Akana

Akana

David Pleva

okres Benešov


8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
    • 19.7.2017  00:08

    Přesně takhle má vypadat smysluplná filmová adaptace knižní předlohy. Román jsem četl relativně nedávno, takže ohledně děje mě nemělo co šokovat a byl jsem s tím dopředu srozuměný. Co mě ale jednoznačně nadchlo, byl způsob, jak si s tou látkou Lynne Ramsay poradila. Přesně si uvědomila, kde končí literární způsob vyprávění a kde začínají možnosti toho filmového. Díky tomu nesledujeme zmrzačený výcuc z knihy, ale naprosto soběstačný tvar, kde starou belu sejde na tom, že se do něj z předlohy nemohly vejít všechny nuance. Film si je totiž nahrazuje jinými, z vlastních zdrojů. Skvělá Tilda Swinton je bez diskuse, ale je tady ještě taky fantastická hudba Johnnyho Greenwooda. Ten kluk mě znovu přesvědčil, že na poli filmové hudby je v tom zástupu řemeslníků, jakkoli kvalitních, jedním z mála se skutečnou vizí.

    • 1.7.2017  23:54

    Mě by ani tolik nevadilo, že Speciální jednotka pokulhává za svými americkými vzory, jako spíš to, jak usilovně se jim snaží vyrovnat. Připadá mi, že hlavním cílem filmu je dokázat, že "my Francouzi to umíme taky". Všechno ostatní je jen přívažek. A těch logických facek je tam opravdu až hanba, na to nemusím mít zkušenost s prací speciálních jednotek.

    • 28.5.2017  11:15
    Láska (2012)
    ****

    Chirurg Haneke nekompromisní jako vždy. V minulosti už mi dokázal zasadit hlubší rány, ale to možná jen souvisí s věkem. Jinak opět skvělé, zdá se, že Haneke neuklouzne na jakémkoliv povrchu.

    • 13.2.2017  16:07

    Jistě, příslušnost k linii Zločiny a poklesky - Match Point je zjevná. Nemyslím si ale, že by se Allen vysloveně opakoval, prostě jen zpracovává téma z jiného úhlu, v němž velkou roli hrají rodinné vazby. Expozice je trochu vypravěčsky i herecky strnulá, ale postupně jak McGregorův, tak především Farrellův výkon nabírají obrátky. Nakonec právě díky nim mi snad Kasandřin utkví v paměti, což bývá při setrvalé Allenově produktivitě trochu problém. Zrovna nedávno jsem si uvědomil, že si třeba ze Sólokapra nevybavím prakticky nic.

    • 13.2.2017  15:07
    La La Land (2016)
    ****

    Ona je vlastně idea La La Landu hodně podobná té ve Whiplashi. Co je člověk ochoten obětovat pro svůj sen a jestli to za to stojí, přičemž v obou případech je odpověď kladná. Samozřejmě je to jiný žánr, jiný způsob vyprávění, ale v podstatě je to o tom samém. Ne, že by mi to vadilo. Muzikálový formát zvládl Chazelle skvěle, šikovně míchá žánrovou abecedu s vlastní invencí, romantiku dávkuje uměřeně, i když jsem čekal přeci jen o něco temnější vyznění. Nicméně jsem zvědavý, jestli v příštím snímku nakousne i nějakou jinou myšlenku. A ani by mi nevadilo, kdyby k tomu zase vyhrával jazz.

