Stíba

Není nic lehčího než člověka odsoudit a nic není těžšího než ho pochopit. ... Ikarův pád je pro mě především předehrou pro toto syrové pokračování, které má pro mě mnohem výraznější hloubku příběhu a vyřčených myšlenek. Menšík na výbornou a Brodský asi ještě o chlub lépe.

Byť je výkon Vladimíra Menšíka vynikající (a bohužel z velké části z trochu smutného důvodu), partie rozehraná v celém příběhu zkrátka nemá takovou sílu jak jsem čekal a doufal. Trochu zklamání a tak 3,5*.

Hodně mě překvapuje vnitřní prázdnota velkého množství zdejších komentářů ale což. Tomuhle filmu prvoplánovost směřovanou k Oscarům (která se postupem času stala pomalu podmínkou nominace) opravdu nelze vyčítat stějně jako emoce, které jsou servírovány naprosto nenuceně a spíše, než přebývají, tak možná místy chybí. První půlka v Indii je samozřejmě lepší ale ani úsek hledání netrpí prázdnotou a jako celek je film hodně kompaktním a lidsky silným zážitkem.

Český Rocky z Holešovic (ta inspirace je tu několikrát, například při tréninkových bězích, krásně vidět a je skvěle vypadající poklonou), na kterého jsem opravdu pyšný. Tenhle film má totiž, i vzhledem k době a způsobu zpracování, světové parametry s velmi dobrými boxerskými scénami. Skvěle vykonstruovaný příběh s výborným Markem Vašutem, velmi povedenou stylizací doby nebo ladným hudebním podkreslením, které od úvodní až do finální scény vše skvěle dokreslovalo. Moc milé překvapení a 4,5*.

"Dědo ty když piješ víno, vypadá to jako transfuze." Další skvělý český film o kontrastu lidských a politických hodnot v poválečném období napasovaný na prostředí vojny a moudrém vyprávění dědy v podání Rudolfa Hrušínského. "O čem výš, že je správné, dělej podle sebe, nenechávej si nic diktovatl"

John Wick to má opět na háku a kosí si to jak je mu libo. Čistokrevná akce bez servírek, která si na nic nehraje. (Kino Benešov - 23. 2. 2017)

Úplně vidím ty narvaná kina v Comptonu a dalších černošských městech a čtvrtích po celé Americe. Pro mnoho kluků to musí být epická kultovka o cestě nahoru, pro mě je to především hodně povedené zpracování a poklona naprostým legendám rapu, se skvělým obsazením v čele se synem samotného Ice Cuba.

Tak jsem se po mnoha letech pustil do první série abych zavzpomínal na dobu, kdy Městečko South Park vtrhlo na naše obrazovky, a já jako kluk doufal, že se mi v páteční večer pozdní večer před jedenáctou hodinou podaří dostat k obrazovce a shlédnout nášup animovaných sprosťáren. Byť to svoje kouzlo samozřejmě trochu ztratilo, některé už kultuvní hlášky a mnohé gagy jsou nezapomenutelné a seriál se tak po právu stal jedním z animovaných kultů.

Dokumentárně pojaté zpracování kde příběh je sám o sobě tak silný, že není potřeba jej něčím příliš dokreslovat ale jen ho velmi pečlivě naservírovat a to se povedlo. Přesto si myslím, že finále mohlo být rozvinuto o něco "velkolepěji", obsáhleji i emočně silněji, stejně jako by si to podle mě zasloužily některé další úseky filmu. Emoce jsou pak nejvíce vidět na Marku Ruffalovi z kterého při několika záběrech vyřazuje čirá bezmoc a zděšení. O tom, že církev je pak patrně nejzvrhlejší a nejpropracovanější institucí trýznící lidské duše s obrovskou a v podstatě nenapaditelnou mocí jsem přesvědčen poměrně dlouho, stejně jako o tom, že se do budoucna bohužel příliš nezmění.

Syrový, do černobílého kabátu oblečený a díky tomu ještě autentičtěji působící, portrét zbýdačené osamělé duše, která nedokázala najít oprozumění a za své vnitřní utrpení se rozhodla exemplárně pomstít společnosti. Tíživá dobová atmosféra je do maxima zesílena dlouhými záběry, nulovým hudebním podkreslením i výkonem Michaliny Olszanské.