dan4815

Když jsem o seriálu poprvé slyšel, byl jsem velmi zvědav a natěšen. Výsledek stojí za menší hovno. Nechápu, co se těm lidem okolo tvorby honí v hlavě, když si řeknou, že seriálový díl bude mít patnáct minut. Ne, to opravdu nestačí snad na žádné téma... možná jedině na školící videa, který dokáží unudit už během dvou minut k spánku. Obsahově je dokumentární seriál... no, slovo dokument bych nechal zmizet, protože počet informací na jeden díl by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Co se týče komentáře ženštiny, tak je to kolikrát na strčení prstů do ušních otvorů. Nevím, pro koho je tento dokument určen. Pro hráče to nebude, pro nehráče je to taktéž o ničem. Štěpán Vodrážka měl zůstat u těch reklamních spotů, jde vidět, že nic delšího a obsahově hutného nezvládne.

Přirovnal bych to k jednomu pátečnímu dne, léta páně 2008, kdy nám učitelka češtiny, s jistou dávkou sebeuspokojení, pustila Mandragoru s tím, že nám konečně zničí naše dětské životy. Po zkouknutí tohoto díla jsem měl dosti podobné pocity nicoty, znechucení a únavy. Jak se s tím mám teď vyrovnat? Co mám se sebou dělat? Skok z mostu se mi teď jeví jako návod autora intelektuálního příběhu, jak silně působící dílo ze své hlavy vymazat. Asi jsem poprvé rád za to, že se v rodině vyskytla demence, takže to mám za 40 let z krku. Né vše, co se tváří složitě, je nepřístupné a snaží se méně náročného diváka uspat (což se jedná o bezpečnostní prvek, protože by se takovým divákům mohlo zachtít říznout si do zápěstí), je geniální. Pochopil jsem nejméně polovinu toho, co chtěl autor říci. Musím uznat, že originalita je extrémně silnou stránkou, ale pokud si chcete užít volného dne bez pokládání existenciálních a filosofických otázek, vyhněte se Chudáčkům. Šel jsem do tohoto filmu s lehkostí, ani jsem se nepodíval na režiséra (Humr by mě odradil, takže jsem nakonec rád, že jsem se tomuto údaji vyhnul), nakonec jsem z toho vyšel s velikou těžkostí. Zachycení vývoje hlavní postavy je vskutku dechberoucí, ale přehršel skákání, divnosti a pro mě naprosto nenáviděného stylu alternativní vyspělosti 19. století, toto dílo definuje, ale zároveň sráží. Jestli něco měnit? To by výrazně narušilo kouzlo tohoto díla... ale z mých slov už cítíte, že to není pro každé divácké oko.

Mezi první a druhou sérií mě dělí opravdu mnoho let. Jsem v tomto ohledu filmový/seriálový autista, který si těžce zvyká, že každá série dané tvorby nabídne úplně něco jiného a jiné herce. Navíc oproti první série mi tato přijde o kus akčnější, což nemusím. To je asi tím hlavním rozdílem, jednička nabídne komornější osobitější pohled na dva detektivy, druhá série spíše přináší pohled na korupci, mafii a její fungování. Kolegyně mě nalákala na další série, a tak po devíti letech opět vidím Temný případ. Udělám v hodnocení výjimku a rovnou říkám, že hodnotím hlavně první polovinu série. Ruku na srdce, situace v druhé půlce se hodně mění, příběhy se fragmentují, stávají se chaotičtějšími a náhodnějšími. První půlka nabízí rychlý rozjezd s nějakou scénáristickou rozvahou. Musím ocenit, že do druhé série se vlezlo plno zajímavých témat k zamyšlení. Postavy se skvěle vykreslují, a herci jsou naprosto úchvatní a sympatičtí. Nicméně, první řada si zaslouží hodnocení vyšší, minimálně šest hvězdiček. Upřít se nedá atmosféra. Ztroskotanec Farrell, který pije alkohol jak já Kofolu, s cigaretou snad mezi každým prstem a snaží se přijít na to, kým je, za mě rozhodně vede. McAdams jej skvěle doplňuje a vytváří hlavní dvojici pro druhou sérii. U obou postav je vidět postupný a docela reálný vývoj. Vaughn mi do role dlouho dobu nesedl. Spíše bych ho měl za toho dobráka, ale zrovna on ukázal ke konci charizmatického záporáka. Bez něj si druhou sérii už nedokáži představit, ale trvalo to. Chvílemi se mi zdálo, že cítím tlačení na pilu ve snaze překonat první sérii. Bohužel, ústřední herecká dvojice je nezapomenutelná, a charisma obou herců lze jen těžko překonávat. Tu hereckou chemii lze vycítit na série daleko.

