dan4815

Do kina jsem si tematicky oblékl tričko se Schrödingerovou kočkou, nakoupil krabici s popcornem a s malou Pepsi, aby mě nezlákala k velikému nasávání. Tři hodiny jsou úctyhodný výkon pro můj močový měchýř, a ukázalo se, že i pro mou pozornost. Nolana předchází skvělá pověst. Není filmu, který by se blížil k průměru. Naprosto skvělý cit pro výběr tématu, fungující chemie mezi ním a herci a v neposlední řadě kvalitní kamera, to je něco, co tohoto režiséra tlačí na výsluní. Tato politická telenovela není špatná, ale autorovo Opus Magnum nadále zůstává vesmírné dílo Interstellar. Těžkost filmu mě ovlivnila natolik, že jsem si po filmu šel lehnout. Ve výsledku se naskýtá otázka, zdali se nejedná o jeden z nejslabších filmů od Nolana. Různé detaily mi činily radost – taková zmínka o vědci, který se bojí jídla, neboť si myslí, že je otrávené. Jedná se o skutečný případ, kdy tento člověk později umírá kvůli vyhladovění. Také bylo skutečností, že letadla vyhazovala letáky (upozorňující na dopad hrozivé bomby) do všech pomyslných míst, kam mohly obě bomby dopadnout, a tak daly všanc mnoha lidským životům. Ale také film obsahuje celou řadu naprosto zbytečných scén, které narušují tok děje. O projektu Manhattan jsem věděl mnohé, ale i přes to jsem byl překvapen značnou částí informací. O politice jsem věděl – ta doba je tímto velmi známá a pojem Mccarthismus mi není cizí. Na konci druhé světové války se možná zdálo až idylické, že s Rusy problém nebude, to vydrželo jen na velmi krátkou dobu. Spojení vědy a politiky jsem do jisté míry očekával, ale nebudu lhát, že testem atomové bomby mohlo dílo být ukončeno. Ve filmu vznikají hned několik vrstev, které divák může sledovat – věda okolo atomové bomby (ta je nejvíce upozaděna), osobní rovina Oppenheimera a politika okolo projektu. Problém nastane, když jste přišli do kina s tím, že se konečně dozvíte, jak takový nápad vůbec vznikl. To je spíše okrajovou záležitostí. Mně osobně se nejvíce, po té trochy vědy, zaujala ta osobní stránka ústřední postavy. Lidé považuji vědce staré doby za ctnostné, konzervativní a neangažované mimo otázky fyziky. Nutno dodat, že film si užijete o to více, pokud jste fyzik nebo se jen zajímáte o vědce tak, jako já. Měl jsem tu výhodu, kdy jsem téměř u všech rychle se objevujících postav věděl, o kom je řeč a jakou měl roli. Příběh o proutníkovi, který balancoval mezi svými přesvědčeními, žil na hraně jenom proto, že byl otevřený dalším názorům, je jistě zajímavá podívaná. Samotná příprava a následný test atomové boby je soubor naprosto famózních záběrů plné gradující atmosféry, která by se dala krájet. Člověk už ví, že bomba explodovala, ale stejně sleduje veliké plátno se zatajeným dechem a hltá každou mimiku na každé tváři herce, který se na place nachází. Trochu mi to připomnělo úsek filmu "First Man" kdy Armstrong poprvé sedí v raketě - tíživě neprostorné místo plné techniky, hluku, vibrací a strachu, že je to to poslední, co člověk vidí. V Oppenheimerovi jsem během odpočítávání cítil snad i ten technický odér, který lze cítit ze starých muzejních exponátů válečné techniky. To je to, proč jsem chtěl film vidět; chápu však, že se jedná o biografické dílo, takže politika a následné vyšetřování do děje patří. Byť je to ke konci úmorné. Co z toho plyne? Jestli bylo smyslem filmu vyvolat v divákovi obrovskou tíživost, tak to se povedlo. Nemohl jsem mluvit, jen spát. Film zcela jistě poukazuje na morální dilemata, stejně tak ukazuje život fotra atomové bomby. Ale tento film nepovažuji za něco, co bych musel vidět znova.

