Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 354)

plakát

Utopia (2013) (seriál) 

Krásně natočený seriál, který boduje originálním a inteligentním scénářem (za první řadu jsem si všiml jenom dvou blbostí, z čehož jedna je záležitostí stylu, takže se promíjí), sympatickými charaktery (všichni mi sedli, to jsem nezažil od Hvězdné brány) a černým humorem, pramenícím především ze žoviální prezentace drsných situací. Utopia je naprosto nepředvídatelná, v každém dílu předvádí maximální počet zvratů a díky tomu rychle odsýpá a umí navnadit na pokračování. Konspirační teorie v nejatraktivnější formě od Akt X – potěší každého, kdo nevěří doktorům, médiím a politikům, a ostatní třeba nakopne, aby začali věci zpochybňovat a ne jenom akceptovat, že lékařské záznamy nelžou.

plakát

Sbal prachy a jeď (2014) 

Brian Trenchard-Smith, režisér takových trháků jako Atomic Dog a Tyranosaurus: Zhouba Aztéků, natočil snímek, v němž John Cusack, který předstírá, že kouří elektronickou cigaretu, a Thomas Jane, jehož nerespektuje manželka, hrají dva retardy na výletě po australském venkově, během kterého se je snaží zabít retardi v autě, retardi na motorkách a dopadnout retardi z FBI, pronásledovaní podplacenými retardy s policejními plackami, protože u sebe mají akcie ukradené retardovaným příslušníkům americké mafie podnikajícím v bankovnictví. Asi to mělo být vtipné. Asi tam měla být nějaká sociální kritika. Asi. Nebo je možná Janeova dcera tak strašně meta, že nejsem schopen najít jasný vzorec v jejím chování. Produkční hodnoty Drive Hard jsou přibližně na úrovni záležitostí jako Minuty strachu nebo Dům strachu a trailer je popravdě mnohem zábavnější než celý film. Jedna hvězdička za ústřední duo, které si zaslouží mnohem lepší role. P.S.: Na scénáři se podíleli čtyři (slovem: ČTYŘI) lidé.

plakát

Drive (2011) 

V pohodě film. Má dobrou atmosféru (je vidět, že odtud hodně čerpali tvůrci Hotline Miami), super hudbu, uvěřitelné mafiány, poctivé automobilové honičky, které si užije každý milovník (především klasických) rychlých kol a zážitek doplňuje potěšující explicitní násilí. Jednoduchý scénář by nijak nevadil, ovšem snaha režiséra být strašně artový výrazně podtrhuje fakt, že Hossein Amini s adaptací moc práce neměl. Ve výsledku tedy stylový, avšak neuvěřitelně nadhodnocený snímek, jenž rozhodně nenudí, ale dost by mu pomohlo, kdyby se Refn vykašlal na nepřetržité zírání ústředního protagonisty a radši mu dovolil pořádnou killing spree. Kromě toho, že mi zde Gosling poprvé vůbec nevadí, si totiž roli psychopatického šoféra neskutečně dává.

plakát

Co člověk dokáže přežít (2004) (seriál) 

Hodně dobrej dokument. Les Stroud je na rozdíl od Beara Gryllse v divočině opravdu sám a na zádech kromě věcí pro přežití tahá i kamerovou výbavu. Survivorman má taky pro běžného člověka větší výpovědní hodnotu, jelikož se snaží (píšu snaží, protože na výletě Arizonou asi nepovezete v krosně zimní bundu, oteplováky a beranici) realisticky ztvárňovat situace, v nichž se člověk může ocitnout, takže třeba hned v úvodním dílu Les simuluje událost porouchání motocyklu v poušti a jednou z prvních věcí, co udělá, je, že prostředek rozebere a vezmi si věci, co se mu mohou hodit. Obdivuhodné také je, že si na konci epizody dává zpětný pochod na místo, kde ho spolupracovníci původně vysadili a často se i v jejím rámci vracet pro kameru, se kterou například točil výlez na skálu. Bear Grylls rozhodně předvádí větší šílenosti co do hledání potravy, i jinak (nemůžu zapomenout na část, v níž skočil do řeky s ledovou vodou a nechal se unášet proudem, protože mu to přišlo jako fajn způsob rychlé přepravy), ale tenhle seriál rozhodně zanechává uvěřitelnější dojem a Les Stroud (jenž si ho z obrovské části tvoří sám i produkčně a podílí se také na hudbě) je mnohem sympatičtější průvodce, už jenom tím, že nedělá zbytečnou show, ale chová se k přírodě s respektem a jak sám říká, zanechává za sebou jenom otisky bot.

plakát

Patrola (2012) 

Hlavní protagonisté zachraňují lidi, ale nejsou hrdinové. Vlastně mají k dobrým lidem sakra daleko. Jsou to normální chlapi konfrontující nenormální hrůzy. A to si bere svou daň. Filmů o policistech jsem tolik neviděl... takže doufám, že se k nim David Ayer po druhoválečné odbočce zase vrátí. Sabotage jsem si užil, ale End of Watch je prostě kurevskej nářez. Od scénáře, přes herecké výkony, po osobitou, i když mírně nekonzistentní kameru (film se zčásti prezentuje jako sled scén nahraných policejními i konvenčními objektivy, ale pak jsou tu záběry na dva souložící lidi, které zřejmě musel natáčet nějaký stalker apod.). Poslední akce je survival na úrovni Raidu – naprosto neuvěřitelný divácký zážitek – a smutné finále dokonale podtrhuje vyznění snímku. Silná, hodně silná záležitost.