Miluji dokumenty všeho druhu. Ty o vraždách jsou dnes už spíše přežitkem. Jednu dobu Netflix definovala ona slavná vlna skvělý dokumentů o vrazích, ale jak se tenčí seznam vrahů, které lze obsáhnout do více dílů, tak tím upadá i jejich kvalita. To samé platí i konkurence. Mám důvěru v HBO, ale přece jen by to chtělo o chlup serióznější bádání. To, že dědek nebyl asi úplně nejvřelejší člověk, asi bude pravda, ale spojování s případy vražd... to chce o něco lepší důkazy. Ve výsledku ani tak nejde o ty vraždy, než spíše o rodinná traumata. Což o to, je zajímavé nahlédnout do temného zákoutí tyranie jednoho člena domácnosti, ale mělo by to být i něčím více, než jen o odpouštění si mezi sebou. A tak divák sleduje terapeutické video pár lidí, kterým do života vstoupil násilnický debil.

První série: Invaze jasně ukazuje slabost ale i sílu CSFD. Za ta léta jsem se naučil, že hodnocení na této stránce ve skutečnosti nemá odradit, ale samotná uživatelé by si měli najít své spřízněnce, kteří mají stejný pohled na stěžejní díla, a podle nich také volit další pokoukanou. Invaze nemá zase tak skvělé hodnocení, ale jestli si někdo čte mé recenze a má podobné filmové/seriálové chutě, mohu Invazi (zatím první série, druhou jsem ještě neviděl) s klidným svědomím doporučit. Myslím si, že scénáristé dokázali se skvělou věrností a důstojností vyobrazit mimozemské setkání. Zabrousím do hlubin mého vesmírem přeplněného mozku (a to doslova, všichni pocházíme z prvotních hvězd), a rád bych zapřemýšlel nad tím, jak by případná invaze vypadala. Nejspíše by vypadala dost podobně. Lidé si vyvinuli silný altruismus. V některých kulturách je silnější, v některých méně výrazný. Právě tato lidská vlastnost má negativní vliv na otázku – upoutávat pozornost či neupoutávat pozornost, že žijeme na této planetě? Byť bych chtěl vidět jiný inteligentní život, tak za prvé se to nejspíše nikdy nestane, neboť vesmír je natolik veliký a fyzikální zákony a jejich hranice jsou tak limitující a zároveň pro lidstvo nedosažitelné, že se nikdy za hranice naší sluneční soustavy nejspíše nikdy nedostaneme. Ti, co chtějí namítat; tak sice můžeme postavit generační lodě, s embryi a s roboty s úžasnou umělou inteligencí, ale nejsme schopni transformovat ani nejbližší planety, natož nějakou jinou několik světelných let daleko. Nebudu se ani bavit o existenciálních otázkách samotných potomků či AI. Jestliže se s životem přece jenom setkáme, přátelské to nebude. Proč jsme inteligentní a dominantní druh? Protože jsme si vše podrobili, změnili, a to často za pomocí agrese. Ta je evolučním tahounem lidí. Na druhou stranu, k lidem nejbližší je šimpanz. Takový Šimpanz bonobo je rovnostářský a jejich život rozhodně není tak stresující jako u slavnějších příbuzných šimpanzů učenlivých. Osobně se ale domnívám, že vlastnosti lidských předků nám napomohli se stát inteligentním druhem. Budu si oponovat, ale v seriálech či ve filmech jsou mimozemšťané často vyobrazeni jako vykořisťovatelé. Ale proč by cestovali takovou dálku pro nerostné suroviny? Často se také ozývá teorie, že kvůli vodě. Není vody dost ve vesmíru?  