Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 354)

plakát

Rare Exports (2010) 

Příjemní herci, kamera, atmosféra, hudba... Ale tak nějak kde nic, tu nic. Film má osmdesát minut, takže nudit se nestihnete, hezky se na něj kouká, nicméně hororový moc není a na komedii si musíte počkat k závěru. Ten je stylový, ale už vás nevytrhne. Po původních Rare Exports bych čekal jiný odvaz. Tohle připomíná spíš Doughertyho Krampuse, který ale "vánoční hororovou komedii" zvládl po všech stranách líp.

plakát

Flaked (2016) (seriál) 

Melancholická oddychovka, která spíš než vtip přináší to drama. Netflix nabízí lepší věci, ale příběh je zajímavý a drží pozornost, přestože vám všechny důležité zvraty dojdou s patřičným předstihem, a Will "I've made a huge mistake" Arnett má takové charisma, že bych se na něj klidně vydržel dívat dalších osm dílů. Jenom si moc nedovedu představit, o čem by byly.

plakát

Hannibal (2013) (seriál) 

Stačí pár dílů a musí vám nutně být jasné, proč tenhle seriál zařízli. A tím "pár" myslím dva. Takže je vlastně s podivem, že přežil tři sezóny. Tohle není mainstreamová kriminálka. Dokonce bych se ani neodvážil říct psychologický thriller. Tohle je surrealistická hra dvou psychopatů, která se nebojí předkládat mrtvoly, jež jejich výrobci proměňují v houbové sady a včelí úly, jako umění. Předpokládá to, že každý druhý obyvatel Marylandu je sériový vrah. A pokud je nezletilý, tak rovnou masový. Je to kruté a krvavé, přestože se skoro v každém dílu objevuje nový případ, práce FBI je na rozdíl od regulérních adaptací Thomase Harrise nastíněna jen velmi zběžně a prim hrají nejednoznačné dialogy a skvěle vyprofilované postavy. Zábavné je kynutí na zasvěcené v podobě kliček, jimiž sem scenáristé dostali motivy z Mlčení jehňátek, přestože disponovali pouze licencí na Červeného draka. A samozřejmě doslovné citování nejlibovějších dialogů. Přestože Mads Mikkelsen není můj Hannibal, první řada naprosto vynikající. Druhá je bohužel zbytečně roztahaná a tvůrci těch třináct dílů klidně mohli skrouhnout na osm. Třetí jsem ještě neviděl, ale do Richarda Armitage vkládám velké naděje.

plakát

Creepshow (1982) 

Hororová antologie s komiksovou stylizací, fajnovou atmosférou, nervy drásající hudbou, argentonovským nasvícením, pěknými monstry a patřičně černým humorem. Je fakt, že od tria Romero-King-Savini by člověk, ještě k tomu v kombinaci s herci jako Hal Holbrook, Leslie Nielsen nebo Ed Harris, čekal o něco vyšší level, ale já tuhle béčkovou zábavu v duchu Tales from the Crypt (myslím film z roku 72, do seriálu Creepshow chybí patřičná vypointovanost) můžu. Z povídkových žánrovek rozhodně jedna z těch top.

plakát

Trabantem napříč Afrikou (2011) 

TIA. Až jsem zaslzel. Krásný, vtipný, dojemný a inspirativní dokument z nejexotičtějšího světadílu. A s trabanty! Myslím, že Zikmund a Hanzelka mají dobré nástupce. Technická stránka, která mi tolik vadila u Hedvábné stezky, tentokrát perfektní. Těším se na další cesty.

plakát

Star Wars: Síla se probouzí (2015) 

Ten film je blbej jak necky. A já nedokážu vyjádřit, jak neskutečně jsem z toho šťastnej. Nová naděje pro novou generaci, která kašle na "novou trilogii", obejde se bez flashbacků (do dávné minulosti) a originů a nebojí se naplno převrhnout v komedii. Neřeší se politika, jediové neskáčou jak čamrdy a nejsou tu žádné zkurvené midichloriany a zkurvení kloni, jej! Akce střídá akci, je tu Han Solo a Žvejkal a Millennium Falcon, sympatičtí hrdinové, výborná camea, skoro dokonalé triky a kulisy... J.J. "Deus Ex Machina" Abrams to ustál. Bez logiky a fungujících emocí, ale se ctí. I ta modrá světla mu tentokrát prominu, protože z minulého roku jen málo věcí bylo tak upřímně zábavných a nejspíš žádná takhle nadupaná. Jestli jsem měl někdy z filmu husí kůži, pak z tohohle. Návrat do dětských let. Jenom toho Luka kdyby bylo víc.

