Laerry

Skvělá výplň nejen pauzy Agentů, ale i celého Marvelláckého univerza, které se neustále rozpíná a jeho komplexita nemá v pop kultuře obdoby. Retro nádech je skvělým osvěžením, stejně tak neohrožená ženská hrdinka v hlavní roli komiksového příběhu. Menší počet dílů Agent Carter sluší jako oblečky z 50. let, a i kdyby nebyla druhá série, jde o skvělé vyplnění mezery mezi filmy a seriálovými Agenty. Právě narážky na film Captain Amerika, stejně tak staré známé tváře (Howard Stark) jsou velmi potěšující. Ale mám taky radost z toho z nových postav – především z čistokrevného anglána Jarvise a agenta Sousy, kterého hraje můj oblíbenec Enver Gjokaj! Škoda jen, že Lindsey Fonesca není taky tajnou agentkou (z Nikity má zkušeností dost) a hraje jen nudnou servírku... ale třeba se z ní ještě něco vyklube:-)

Saul je konečně zpět! Tedy Jimmy McGill, který se do života podsvětí teprve zlehka propadá... ale na druhou stranu se zvedá z finančního a sociálního dna. U spin-offů je štěstím to, že některé postavy divák zná a je rád, když se objeví na scéně (Mike, Tuco...), ale na nich se příběh vystavět nedá a tak tu musí být i postavy nové – a ty zatím nejsou moc zajímavé, takže když se příběh odehrává v domě Jima s jeho spolubydlícím, tak to trochu skřípe. Jakmile ale přijde na řadu to pravé „BB“ drama, tak se v Novém Mexiku zase cítíte jako doma. Hlavní ale je, že se o budoucnost druhé řady bát nemusíme, takže Vince Gilligan bude mít příležitost vše rozvést tak, jak zamýšlel – včetně Walterova a Jesseho camea z „přítomnosti“ BB...

Recyklovat je správné, je to potřeba. To si říkají scénáristé v USA už nějaký ten pátek. Před pár lety si na jednom brífinku řekli, že recyklovat staré seriály nestačí a že je zapotřebí oživit filmové klasiky, které dnešní generace nezná – a buď právě proto, a nebo proto, aby se s těmi klasikami seznámili, se šéfové televizních studií rozhodli, že filmy převedou z velkého plátna na to malé, televizní. Druhým důvodem je to, že tu jsou i „pamětníci“, kteří z nostalgie uslyší na své oblíbené značky a budou chtít prozkoumat nová zákoutí příběhů, které neměli během klasické filmové délky čas se dostatečně rozvinout – a od toho tu jsou seriály. Nebudu se tu zdržovat nad tím, kolika případů se tenhle postup týká, ale zaměřím se jen na aktuální 12 opic. V prvé řadě jsem ráda, že seriál není ortodoxním remakem, ale volnou adaptací, která si už od prvního dílu žije vlastní existencí, jenž má budoucnost. A ne tak temnou a depresivní, jakou zobrazuje. Ať už znáte originál, či ten remake (ano, remake) s Brucem Willisem a Bradem Pittem – nebo jste doposud neměli ponětí, kolikže těch opic vlastně je, seriál si užijete, protože se jedná o skutečně kvalitní sci-fi od kanálu Syfy od dob, co běžela Battlestar Galactica. Samozřejmě, zkazit to ještě pořád můžou, ale prozatím vše funguje, jako ten stroj času, co v seriálu mají (tj. občas výkyv, ale dopraví vás nakonec tam, kam má).

Parodie na pohádková klišé je o to hodnotnější, že vznikla pod záštitou Disneyovského impéria (stanice ABC). A že si nebere zrovna servítky – hlavní postava je arogantní povaleč s vysokým egem a hrubiánskými manýry, který pořád chlastá a několikrát „sexuje“ hned během úvodního songu. Jeho životní láska není žádnou obětí, ale ctižádostivá zlatokopka, která postrádá svědomí a sebereflexi. Zlodušský král je ve skutečnosti šikanovanou obětí, která jen tak mimochodem vyvraždila téměř celé své království... Ale vše je do určitých mezí korektní, tedy spíše je vše korektní až do absurdních rozměrů – sprostá slova jsou komicky vypípána (včetně rozmazání úst!), Galavantovi společníci jsou etnického původu – navíc jeho černý panoš je adoptovaný bílými židovskými rodiči... Písničky jsou originální – aneb takové texty v klasických pohádkách opravdu neuslyšíte (navzdory tomu, že songy měl na starost právě autor některých Disneyovských klasik) a vyplatí se jim věnovat plnou pozornost. Další perlou jsou nečekaná camea: Hugh Boneville, Ricky Gervais, Al Yankovic a Anthony S. Head jsou třešničkou na dortu. A co se týče hlavních postav: ty si prostě nejde nezamilovat.... Ať už se Galavant dočká jen jedné série (na konci se vtipně zpívalo o budoucím osudu seriálu), dozajista z toho bude kult.