No, zpátky k seriálu. Hodnocení je mixem dvou očekávání. Značná část lidí chtěla technický popis invaze s následnou akcí. Druhá chtěla i nějakou citovou zápletku. Je jasné, že první skupině diváků se seriál nelíbil. Za mě je seriál skvělý, dávkuje denní tak akorát. Pro mnohé je to pomalé tempo, ale jsem za to rád. Díl za dílem buduje stále tíživější atmosféru, a stále více máte chuť na další díl. Nebudu lhát, chvílemi jsem si pomalu trhal chlupy na prdeli z toho, jak některé postavy reagovaly a jednaly. Je také škoda, že zprávy v médiích působily hrozně… uměle, nesympatičtí hlasatelé s né moc informativním přednesem. Na druhou stranu, seriál nám nabízí hned několik samostatných dějových linek z různých prostředí. Od vojáka, který poprvé viděl loď, přes rodinu, která musela čelit velikým nástrahám chřadnoucí společnosti, přes inženýrku japonského letového střediska JAPA až po haranty, kteří dlouhou dobu vůbec nevěděly o nějakém útoku mimozemšťanů. Každá tato linka nabízí odlišný pohled na celou událost. Zprvu jsem byl skeptický, ve výsledku si nedokáži nic jiného představit. Kdyby se seriál zaměřoval jen na jeden děj, tak by to bylo solidní vaření z vody. Navíc, každá postava prochází psychologickou proměnou, která je vskutku znatelná. Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že seriál je opravdu tíživý. Divák si mnohdy není vůbec ničím jist. Má ta postava někomu věřit či má utéci? Je jedna postava opravdu doktorka nebo jenom předstírá a provádí operaci naslepo? Skončí lidstvo tak brzy po napadení, nebo se civilizace nezhroutí a bude dále bojovat? Je vůbec ještě nějaké lidstvo? Některé otázky jsou už méně zodpovězené, nebo vůbec. Odkud přiletěli? Jak se dorozumívají? Jaká je jejich motivace? Co mají vůbec za zbraně? Jsem opravdu rád, že jsem do toho šel. Snad jedinou výtku mám na japonskou inženýrku, neboť se někdy chovala jak… nepochopitelně. Jestliže chcete komorní podívanou o tom, jak cizí invazivní druh pustoší lidstvo, jak na to reagují lidé a jakou beznaděj cítí, je to právě pro vás. Pokud čekáte čistou akci, tak to není nic pro vás. Druhá série: Musím dáti zapravdu všem těm, kteří tvrdí, že druhá série je akční... a já dodám, že o to stupidnější. Nová série je opakem pomalého budování atmosféry, s rozvážným vyprávěním bez špetky klišé. Zatímco v první sérii by jedno odhalení připadalo na celý díl, tady se mihne ono rozuzlení tajemna během dvou záběrů. Jinak řečeno, první série je o mezilidských vztazích, a divákovi je servírována tíživost života v postupně upadající civilizaci. V druhé sérii necítíte žádnou tíživost, žádný existenciální otázky. Vážnost byla vystřídána scénáristickou zbrklostí. Někdy jsem si říkal, zdali je to vůbec od stejných tvůrců. Chvílemi mi to připadalo jako Stranger Thinks, zejména v rovině fantaskního vykreslení mimozemského života. Finále je už vyloženě dílem ztripovaného scénáristy. Problémem je, že první série byla psychologickou sondou do duše lidstva, krajně se tu objevovala i věda. Proměnilo se to v telepatickou show, kde se lidé přenáší za pomocí myšlenek, kde se mluví s duhovým kondomem (nebo medúzou?) a vojáci nejsou schopni žádného okupanta zabít. Na jednu stranu se zde vysvětlilo plno záhad první série, na stranu druhou... dostalo to sestupnou tendenci. Musím ale uznat, že vyobrazení původních mimozemských vojáků (viděno již v první sérii) a vyobrazení duháka je krásné a docela originální. Bál jsem se chapadel, slizu, nebo šedého poločlověka. Nicméně, nový invazivní druh je velmi směšný. Jestli jste čekali na nějaký kontakt, tak na něj rovnou zapomeňte. Ten si nechávají minimálně na třetí řadu. Osobně to považuji za veliký nedostatek, neboť jsme o životě, touhách nebo motivacích k osídlení nic neslyšeli. Krásně by to vyplnilo hluchá místa - to jsou ty, kde je až moc křečovitě vyobrazeny emoce mezi postavami. Tak jako tak, u seriálu jsem se opět bavil, ale další série je určitě potřeba (byla zrovna oznámena), pokud možno co nejdříve. Obávám se, že s ubíhajícím časem bude divák úspěšně zapomínat na drobné, ale důležité detaily.

