Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Oblíbené seriály (10)

Hra o trůny

Hra o trůny (2011)

Game of Thrones je mým splněným seriálovým snem: fantastický svět zasazený do středověkých kulis, plný politiky, intrik a okořeněn naturalismem... navíc velikou roli zde hraje zimní krajina. A jako bonus, tohoto námětu se chopila HBO. Všechny tyhle ingredience jsou dokonalým mixem na vytvoření nebezbečně návykové drogy, kvůli které nejsem schopna se soustředit na cokoliv jiného, dokud neuvidím další díl. Za takovéhle závislosti jsem vděčná, protože už nejde jen o prostou konzumní zábavu podávanou kdejakou televizí; jedná se o skutečný fanouškovský zápal, který vás inspiruje do fantvorby či jednoduše ve vás probudí touhu po hloubkové psychoanalýze díla. A že GoT psychologií jen oplývá - dokonale neploché a vykreslené charaktery jsou těžejním pilířem celé ságy, jenž nenabízí typické vyobrazení dobra a zla, ale více se přibližuje skutečnému světu, kde každý člověk má své temné i dobré stránky, i když u některých sociopatů (skvělým příkladem budiž Joffrey) se dobro těžko najde i pod mikroskopem. A o tom to je: o nepředvídatelnosti ve své nejčistčí a nejúžasnější podobě, která vás vtáhne do imaginárního světa a přinutí vás příběh prožívat (a ne jen pasivně sledovat). Jestliže jste typem diváka, bažícím po primitivních pudech (megalomanské souboje, násilí, sex), dostanete jen malého uspokojení. Zde se ukájí především intelekt (v podobě propracovaných inteligentních dialogů a výborného scénáře) a zmíněné neduhy současných seriálů jsou sice v GoT též zastoupeny, ale přítomny pouze v zanedbatelném množství (i když té Rose je skandálně přespříliš). V porovnání se Spartakem je GoT vyloženě puritánský. Zatímco ale ve Spartakovi jsou řežby a sex jediným lákadlem, GoT se zaměřuje především na diváky, které myšlení nebolí. A na závěr jedna připomínka těm, kteří fňukají nad "málo fantasy prvky": v knížce to je logicky vysvětleno - s draky vymřela i magie... a až opět draci budou brázdit nebe, tak i magie může znova obživnout...

Buffy, přemožitelka upírů

Buffy, přemožitelka upírů (1997)

V roce 1992 vznikl naprosto otřesný film Buffy, zabíječka upírů (jejíž český překlad je paradoxně mnohem výstižnější originálu, ale nezní tak "poeticky", jako pozdější termín "přemožitelka" v názvu seriálu) s Kristy Swanson v hlavní roli. Scénář napsal Joss Whedon - ale z něj byl nakonec zrealizován jen název, vše ostatní se nese v duchu béčka toho nejtěžšího kalibru, který do té doby standardně zahlcoval videopůjčovny. Whedon se i přes první hořký zážitek se světem komerce nevzdal, založil si vlastní produkční společnost Mutant Enemy a protlačil svoji vizi o feministickém eposu do nově vzniklého studia WB (která se později ztransformovala ve stanici CW), který dal Jossovi druhou šanci na důstojnější pojetí příběhu o hrdince, bojující proti silám temnoty. A tak se v roce 1997 zrodil seriál, který se zpočátku tvářil jako další laciná sebeparodická podívaná pro náctileté... Jenže i přes mizerný rozpočet se už v první sérii daly rozpoznat inovativní postupy, které Whedon později dovedl k dokonalosti - jeho oblíbené míchání protichůdných žánrů - a tak vytvořil do té doby příliš neznámý mix hororu a komedie, smíchaný se symbolizmem, romantikou, ale i sociálním dramatem. Nejsou to ale vizuální triky a ani fantasijní příběh, propracovaný do hluboké mytologie, co dělají Buffy výjimečnou - je to prostá lingvistika - většina děje je založena na promyšlených dialozích, ve kterých se často objevují novotvary, které samovolně začaly obohacovat anglický jazyk do takové míry, že se začal rozebírat na místech nejpovolanějších: na univerzitách a ve výzkumných ústavech. Druhou průkopnickou cestou bylo vyobrazení ženských hrdinek. Není zde téměř žádná ženská postava, která by nebyla emancipovaná a nedokázala by se sama o sebe postarat. Klišé je bořeno hned v úvodní sekvenci pilotního dílu - vylidněnou školou se plíží milenecká dvojice a vystrašeně se bojí neznámých zvuků - čekáte, že na ně za nejbližším rohem vybafne upír, aneb stereotyp béčkových hororů - jenže neuběhne ani minuta, kdy je vám jasně demonstrováno, že vše není takové, jak se může zdát. A tak se z křehké blondýnky, jejíž charakter by běžně byl předurčen k bolestivému konci, se znenadání promění v samotného predátora a nic netušícího mladíka (diváka) sejme ze zálohy. A tak tomu je nejen u Buffy, ale u většiny žen a dívek vystupujících v seriálu, jenž působí křehkým dojmem, ve skutečnosti pod skořápkou skrývají pěknou dávku síly a moci. Aneb zapomeňte na chrabré zachránce a dívky v nesnázích, v BTVS holky dokáží nepřátelům nakopat zadek samy.

