msroubek

Rozbor výrazových prostředku ve filmu - vizuální podání a pohyb kamery: "Toto je Benjamin. Má trochu starosti o svou budoucnost." Hned v první minutě nás zaujme naprosto brilantní záběr, kdy jede Benjamin po pohyblivém chodníku, který poslouží jako místo pro úvodní titulky. Jízda sledující hlavní postavu musela být neuvěřitelně dlouhá a záběr vypadá velmi působivě. Hned po něm následuje záběr na jedoucí zavazadlo, ze kterého pomocí transfokace přejdeme opět na hlavní postavu. Právě transfokace je technika, kterou kameraman Robert Surtees ve filmu používá velmi hojně a přece naprosto účelově. Následující scéna z večírku na oslavu jeho vystudování stojí opět za zmínku z kamerového hlediska. Kamera používá dlouhé ohnisko a postavy jsou zabírány z velkého detailu, nevidíme žádné celky. Dostává se nám tak pocitu stísněnosti, zbrklosti a nepříjemnosti z velkého množství lidí na malém prostoru - přesně tak se cítí hlavní postava. Je odrazem jeho pocitů a stavu. Záběr má několik minut a sledujeme v něm několik situací a rozhovorů mezi Benem a hosty v jejich domě. Již v tuto chvíli přibližně víme, jak se bude kamera v celém filmu chovat. Dlouhé záběry, většinou kamerou z ruky, které však mají vždy své opodstatnění jsou velkou zvláštností, hlavně pro film z této doby a jsou velmi působivé. Práce kameramana je naprosto brilantní. Dalším zajímavým příkladem pohybu kamery je scéna, kdy je Benjamin poprve s paní Robinsonovou doma, těsně před tím, než se vrátí její manžel. Ben vrací peněženku do pokoje a paní Robinsonová zatím vklouzne do pokoje a zabouchna za sebou dveře. Ve chvíli kdy se Benjamin otočí, pomocí několikanásobného střihu je docíleno zvláštního efektu ztrojení Benovy otočky. Na diváka to musí působit silně šokujícím dojmem, přesně tak šokujícím, jako působí pohled samotného Benjamina na nahou paní Robinsonovou. Ve chvíli kdy Ben s panem Robinsonem mluví, následně se zvedají a pan Robinson mu radí aby si v létě našel dívku, kamera si jich najednou najednou přestane všímat, zvedne se, přiblíží a zaostří na poslouchající paní Robinsonovou. Divák tak podvědomně vnímá, že se hovoří o něčem co je pro paní Robinsonovou důležité a je to něco co ji šokuje, čeho se bojí, co ji působí nervózní. I přesto že by se divák chtěl soustředit pouze na rozhovor, vizuální ztvárnění mu to nedovoluje a nutí ho přemýšlet, co si myslí paní Robinsonová. Neméně zajímavým případem je i scéna, kdy Benjamin dostane dárek k narozeninám - potápěčský oblek a je nucen se v něm ukázat všem rodinným známým. Chvíle kdy vyjde z domu je snímána z Benova subjektivního pohledu, skrze potapěčské brýle. Je to cesta, jak umocnit jeho pocity a ukázat situaci v tom nejkomičtějším vyznění. Velmi mě také zaujal záběr, kdy Benjamin poprvé čeká v hotelovém lobby na paní Robinsonovou. Vidíme záběr na Benův odraz ve skleněném stole, jak si dopřává skleničky alkoholu. Ve chvíli, kdy se v odrazu objeví i paní Robinsonová, kamera změní rakurs a začne zabírat pár v normálním pohledu. Později, když jsou spolu v hotelovém pokoji, začne se paní Robinsonová svlékat. Je velmi zvláštní, jak se v jedné chvíli kamera natočí, do velmi nepřirozené polohy ve které zůstane několik následujících minut. Je to přesně ve chvíli, kdy Benjamin sáhne paní Robinsonové na prso. Je jasné, že natočení pohledu kamery je přímým odrazem na nervozitu kterou Benjamin cítí. Na diváka je to velmi silný emotivní efekt a tato situace ho nutí se podvedomě stydět také. Vynikající je také následná montáž, s hudebním podkresem, kdy se nám ve zrychleném sledu ukazuje, Benův následující život. Kombinace přechodů míst a času pomocí střídání detailů s celky je velmi inovátorský způsob zrychlení filmového času. Zajímavým záběrem se pro mě také stal neskutečně dlouhý švenk, kdy Benjamin poprve veme Elaine do společnosti, poté co vystoupí z auta a míří do baru. Měl bezpochyb za účel zdůraznit to, jak se k ní chová a jak za ním Elaine jen běží a on si jí nevšímá. Další ukázkou využití transfokace je například moment v poslední třetině filmu, kdy se Ben rozhodne jet za Elaine ji najít na škole v Berkley. Kamera sleduje Bena dlouhým ohniskem jak kráčí, až v následujícím momentu rychle odtransfokuje a vidíme jak je Benjamin malý oproti obrovským pozemkům univerzity. Když Elaine konečně vyjde ze dveří, kamera opět velmi rychle natransfokuje a přiblíží její postavu. Zajímavý pro mne byl například ihned následující moment, kdy Ben kráčí po schodech se správcem domu, ve kterém si chce následně pronajmout pokoj. Kamera se na ramenu postupně zvedá společně s postavami, které kráčejí nahoru a současně rotuje, protože schodiště je v podstatě kruhové. Muselo se jednat o velmi složitě postavenou kulisu která dovolovala kameře se volně otáčet a zároveň stoupat podél schodiště a tak se jednalo dle mého názoru o jeden z nejsložitějších záběrů. Vtipná je následující montáž kdy sledujeme v Zoo dva šimpanze jak spolu laškují a naproti nim osamoceného gorilího samce - jedná se o jasnou paralelu na aktuálně osamoceného Bena v kontrastu s právě odcházející Elaine s jiným mužem. Další z věcí, které mě upoutaly byly záběry na jízdu v Benově autě. Pro tuto dobu velmi neobvykle byly záběry reálné, natáčené za skutečné jízdy. V kombinaci s použitím anamorfických širokouhlých objektivů se pro mě průjezd pod, ještě na červeno nenatřeným Golden Gate Bridge, za hudby v té době ještě nedokončené písně Mrs. Robinson, stala jedním z nejsilnějších audiovizuálních filmových zážitků. Nakonec nesmím opomenout poslední scénu, která začíná právě výše popsaným legendárním průjezdem pod Golden Gate Bridge. Následuje detailní záběr na prázdný ukazatel benzinové nádrže, křik obsluhy benzinové pumpy, v té chvíli již za odjíždějícím autem, jestli nepotřebuje natankovat benzín. Pokračujeme dokonalým záběrem dlouhým ohniskem na přijíždějící auto, kterému dochází benzín. Hudba jakoby se zadrhla stějně jako písty motoru Benova auta. Fakt, že je příjezd auta, následné vystoupení a Benův běh v jednom záběru, je opět úžasná ukázka kameramanské práce. Teleobjektiv je v tuto chvíli naprosto perfektně zvolenou možností, neboť právě dlouhé ohnisko, má tu vlastnost, že zkresluje vzdálenosti. I přesto, že auto jede obrovskou rychlostí, stějně tak o záběr později i Ben běží poměrně rychle, díky dlouhému ohnisku se nám zdá že se přibližuje velmi pomalu. To působí na diváka ve chvíli, kdy jde doopravdy o sekundy, velmi stísňujícím dojmem. Následné doběhnutí ke kostelu, kdy kamera opět odtransfokuje z velkého detailu na přibíhajícího Bena na obrovská kostel, vůči kterému najednou v sekundě vypadá Benjamin tak malý, je dalším prvkem, jak znervoznět diváka. Následující scéna uvnitř kostela je natolik legendární, že dle mého názoru nepotřebuje hlubší rozebírání. Každé přiblížení, oddálení, detail i švenk má svůj naprosto nepostradatelný význam a hluboký důvod. Sled záběrů vyvolá v divákovi tak silné emoce, že se pořádně uklidní až ve chvíli, kdy vidí v dáli odjíždět žlutý autobus s Elaine a Benjaminem na palubě za tónů písně Sound of silence.