    • 22.6.2016  10:34
    Zulu (1964)
    **

    Neuvěřitelně zpackaný velkofilm, především po scénáristické a režijní stránce. Občas jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad těmi odnikud nikam vedoucími dialogy. Chápu, že jde o co možná nejvěrnější rekonstrukci historické události, ale i v takové se dá pracovat s nějakou dramatickou výstavbou, vykreslením charakterů a hlavně dynamikou, kterou tady nahrazují k uzoufání statické a vzájemně nekomunikující pasáže. A to se bohužel příliš nelepší ani ve druhé půlce, kdy dojde na samotnou bitvu. Jediné, co jsem skutečně obdivoval, byly nádherně nasnímané záběry krajiny a davové scény - tam se jistě nemalý peníz do projektu vložený konečně zúročuje. Jakmile se ale běžící Zuluové střetnou s bílými vojáky, už je zase zle. Od filmu z roku 1964 jistě nemůžu očekávat bůhvíjak naturalistické bojové scény, ale co je moc... každou chvíli mi hlavou prolétla myšlenka na Monty Pythony, obzvlášť když Stanley Baker trochu připomíná Johna Cleese. Britům se v šedesátých letech definitivně hroutilo jejich drahé impérium a tenhle film působí jako nákladný pokus pofoukat si otřesené sebevědomí oslavnou rekonstrukcí "hrdinné" epizody z jeho historie. Ta tendenčnost by se ještě dala přejít, ale řemeslné nedostatky jsou příliš zásadní. Výpravné, ale neumělé a křečovité.

    • 9.1.2016  23:48

    Byly chvíle (zhruba uprostřed), kdy jsem si říkal, že právě sleduju nejlepší Tarantinův film. Náramně jsem si užíval tu divadelní konstrukci děje (tarantinovsky užvaněné postavy jsou tu ještě užvaněnější, ale ty dialogy jsou mistrovské a ani trochu nudné), která občas připomínala detektivky Agathy Christie. Mistrovskou práci s detaily. Odkaz na Carpenterovu Věc (není přece možné, aby řetězec "Někdo z nich není tím, za koho se staví"-vánice za okny-Kurt Russell-Ennio Morricone nebyl mrknutím tímto směrem). Napětí přehuštěné k prasknutí. Od momentu, co se začalo střílet, chlístat krev a už bylo víceméně jasné, kdo s kým a proč, mě to už bavilo méně. Konec bych si představoval rafinovanější, takže jsem z absolutního nadšení poněkud slevil, na 90% to ale pořád stačí. Důležité je, že mě Tarantino stále má čím překvapit. Je zajímavé, že už potřetí v řadě je jeho ústředním motivem rasismus. Ale nedělám si těžkou hlavu s tím, jestli je jeho zpracování tématu nějak objevné nebo hluboké. Od nahlížení pod filozofické pokličky mám Larse von Triera (i toho mi film "dovysvětlujícím" komentářem v jednu chvíli připomněl), Tarantino je tu od filmové zábavy. A v tom je stále nedostižný.

    • 29.6.2015  11:37
    13 samurajů (2010)
    ****

    Ten děj je lehce předvídatelný, ale v tomhle případě mi to vůbec nevadí a užívám si přímočarou, syrovou žánrovku. Od režiséra tarantinovské ztřeštěnosti jménem Nemilosrdný střelec bych něco tak seriózního a stylově štíhlého nečekal. Hrdinská nadsázka, obrovská přesila, to k věci patří. Snad jen ten hořící dobytek si mohli tvůrci odpustit.

    • 12.3.2015  10:45
    Cesta (2009)
    ****

    Jelikož jsem znal předem knižní předlohu, která se mnou pořádně zacloumala, měl Hillcoatův filmový přepis ztíženou pozici. Zbývalo mi jen zkoumat, nakolik se mu podařilo vykreslit tu ubíjející tíseň a beznaděj, které kniha vyzařuje, a na hlubší citový ponor už nezbylo tolik místa. Přesto si myslím, že Hillcoat převedl Cestu na plátno nejlépe jak to jen šlo. Citlivě, věrně, bez snahy obalit tu pustinu aspoň sprškou hollywoodské efektnosti. Ze dvou nejdrastičtějších scén předlohy tu vůbec nejhrůznější vynechal, a musím říct, že jsem za to docela rád. Mocně depresivní je film i bez rožnění.