Angel

Angel (1999)

Dospělejší, temnější a akčnější spin-off kultovní Buffy, který se v historii seriálové tvorby rozhodně neztratí. Inteligentní seriál, který není jen nesmyslnou výplní volného času, ale naopak vyvolává spousty otázek k zamyšlení, v jakém že světě to vlastně žijeme. Fantasy háv je totiž jen záminkou pro rozplétání vztahových linek, na kterých je dokonale ilustrována dekadence nejednoho lidského charakteru. Jednoduše zábavná studie pro psychology-začátečníky. Kdejaký dnešní seriál by se mohl od Ats (a Btvs) hodně učit.

Pán času

Pán času (2005)

Konečně zase seriál, který ve mě dokázal probudit nefalšované fanouškovské šílenství. Už žádné unilé a sterilní americké seriály, které mi stačí vidět pouze jednou. Ne, k Doktorovi se vracím opakovaně a nepřestává mě bavit. Mým Doktorem (aneb to je ten, na kterého jste se začali dívat jako první - a už navždy vám zůstane zafixován jako onen jediný a pravý Doktor:) ) je Desátý - hlavně kvůli Davidovi Tennantovi jsem si tenhle seriál sehnala. Protože první řada (i přes čestné výjimky) je celkem průměrná a především v ní hraje pro mě naprosto nepřijatelný Christopher Eccleston., který v těch svých kožených kalhotách a budně vypadá (a občas se i chová) jak psychopatickej úchyl:-D Celkově mi jeho humor, mluva, herectví (a ani vzhled:D) nesedlo, takže po první "testovací" epizodě první řady jsem rovnou přeskočila k Christmas Invasion a už to jelo. Úžasný maraton až do Planet of the Dead! A teprve poté jsem si "doplnila znalosti" z první série a nijak toho nelituji. Kdybych to měla sledovat regulérně popořadě, tak se zaseknu někde v polovině a kdo ví, zda bych touhle dobou měla dokoukanou aspoň tu první řadu - pozitivem z téhle řady je ale postava Jacka Harknesse, kvůli kterému jsem si dosehnala Torchwood. Celou "rodinku" jsem si zkompletovala i druhým spin-offem TSJA . 11. Doktor v podobě Matta Smithe u mě nemá šanci překonat výbornou Desítku, ale jako správný Whovian se i nadále těším z barvitých příběhů ze všech koutů vesmíru. Nové řady totiž přinesli pro mě doposud nejoblíbenější společnici - Amy Pond, tvořící s Rorym skvělý, stabilní vztah, za což jsem ráda (kdyby i Amy měla big crush do Doktora, tak bych to asi psychicky nevydržela). A výměna RTD za Moffata na postu scénáristy je zárukou dalších dobrích příběhů. Jednoduše shrnuto: fenomén Doctora Who si přívlastek "nejlepší sci-fi seriál všech dob" rozhodně zaslouží - už jen proto, jak krásně dokáže skloubit minulost, přítomnost a budoucnost. Ti, kdo tomuhle seriálu dali dvě a méně hvězdiček, by měli použít mou "sledovací taktiku" a začít sledovat seriál od druhé série, která je už úplně o něčem jiném. A jestli se po čtyřech či pěti dílech (druhé série) nestanou fanatiky, tak ať jdou klidně o TARDIS dál.

Perníkový táta

Perníkový táta (2008)

Zbytečně psát recenze na tento vyloženě umělecký kousek (a to je odvážné tvrdit o seriálu, který je založen na výrobě a distribuci drog a jejich fetování, s kreativními vraždami jako bonus) - však ona slušná sbírka sošek Emmy (nadvláda seriálu na udílení cen 2014 mě vyloženě potěšila - krásná rozlučka:) ) a dva Zlaté Glóby (congratulations!) mluví za vše. Yeah, science, BITCH! Ale naštěstí tu je ještě spin-off Better call Saul... can't wait!

Hannibal

Hannibal (2013)

Delikatesně morbidní umělecká vyobrazení - přesně taková, která ke kultivovanému Hannibalovi patří. Aneb krása filmového obrazu plně využita v dekadentním prostředí. Kdykoliv jsou jídla nádherně aranžována, dostanu hlad - samozřejmě jen tehdy, když tam jsou hezky připravené saláty, jsem totiž vegetarián:) Proto mi nedělá problémy sledovat nejcharismatičtějšího maso(lido)žrouta na televizních obrazovkách. Bon apetit!

