Adush93

Hodně filmů jsem už proplakala, ale u Bena X mě opravdu bolelo u srdce.

Kouzelný příběh, u kterého snad i roboti uroní slzičku. Nicméně prvky sci-fi mi do asijských melodramat, na které jsem zvyklá, moc nesedí. Od Jae-young Kwaka jsem přeci jen zvyklá na něco jiného. I tak jsou ty 4 hvězdy silné, jelikož epilog byl tradičně nádherný. SPOILER! Až na úplně poslední scénu, která kdyby nebyla, konec by byl smutnější, ale přesto o něco kouzelnější a méně přeplácaný.

Možná je to trochu chyba, psát komentář bezprostředně po zhlédnutí. Možná je dobré využít ten moment, kdy vám ještě několik minut poté buší srdce. Co se týče režie, hudby, herců, střihu, kamer - to vše bylo skvělé. Jen mi občas vadilo mírné tlačení na pilu a přílišné zdůrazňování psychického stavu Niny. Dále, v tomto případě se o skvělé kompozici nedá hovořit jen v oblasti hudby (U Clinta jsem si na to také již zvykli). Spojení nevinnosti a křehkosti baletu s těžkým dříčem a sexuálními touhami, doprovázenými vážnou hudbou. Bizarní kombinace, která se na konci snímku zdála býti naprosto reálná. Někdy je třeba podívat se za oponu. Někdy je třeba vědět, co znamená, "být dokonalá". A to v mnoha směrech Black Swan je.

Mám ráda anglický humor a trpaslík ho předvádí v té nejvyšší síle. I takový Rimmer alia Smeghead je mi sympatický. Do kosmu, a to je co říct. Ale za jedničku považuji a vždy považovat budu Listera! Již od dětství si trpaslíka pouštím místo večerníčku. A jestli to zanechalo nějaké následky? Těžko říct..

Miluji Trpaslíka a vše, co je s ním spojeno. Jen mi nějak nesedlo, že jsem poslední díl probrečela. Kdyby mi někdo ještě před Back to Earth řekl, že budu u Trpaslíka plakat, nevěřila bych. Nové díly jsou plné nostalgie a pokud se Vám líbil ten starý Trpaslík, tenhle Vás určitě nezklame. Nicméně, už to není ono.

!!SPOILER!! Pokud jste tento film ještě neviděli, rozhodně nečtěte tento komentář. Samozřejmě, že jsem tomu od začátku moc nevěřila. A když se objevil první záchvat pacienta, bylo mi to naprosto jasné. Nicméně musím uznat, že i přesto to fungovalo. Nebála jsem se, ale měla jsem takové ty zvláštní pocity a to se mi líbilo. Nebudu film shazovat jen proto, že nebyl natočen podle skutečné události a že nám tak trošku kecaj. Jinak tvůrci filmu si dali hodně záležet. Po internetu kolovalo mnoho fiktivních novinových článků z oné události ze severní Aljašky. Velká poklona patří i Charlotte Milchard, která ztvárnila "pravou" doktorku Abigail. Asi jediné, co mě v tomto snímku strašilo, byly její oči. Plné děsu, smutku a zoufalství.

Napsala jsem asi 20ti řádkový komentář. Poté jsem ho smazala se slovy, že tohle prostě popsat nelze. Snad jen:"Yes, I belive in time travel."

Musím se přiznat, že německý originál jsem neviděla. Takže nemohu srovnávat. Atmosféra byla přirozeně gradující, hudba perfektně zapadala do chladných prostor. Nemohu opomenout výkon Adriena Brodyho. Všechny na něm prováděné excesy jsem prožívala s ním. Takový vztek na jednoho nejmenovaného dozorce jsem u filmu dlouho neměla. Líbilo se mi prolínání drsných obrazů z cely a éterických obrazů z Indie. Neuvěřitelná filmová chemie, která opravdu fungovala. Celou dobu se mi hlavou honily myšlenky typy "Kdo za tím vším stojí? Tohle přece nemůžou!" a nebo ano? Vždyť lidé jsou (jako) zvířata.

A to hip-hop nepovažuji za hudbu a graffity za umění..

Ještě si vzpomínám, když mi bylo 10 a já se bála, že je Alu pod postelí. Teď už se ho nebojím. Nezbývá mi nic jiného, než ho zbožňovat. Takhle nadupaný seriál se jen tak nevidí. Jedno velké arigatō za tento skvělý počin !!