Rekord nejdražšího seriálu, čímž byl doposud The Pacific, padl - a těch 90 melounů je vážně znát - výprava seriálu je naprosto úchvatná, stejně tak exteriéry; herci odpovídají svým rasám i etnikům, včetně Marca Pola, jenž je Italem... jenže v čem je smysl mýt takovou rozmanitost, když všichni opět mluví angličtinou a každý každýmu perfektne rozumí? Marco řekne jednu krátkou citaci v italštině a tím to hasne... I když lingvistika není příliš hodnověrnou stránkou seriálu, zde se nadšenci do kung fu a všech podobných asijských bojových umění přijdou na své - vše vypadá realisticky a proveditelně (ne jako ty artové nesmysly typu Tygr a drak, kde všichni popírají gravitaci) a dosti surově - to se týče všech bojových scén a závěrečná bitva je vážně majestátní. Když jsou peníze, tak jde všechno - a tak tenhle seriál je spíše desetihodinovým filmovým opusem z dob čínských dynastií a doposud vzdorující mongolské provincii s Khanem všech khanů v čele. Pokud tedy čekáte, že se s Marcem Polem vydáte na cestu kolem světa, tak na to rovnou zapomeňte - seriál je hlavně o kruté politice Mongolska a Číny, jenž si jde po krku, které je Marco svědkem. Prostě Game of Thrones po asijsku. Těším se na druhou sérii.

Homeland představuje současnou noční můru Ameriky v podobě terorismu - The Americans se pro změnu vrací do dob studené války, kdy hlavní světovou hrozbou byli Rusové. A tak diváky čeká retro výlet do dob budování kapitalismu, zatímco "náš východní blok" mrznul v hluboké normalizaci. Seriál je umně natočený a dobře buduje atmosféru, jenže po čase mě linie s ruským velitelstvím nudila natolik, že jsem ji přeskakovala, stejně tak "romance" s agentem FBI a ruskou špionkou.... hlavním bodem zájmu je tak netypický manželský párek ruských špionů, kteří musejí předstírat, že tijí americký sen. A jak to s nimi nakonec dopadne, je důvodem, proč seriál budu nadále sledovat - politikaření okolo mě spíše rozčiluje, protože to je nepříjemná pravda minulosti.

Od naprosté katastrofy tuhle sérii zachránil vítěz/ka, kterému člověk začne fandit až někdy v průběhu a to z čistého zoufalství nad ostatními hráči, co vedou hru. Už žádné blood vs water prosím. Stejně se to přejí jako Redemption Island.

Naprosto promrhaná zajímavá myšlenka nesmrtelnosti, jenž by se dala využít buď k drastickým neobvyklým úmrtím nebo naopak k absurdním komickým úmrtím, a to každou epizodu - jenže seriál zabředl do průměrných vod procedural cop shows kde se je ona nesmrtelnost jen povinným prvkem, který seriál odlišuje od tuctů jiných. Jelikož tu máme opět nepravděpodobnou dvojici (muž a žena), kteří se dají dohromady, aby řešili kriminální případy (alá Castle), ale doktor Henry trpí sherlokovským syndromem, který vždy svou dokonalou indukcí vše vyřeší během nanosekundy, takže si říkáte, co ta policie vlastně má za práci... Na Forever se tak dá koukat jen tehdy, pokud chcete vidět sympaťáka Gruffudda v dalším americkým seriálu, než mu ho zase zruší...

Kdybych byla věřící a záleželo by mi na Bibli, tak bych se asi tímto filmem urazila... Takhle ho musím brát jako přemrštěnou fantasy, která postrádá jakékoliv logické zákony čehokoliv. Ale je fajn si myslet, že nějaká nadpřirozená bytost vyřeší všechny globální problémy jednou průtrží mračen a Země je pak očištěná od všeho zlého. Jak jsem už napsala: čirá fantasy...

Formuli 1 sleduji tak od roku 2008, takže bych se nepovažovala za nějakého ignoranta a neznalce tohoto sportu - a tak jsem ráda, že vznikl první hraný film, u kterého nemusím dělat facepalm.