Georgiana

Tak to byla letošní jízda! Skvělý seriál, který se stává mou korejskou jedničkou. Co do scénáře a charakteru postav nemám žádných námitek. Každá půlhodina byla dějově svižná a nadupaná situačními vtípky, že jsem běžně pukala smíchy. Kim Nam-Gil v roli kněze byl totální sekáč a nikdy na něj nezapomenu. Bojové scény v jeho podání byly v kombinaci s černým pláštěm a dlouhýma nahoma naprosto neodolatelné. Komediální linka nádherně podtrhovala napínavý děj a tajemnou minulost kněze. Nebyla chvíle kdybych se nudila. Yo Han a další herci menších rolí byli naprosto úžasní. Možná těch úderu od baseballek bylo ke konci až příliš, přesto byly scény parádní. Závěrečné scény v kostele a ta další, kterou nebudu prozrazovat, jsem probrečela.

Nádherný herecký koncert Lee Joon-giho, jemuž historické postavy náramně sedí, a to nejenom pro jeho nevšední vzhled. Je to prostě korejský princ v jakékoli roli. Je vidět, že tvůrci měli na tento projekt dostatek času, jelikož seriál neztrácel tempo a byl poměrně vyvážený a konec naprosto báječný. Celá banda herců se mi vryla do paměti, bylo vidět, že si to každý naprosto užívá. Mám dojem, že Lee Joon-gi prohlásil, že si s kolegy velmi sedl, i když herci byli o dekádu i více mladší. LJG byl výborný ve všech bojových scénách, které dotáhl zkušenostmi k dokonalosti. Ano, u IU mohli ubrat na frekvenci vystrašených oči apod., ale to by nebyla Korea a já to beru, líbila se mi. Můžeme hledat nelogičnosti, ale já jsem byla v pohádce, která by bez nich nebyla vystavena. Nějaké scény by si zaslouzily větší kompars. Ačkoliv na začátku seriálu byla scéna krásně nadupaná, koncem se nejak šetřilo. Osmý princ byl chodící charisma. Dějová linka byla úžasná a vztahy nebyly přímočaré, ale plné planných slibů či změn v rozhodnutích. To se mi velmi libilo. Naprosto každá postava byla černo bílá a tvůrcům se povedlo uvádět diváka na rozcestí, kdy se sám těžce snaží hledat vhodné východisko. A nakonec o všem může dlouho přemýšlet. Skvělé.

Když jsem se ráno probudila, měla jsem hlavu velkou jako Kokomong. Doporučuji místo kapesníčků spíš celou rulu papíru. Zrealizování takového námětu je s velkým rizikem, aby vše nevyznělo tak nějak emocionálně levně. V tomto případě je to zrežírováno tak bravurně, že mě snímek naprosto vydřel z kůže přesně tak, jak má. Co k tomu ještě říct? K soudnictví se nemá cenu vyjadřovat. Stačí se podívat do našich vod. Možná stojí za úvahu role záporáka. Jestli neměl dostat víc prostoru při výsleších a obhajobě. Těžko říct.., třeba by mi lezl moc na nervy. Ale zvládnout mě rozplakat, když si taťulda rve na hlavu balónek Kokomonga a vzápětí rozesmát, je sakra těžké. Za pět.

Tentokrát nebudu hodná. Nebylo to dobré. Většinou příšerná nuda. Chyběla mi tam nějaká gradace. Něco, co mě zvedne ze židle. Byla to stále stejná omáčka, místy teda dost přihlouplá, a to ani Joon-Gi nezmění. Mnohokrát jsem si říkala, že si mohli ušetřit práci, nějaké scény tam šoupnout znova a nic by se nestalo. Sang-Mi je opravdu nádherná ženská, ale byla špatná. Střídala asi dvě grimasy, a tím pádem u mě nastoupila alergická reakce. Vybavím si snad jediný vrytý okamžik, a to příjezd Yoon-Kanga jako moderního týpka z Japonska. Nic moc. Za dvě.