Super film, nebýt faktu, že oficiální text distributora prozradí 90% filmového děje.

Po prvním dílu 90%. Atmosféra i napětí funguje. Krásná kamera. Uvidíme co v dalších dílech :)

"Sakra, co ty tu děláš..nemáš co na práci?!!" -"Už jdu pane!" -"Nene..počkej..Musim ted nutně najít něco, co by mě uklidnilo. Zvedni tu sukni, to mě snad uklidní..."

Musel jsem k němu dojít až na druhý pokus. A pak to přišlo........Ú Ž A S N É !!!!! :)

Klidně vyprávěné, vkusně natočené, hezky zahrané a hlavně střízlivé. Taková je Sociální síť.

Silné. Hned po shlédnutí jsem chtěl dát 4* ale nechal jsem si to ještě projít hlavou a po pár hodinách zpětně jasných 5*. Donutí Vás to přemýšlet....nejen o tom, co se dělo za druhé světové války, ale také o tom, co je v životě důležité.

"Ještě než odejdete, tak bych rád viděl vaše kozy". "Hmmm...krásná koťátka.". "Čemu vděčíme za vaši návštěvu, pane ministře?... Jako obvykle jsem přišel ochutnat čerstvé maso."

Neuvěřitelné, dechberoucí a hlavně úžasné zpracování na první pohled celkem všedního tématu. Projekce v 3D celý zážitek z filmu jen umocní a divák (v mém případě) je naprosto a povinně vtažen do děje. Po skončení filmu a po opuštění planety Pandory mi připadal náš svět (realita) doslova ošklivý.....za to vše díky Jamesi Cameronovi. 90%

Závislost. Aspoň z mého pohledu. Ten, kdo se na Dextera dívá jako na seriál o nechutném vraždění se spoustou krve jeji nepochopil. Michael C. Hall hraje Dextera Morgana až neuvěřitelně uvěřitelně :-) Po zhlédnutí 4. série sem se jen přesvědčil, jak je Dexter brilantně vymyšlený seriál plný nepředvídatelných dramatických zvratů, vtipných okamžiků, vkusných akcí a dobrého herectví. Toho chlápka jsem si oblíbil, i když zabíjí lidi tím nejdivnějším způsobem....