daGGos

Upřímně se ani nedivím tomu, že budu prvním, kdo napíše k Jinrui wa suitai shimashita komentář. Ono totiž popsat tohle anime je celkem tvrdý oříšek. Dvanáct naprosto odlišných epizod, z nichž každá je až po strop naplněna kreativními nápady, humorem (hurá, konečně jednou zase nemusím tohle slůvko vkládat do uvozovek), jež z velké části vyplývá především z fantasticky cynických narážek na realitu, ve vizuálním kabátku, z něhož přímo sálá naprosto kouzelná pohádková atmosféra, navrch výborná hlavní hrdinka, skvělý OP i ED a především ... SKŘÍTKOVÉ! Takže pochopili? Že ne? To je fuk, prostě si to pusťte a zaručeně nebudete litovat. *****

Velmi působivě zpracovaná idea futuristického světa a námět, jenž se rozhodně nesnaží prezentovat nějaký jednoduchý boj dobra proti zlu - toť dvě hlavní devizy seriálu. Shinsekai Yori působí v z ideologického hlediska jinak zcela černobílé anime produkci tak trochu jako zjevení, nevybroušený diamant, který kromě standardní porce zábavy je schopen v divákovi podnítit i něco více, skutečně ho donutit přemýšlet. Jakási umělá krása mírumilovné a vysoce tolerantní společnosti v kontrastu s krutými základy, na nichž je postavena, nadřazený vztah mezi "bohy" a krysí rasou a jeho postupný přerod, vrcholící v grandiózní finále, ve kterém se mísí pocity lítosti nad úpadkem s těmi křičícími "dobře vám tak", to vše za doprovodu velmi zdařilého, atmosférického a sugestivního soundtracku, činí z tohoto anime dílo, které má rozhodně daleko k dokonalosti s ohledem na scénář či použitou technologii, jehož hloubka a unikátnost mi ale prostě a jednoduše znemožňuje, abych se uchýlil k čemukoli jinému, než maximálnímu hodnocení.

Kdepak tvůrci, fuj, tohle je proti pravidlům, tohle se prostě nedělá! Kowarekake no orgel je emocionální jízda která nás nejprve nechá přitrouble se usmívat nad chováním naprosto rozkošné a naivní robotky Flower, aby pak za pár sekund veškerou vybudovanou atmosféru optimismu a štěstí nešetrně strhlo, zmačkalo a zahodilo, ponechávajíce tak diváka s posmutnělým výrazem a nevěřícným "proboha, jak to jen mohli udělat!!" na rtech. A to všechno prosím za necelých osmadvacet minut! Většina ostatních OVA tomuhle dílku nesahá ani na paty. *****

Kdyby mi někdo řekl, že jedním ze žhavých kandidátů na anime roku bude anime typu mahó šódžó, asi bych se před shlédnutím Mahō shōjo Madoka Magika jen shovívavě usmál a zaťukal si na čelo. Madoka však do tohoto zatuchlého a stereotypy až po strop zaplněného žánru přinesla tak potřebný čerstvý vzduch a to způsobem vpravdě geniálním. Základ je totiž zase ono staré známé "školačky se transformují do roztomilých šatiček, ve kterých bojují proti zlým bubákům a když zrovna nebojují, tak se baví o lásce, přátelství a naději". To, čím právě Madoka vyniká je ... a víte co, nebo raději ne. Myslím si totiž, že právě onen fakt, že jsem k tomuhle seriálu přistupoval jako nepopsaný list bez nějakých zevrubnějších informací, můj zážitek jedině umocnil. Proto kašlete na čtení mého komentáře a Madoku si rovnou pusťte. *****

Z mého pohledu se anime dělí na čtyři skupiny - špatné, průměrné, dobré a Gintamu. Zaškatulkovat tenhle bláznivý mix akce a komedie jako dobrý by totiž bylo velmi hrubým podceněním. A pokračování v podstatě jen drží tento nastolený trend, což je také to nejlepší, co mohli tvůrci udělat. A tak největším záporem stále zůstává onen fakt, že na každý díl musí člověk čekat týden a někdy v budoucnosti (doufejme že hodně daleké) Gintama znovu skončí.

Už před třemi lety ChäoS;HEAd dokázal, že harémový žánr nemusí nutně znamenat o fanservice se opírající ptákovinu s dementním příběhem. Bohužel, seriál nedokázal navázat na hodně slibně rozjetý počátek, utopil se v oceánu příběhových klišé, ponechávajíc tak diváka s hořkým pocitem promrhaného potenciálu. Teď přichází Steins;Gate, jehož herní předlohu mají na triku stejní autoři a dokonce i opening pro anime nazpívala stejně jako pro ChäoS;HEAd Kanako Itō. A svou starší sestřičku poráží ve všech ohledech. Příběh točící se kolem všemožných hrátek s časem je napínavý, děvčata oku lahodící, hlavní hrdina charismatický a kresba perfektní. Jedno z nejpříjemnějších překvapení této sezóny.

