Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 709)

plakát

Hříšnice (2017) (seriál) 

Ačkoli nemusím podobné thrillery (respektive mě spíš nudí, protože často sázejí pouze na strašně "chytrou" pointu, která vlastně není vůbec chytrá), tak mě těch několik dílů poměrně po celou dobu bavily. Sice to není nic, co by udělalo díru do světa, ale jako fajn thrillerová jednohubka to funguje úplně v pohodě. Dokonce ani ten závěr nebyl nijak pitomý, a proto v pohodě přihazuju i čtvrtou hvězdu. Ve svém žánru určitě nadprůměr.

plakát

Noční hra (2018) 

Už dlouho jsem neviděl takhle neskutečně zábavnou jízdu od začátku do konce. Díky originalitě Noční hry jsem uvažoval i o plném hodnocení, ale bylo mi jasný, že nadprůměrným komediím mám vždycky tendenci tak trochu nadržovat (protože mě upřímně pobaví tak jedna komedie ze sta a navíc jsem fanda přehnaného humoru). Nicméně faktem je, že Noční hra je stále spíše "pouze" velmi vtipná jednohubka. Ale i tak rozhodně 4,5* - smál jsem se požehnaně a v podstatě to má i fakt kvalitní scénář i režii. :)

plakát

Dabing Street (2018) (seriál) 

Ze začátku mi Dabing Street přišlo opravdu jako nesmírně zábavné a originální zpestření (alespoň teda co se českých seriálů týče). Zhruba někdy v druhé polovině však seriál začne krutě ztrácet dech a sklouzávat k přehnané až nevtipné blbůstce vyloženě na jedno použití. Alespoň Klára Melíšková byla úžasná všech 12 epizod - ta role mírně náladové pipinky jí ohromně sedla! :) Jinak škoda, potenciál to mělo rozhodně větší. 60 %

plakát

Atypický (2017) (seriál) 

1. SÉRIE (85 %): Fajn feel-good oddychovka, která nejspíš neudělá díru do světa, ale fandy dramedií milující různá životní moudra třeba i o tučňácích (takže mě) minimálně velmi potěší a pohladí po duši. Sice je psychologie postav trochu zjednodušená, ale jinak je to nesmírně příjemná podívaná. Zatím hodně, hodně pěkné čtyři hvězdy. // 2. SÉRIE (90 %): Myslím, že lehký posun už je znát i v psychologii postav, takže já jsem nadšenej zas o chlup víc a rád zvedám na plný počet hvězdiček. Jako celek se mi to opravdu moc líbilo - má to takovej ten správňáckej nadhled a člověk se u každého dílu zamyslí i zasměje. // 3. SÉRIE (95 %): Nevím, jestli Atypical opravdu čím dál víc "zraje" nebo ho mám prostě jen čím dál víc raději, nicméně 3. řada mi přišla prostě zase o něco víc konzistentní. A dokonce i více postav zde dostává svůj zasloužený prostor (třeba taková Paige mě tentokrát opravdu bavila). Prostě bravurně vyvážená dramedie (vtipná i dojemná) a zatím naprosto jednoznačně můj oblíbený seriál od Netflixu. // 4. SÉRIE (85 %): Sice finálová čtvrtá řada není "vrcholem seriálu", ale rozhodně se za sebe nemusí stydět a bylo to milé důstojné zakončení - hlavně úplně závěrečné díly. Atypical tak u mě zatím stále drží titul "nejlepší Netlix seriál", a tak čtyři a půl hvězdy mile rád zaokrouhluji nahoru. :)

plakát

Dej mi své jméno (2017) 

Asi je to trochu moje blbost, že jsem do tohoto snímku vůbec šel, nicméně nikdy mě nepřestanou udivovat nadšené ohlasy na tyhle nezávislé filmy. Ve snímku je až příliš artovosti a symboliky na to, aby vás Call me by your name alespoň na minutu (ale budu spravedlivej - třeba scéna ke konci otec / syn už k nějakému silnějšímu momentu měla už celkem blízko) dokázal emočně zasáhnout nebo nedej bože přiblížit nějakou reálnou podobu homosexuálnímu vztahu. A tak místo "nejkrásnější love story" (jak jsem se tu dočetl) jsem dostal brutální nudu, ve které jsem nevěřil vlastně ničemu. Místo nějakého hlubšího zabroušení do LGBT tématiky (ať už coming out, první vztah, potlačování sexuality, prostě čehokoli) se snímek zmohl maximálně na kontroverzi (třeba v podobně naprosto zbytečné scény s broskví - uf, ta mě tak nas*ala) nebo již zmíněnou artovost (ta mě taky se*e, ale to už je můj problém, no). A v neposlední řadě nemám rád filmy zaměřené na intimitu - sice tohle nebyl vyloženě "prosouloženej" snímek (jsou i horší), nicméně k soft pornu to už také nemělo daleko. Ale to už je zase můj problém... :) Upřímně mi to prostě nesedlo vůbec a čistě subjektivně bych dokázal uvažovat i o odpadu, ale z objektivního pohledu to přeci jen nějaké světlé stránky mělo (třeba herecké výkony či hudba) a ty oscarové nominace si to určitě nevycucalo z prstu. Ale mimo filmařských kvalit podle mě hrozná bída. PS. Taky mám trauma zážitek z kina, kdy jeden pán v půlce filmu vyběhl ze sálu se staženýma kalhotama v tangách, ale to jsem se snažil už fakt nepromítat do hodnocení, i když to je teda asi bohužel nejzapamatovatelnější zážitek z té projekce. Ale koukám, že už je nejvyšší čas to tady radši zabalit, takže za mě dvě hvězdy (se zavřenýma očima).