plakát

Sabotáž (2014) 

Baví mě kritika násilí. Hádejte co? Když bodnete chlapa do břicha, teče krev. A když toho chlapa během procesu zavřete do lednice, hladina stoupá. Nebo když po sobě dva psychopati střílí z jedoucích aut, nutně musí vzniknout vedlejší ztráty. Když sejmete cyklistu stokilometrovou rychlostí, helma mu nepomůže a když se o někoho postará kartel, tak to podle toho kurva vypadá. David Ayer je borec, točí pěkně syrově a líbí se mi využití originální kamery (jenom by měl vyhodit střihače, protože mu pěkně rozmrdal třeba hned úvodní akci) a jsem moc rád, že se film dostal právě k němu – už díky přepsání celého scénáře blbečka Woodse (jenž má bohužel na svědomí další Arnoldův snímek... i když oni mají netalentovaní matláci na svědomí skoro všechny jeho nadcházející záležitosti) a udělal z něj perfektně vypointovanou věc. Akorát mě mrzí samozřejmá potřeba produkce orientovat se víc na přestělky a míň na přemýšlení, a z toho plynoucí donucení Ayera zkrátit stopáž o víc než hodinu (modlím se za director's cut na blue-rayi). S tím vlastně souvisí výtka týkající se klasického problému týmovek – moc malý prostor pro adekvátní představení všech aktérů, takže v momentě, kdy vám dojde, kdo kydlí Breacherovo komando, si můžete jenom zanadávat, proč zase největší looser. Přitom by stačil jednoduchý flashback, protože těch obsažených dvacet vteřin one-on-one poloboje vážně nestačí. Podobně první dvě oběti padnou rychleji, než si postavy stihnete jakkoliv oblíbit, škoda. Nicméně to aspoň vynahrazuje brutalita – kde si měkoty stěžují na samoúčelnost (v akčním thrilleru, tleskám, pánové a dámy... dlaní na čelo), jsem nadšený z pořádně vytěženého Rkového ratingu. Sabotage pro vystřelené mozky, vyhřezlá střeva, urvané končetiny a otevřené zlomeniny fakt nejde daleko a to je super. Schwarzenegger překvapil netradiční rolí, jenom prostě nemá Stallonovu formu, čili je mu i přes slušný herecký výkon těžké uvěřit pozici lídra nekompromisní zásahové jednotky a pořádně upoutá až v úplně poslední akci v baru, kde se najednou promění ve starého charismatického Arnieho ze svých sólovek, které mu vždycky šly nejlíp. Jo, možná už není Conan nebo Likvidátor, ale stále je sakra drsňák a přímo úměrně jeho zlepšující se kondici se těším, co předvede příště. Ovšem jeho lehké upozadění zde zase tolik nevadí, protože rozstřílet pár hispánců na hadry zvládají alespoň zpočátku stejně dobře (nikdy bych nevěřil, že to řeknu zrovna o něm) Worthington, Manganiello nebo Holloway, z nichž jsou tu opravdoví drsňáci nejen chováním, ale i zevnějškem, a když se nestřílí (věřte či ne, po většinu délky filmu), zastoupí je sympatická policejní dvojice Williams-Perrineau. Z tématu šlo rozhodně vytřískat víc a jsem si celkem jistý, že se to Ayerovi povedlo, jenom je nutné počkat na režisérskou verzi. Což moc rád udělám.

plakát

Sprosťárny (2013) 

Jako jo, dobrý, no, ale přes všechnu tu chválihodnou odvahu, kterou má dneska jenom Darko Entertainment, jsem se nebavil tak, jak jsem čekal. A to mi kupování prostitutek desetiletým Indům, jež předtím naučíte chlastat a nadávat, přijde fakt dost super.

plakát

Apokalypsa v Hollywoodu (2013) 

"Welcome to heaven, motherfuckers." Bál jsem se, ale je to pohodovej film. Škoda, že tam nebyl víc Michael Cera, ten tady hraje správnýho psychopata. Mimochodem nejlepší role Channinga Tatuma.

plakát

Protiúder (2010) (seriál) 

Čeká mě čtvrtý díl první (nulté, chcete-li) série a je to námrd. Trochu se bojím další řad, protože Armitageův Porter je prostě maximální borec a bude mi chybět, a navíc se společně s příchodem nových hrdinů (přičemž mám po Rise of the Empire fakt strach z hereckých výkonů Sullivana Stapletona) mění i produkce, ale obavy jsem měl i z toho, že Strike Back jako takový bude příliš televizní, s levnými akčními scénami a nízkým věkovým ratingem, takže jsem byl pochopitelně velmi příjemně překvapen vysokými hodnotami akce s pořádnou kamerou a choreografií, dalece přesahujícími většinu shakysraček z kina, počtem fucků a sonovabitchů, bodycountem na úrovni The Expendables, krví a brutalitou, ať už jde o mučení nožem nebo klasický waterboarding. Tvůrci se s tím fakt nemazlí a to je sakra dobře. Podle ohlasů si i díly se Scottem a Stonebridgem udržují stejnou kvalitu. Jsem zvědavý, protože jestli je to pravda, poletí tohle do mé topky sakra rychle.