Hamo! Hamo! Mně se to líbilo moc. Mělo to tu šťávu, kterou často postrádám. Jang Hyuk jako Gun byl báječnej. Stvořil nezapomenutelnou postavu se vším tím smíchem, psycho strašidelnými stavy a dokonalým hašteřením s Takem, Drakem či Ssambop lady. Za břicho jsem se popadala... Jin-Hyuk byl tentokrát prototypem anděla na zemi, ale kupodivu mi nelezl na nervy. U něho to prostě nejde :D. Vtipný dojemný šnečí příběh. Do něj. :)

Seung-Gi má za sebou opravdu skvělé projekty. Toto bylo rovněž super! Nebudu hledat mouchy a ani nechci. Neměla jsem pocit vaty a každý díl děj posouval pěkně kupředu. Hrdinové byli tak charismatičtí, že jsem nevěděla, kdo je víc hot, jestli Seung-Gi nebo Seung-won :P. Jae-Hyeon příjemně zazářil už v You Who Came From the Stars a má dobře našlápnuto. I přes vážnou zápletku jsem se slušně pobavila. Na polibek pánů policajtů opravdu nezapomenu, stejně jako na Seung-wonův vpád se slamákem na hlavě... a závěr... Lepší snad vymyslet nemohli :D.

Mně to přišlo bohužel dost stupidní. Začátek byl lepší, ale poslední díly jsem nechtěla vůbec dorazit. V podstatě mě každá scéna už vytáčela a ani Brambora to nezachraňoval. Jedinej, kdo mě nerozčiloval byl asi Lee Woo-Young. Snažili se zobrazit asi dnešní strašně komplikovaný vztahy, ale v žádném případě mi to nepřišlo uvěřitelný, naopak, zase milion divných problémů, na které se nedalo koukat.

Tohle dorama mi přišlo opravdu jak z jiné planety. Nějak jsem nevěděla, jak to vstřebávat a co si o tom myslet. Přišlo mi, že tomu něco chybí a pořád to tam není.. Pak jsem nějakou záhadou samu sebe přistihla s pocitem, že se mi to vlastně strašně líbí. To, co jsem na začátku nějak nemohla uchopit, jsem pak brala jako samozřejmost. Korejci mě mile překvapují, že tam konečně necpou vše, a asi proto je to takový nezvyk. Kim Soo-Hyun byl dokonalej mimozemskej tvor. Na Jeon Ji-Hyeon jsem se zas strašně těšila, na jejích filmech jsem začínala. Tady předvedla nejednu uhozenou scénku, a tím je přidala do mých best of. A ostatní? Záporák byl prostě stvořený pro záporáky :D. Zástupce a policajt měli rovněž skvělé charisma. Odvařená jsem byla hodně z Park Hae-Jina. A závěrem... Některé věci by se daly ještě doladit. Rovněž jsem čekala, že se v rámci retrospektiv něco poodkrývá, ale bylo to spíše opravdu doplňování již známého. Možná, že zde jsou pravě nějaké rezervy, ale seriál si pozornost rozhodně zaslouží.

Nejsem nějakej masochista, ale válečná tématika byla pro mě vždycky nějakým způsobem přitažlivá,.. ale nikdy, nikdy jsem nebyla tak psychicky vysátá a vydeptaná jako po tomhle. První tři díly pro mě ještě nebyly trhákem. S podivem nad tím mávám rukou. Rovněž nad poslední epizodou. To, co bylo mezi tím, byla dokonalá ukázka toho, proč jsem si korejskou tvorbu zamilovala. Není to pouze suchá podívaná plná explodujících granátů, ale konkrétní příběh hrůzného údobí, v kterém jsem prožívala každou misi. Dokonalý obraz neskutečného přátelství a zoufalství.

Nebylo to špatné. Konec byl s podivem docela "elegantní", ale už jen ten námět není nic, čemu bych mohla dát větší hodnocení. Nicméně závody s autobusákem byly věru krásné momenty. Těm už jenom konkuruje závěrečný výkřik Lee Joon-Giho.