Knihy jsem nečetl. Ale když jsem uviděl první trailer, tak jsem byl opravdu nadšen. Dokonce jsem si pořídil i Apple TV+ (a díky tomu jsem narazil na další zajímavé seriály). Upřímně, bál jsem se, protože si někdy dovolím se na něco těšit, a pak je to průměrná podívaná, které něco zásadního chybí. Hned na úvod bych chtěl dodat dvě negativa seriálu. Zásadní nevýhoda je, že scénáristé/možná autor předlohy, vypálí nějaké tajemno během krátké chvíle. Seriál příliš nepracuje s budováním atmosféry. No jo, jsem odkojen "Losty", kde se záhada příjemně natahovala (bohužel někdy zase naopak se nikdy nevysvětlila), a o to větší uspokojení se dostavilo v případě rozuzlení. Proč? Protože pomalé dávkování informací + možnost pro bystré diváky, aby si vytvořili vlastní teorii, je za mě mnohem lepší. Mrzí mě, že zde není moc záhad, a ani nejsme seznámeni s fungováním sila. Kde mají zvířata? Jak ovlivňuje život v podzemí lidi? Proč jsou lidé tak poslušní , a kdo byli rebelové? Jinak, oceňuji tématiku, která je k těm "Lostům" docela blízké. Jsou zde lidé, kteří žijí pospolu. V silu se nachází společenské kasty. Zároveň dochází k nějakým zvratům. Jako druhou nevýhodu považuji "nízkorozpočtový" vizuál sila. Čekal bych, že různé části sila se budou po takovém čase odlišovat výzdobou a způsobem využívání. Všechno je téměř stejné. Ve výsledku se mi ale dlouho nestalo, aby zkoukl seriál během tří dní.

Obvykle mám opačný problém, že se k rozuzlení divák musí brodit úmornou délkou plnou nejistých řečí a slepých uliček velikého množství nesouvisejících postav. Zde to bylo přímočaré, a docela odhadnutelné. Poměrně brzy jsem věděl, co se bude dít. Kdyby to nebylo takové klišé, které se objevuje v plno jiných dílech... na druhou stranu, téma, postavy i atmosféra mi sedla jak malý kondom na pohlavní úd. Za celý film jsem se ani jednou nepodíval na čas, na mobil nebo kolik hodin ještě zbývá do konce. Oceňuji také žánr, který se v těchto končinách netočí. Čeští autoři filmů či seriálů mají pocit, že romantické sračky nebo trapné komedie lid pobaví. Upřímně, občas vystoupím ze své sociální bubliny a setkám se s lidmi, kterým se líbí Kameňák, ale i u této sorty lidí se setkává s názory, že je to jen čistý odpad pro naprostou spodinu. K poměru světovým filmům je Bod obnovy slabší, místy hodně šroubovaný scénář je rušivý. Na českou podívanou je to ale super. Herecký ansámbl je dobrý, tváře jsou neokoukané. Žádná Žilková, žádný Polívka... prostě je to film, kde herci neruší svou přítomností vážnost tématu. Přijde mi, že Češi umí vychovat komediální herce, nebo divadelní herce, nic mezi tím. Co mě mrzí je fakt, že film si nepohrává s filosofickými myšlenkami. Jen lehce nastíní tíživost života bez nahrání zálohy, zároveň jen málo zabrousí do morálního dilema, zdali člověk chce žít ve společnosti, kde lidé nebudou mít strach ze života, protože se jim obnoví. Jediný těžký pocit jsem cítil, když se mluvilo o privatizaci. Připomíná mi to americké zdravotnictví, kde mnozí bez peněz jsou odkázáni jen na charity a štěstí. Přečetl jsem si pár negativních komentářů k tématu - recitál herců, žádné osobní propojení s postavami. To je na velikou diskuzi. Naopak, mně osobně nevadilo, že postavy a jejich minulost nebyla nijak výrazně vykreslena. Herci se chovali studeně. Myslím si, že nemusíte u každého filmu brečet kvůli postavám. Tady šlo hlavně o případ a o to, jak technologie může ovlivnit životy lidí.