    • 11.1.2015  12:12

    Vždycky, když už se v té záplavě nejrůznější muziky, co poslouchám, začínám tak nějak ztrácet, a smysl toho všeho se zamlžuje, je to přesně tenhle druh filmu, co mě dokáže nasadit zpátky na správnou kolej a připomenout, o čem to vlastně celé je. Podobně na mě funguje snímek Na pokraji slávy, i když tam se najdou i hořké tóny. Piráti na vlnách jsou naproti tomu čirá nostalgie, humor, lehkost a nadsázka. V žádném případě si nekladou za cíl být realističtí. Branaghův upjatý vládní fašoun je jasná a záměrná karikatura a více či méně idealizované jsou i všechny ty rozkošné figurky na palubě Radia Rock. A nesedí to ani chronologicky: lecjaká skladba, která ve filmu zazní nebo je zmíněná, je pozdějšího data, než se děj odehrává. Ale to je všechno, aspoň pro mě, irelevantní. Ten film je potřeba brát především jako poctu těm pro rock'n'roll požehnaným časům a lidem, kteří mu zasvětili život. Poctu nesentimentální, napěchovanou vypečenými vtípky a příhodami (dlouho jsem se u filmu tak často nesmál nahlas). Tohle mě fakt nakopává.

    • 26.10.2014  12:07

    V rámci trilogie je to oproti Temnému rytíři krok ze schodů, ale v kontextu té nabobtnalé blockbusterové mašinérie třetích a čtvrtých dílů čehokoli jde samozřejmě opět o báječné a chytré osvěžení. V tomhle ohledu mě Nolan nezklamal. Předchozí díl ovšem jasně vítězí a to díky konzistentnosti, s ní související skvěle budované atmosféře a především zásluhou neopakovatelného záporáka. Bane sice působí hrozivě, ale ve srovnání s Ledgerovým Jokerem i poněkud lacině. Spokojenost, i když lehké příchuti nastavované kaše se nemůžu zbavit.

    • 13.10.2014  17:07
    Proč? (1987)
    ***

    Ten film zestárl míň, než jsem čekal. Apokalyptická atmosféra ve vlaku je docela dobře zprostředkovaná a pořád mám - jako kdysi - dost nepříjemný pocit při představě, že bych se uprostřed toho šílenství někdy ocitl. To Smyczkovi s Johnem chválím, stejně jako zdrženlivost a nejednoznačnost při vynášení morálních soudů. Horší je to s hereckým obsazením. Výkvět tehdejších hereckých talentů (Langmajer, Dejdar, Potměšil) prostě nedokázal být dostatečně syrový a surový. Výjimkou je Daniel Landa, který asi jako jediný skutečně věděl, o čem hraje. Přesvědčivá, aspoň v těch mimovlakových pasážích, je i Pavlína Mourková. Možná by tenkrát nebylo od věci zapojit i J.A. Duchoslava, tehdejšího experta na role pořádných sígrů. Pavlíčkova hudba je zvukově podmíněná dobou, ale originální a citlivě zakomponovaná. Celkově silné tři hvězdy.

    • 11.10.2014  00:09

    Vizuálně okouzlující a originální, formálně průkopnické (protínání a míjení slov a obrazu, relativita časových rovin), Delphine Seyrig to chvílemi ukrutně sluší. Taky je to ale dost vyumělkované a strašně únavné. Taková bohatě nazdobená truhlička se záhadným obsahem a bez klíče (možná i bez zámku). Nějakou dobu její tajemství příjemně dráždí, ale jakmile je jasné, že kočka uvnitř zůstane už navždycky živá i mrtvá, přestává mě zajímat. Přitom je znát, že to Resnais točil s vášní a zanícením, na mě se to ale nepřeneslo.

    • 29.9.2014  09:57
    Thor (2011)
    **

    Ten arzenál, co tvůrci (Kenneth Branagh? Je to vůbec možné?) použili, je zoufale průhledný. Tak dvacetistránková brožura "Severská mytologie do kapsy", rádoby cool humor ("Nepleť si apetit s apatií", narážka na Iron Mana) a především "mnozí efektové", a to opravdu mnozí, ve velké části filmu v podstatě o nic jiného nejde. Že se místo děje soustředí právě na bombastický vizuál, to bych právě od Branagha nečekal. Natalie Portman to nezachrání a Stellan by asi nemusel kývnout úplně na všechno. Jasně, je to komiksová adaptace, čili zábava na prvním místě, ale i to se dá dělat chytře, jak dokazuje zmíněný Iron Man, X-Meni, o Nolanovské netopýří sérii nemluvě. Tohle ne.