Film přináší pozoruhodný mix mezi filosofickým zamyšlením nad smyslem života a nad úskalími budoucího světa. Sic nevěřím tomu, že v roce 2084 bude možné oživit člověka, ale naskýtá se zajímavá otázka - jaké budou motivace budoucí společnosti k rozmražení obstarožních lidí? Kromě historického, kdy budou tito lidé atrakcemi pro budoucí lidstvo, které bude chtít vidět a slyšet člověka, jehož mysl ustrnula v nějakém vzdálenějším století nazpět, nevidím jiný smysl. Takoví lidé budou přítěží - společenská adaptace bude nejspíše horší, také psychická stránka věci bude zdravotní systém vytěžující okolnost. Ve filmu to krásně zaznělo: "Kdo by tě chtěl oživovat?"... nakonec ano, a to firma, která na tom chce vydělat. V tomto směru počin krásně poukázal na obrovský problém novodobé honby za nesmrtelností. Nikdo na vás nebude čekat, ledaže byste žili v rodu, který si potrpí na svůj původ a za pár století by se chtěli setkat z jejich přímým předkem. V tomto ohledu film selhává, protože nabízí velmi úzký pohled na problematiku a nepřináší nic jiného, než depresivní pragmatický pohled na znovuzrození. Musím také pochválit myšlenku, která by mě nikdy nenapadla; dnešní lidé, kteří tak tak zaplatí účast v mrazáku, budou nejspíše odkázaní na dary nebo peníze jiných lidí... a ruku na srdce, oživení bude velmi drahou záležitostí a nejspíše i zbytečností - ve výsledku, sice vás zajímavá, jak bude s vámi komunikovat váš předek, ale budete se o něj starat a finančně ho podporovat nejspíše po zbytek života? Takže ano, film krásně ukázal, že tato metoda je vhodná pro velmi bohaté lidi, kterým jejich peníze vystačí i v budoucnu. V tomto ohledu se film mohl také projevit - ukázka různých způsobů financování, kdy zmražený dá veškeré své peníze společnosti, která bude mít svolení s nimi pracovat a vydělávat tak, aby v případě oživnutí daný subjekt dostal stejně hodnotnou částku jako v době, kdy byl zmražen. Těch různých směrů, kudy se film mohl vydat, je nepřeberné množství. Vlastně, jsem v některých ohledech velmi zklamán a jde vidět, že budget nebyl nijak oslnivý. Na druhou stranu, Project Lazarus je vhodný pro lidi, kteří se velmi rádi zamýšlí nad otázkami budoucna, smrti či života. Nejde jen o technickou vizi, ale také náhled na psychiku rozmraženého. V některých momentech jsem se dokázal částečně vcítit do role člověka, kterého právě uvádí do nového života a procitá. To musí být šílený zážitek - hlava plná informací, zmatek, chtíč zjistit co nejvíce věcí střídající se s různou směsicí nepříjemných emocí. Největší nevýhodu vidím u postav... ty jsou tak mělké a hrozně otravné. Je opravdu škoda, že jsme neviděli rozkol mezi generacemi odlišnými lidmi. Jasně, nebude to tak šílené jako kdyby se oživil člověk ze středověku, ale čekal jsem větší zaměření na nějaké společenské odlišnosti. Postavy jsou nudné, vůbec k žádné si nevytvoříte vztah; dobře, k ústřední zaláskované dvojici možná ano, ale to nestačí. Také přednosti filmu jsou někdy ku škodě - filosofování je super, ale někdy jsou to už jen prázdnými řečmi, které mohly nahradit zajímavější debaty. Konec je pro mě nečekaný, ale logický.

Tento díl považuji za díl, který se neminul původní myšlenky celého seriálu - pojednává totiž o technologii, která mění život.. k horšímu. O tom BM vždy bylo, byť šestá série už odbočila od této filosofie. Troufám si tvrdit, že by tato epizoda zasloužila svůj film; za předpokladu, že by se do filmu aplikovalo více děje. Přemýšlím, zdali by se nosná myšlenka nedala rozvětvit do seriálové podoby. Docela mě mrzí, že pro nás zvídavé nebylo pořádně vysvětleno, proč vůbec celá mise existuje. Jinak, sledujeme dva astronauty, kteří cestují vesmírem, a aby se nezbláznili, využívají technologie přenosu mysli na robotické tělo. Jejich robo tělo se nachází na domovské planetě a díky němu prožívají normální životy, byť se fyzicky nacházejí na vesmírné lodi. Divák nakoukne do jejich životů, které se ale jednou provždy změní k nepoznání. Je to zajímavé zamyšlení se nad možnostmi, jak hvězdným cestovatelům zpříjemnit let. Dnes se to zase tak moc neřeší, ale zrovna tento díl ukázal, co se stane s lidskou myslí, když není dostatečně stimulována - jak myšlenkově, tak sociálně. Jestli se lidstvo někdy vydá do vesmíru, čemuž nevěřím, veskrze mezihvězdnou "plavbu", ani veliká kolonie nedokáže předejít velikým psychickým problémům. Řešením je buď absolutní simulace domáckého prostředí na které jsou lidé evolučně adaptovaní; zelené prostředí, různorodá krajina, systém dne a noci, povětrnostní podmínky a tak, nebo jednoduše zajištění, aby se jejich vědomí přenášelo zpět na Zemi. Upřímně, trochu mi chybělo vysvětlení, jak bylo možné, že piloti fungovali v reálném čase. Děj je poměrně předvídatelný - v některých směrech. Některé důležité zvraty mě však překvapily.