Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (445)

plakát

Deadwood (2004) (seriál) 

Začátek je poutavej, postavy, drsný prostředí, ale jakmile zmizí Divokej Bill Hickok, chvíli to ještě tak nějak kejklavě stojí a třetí řada pak už klasicky padá do prodlužovaný kaše, která nikam nevede a ani všechna krev, moč, hnis a sliny divokýho západu to nezachrání. Nicméně dokoukala jsem to díky milovaným postavám Jane a doktora Cochrana (ahoj Piero!), což je trochu smůla, jelikož zrovna oni hrají druhý housle. Ti, na které byla ke konci pozornost upřena nejvíce, mi byli paradoxně docela ukradení, ale ještě teď je mi líto těch čínskejch holek (a vlastně všech kurev tam). Gah, špína Ameriky.

plakát

Pod kupolí (2013) (seriál) 

Klasická Kingovka podle šablony, kterou už desítky let odmítá inovovat. Overly manly šerif? Check! Paranoidní blázen roznášející paniku? Check! Tajemný frajer? Abusivní přítel? Banda balíků s homofobními problémy? Všecko, všecko, jako vždy. Proč ještě točit dále, vždyť stačí jeden díl na představení charakterů a divák si může zbytek dění pospojovat. V knihách to ještě nějak funguje díky dusný atmosféře (i když od určitý doby se taky pěkně cáká na místě), ale filmově je to čím dál horší, kór, když ani jedna z postav nedokáže vzbudit ani kapku zájmu nebo sympatií.

plakát

Oškliví Američané (2010) (seriál) 

Boží. Animace, prostředí, postavy i všechny ty živočišné/robotické/rostlinné a bůhvíkteré ještě druhy jako by vypadli z osmdesátkových undergroudových amerických komiksů včetně pseudosociálních témat posunutých do dnešní situace. Imigrační politika, otázky identity a multikulti společnost posunutá do krajní absurdnosti. Pořád to ale zůstává inteligenčně několik tříd nad takovým South parkem nebo Family guyem a narozdíl od nich ty různé narážky nepůsobí ofenzivně nebo prvoplánově, jen tak mile šíleně.

plakát

Banshee (2013) (seriál) 

Obvykle nezničitelné testosteronovky nesnáším, tady je to ale odvedené v tak sympaticky přetaženém béčku, že to člověka chytne. Plus ta transka ,či kdo to je, je větší badass, než protagonista samotnej.

plakát

Umění musí bolet (2006) 

Musím si sehnat původní komiks a porovnat, protože tohle byla jen protivná slátanina.

plakát

Ripper Street (2012) (seriál) 

Trochu jsem se bála (a stále bojím), že to bude další záležitost popularizující Jacka Rozparovače, protože po přečtění Mooreova Z pekla jsem pro takový materiál nějak ztratila pochopení. Nicméně se tak naštěstí neděje - alepoň v pilotu, a podle upoutávky snad ani v dalším díle - a Rozparovač tu visí jen jako ošklivý stín z minulosti. Začátek vypadá velmi dobře - atmosféra, zajímavě vybraní herci, kostýmy, využití tehdy revolučních vynálezů (první film, telegraf - velmi doufám, že tohle bude jedna z věcí, na které bude seriál stát, protože tyhle téměř 'naučné' sondy ohledně vynálezů jsou mi velmi příjemné). Snad se časem vyladí detaily (nehudba, ze střihu a pár záběrů kamery mě bolely oči a líčení některých ženských postav bylo příliš současné a dokonalé + zoubky jak perličky!). Uvidíme, kam se to vydá, zatím to vypadá na lehce nadprůměrnou atmosférickou kriminálku.

plakát

American Horror Story - Murder House (2011) (série) 