plakát

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) 

Dvěma superinteligentním borcům bylo razantně sníženo IQ, aby se mohli porvat ve druhé nejhorší akční sekvenci filmu. Oproti očekávání prakticky nulová spojitost s Návratem temného rytíře. Místo superhrdinského dramatu na úrovní Watchmenů slabá popcornovka, která se příliš často pokouší hrát na osudovost a vyznívá dost trapně. Hodně to ale táhne Ben Affleck, jenž by pro mě byl nejlepším Batmanem, nebýt scénáře, díky němuž je z něj nejhorší detektiv na světě. Jeho pojetí jako antihrdiny ve stylu Punishera se mi ale líbilo moc, stejně jako alespoň v jeho případě potlačení potřeby být za každou cenu doslovný. Origin je – chválabohu, když už to musí být – rychle shrnut během úvodních titulků, je tu batmobile a batplane, vystřelovací háky a další vynálezy působící víc komiksově než u Nolana, parádní batcave a taky skvělé (asi proto, že v nich nevystupují superlidé) bitky inspirované Arkham Asylem. No a Ironsův cynický Alfred je naprostý božan. Naproti tomu Superman je stejně nezajímavý jako posledně, Amy Adams je zde do počtu a Jesse Eisenberg nehraje Lexe Luthora, ale Marka Zuckerberga. Wonder Woman by byla fajn, kdyby polovinu stopáže nechodila po náhodných místech, kde nic nedělá a neříká (a kdyby ji hrála Lucy Lawless) – snad director's cut trochu osvětlí. Doomsday je stejná tragédie jako český překlad a účast Aquamana, Flashe a Cyborga se nedá označit snad ani za camea. Ta a Batmanovy halucinace/sny/přijímání zpráv z budoucnosti nakonec degradují BvS nejvíc, protože přes všechen potenciál jde ve výsledku jenom o přestupní stanici k Justice League. Ačkoliv, možná BvS nejvíc degraduje, že druhá polovina působí, jako by se na natáčení přijel podívat Michael Bay. Jenže ten si aspoň dokáže pohlídat kvalitu FX. A v jeho filmech nikdo neschválí odpálení atomovky za pět vteřin. O tom, že všechny postavy mají v mozku GPS a připojení na cloud se sdílenými informacemi, si rozsáhleji povíme jindy. Ale nemůžu tomu upřít, že je to podstatně zábavnější než Sucker Punch (přestože ty zpomalovačky jsou na hraně). Jenom je mi smutno ze všech těch nevyužitých možností.

plakát

Dívka, která kopla do vosího hnízda (2009) 

Podstatně lépe napsáno a natočeno než předchozí díl, ale i tak to není o moc víc než průměrný politický thriller – což je ale předpokládám problém předlohy, která pro mě s každým pokračováním ztrácí na atraktivnosti. Muži, kteří nenávidí ženy mají zajímavý děj a krásné lokace, atmosféru, styl. Alfredson se tentokrát snažil, ale Dívka, která kopla do vosího hnízda stejně působí jako chudý příbuzný. A ta délka jí nepřidává. Překvapivě důstojné, ale nijak objevné zakončení.

plakát

Dívka, která si hrála s ohněm (2009) 

Po skvělých Mužích, kteří nenávidí ženy výrazný kvalitativní úpadek. Alfredsonův styl je úplně jiný než Oplevův – a tím "jiný" myslím, že by se neztratil mezi tvůrci Kriminálky Anděl. Nebo možná právě ztratil. Po technické stránce průměrná televizní produkce. Tedy až na závěr. Ten je jak z amatérského filmu. Chybí spád, atmosféra, napětí. První polovina je za trest, a i když se potom přeci jen začne něco dít, za poutavé bych to označil jen stěží. Aspoň, že Yasmine Garbi ukázala kozy. Z finále téhle série mám vážně strach.

plakát

Muži, kteří nenávidí ženy (2009) 

Tuhle verzi jsem dlouho odkládal, ale musím říct, že se mi líbila víc než Fincherova. Zatímco ta působí temněji, Oplevův originál je syrovější a atmosféra sevřenější. Příběh je jedna ku jedné, ale o dost lépe jsou zde vykresleni protagonisté. Konečně chápu, co čtenáře předlohy tolik přitahuje na Lisbeth. Nehledě na to, že na Noomi Rapace je také podstatně příjemnější koukat než na Rooney Maru. Určitě se podívám na pokračování a snad se díky tomu už dokopu i ke knihám.