Sherlock

Sherlock (2010)

Pokud byl v dětství vaším idolem a hrdinou brilantní detektiv s bezchybnou dedukcí, Sherlock Holmes, musím vaši představu nekompromisně zničit - v dnešní době by byl takovýto člověk považován za asociálního morbidního sociopata, s frigidními sklony, který bydlí v jedné domácnosti s dalším mužem, což by mnohé vedlo k zavádějícím závěrům... A právě z tohoto úhlu pohledu je nahlíženo na známou fiktivní postavu v nejnovějším seriálu z produkce BBC. Zapomeňte na upjatou viktoriánskou Anglii - a nechte se pohltit shonem moderního Londýna, ve kterém žije jeden génius, který je jednoduše znuděn tím, že nemá žádnou pořádnou záhadnou vraždu k vyřešení. Nelekejte se ale slova "moderní" - v Sherlockovi je skloubeno sice 21. století (Holmes rád využívá posílání textových zpráv; píše o svých morbidních experimentech na svůj populární blog "Science of deduction"; dokonce nekouří svou pověstnou dýmku, ale má nikotinové náplasti), ale obraz je stylizován do pošmurných temných uliček, které tu byly i před více než sto lety. Navíc seriál je čistokrevně britský a nepostrádá tak tu "správnou atmosféru", která se jen těžko imituje. Od Stevena Moffata (scénář prvního dílu, spoluautor seriálu) se nic jiného než absolutní dokonalost čekat nedá a opět nezklamal.

Vikingové

Vikingové (2013)

První hraný seriál stanice History - a rovnou vysoce kvalitní! Však za ním stojí zkušený "historik" Hirst. Zde budete hledat chyby těžce - skvělé dialogy; charizmatičtí herci = zajímavé nejednoznačné postavy (včetně několika skvěle napsaných ženských hrdinek); dynamický děj dravě postupující kupředu; skvěle zkoordinované akční scény, opodstatněná brutalita skrze severské mýty; podmaňující hudební doprovod; realistické kostýmy a další přidružené rekvizity (lodě, zbraně, náboženská místa).... a hlavně mysteriózně grandiózní norské fjordy, které hrají svou vlastní hlavní roli. Vikingům budete věřit všechno a nebudete si stěžovat, že vám něco chybí, či naopak přebývá. Protože vše vypadá tak realisticky a uvěřitelně, ale přitom ne vůbec dokumentárně - ale čistokrevně filmově. Vikingové mají vychytralý mozek, udatné srdce a hlavně nespoutanou pohanskou duši.

Cizinka

Cizinka (2014)

Deštivá skotská krajina osmnáctého století, kilty, dudy, nesrozumitelná gaelština... přesně moje krevní skupina:) Doposud jsem o knižní předloze neměla ponětí, což je asi dobře - takhle nebudu tušit, co se stane příště - a chytlo mě to docela silně (nj, připočtěte k tomu červenou knihovnu a ejhle, spadám do cílové skupiny...). Scottish hunk Jamie je prostě trefa do černého:))

Bylo, nebylo

Bylo, nebylo (2011)

Bylo nebylo... toť otázka. OuT ukazuje, jak to "nebylo", aneb ani znalec pohádek si nemůže být nikdy jistý, jakým směrem se děj bude vyvíjet, což dospěje občas k docela dobrým a překvapivým nápadům (viz Karkulka). Zajímavé taky je, že se mermomocí tvůrci nesnaží každé pohádkové postavě najít ekvivalent v lidském světě a klidně zakombinují již zaběhnutou postavu do "jiné pohádky" (viz Kráska a zvíře). Jednoduše je scénář napsán tak, aby dopomáhal vývoji ústředního děje okolo několika postav. A na nich je seriál založen - největšími tahouny ale rozhodně nejsou Emma a její odložený synek, ani love romance Sněhurky a Krasoně, ale dva záporáci: zlá královna a Rampelník. Jen kvůli nim jsem ochotná na tohle koukat... Edit: V druhé sérii se konečně rozvíjí myšlenka různých pohádkových světů jakožo jiných dimenzí, mezi kterými lze (za určitých podmínek) cestovat. Aneb je "logické", že všechny ty pohádky světa nejsou na hromadě v jednom koutě, když mají své speficické podmínky (viz Wonderland či Neverland...). A tak se i stane, že do OUaT zavítá "pohádková postava" pro dospělé (Frankenstein!!!)........ jednoduše shrnuto, nejedná se o jednoduchý přímočarý seriál, a to už jen z tohohle důvodu: OUaT is from the writers of LOST!