Před patnácti lety, kdy jsem poprvé viděl klasiku ze 70. let, jsem si říkal, že je málo využité téma. Jenže ona stará podívaná nabízí něco, co mi u dnešních hororů chybí - postupnou gradaci, kdy se pomalu více bojíte slov než samotných "lekaček". Režisér, potažmo scénárista, který umí diváka vyděsit tím, že se vyděsí sami svou fantazií, by měl být placen zlatem. Upřímně, oceňuji pomalé tempo Vymítače. Líbí se mi ta naprostá proměna obyčejných dnů v peklo - a ta cesta je to nejlepší. Snad u všech filmů s touto tématikou se jde poměrně rychle na věc, a samotné vymítání je bohužel plné klišé či nuda. Myslím si, že exorcismus má být zlatý hřeb, který má vyvrcholit postupně budovanou napjatou atmosféru. Na druhou stranu, u Papežova vymítače je to tak trochu naopak. Vymítání přichází poměrně rychle, film spíše sází na příběh místa, které "posedlo" jejich obyvatele. Filmu moc nepomáhá skutečnost, že když máte už nějaký ten vymítačský film za sebou, tak nějak očekáváte ta stejná gesta či situace. Grafické ztvárnění také není příliš přesvědčivé. Posedlý chlapec nevypadá nikterak děsivě - myslím si, že ráno v metru najdu děsivější lidi, a samotný dům působí nově, byť se má jednat o historickou stavbu. Ruku na srdce, celý film táhl Russell, bez něj bych si film ani nepustil. Dodává scénám skvělou atmosféru, a kde scénář selhává, tak alespoň trochu napravuje herecký um hlavní postavy. Ve výsledku se jedná jen o další lehce vybočující exorcistický film, který ukáže to samé, co řada filmů s touto tématikou před ním. Očekával jsem větší psychologickou a mocenskou hru během vymítání. Opět musím porovnat s kultovní klasikou, kde bylo "dostávání se do myslí kněží" mnohem uvěřitelnější s různorodými motivy. Zde jsme viděli - "ty jsi šoustal děvku" a u druhého "stejně se zabila, protože jsi nevěřil, že potřebuje pomoc". To je hodně chabé vydírání. Mám obavy, že psychologickým hororům odzvonilo, a dnes se spíše sází na jiné věci. Scénář se snaží o několik témat, ale jen je nakousne a žádné téma se nestává natolik hlubokým, aby se dalo mluvit o úspěchu.