    • 6.6.2014  16:57

    Tohle byl za normalizace jeden z těch mála západních thrillerů, které k nám železnou oponou proklouzly, protože vlastnily pas s nápisem "Nastavujeme zrcadlo prohnilému kapitalismu". Právě a jenom proto to byla tenkrát taková pecka, nebylo moc s čím srovnávat. S odstupem a střízlivě ale musím říct, že je to hodně nešikovně vystavěný mix dobrodružného a katastrofického filmu. Nemá napětí, zato dost logických facek. Hrdinové jsou ploché figury, herci druhá, třetí sorta. Zhruba ze stejného období pocházející a podobně laděný Kozoroh 1, k němuž jsem se nedávno taky vrátil, zestárl mnohem méně a na rozdíl od Aféry Concorde má pořád šťávu. Filtry dětství/mládí jsou ošidné a tenhle film je usvědčuje.

    • 22.4.2014  14:40
    Marseillaisa (1938)
    ****

    Přiměřeně naivní a tendenční výsek z Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit, že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku ideologií a ještě k tomu těsně před válkou. To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost. A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka tak přelomová, přináší zkušenou a přitažlivou filmařinu. Pro mě nejpůsobivější je pasáž odchodu královské rodiny z paláce. 70%

    • 14.3.2014  16:09
    Až na krev (2007)
    *****

    Anderson definitivně vystoupil ze stínu Roberta Altmana a formálně vyspěl k naprosté umělecké soběstačnosti. S neústupným soustředěním jde za svým cílem, za vyjádřením myšlenky, a to bez ohledu na ohrádky, které na krocení podobně originálních umělců staví Hollywood ve jménu masového vkusu. Až na krev se filmařskými stereotypy nenechává omezovat, což je dnes, a především v americké produkci, málo vídaná věc. I ty nejzářivější režisérské hvězdy současnosti (namátkou Nolan, Cuarón, del Toro) přistoupily na kompromisní přetahování o vlastní vize s diváckou obcí a točí sice výborné, ale přece jen blockbustery na zakázku. Až někdo ukecá/uplatí Andersona k natočení třináctého dílu Transformers, bude opravdu zle. /// Málokdy se vyjadřuju k hudbě, ale tady musím. Stejně jako Andersonova režie je hudební doprovod excelentní, jdoucí proti filmovým klišé a naopak přímo po smyslu dění na plátně. Johnny Greenwood (a podotýkám, že při sledování filmu jsem netušil, že autorem je člen mojí oblíbené kapely) vytvořil něco, co dává vzpomenout na vzrušující období americké kinematografie 60.-70. let a naopak zapomenout na nabubřelou pseudosymfonickou konfekci, která dnes vládne všemu a svojí všudypřítomností vnucuje falešnou představu, že právě takhle má správná filmová hudba vypadat, a jejíž nejšikovnější řemeslníky všichni "soundtrackisté" tolik obdivují.

    • 7.12.2013  23:49

    Scénáristicky tentokrát žádná sláva, chvílemi je to trochu kostrbaté až zmatečné, ale po výtvarné stránce opět přenádherné, takže nad lecčíms přimhouřím oko.

    • 29.11.2013  23:54
    Le Mans (1971)
    ****

    Samotný závod (a o něj tady jde především) je ztvárněný s úžasnou realističností i technickou bravurou a nápaditostí. Naproti tomu dějová linka, která má filmu dodat nějakou tu zobecňující nadstavbu, je dost tenká a chudá. Možná tam ani nemusela být, ale pak by to zase bylo jen pro motofandy. Ovšem Steve McQueen je pro tenhle typ drsného ale citlivého samotáře ideální představitel.