Mé zdaleka nejoblíbenější Anime. Důvod? No, asi Sakata Gintoki, jeho přechody z režimu leklé ryby do režimu cool hláškujícího superhrdiny. Ne, to nebude ono, nejlepší je na tom kompletní sebranka Shinsengumi, sadista Okita s princem z planety Mayo Hijikatou a velitelem-stalkerem. Ne, to taky není ten důvod. Nejlepší je Katsura se svým mazlíčkem Elizabeth, nebo možná Madao, jehož příhodám se člověk směje, ale zároveň je mu ho líto. Ne, už vím, má obliba je kvůli dílům, ve kterých vystupuje Tama, protože je v nich vždy spoustu odkazů na Dragon Quest. Nebo mám možná Gintamu rád kvůli těm vážnějším dílům. Nebo možná kvůli tomu souboji o toaletní papír. Nebo možná proto, že i ty nejhorší díly by v jiných komediálních sériích patřily k těm nejlepším. Nebo snad kvůli tomu prvnímu openingu, který mi pořád zní v uších. Nebo, nebo, nebo ... *****

To hlavní, co člověka po nějakých zhruba dvou vteřinách sledování udeří do očí, je pochopitelně výtvarný styl. Ten je vskutku neotřelý a výrazně pomáhá dotvářet zážitek z celého seriálu. Ten se točí okolo řešení mystických problémů několika dívek, přičemž každý mě dokázal zaujmout a pohltit. Hlavním kladem byly ale pro mě rozhodně jednotlivé konverzace a humor v nich použitý, který mi naprosto přesně sedl do noty. 5*

Námitka ostatních ohledně jisté plochosti (a to v obou smyslech slova) postav, je celkem na místě, ale opomíjí jeden zásadní faktor. A tím je fakt, že Reg a Riko, ač formálně protagonisty, hrají ve skutečnosti pouhou vedlejší roli a v tomto směru svou úlohu splňují uspokojivě: jsou přiměřeně sympatické, takže se divák stará o jejich osudy a mají dostatečně zašmodrchanou minulost na to, aby utáhli děj ve chvíli, kdy ze scény poněkud vymizí skutečná hlavní postava seriálu. Tou je v tomto případě prostředí samotné, ona bájná propast, kterou se naši hrdinové prodírají. Abyss je na jednu stranu bezesporu vizuálně nádherná, ale krásných a tajemných světů už bylo v anime plno, co ji však odlišuje od konkurence je to, jakým způsobem je zakomponovaná do celkové dějové narativy. Jednodušeji řečeno, prostředí seriálu není jen krásným pozlátkem, ale má svá reálná pravidla a principy, jež nám scénář pravidelně a ve stravitelných dávkách odhaluje a tyto principy mají reálný dopad na děj a jednání postav. To se může zdát na jednu stranu jako celkem prkotina, ale pro budování uvěřitelného světa je právě znalost jeho principů nesmírně důležitá a přitom seriálů, které by této složky investovaly potřebný čas, je ve skutečnosti jako šafránu. Made in Abyss je též poměrně proslulá svou brutalitou a dějem, jež se nebojí zapracovat i poněkud temnější témta, což může sice na první pohled ostře kontrastovat s úhledným a roztomilým vizuálním zpracováním, ale v praxi tenhle mix funguje až překvapivě dobře (dle mého třeba o dost lépe, než se to povedlo známějšímu Elfen Lied) a to především proto, že seriál v tomto směru zbytečně netlačí na pilu, takže drastičtější a temnější scény nikdy nepůsobí samoúčelně, mají své dějové opodstatnění a díky tomu, že jich seriál není plný, mají na diváka mnohem větší dopad. Z kladů je třeba ještě rozhodně vyzdvihnout velmi kvalitní soundtrack. Záporů není mnoho a nejsou nijak závažné. Seriál má poněkud rozvážnější rozjezd, což nemusí být nutně na škodu, ale milovníci zběsilého tempa asi úvodní epizody protrpí. Zmíněná už byla i jistá sexualizace postav, což vzhledem k jejich věku nemusí být mnoha lidem po chuti, ale reálně jde jen o pár scén, které se dle mého navíc drží v přijatelných mantinelech (tzv. cenzurovaná nahota a pár sexuálních narážek). Vzato kolem a kolem, Made in Abyss je pro mě z hlediska anime rozhodně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku a rozhodně jde o počin, jež by si zasloužil další sezónu. ****

Navštívil jsem dno fekálního humoru. Moc se mi tam líbilo...