Tento seriál jsem nikdy v životě neviděl. Musel jsem to ve svých 29 letech napravit. Musím se přiznat, že značnou část první série jsem tento seriál považoval za nezdařilý počin a říkal jsem si, že je v roce 2023 již přežitým uměleckým počinem. Vůbec jsem nechápal onu kultovnost. Ruku na srdce, herecké výkony nejsou zrovna na Oscara - jako kdyby herci parodovali nebo byli karikaturami konkrétních typů lidí. Ta podivná komediálnost míchající se do vážných témat mi zpočátku nesedla. Lynchův počin jsem nechal ležet ladem asi několik měsíců, než jsem vzal toto podivné městečko na milost. Pochopil jsem, že je to schválně bizardní, a že i každý podivná maličkost něco vypráví. Místo, kde se děj odehrává, je velmi krásné. Washington a jeho rozhlehlé lesy musí uhranout snad každého. Onen venkovský klid je tak hmatatelný, až si říkám, že jistá závislost na tomto seriálu vznikla díky tomu klidu. Městečko Twin Peaks je nejenom dějovým seriálem, ale také historickým materiálem, který ukazuje tehdejší, za mě zlatou, dobu amerického života. Jak mám rád seriál "Přátelé" pro onu radostnou nadějeplnou atmosféru devadesátých let, stejně to tak cítím i zde. Proto jsem přestal řešit zvláštní herecké výkony a podivnou kameru. Je třeba oceniti, že každý díl přináší plno nových nápadů a ani jednou nemá divák pocit, že se seriál uměle natahuje. Agent Cooper je za mě tahounem, bez něj by mě to tak nebavilo. Jeho postava je totiž geniální, gentlemanská (oh bože, kdyby takové lidi šlo potkat i v reálném životě) a naprosto uvěřitelně zahraná. Na druhou stranu, asi jen málokterý seriál je plný postav, které si oblíbíte (snad už jen Ztraceni nebo Dr. House). Ve výsledku jsem rád, že jsem vydržel počáteční nechuť - a pro ty z vás, kteří si procházíte touto počáteční fází; věřte, že vás seriál chytí a už nepustí. Úvod je delší, je zde plno "zbytečných scén", ale později zjistíte, že jde o mistrovské vykreslení jednotlivých postav. A to mi na dnešních seriálech chybí - ta omáčka okolo, nemusí se příběh točit jen okolo hlavní zápletky, no ne?

Velmi promarněná příležitost. Dystopický svět, který nabízí Panem, je neuvěřitelný. Na poměry původního "teen obsah" zasazení jsem překvapen, že i nový díl krásně vyobrazuje podivnost kastovního světa. Přiznávám, že vyobrazení šlechty v prvních dílech mě nadchlo o mnoho více. Bylo jen na divákovi, zdali si všimne drobných detailů naznačující to, jak se věci mají. Zde číší jen čistá nenávist k jiným krajům. I tak první část filmu působí zajímavě. Nerozumím ale stylizaci do padesátých let. Chápu, že chtěli ukázat, že jsme nějaký ten pátek pozadu, ale moderní pojetí starých technologií je... snad v každém filmu úsměvným prvkem. Co se týče děje... asi každému muselo být jasné, že už nepůjde o přežití v aréně jako takové, ale spíše o pozadí toho, proč se takové věci uskutečňují. Na druhou stranu, hry v aréně mi přišly strohé. K mému překvapení je ale ta neprofesionalita a nezábavnost (třeba hezký náznak považuji moderátora, který musel zrušit rezervaci v restauraci, neboť nečekal, že hry budou trvat déle - prostě se jedná o jasnou ukázku změny v myšlení pořadatelů) hezkou ukázkou, že Hladové hry měly tehdy na mále a až Snow je přivedl do moderní podoby. Snow a jeho proměna ale je dosti škrobená. Jeho prvotní pohnutky jsem mu nevěřil. Připodobnil bych to k Osvícení, kde Jack Nicholson vypadal jako blázen už od samotného začátku, a jeho postupná proměna tak ztrácela na působivosti. Přitom jeho proměna měla být hlavním tahounem filmu. Ve filmu se nacházejí silnější momenty, ale jako celek je to průměr. Sráží to mělkost. Snad každou myšlenku šlo rozvést do větší hloubky. Zastávám názor, že Hunger Games si zasluhují kvalitní a vysoko rozpočtový seriál a snad všechny poslední díly jen jasně potvrzují, že některá témata nelze zhutnit na film. Právě tento díl trpí nejvíce, a jeho poslední část je velmi zkratkovitá. Nedokázal jsem se do žádné role vžít - přitom si myslím, že téměř s každou postavou šlo o poznání lépe pracovat. Ve výsledku - film má své kvality, ale rozhodně nedosahují původní trilogie. I herecké obsazení bylo o fous horší. Vyprávění postrádalo tempo a chvílemi mi přišlo, že film vzniknul jen čistě pro "doplnění" děje. Uvítal bych akci, gradaci děje a sympatičtější hlavní ženskou postavu.