako brčálové filtry, ve kterých to Jarrold z nějakého důvodu utopil. Ale ani jendo není to nejhorší – nejhorší je, že je to nuda a působí to přesně jako to, čím to taky je: na dvě hodiny natažená povídka.

Claes Bang to táhne na svých ramenou jako Arnold Schwarzenegger kládu v Komandu od začátku do konce... ale ani on ty tři díly sám prostě neprodá. A je to sakra škoda, protože ukazuje nejen jak skvělý a charismatický a zábavný dovede být, ale především je na něm vidět, jak strašně ho ta role bavila. Což ostatně platí i o Dolly Wells, jejíž imrvére se rouhající jeptiška Agatha je highlight úvodní epizody. Což je bohužel také jediná epizoda, která za to opravdu stojí. Je to absolutně ze řetězů urvané převyprávění Harkerova pobytu v Drákulově hradu a posléze v klášteře – převyprávění stylové a zábavné a upřímně vtipné, jež vás nechá žíznivé po dalších dílech. A ta bohužel nenaplní očekávání ani zdaleka. Druhá epizoda je vlastně slasher – se všemi pozitivy i negativy. Koukáte na Drákulu, jak postupně likviduje posádku Demeteru, a na posádku Demeteru, jak se snaží přijít na to, kdo z pasažéru je likviduje. Což pro diváka nefunguje a ani nemůže fungovat jako detektivka, ani jako horor a snad ani jako film, protože je to prostě hloupé a i ten geniální Claes Bang to důstojně ustává s vypětím sil. A pak přijde finále... a Claes Bang je opět v plné síle, zábavně dělá 21. stoletím zmateného upíra, skvěle si nahrává s Gatissovým Renfieldem a opět to není chytré, ale ve spoustě věcí je to dostatečně zábavné a člověka skoro zamrzí, že se v tomhle zasazení neodehrává celý seriál. Ale pak přijde, ehm, absolutně všechno se Zoe a vysvětlování upírských pověr a fakt špatné převyprávění příběhu Lucy a ještě horší vyvrcholení a vy doufáte, že Moffat už nikdy nic nenapíše a Gatiss zůstane jenom u herectví. Takže vlastně dost rozporuplný začátek roku. Hádejte, co v mé top 10 letos figurovat nebude.

Co do seriálů rok 2019 lépe snad ani skončit nemohl. Are You Afraid of the Dark? – je super, co dodat? Jasně, nemá to takový rozpočet a takové produkční hodnoty, efekty a velkolepost Stranger Things, ale zaprvé to všechny tyhle fakty úspěšně maskuje a zadruhé... popravě bych to za ty dvě poslední série Stranger Things klidné vyměnil. Má to výborné obsazení, ryze hororovou zápletku, skvělou atmosféru, fungující napětí a na v zásadě dětský projekt až překvapivě strašidelné pasáže. Skoro jako by napravovalo všechna zakolísání Scary Stories to Tell in the Dark. A všechno tohle to navíc zvládá dělat bez berličky v podobě osmdesátkové (i když v tomhle případě asi devadeástkové) stylizace a nostalgie. BenDavid Grabinski je bůh. Tohle si zaslouží spoustu dalších (a delších!) řad.

Pozitiva: Formát funguje – to je asi dobré říct hned zkraje. Bál jsem se, jak na mě bude 4:3 působit, ale je to naprosto v pohodě, ani jsem to moc nevnímal. Černobílá super, černobílou mám rád. Chci víc černobílých filmů. Hlavně natočených dobově věrnými objektivy. Robert Pattinson a Willem Dafoe si zaslouží Oscary a stejně tak všichni lidi, co na tomhle dělali efekty (Závorkový spoiler: protože mořskými tvory a rostlinami porostlý Dafoe je úžasných pár vteřin). Negativa: Budujeme napětí, budujeme napětí, budujeme napětí... a pak na to místo payoffu na sílu naroubujeme paralelu s řeckými bájemi. Jednotlivé scénky (hlavně delší afektované monology) jsou často (hlavně díky hercům) geniální, ale celkově příběh moc smysl nedává, ani nikam nevede. Holt prokletí intuitivních psavců, ale čtyřmi hvězdami nefunkční scénář omlouvat nebudu. Audiovizuál Eggers natrénoval, tak příště snad přijde i s jasným směrem. A ideálně i žánrem.

Není to dobrý film. Ale je to skvělý film. Je to film, ve kterém se na začátku dozvíte, že skoro všichni zúčastnění jsou kanibalističtí sérioví vrahové a nikdo už se k té informaci v dalśích osmdesáti minutách nevrátí. Film, jehož morálně flexibilní protagonista si myslí, že je v úplně jiném žánru, v němž Peter Cushing (který měl imho toho morálně flexibilního protagonistu hrát místo Calvina Lockharta) je chodící encyklopedie vlkodlaků a kde vlkodlaka hraje velký černý pes. MWAH! Celé je to podané jako detektivka ve stylu Agathy Christie, včetně toho, že vám to docela efektivně předhodí jednu dvě volavky, a má to zvláštní gimmick, kdy se děj najednou zastaví a vy dostanete třicet vteřin na to, si promyslet, kde je bestie. A taky to má efektní scény se samopaly a explodujícími helikoptérami. Tohle prostě chcete.

Mě to snad ani tak strašně neurazilo samotným obsahem, jako mě spíš mrzí, jak strašně zbytečný ten obsah je. Příběh nové nové trilogie to vůbec nikam neposouvá, o postavách vám to nic zásadního neřekne, a sice se na to hezky kouká a má to zajímavý přístup k Jediům, ale to je asi tak všechno. Místo práce s protagonisty předchozího (a předpokládám, že i následujícího) dílu to ztrácí čas se spotřebními novými charaktery, vývojový arch tady má dva a půl postavy a rozbilo to Poea. To nejzásadnější, co jsem si z toho vzal, je, jaký je Mark Hamill trooper, že to celé táhne na svých bedrech, přestože nesnáší, co to udělalo s Lukem, a jak strašně charismatická byla Carrie Fisher a jaká je škoda, že ji jinde už pořádně neuvidíme. Rian Johnson je nepochybně velmi schopný scenárista a režisér, ale asi by se měl držet kriminálek a neroubovat svoje studie ambivalentní morálky na Star Wars. Aspoň pokud netočí film s Boba Fettem.

Finský divnohoror, z jehož vyústění sice nejsem moc moudrý, ale který zvládl udělat něco, co už řádnou žádný horor ne – opravdu mě znepokojil. Velmi sirovou atmosférou, paranoidní atmosférou a nepředvídatelností čím dál vystresovanějších postav. Navíc velké plus za dobové zasazení a tématiku – Annila oboje zvládl vytěžit a ukočírovat podstatně lépe než Wheatley v A Field in England. Nevím, jestli to někdy chci vidět podruhé, ale žánrovým příznivcům by to uniknout rozhodně nemělo.