Godhaj

„God loves the infantry.“ „Amen!“ Pokračování Smrtonosné pasti je pořád kvalitní akčňák jaké se dnes již netočí. Trpí ale neduhem většiny pokračování. Je to bombastičtější, ale zároveň méně uvěřitelné a John McClane už není takový obyčejný chlapík, ale trochu se tu vytahuje, což mu ubírá na sympatičnosti. Stejně výborné jsou ale akční scény a super výbuchy. Prostředí zasněženého letiště vyměnilo stísněnou atmosféru prvního dílu za rozlehlé prostředí a to udělalo tento film osobitý. Nicméně ve výsledku považuje tento film pouze za nadprůměrný.

„Jsou jahodový, to jsme přesně chtěli.“ Babica zjistil, že pořady o vaření jsou všechny stejně na jeden způsob a tak se rozhodl odhodit stranou přetvářku a nabízí nám na youtubu vaření v jeho nejupřímnější formě. A během toho paroduje sám sebe, nešetří hláškami, a vůbec si to dělá podle sebe, což je sympatické. Nakonec Babicovo vaření je mi sympatičtější než nafrnění šéfkuchaři s jejich náročnou gastronomií. Také se mi líbí jeho pozitivní vztah k mládeži, hlavně k pařanům, pro něž nemá nikdo pochopení. Jirka si je vzal pod ochranná křídla a milé komentáře pod jeho videi na youtubu prozrazují, že si ho mládež váží. Takže, jen tak dál!

„Fuck the temple! You just shot fireball out of your hand.“ Nový Mortal kombat se moc nestydí, jde na to z ostra. Krví (teda tou počítačovou) se moc nešetří, což pěkně sedí k herní předloze. Problém mám s herci a se scénářem. Hlavní hrdina je mimořádně prkenný a to platí v menší míře i o zbytku postav s jedinou výjimkou a tím je Kano v podání Josha Lawsona. Škoda, že mu nedali více prostoru, nebo že ho nebrali tvůrci vážněji, ale i jako tvůrce hlášek byl Kano super zpestřením v jinak dost nudném žvatlání. Scénář je totiž stokrát recyklovaná nuda, příběh vysloveně nudí a připadá mi jako nutné zlo mezi akčními scénami. Ty ale filmový zážitek netvoří, takže výsledek je generická akční mlátička béčkového ražení, ale nikoliv dobrý film.

„It’s a very nice suit, Mr. Takagi.“ Co naplat, první díl Smrtonosné pasti již zůstane navždy klenotem akčního žánru. Může za to nesmírně vybroušený scénář, který šlape jako hodinky, drží pohromadě a dokonce nenechává stranou příběhu i vedlejší postavy. Hrdina tohoto příběhu je pořádný sympaťák, půl práce odvedl Willis, druhou půlku zajistil scénář, který vykresluje hrdinu jako obyčejného chlapa, kterého semlely nečekané události, a on si s nimi musí poradit, i když nemá žádné zvláštní schopnosti. Akce je přehledná, uvěřitelná a hlavně plná praktických efektů, které i dnes berou dech. Tohle je prostě ukázka, jak by měl vypadat akční film!

„Ještě nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by po čase stráveném v terapeutových rukách neprohlašoval, že trpí rozštěpením osobnosti.“ Dokument Ve jménu Satana informuje o satanistické hysterii, která nejvíce zasáhla USA ve druhé polovině 20. století. Nabízí jak svědectví lidí, kteří satanistické zneužívání sami prožili, tak i lidi, kteří satanistická spiknutí odmítají jako nepotvrzená. Výsledek předčil moje očekávání. Na vině je masová hysterie přiživovaná křesťanskými terapeuty, kteří vyvolávají v duševně otřesených lidech pocit, že se stali svědky satanistických rituálů. Naprosto obludné na této hysterii je, že bez jakýchkoliv důkazů, že došlo k trestnému činu, byly rodičům odebírány děti a duševně nemocní byli vystaveni psychickému trýznění od samozvaného vymahače ďábla pouze na základě podezření ze satanismu. Dokument je to starého střihu a vlastně se skládá jen z mluvících hlav. K danému tématu ale sedí a tento způsob zpracování zvyšuje jeho věrohodnost.

