bonduelle

A tak jako dokument je to rozhodně zajímavý. Jako studentský film je to důkaz, že naši mladí filmaři jsou šikovní. Mě nenapálili, takže nemám důvod je nenávidět za hrob :-D. Jen u závěrečné scény jsem se o ně docela bála a zajímalo by mě, jak měli řešenou svou ochranu v případě, že by se dav začal více bouřit ;-).

Přeslazená komedie s notným množstvím romantických prvků, u které si určitě popláče pár pubertálních holčiček. Na druhou stranu romantika v tomhle filmu je místy příjemná a třeba scéna se zvedáním nohy u polibku je až dětsky roztomilá. Je to průhledné, je to kýčovité, ale koukat se na to dá. Jedna hvězdička navíc pro mého (od Pretty women) oblíbeného Hectora Elizonda. p.s. druhý díl už vážně vřele nedoporučuji

Je to béčko, to bezpochyby, ale pokud máte rádi horory, u kterých si člověk oddechne, dobrá volba. Pár zajímavých scén se rozhodně najde, třeba závěrečná se spoustou tekutého vosku :-).

Perfektní film u kterého se člověk rozhodně nebude nudit. Napětí, které jde místy krájet. Prostě superfilm, který mám ráda už od dětství a kterému neškodí ani jeho stáří. Dobrodružství Poseidonu a Skleněné peklo - dvě perly mezi katastrofickými filmy.

Předem musím přiznat, že Burian není úplně můj šálek čaje. Na druhou stranu musím uznat, že tenhle film je hodně příjemná komedie, u které se člověk bude dobře bavit. Děj je sice docela předvídatelný, ale to mu neubírá na vtipnosti. Mezi nejlepší scény pro mne bude patřit smlouvání u soudu a pak Toník, zuřivě si svírající rty štípačkama, když ho tetka pomlouvá jeho ženě. Takže doporučuju nalít liquére a příjemnou zábavu... :-)

Já mám tenhle horůrek prostě ráda. Jsou filmy, u kterých se člověk musí soustředit a jsou filmy, u kterých si perfektně odpočine. Tohle je jeden z nich. Klasická vyvražďovačka party puberťáků. Krev tam sem tam je, metody zabíjení jsou zajímavé, film je akorát tak dlouhý, aby nezačal nudit. Bát se u toho asi nezačnete, ale relaxovat se u toho dá. Teda, až na ten tobogán. To byla celkem zrada. Od té doby je mi na něm pokaždý nějak divně.:-)

Musím přiznat, že jsem od tohoto filmu čekala víc. Prostě perfektní námět, který si ale podle mne zasloužil detailnější rozpracování. Postavy se mění moc prudce a až nelogicky rychle. Člověk se nestačí dobře ztotožnit s hlavním hrdinou a pak přijde velmi rychlý závěr. Závěr už nic nevysvětlí, což je asi dobře - člověk má čas porozjímat si nad tím, co právě viděl ( a to bylo sakra děsivé). No, myslím, že by filmu neuškodila klidně i dvojnásobná stopáž a tím získaný prostor pro větší vykreslení hroutící se psychiky, lidskosti a společnosti.

Ruský film kritizující stalinistický Sovětský svaz. Syrově natočený, bez zbytečné krve, ale se spoustou umírání. Celým dějem nás provází člověk, kterému zrůdnosti páchané na nevinných lidech začínají postupně docházet. V tomto filmu jsem viděla jednu z nejemotivnějších scén svého života. Nahou dívku, kteá říká, jako moc chce žít. Ano, o tom to je, není nutné ukazovat mučení a potoky krve, aby člověku běhal mráz po zádech...

Polský film, který bourá dogma posvátnosti rodiny. Rodiče jsou nedotknutelní a jejich konání je vždy správne. Nebo ne? Film o tom, jak přísná výchova ovlivní člověka v dospělosti. Jak bolest, kterou si dítě vytrpí od rodičů způsobí, že ji v dospělosti začne šířit dál. Skvělé téma, ale možná si autoři mohli dovolit ukázat víc. Člověk si musí hodně domýšlet a mne to chvílemi rušilo. Měla jsem pocit, že chlapec není až tak týraný a že výchova jeho otce je sice za hranou, ale ke "zcvoknutí" hlavního hrdiny by ještě vést nemusela. Divák si vlastně jen domýšlí, jestli chlapec dostal nebo nedostal výprask a já mám pocit, že častěji spíš nedostal. Opravdu vidíme jen jeden trest a u toho si nejsem jistá, je-li až tak krutý. Takhle jsme občas dostali skoro všichni. Psychické týrání tam taky moc nevidím, obzvlášť, když člověk uváží, že se ten chlap o syna stará sám, tak mi přijde, že to zvládá. Naopak syn se ve filmu taky občas chová pěkně spradkoidně a já bych ho asi někdy (většinu filmu) plácla taky. Naopak dokonale propracovaná je jediná sexuální scéna, ta mne opravdu dostala.

Pro rusy celkem netradičně natočený film o Velké vlastenecké válce. Žádné záběry z bitev, žádná krev, žádné mučení...Komorní film o tom, že lidé jsou stejní, ať mluví jakýmkoliv jazykem. Film člověku neservíruje hrdinské rudoarmějce a bezcitné nacisty. Ukazuje lidské bytosti, u nichž nezáleží na národnosti. Divák se za celý film pořádně neseznámí s hlavními postavami, což může vadit, ale mně přijde, že to postavy skvěle anonymizuje - a to je dobře. Díky tomu nefandí jedné postavě, ale může si "dosazovat" na místa hlavních hrdinů každého obyčejného člověka. Závěr je třešnička na dortu. Jo a doporučuji originál a titulky, je to autentičtější, než český dabing, který ruší kontrast němčiny a ruštiny.