plakát

Tátova volha (2018) 

Čekal jsem víc. Film nedokázal vyvolat upřímné emoce, a dokonce ani nedojal a ani nepobavil. Když už nic, tak jsem teda fakt čekal, že se alespoň zasměju, ale přišlo mi, že se o to vlastně snímek ani moc nesnaží, protože nabídl jen pár načančaných vtípků, které sice nebyly vyloženě trapné, ale vtipné už vůbec ne. Je to takovej ten typicky jednoduchý až vyumělkovaný film hnaný do lehce kýčovitých situací (paruka spadne do rybníka, dcerka s matkou oblečou strašáka a vinař se zlobí, matka neumí řídit a čtyři auta za ní troubí), který však na druhou stranu nejenže neurazí, ale svým způsobem se na něj docela dobře kouká a fajn plyne. A obzvlášť Tátova volha se navíc může opřít o filmařské kvality, především co se hereckých výkonů a kamery týče. Celkově je to však bohužel jen velmi lehce nadprůměrná jednohubka, která nepřináší ani špetku invence.

plakát

Já, Tonya (2017) 

Upřímně se mi to moc nelíbilo, ačkoli oceňuji herecké výkony i originalitu. Je mi jasný, že tvůrci chtěli natočit naprosto odlišný životopisný film, což se jim bezesporu povedlo. Osobně mi však nesedl styl vyprávění a navíc mi byly všechny postavy naprosto ukradení - to byl fakt jeden blbec vedle druhýho a vážně mě téměř každá postava ve filmu vyloženě iritovala. Celkově dost rozporuplný dojem, nicméně snímek ve mně určitě žádnou silnější stopu nezanechal.

plakát

Ewa Farna 10: Neznámá známá (2017) 

Docela by mě zajímalo, jestli to ti hodnotící s odpadem vůbec viděli... Přiznám se, že já mám Ewu Farnou rád, ale zároveň si troufám říct, že určitě nepatřím ke skalním fanouškům, kteří by bez špetky objektivity zbožňovali jakoukoli podobu dokumentu jen proto, že "je to Ewa". Opravdu však mohu říct, že mě dokument mile překvapil. Řemeslně je zvládnutý naprosto na jedničku, je skvěle sestříhaný, vyvážený, svižný a nemá v podstatě žádné hluché místo, což se u dokumentů dost často stává. Velmi se mi líbilo i to srovnání Česka a Polska (no, trochu jsem se za nás zastyděl...), respektive i ta dvojjazyčnost celkově fungovala výborně. Osobně jsem si akorát představoval, že bude dokument spíše oslavovat těch 10 let na scéně a vyzní více pozitivně. Paradoxně na mě ke konci působil až zbytečně dramaticky, což je však jediné, co bych mohl trochu vytknout. Je to tak mezi 4 a 5*, ale protože si dokument rozhodně nezaslouží místní průměrné hodnocení, rád zaokrouhlím nahoru. PS. Vtípkující Ewa o bezlepkových sušenkách je TOP. :-) Jinak je to samozřejmě osobitá, pokorná a rozumná zpěvačka s obrovským potenciálem, ale tak to už vím dávno... :-)

plakát

Nit z přízraků (2017) 

Nevídaně rozporuplný dojem. Tak nějak vlastně nevím, jestli jsem se díval spíš na drama či komedii nebo jestli v tom byla nějaká hlubší pointa či to prostě jen vykreslovalo vztah dvou lidí. Vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne - bylo to jak na houpačce. Co však vím naprosto jistě je to, že herecké výkony byly výborné a nejvíc jsem se bavil u "hlučných" snídaní... :)

plakát

Labyrint: Vražedná léčba (2018) 

No, čistě subjektivně asi i 2*, ale je pravda, že minimálně filmařsky to lehce nadprůměrné určitě je. Největší problémem je prostě fakt, že už jsem z těhlech scifíček na jedno brdo totálně znuděný. Sice se to nijak extra nevleče (i když v tomto případě byla stopáž opravdu přehnaná), nicméně co přinesl tento film nového, to opravdu nevím. Vlastně vím - vůbec nic. Myslím, že trend teenagerovských sci-fi filmů už je tak pár let fuč a není se čemu divit. Tenhle snímek je totiž krásná ukázka prvotřídního klišé a akční popcornové nudy, kterou jsme viděli už milionkrát jinde a film vám tím pádem vyšumí z hlavy už při odchodu z kina. A je to trochu škoda, protože přes to všechno je Wes Ball řemeslně fakt dobrý (těším se na jeho další filmy) a herci hrají více méně skvěle. Ale nevím, možná už jsem na tyhle filmy taky trochu starý... :)