„You are rare person, Marla.“ I care a lot je film, který doslova hýří nápady. Viděl jsem mafiánského bose v podání Petera Dinklageho, který pije smoothie, baští zákusky a cvičí na kruzích. Rosamunda Pike si bravurně střihla stejnou mrchu, jakou hrála v Gone girl. Herecky je to čisté, ale celý ten byznys s pečovatelstvím je trochu moc přitažený za vlasy. Příběh si občas vypomáhá až podezřelými náhodami, a tak celek působí trochu moc vysoustruženě. Reakce postav jsou mnohdy dost umělé a působí nevěrohodně. Celkově vzato mi bylo trochu líto, že nezpracovali tento námět trochu klasičtějším stylem, to by bylo pro mě jistě zajímavější.

„Bez ohledu na to, jak silní a moudří bychom byli v boji, systém, ve kterém reagují všechny části stejně, je systém se závažnou chybou. To platí pro skupinu i pro jednotlivce.“ Kyberpunk je vynikající žánr na filosofické úvahy o podstatě lidství, protože jen v konfrontaci s dokonalými, člověku podobnými stroji, nabývá tato otázka na opravdové aktuálnosti. Tento film je pro mě vynikající adaptací stejnojmenného komiksu. Líbila se mi strohá animace, velký důraz na špinavé velkoměstské reálie a hlavně poklidné, meditativní až hypnotické tempo vyprávění. Příběh je trochu nečitelný, avšak, pro čtenáře komiksu to bude mnohem jednodušší. Doporučuji si nejdříve přečíst komiks a až poté se podívat na tento film, ale nejvíce si ho užijete, když budete mít trochu přemýšlecí náladu, rozhodně to není dobré sledovat jako nějakou akční odreagovávačku.

„Panebože, to je strašné nadělení!“ Škola hada je zajímavá kombinace výborných choreografických nápadů s naprosto béčkovým příběhem, herectvím a zpracováním. Bojové scény jsou tedy výborné, nenudí a naopak jsem žasnul, do jakých detailů jsou propracované. Nejvíce mě bavily scény boje o misku a také choreografii s hadrem na podlahu. Mimozemsky znějící hudební motivy se k tomuto typu filmu vůbec nehodí, na druhou stranu dobře dokreslují atmosféru 70. let.

„Oh, I am a human raised by humans.“ Elf je vynikající ferrellovská komedie. Dokáže být jak specificky vtipná, tak jak to má Ferrell rád (trochu do trapna), tak dokáže být i vážná. Velmi mě potěšilo, nakolik dokáže tento film skloubit žánr ztřeštěné komedie, s romantikou i rodinnými hodnotami, a to se část oskáče od jednoho ke druhému v rámci minut. Ferrell je výborný, James Caan v roli jeho otce zahrál solidní vážnou roli a Zooey Deschanel mě mile překvapila, co dokázala vytřískat ze své malinkaté role. Upřímně řečeno si myslím, že Elf je zatím nejlepší komedie s Willem Ferrellem, co jsem kdy viděl.

„You buy me a drink, I‘ll buy you some music.“ Byt se rozjíždí velmi slibně a zajímavě, jenže prostřední část je naprosto úmorná, děj se vleče hrozně pomalu, navíc je dost depresivní a všechno se nepříjemně zamotává. Hlavní postavy nejsou schopné říci, co k sobě cítí, a chovají se jako malé děti. Přitom Lemmonovi a MacLainové to spolu sluší a je mezi nimi potřebná chemie. Natočené je to kvalitně, ale dvouhodinová stopáž je na tento film prostě moc, zkrácení by mu určitě pomohlo.