    • 16.11.2013  23:45

    Nadupaná formální hříčka. Nic víc a nic míň.

    • 16.11.2013  22:09

    Zkraje bych chtěl připomenout asi nejlepší, protože nejvýstižnější komentář, na který jsem tu narazil, Paldiniho "Kdo netančí, nepochopí". Ale chci upozornit na jednu věc, která tu moc propíraná není, a sice atmosféra. V tomhle pořadu můžu všem věřit, že je to skutečně baví a že všechny ty úsměvy a aplauzy nejsou jen falešná fasáda pro diváka. To je fakt vzácnost! Každou chvíli se některý ze soutěžících svěřuje, jak je rád, že do toho šel, protože ho to strašně baví, a já vím, že nekecá. Ze StarDance úplně čiší, jaká se tam vždycky utvoří skvělá parta a patří do ní všichni: tanečníci, moderátoři, kapela, porotci i všichni ti, které při přenosu nevidíme. A už několikrát se mi stalo, že celebrita, na níž jsem do té doby měl názor všelijaký, se mi díky StarDance stala skoro sympatickou. Nízká hodnocení na CSFD mě mrzí, ale nepřekvapují: tam, kde polovina národa vzývá Kabát, asi opravdu nemůže být vztah k tanci moc pozitivní (viz boshkeho komentář).

    • 1.11.2013  23:37
    Strašáci (1971)
    *****

    Zvíře v nás je pořád naživu a civilizovanost je jenom chatrný přehoz, kterým se ho snažíme zakrýt. Sam Peckinpah si o tomhle nedělá žádné iluze. Násilí ho fascinovalo vždycky (taky to od Monty Pythonů ve skeči "Salad Days" pěkně schytal) a ve Strašácích ho má jako hlavní téma. Vyjadřovací prostředky možná trochu zastaraly, ale atmosféra je od začátku pořádně hustá a morální stanoviska nakonec pěkně rozviklaná. Jo, to byly časy, když se americkej biják obešel bez špetky patosu. Hoffman jako vždycky famózní. 90%

    • 31.10.2013  14:58

    Není to stoprocentní pětihvězda, ale málo vídanou minimalizací formálních i dějových klišé, a opravdu mrazivou, vtahující a (bohužel) věrohodnou vizí budoucnosti se tenhle film dost rázně vetřel do mojí přízně a odhaduju, že v ní i setrvá. Cuarón je opravdu šikula, navíc s vzácnou schopností vybalancovat morální rozměr - jeho poselství není úplně mělké (na Hollywood, samozřejmě), je srozumitelné, přitom ale netlačené za každou cenu do popředí.

    • 12.10.2013  00:25
    Gravitace (2013)
    *****

    Přelomový... Já vím, že s takovým označením se musí opatrně. Ale jak jinak označit film, který přináší divákovi vjemy tak odlišné od toho, co do té doby z plátna nasával? Ano, dalo se vyhnout několika hollywoodským retuším a zajít o něco dál do transcendenční mlhoviny (Kubrick nebo Tarkovskij by to asi udělali), ale důležité je že dechberoucí vizuál se jen neopájel sám sebou, nezabil atmosféru ani myšlenku, která je sice jednoduchá (člověk je křehká nádoba), ale nádherně podaná. Vysoce kontaktní zážitek. 90%

    • 12.10.2013  00:07

    Takový mainstream v rámci americké nezávislé produkce. Protimluv? Asi ano, ale čert to vem. Mě je hlavně u tohohle druhu filmů příjemně a sousloví "typicky americké" díky nim pro mě získává i pozitivní zabarvení. Nakolik jsou všechny situace a dialogy věrohodné těžko posoudím. Co já vím, v Americe nežiju, třeba se tam rodinné trable opravdu řeší tímhle "příručkovým" stylem. Koneckonců my máme ironii, Američané patos, to je prostě věc národní povahy. Pikantnost ohledně sexuální orientace hrdinů je spíš spouštěčem dějových zápletek, než objektem nějakého moralizování, což je dobře. Ale největším kladem filmu jsou luxusní herecké kreace Julianne Moore, Annette Bening, Marka Ruffala i obou mlaďasů. Civilní, srozumitelné, sympatické.