Naprosté seriálové překvapení a dokonalost mezi dnešní produkcí, přízrak z čistého... pekla. Směs mnoha různých inspirací, mnohdy by se dalo říct i vykradačka, která ovšem původnímu zdroji dává nový rozměr a ukazuje ho v hlubších souvislostech. Tvůrci kombinují všechno možné - krvavé zločiny a násilnou minulost, která prosakuje některými místy Ameriky napříč generacemi (Richard Speck, Charles Manson, masakr na Columbine High School, únosy UFO, experimenty na lidech a mnoho dalších), různé děsivé 'urban legends' a prvky z děl cizích (Rosemary's Baby, A Clockwork Orange, The Shining, Twin Peaks nebo Trierovo Riget). Splétá tísnivou síť příběhů a charakterů, kdy se minulost a budoucnost nevyhnutelně ovlivňují a žádný čin nezůstává bez odezvy, ale ukládá se do daného místa jak jizva v geologické vrstvě. Postavy, ať už mrtvé či živé, jsou k této ráně lákány jak můra světlem, která si ovšem až pozdě uvědomuje, že jí hoří křídla. Charaktery v tomto seriálu jsou snad ukázkou těch v součastnosti nejvrstevnatějších a nejkomplikovanějších postav, s mnoha tvářemi, z nich žádná není jednoznačná. A přesto žádná tvář není navíc či na efekt. Velký úžas, když jsem si uvědomila, že seriál drží především výborně napsané ŽENSKÉ postavy, což je v žánru něco málokdy viděné. Na technické stránce snad není ani nejmenší flíček - výborná kamera, světlo, kulisy, fantastické herecké výkony (brilantní, BRILANTNÍ Jessica Lange!!), scénář se zvraty v tu pravou chvíli... snad jen k jinak výborně vybranému soundracku mám osobní připomínku, kdy mi vadilo přílišně rušivé zařazení tracků z jiných děl (Twisted nerve z Kill Bill, Draculovský soundtrack nebo i Shawova Nightmare, která mi rezonuje s Bioshockem), i když chápu potřebu tvůrců takto diváka odkázat. A musím vyzdvihnout použítí stejného hereckého štábu z první řady i v řadě druhé, kdy herci hrají v mnohých aspektech postavy podobné a přesto jiné, a ještě k tomu zasazené v hlubší minulosti. Temno a časová komplexnost se tak ještě prohlubují a divák získává dojem, že to sahá až někam k prapočátkům a minulým životům. (Karma is a bitch, baby!) Vše sedí jak hrnec na prdel a jen zesiluje spletitou, ale logickou temnotu, která bubnuje až někde hluboko na lidské podvědomí a kolektivní strachy a viny. Protože prohnilé základy našich domů, postavených na půdě tvořené rozloženými těly obětí našich zločinů, které usilovně ignorujeme, stejně jednou spadnou.

plakát

Prometheus (2012) 

Potencionálně veliké a skvělé dänikenovsko-lovecraftovské pozadí, které Ridley zaházel vajíčky a nahnilými rajčaty. Tak nějak to cítím. Náčrt možného vzniku lidstva má v sobě sílu a obrovské možnosti, nicméně, místo toho, aby se na to film zaměřil, rozjíždí nějaké malé osobní linie, z nichž žádná není vyřešená a ani nemá opravdové opodstatnění. Je to jen sbírka klišé linií s klišé charaktery, které slouží k zaplácání času a vytrácí se do ztracena. Nemluvě o spoustě nelogičnostech (velikých i miniaturních), podivností, šílené natvrdlosti posádky a několika WTF scénám. S charaktery se člověk nemá šanci jakkoliv sblížit či k nim něco cítit, výjimkou je David, ale i on zůstává jen v hrubé tužce a zasloužil by si více. Napětí nějak nepřichází, protože co se bude dít, je jasné. Závěr, pointa nebo i akční zadostiučení (krom jedné kutálející se lodě) je divákovi odepřeno, celý film zkrátka vyšumí, protože se bojí opřít o nějaký pevný bod. Vetřelcovitost není - až na krásné gigerovské kulisy - cítit, ale i kdyby byla, zklamání by bylo asi stejné. ___btw. inženýři: Vybudujeme Simíkům krásný dům, krásnou zahradu a krásný vzhled. A pak je vynalézavě mučíme a zabíjíme. Protože zkrátka můžeme. Saturn požírající své děti. Možná to není tak složité.

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

Tak mám asi jiný druh vnímání, jelikož mám se Sherlockem stejný problém jako s Firefly. Takto vysoké hodnocení a pouze pochvalné výkřiky? Nic proti přenesení příběhů do moderní doby - tomu fandím, nic proti grafice a vůbec technické stránce - dobrá práce, ale příběhově a charakterově... . Zkrátka, ze Sherlocka se vytratila veškerá tajemnost a důstojnost a zůstal jen sheldonovsko-houseovský hipsterostudentík s výrazem mimoňského pedofila, vytahující si nelogické dedukce odněkud z paty. Vztah Sherlock+Watson je zredukován přesně tak, aby vyhovoval dnešním fanynkám shlashů. A z Moriartyho je směšná karikaturka, soupeř jak z pulpového komiksu. Se scénářem je něco špatně, jestliže já jako divák tuším pointu půl hodiny před údajně geniálním detektivem, a pak už jen čekám, až na to přijde i on. (Už ti to došlo? Fajn, konečně můžeme skončit.) Složité hádanky mají vysvětlení v prapodivných deus-ex tanečcích a naopak nad těmi jednoduchými tráví Sherlock naprosto nepochopitelně dlouhý čas. Přestože se za staromódní nepokládám, jdu se přecijen uklidnit k Jeremymu Brettovi.