Stanislaus

Skřivánci na niti mají pomalejší rozjezd, a i když jde na první pohled o takřka všední zobrazení rutinní práce v ocelárnách, na druhý pohled se jedná o provokativně nastavené zrcadlo pohnuté doby, jež nebyla vůbec jednoduchá. Vztahové dějové linie - Pavel-Jitka a Anděl-Terezka - byly milé a neuvěřitelně absurdní zároveň - zejména svatba prvně jmenovaného páru. Podobně jako nejednoho zdejšího uživatele, tak i mě nejvíce ohromila vrstevnatá a nejednoznačná postava Rudolfa Hrušínského. Scény se Zdeňkem Svěrákem, Jiřinou Štěpničkovou či Věrou Galatíkovou na mě i přes svou krátkou stopáž rovněž zapůsobily. Člověk si jen stěží dokáže představit tehdejší poměry, ale věřím, že Skřivánci nebyli daleko od pravdy.

Ducháček opravdu umí vše zařídit - s notnou dávkou humoru a nezištné lsti - a dokáže přitom náramně zvednout mandle nejedné osobě, avšak ve výsledku mu mohou býti všichni vděční. Ducháček je hereckým koncertem Vlasty Buriana, který byl v tomto případě spíše upovídaný a nesázel tak moc na fyzické herectví jako u Přednosty stanice či U pokladny stál... Nejvíce mě pobavily scény s pitím vína a černohumorně laděnou aukcí majetku. Měl jsem snad jen subjektivní problém s rodinou Rispaldiců, kteří byli opravdu jedna velká nevděčná a snobská banda, která měla opravdu velké štěstí, že narazila právě na Ducháčka.

"Já jsem měla totiž jednoho kanárka a ten se jmenoval Maníček a byl takhle malinký, ale chcípnul." Eva tropí hlouposti je názorným příkladem toho, že i v československé kinematografii máme kvalitního zástupce americké "ztřeštěné komedie", na čemž má největší podíl přirozeně vtipná a roztomilá Nataša Gollová, jejíž série držkopádů a vstupů oknem měla své zvláštní kouzlo. Příběhově nejde v podstatě o nic složitého, celé to stojí na hbitých dialozích a humorně podané akci, které je zde opravdu požehnaně. Ke konci film maličko ztrácel dech a postava Jiřiny Sedláčkové mi přišla vážně otravná, i tak se ale ve výsledku jedná o kvalitní a nadmírou vtipnou podívanou. "Evo, dítě, tobě se muselo něco strašného stát. - Jak to víš, teto Pa? - Protože jsi přišla dveřmi a ne oknem."

Hlášku s "prďolou" člověk zná, aniž by viděl film, z něhož pochází, což byl vlastně dosud i můj případ. Název filmu je hodně zavádějící - čekal jsem od něj před zhlédnutím upřímně něco úplně jiného. Scenáristicky je v tom hodně cítit rukopis dua Svěrák-Smoljak: Jde o vcelku jednoduchý příběh, ten však disponuje zajímavým prvotním nápadem, jenž odstartuje šílený kolotoč událostí. Luděk Sobota se do role nešikovného trouby opravdu hodil, takže mu člověk odpustil onen místy otravný herecký projev. Nejvíce mě pobavily scénky se psem Gregorem a panem Chocholouškem, který to neměl s Arnošty vůbec jednoduché. Slabší čtyři hvězdičky!

"Máte sklep? A mohla bych ho vidět?" Kulový blesk osloví zejména svým originálním námětem a skvělou sestavou herců. Film nepolechtá vyloženě bránici, spíše je bizarní až absurdní. Stěhování je běžná věc, ale v tomto filmu jde takřka o "akci století", která vypadá na papíře bezchybně - jak už tomu ale bývá, realizace je druhá věc. Paní Ježková, její dotazy a "Máňa říkala" neměly chybu, Hrušínský je sázka na jistotu a Smoljakovy vynálezy byly vcelku zábavné. Slabší čtyři hvězdičky!

Na Černé barony a jejich satirickou atmosféru se opravdu velice hodí slovo "absurdní", jenž se ve snímku párkrát mihne a pravděpodobně může (nebo nemusí) vystihovat poměry v PTP. Člověk znal již před zhlédnutím nejednu kultovní hlášku, jež zde zazněla - ať už šlo o Donutilovy "záludné" kontrolní otázky či Žižku se samopalem. Herecké obsazení bylo velmi dobře zvolené - nejvíce mě pobavili Pavel Landovský, Jan Kraus a Jiří Schmitzer. I přes všudypřítomný humor a nadsázku mě z dějové linie s Josefem Dvořákem zamrazilo.

U pokladny stál... je kvalitativně ještě o stupínek výš než Přednosta stanice - pokud je to vlastně vůbec možné. Vážně jsem se královsky bavil - v podstatě od začátku do konce - což se mi u komedie stává jednou za uherský rok. V úvodu zmatky s bahnem a protézou, uprostřed bláznivá záměnová taškařice v lázních a v závěru bizarní lékařský zákrok - prvotřídní zábava je zaručena, na čemž má mamutí podíl vynikající Vlasta Burian, jemuž výtečně sekundovali Marvan se Šléglem a drobnou měrou i dámské osazenstvo. U pokladny stál... je nadčasovým dílem, které zcela hravě osloví i dnešní publikum.

"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal!

Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje!

Přednostu stanice jsem nechával zajetého v depu celkem dlouho a vlastně jsem se tím ochuzoval o kvalitně natočenou a svižně napsanou komedii, která je výtečným hereckým koncertem Buriana s Marvanem. Film má sice poněkud pomalejší rozjezd a scéna ze zahrádky je spíše (a doslova) takovou ochutnávku, avšak od probuzení ve vlaku se příběh veze na vlně kvalitního humoru v podstatě až do samého konce. Ať už se jednalo o slovní narážky, Burianovy grimasy a fyzické herectví, nebo zmatenou ztřeštěnost nejedné situace - Přednosta stanice je názornou ukázkou kvalitní humoru, jenž hravě odolává zubu času a osloví i dnešní publikum.