    • 14.9.2013  23:56
    Takeshis' (2005)
    ****

    Hodně šílené a to skoro lynchovským způsobem. Přitom je dost důvodů se domnívat, že i odvážně autobiografické. Nejsem žádným znalcem Kitana (dva filmy a ani jeden jsem stoprocentně nepobral), ale tohle mě bavilo. I když to někdy působilo dost surreálně, cítím v tom strukturu a jasný záměr. To, že mi uniká, není tak podstatné. Kitanova imaginace i smysl pro atmosféru jsou úžasné, třeba jen to prolínání záblesků po výstřelech do souhvězdí. Kdyby nic jiného, tenhle film mě nalákal na další režisérovy opusy.

    • 13.8.2013  00:19
    Zodiac (2007)
    *****

    No, už po prvním shlédnutí, kdy jsem s mírnými rozpaky zůstal na čtyřech hvězdičkách, jsem tušil, že tenhle film bude zrát. V jeho jinakosti je něco fascinujícího. Něco, co mě k němu znovu táhlo a lákalo znovu se v něm porýpat a vychutnávat si detaily toho komplikovaného a svědivě bezvýsledného pátrání. A když ani po takovém analytickém přístupu nenacházím vady a naopak se mi mnohé pasáže zarývají víc a víc pod kůži? To je přece pravý čas přidat poslední hvězdičku. Fincher už mi při The Social Network dokázal, že umí atraktivně zfilmovat snad cokoli. Zodiac to potvrdil ještě působivěji. A srovnávat ho se Seven je opravdu nesmysl, tady jdeme po úplně jiné stopě a za jiného počasí.

    • 4.8.2013  00:01

    Zatracovanou i nezáviděníhodnou úlohu USA jakožto světového četníka nahlíží film ze dvou úhlů. Z prvního vidíme zemi, která může, třeba i díky iniciativě jednoho morálně pochybného, ale srdnatého antihrdiny, vykonat někde záslužnou věc. Z druhého pak stejnou zemi, která onu věc vykonává z čistě zištných důvodů (v politice se prostě altruismus nikdy nepěstoval) a na další důsledky svého konání zvysoka kašle. Bohužel ten druhý úhel pohledu podle mě není dost zdůrazněný, prakticky jen v samém závěru v podobě Gustova zenového příběhu a odmítnutého miliónu na školy. Myslím, že Mike Nichols kdysi dokázal podobné absurdity pranýřovat s větším gustem (Hlava XXII). Převládající frivolní tón mě ale baví a hlavně slovní přestřelky Hanks-Hoffman jsou lahůdkové. 70%

    • 3.8.2013  00:06

    Klasická konverzačka na ve své době stále ještě velmi ožehavé téma, s nezbytným slzopudným (to nemíním zle) Tracyho monologem v závěru, ale taky velmi svižná a vtipná. Divadelní sevřenost děje a herectví většiny hlavních představitelů (je mi trochu líto Katharine Houghton, že jí tu nikdo nezmiňuje, ale ona je tam opravdu hlavně pro hezkou tvářičku) unese i tu nadbytečnou trošku moralizování.

    • 27.7.2013  23:59

    O morální nadřazenosti demokratického rozhodování, kterou tenhle film prosazuje, by se dalo diskutovat a možná by se mezi hypotetickými dvanácti diskutéry taky našel jeden rýpal, který by jí začal zpochybňovat. Co ale jde zpochybnit jen těžko, je genialita s jakou je tohle fascinující soudní drama napsané a natočené. Každá minuta je jakoby nabitá statickou elektřinou a všechny si člověk vychutnává třeba i podesáté. Stěží překonatelné.

<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace