TomStrom

Z nizozemské produkce jsem toho zatím mnoho neviděl, ale nejen proto u mě tento thriller zatím vede hitparádu nizozemských filmů. Není to samozřejmě nic přelomového, ale solidně šlape, občas u něj zamrazí a děj se nevleče hlemýždím tempem, takže to pěkně odsýpá. Zápletka má jistou originalitu, byť je to jen další variace na téma šílenec a jeho sklep, ale přesto to tvůrci vymysleli chytře a má smysl se na to koukat. Takovýchto thrillerů se dá točit spousta a určitě se dají točit o něco lépe, zároveň však také o mnoho a mnoho hůře, takže já jsem spokojen. Snad bych si jen lehce povzdechl nad drobnými nelogičnostmi ve scénáři, ale na druhou stranu kdyby hlavní hrdina v tomto typu filmu při první příležitosti záporáka nejen srazil k zemi, ale neutíkal by a dorazil by ho, dokud se nemůže bránit, tak o čem by to pak bylo... Hlavně pak doma přeměnu sklepa na byt pro pěknou dvacítku sami nezkoušejte a ve sklepě ubytovávejte výhradně brambory.

Tak tohle je dost bizarní dílko. Pár indických filmů už jsem sice viděl, zatím ale žádný, který by se dal zařadit do žánru akční. Tak jsem byl dost zvědavý, jak to dopadne, když trailer vypadal celkem slibně a musím říct, že výsledek je všelijaký. Indie zatím zná asi jenom jediný způsob, jak točit filmy, a dlužno dodat, že tímto způsobem lze točit dramata a filmy romantické, těžko však filmy akční. Když se tedy Bollywood pokusil vyprodukovat akční film, výchozí podmínky nebyly kdovíjak příznivé. Bez jakékoli výraznější indické tradice v tomto žánru bylo asi přílišným optimismem čekat, že hned na první pokus vznikne nějaká bomba, ale jeden nikdy neví. Takovou Indonésii jsem taky nikdy netipoval na to, že by natočila dobrý akční film s bojovým uměním a jak loni všem vytřela zrak s The Raid: Redemption. Jenomže to byl přímočarý akční film, kde se 3/4 filmu bojuje a zbytek stopáže tvoří děj. U Commanda je tomu naopak. Těch bitek by tu mělo být víc, jenomže to by zase znamenalo trochu pořešit choreografii soubojů, která sice není úplně špatná, jenomže se v ní neustále opakuje několik prvků stále dokola a režisér se snad snaží překonat Matrix v počtu zpomalovaček. Hlavním problémem je však to, že ten film to hraje na moc stran. Zaprvé neměl obsahovat taneční pasáže, které sice nesmí v žádném bollywoodském filmu chybět, bohužel však do akčního filmu se hodí asi jako ježek do továrny na kondomy. Zadruhé by film nesměl tak lavírovat mezi žánry, což je tu opravdu výrazné. Ve výsledku tak máme akční film mixnutý s romantickým filmem (což je opravdu děsivá kombinace), komedii, drama, thriller, muzikál a v podstatě i pohádku v jednom. Už tam chybí jenom prostřihy do dávné minulosti a duo drsných policistů a máme to komplet. Celkově bych to viděl na dvě hvězdy, ale přidám třetí za to, že i když se film do akční polohy dostává jen zřídka, v bitkách hlavní hrdina všechny jenom tak nemlátí, ale rovnou je i zneškodňuje a tvůrci se přitom nebojí ukázat krev. Což je dost zajímavý kontrast, protože na jedné straně je ten film relativně decentní, na straně druhé jsou akční pasáže místy hezky surové.

Klidně si mě za to kamenujte, ale tohle je jeden z nejlepších Stathamových filmů. Stačí nesesmolit scénář stylu "Jason se zasmušile zamračí a pak všechny vymlátí", dát příběhu trochu hloubku a emoce a výsledkem je poutavé působivý film, ve kterém se Jason dostane i relativně mimo tu svoji jedinou dosavadní hereckou polohu a má možnost se trochu herecky předvést. Obsazení Jasona do filmu s takovýmto scénářem se na první pohled jeví jako castingová chyba roku, ale světe div se, ono to funguje.

Hodně slabá trojka. Oproti jedničce skluz dolů jak sviňa, je to moc utahaný, prostřední část vyloženě nudí a finální fight je asi nejslabší zápas v celé sáze o Rockym. Tak nějak to nemá šťávu, což je škoda, vytlouct se z tohohle příběhu dalo mnohé.

Tak si přes den titulkuju asylácký spektákl American Warships a když si večer dávám oddech, tak si pustím podle všeho nenáročnou podívanou vhodnou k vypnutí mozku The Darkest Hour a co nezjistím? Jsou to dva kvalitativně naprosto stejné filmy, přičemž asylácký produkt má lepší děj a tento lobotomický výplach zase lepší efekty. Přesto dostanou American Warships jednu hvězdičku a The Darkest Hour odpad, protože zde byla šance, že by to mohlo být koukatelné. Bohužel, Jon Spaiths vyplodil scénář, který by měl být přidán do učebnic psychologie jako názorná ukázka pomatení smyslů. Dialogy tak pitomé jsem hodně dlouho nezažil a myslím, že snad zase dlouho nezažiju. Vrcholem všeho potom byla ta monstra. Kdo při smyslech dá místo alespoň trochu děsivých emzáků do filmu napůl neviditelné světlušky? Emile, jestli budeš takto pokračovat, tak se přidáš ke kolegům Hasselhoffovi, Lamasovi a Weathersovi do sestavy asyláckých posil.

Terriers jsou přesně seriál na všední odpoledne. Kouká se na ně celkem příjemně, ale nic extra, co by mohlo vzbudit nadšení, to zase není. Ústřední dvojka si mě osobně nijak nepodmanila, případy taky nejsou kdovíjak zajímavé a toho humoru tady taky až tak moc není. Scénáristé neodvedli špatnou práci, ale najdou se lepší seriály a to i v žánru krimi. Že už se Terriers druhé sezóny nedočkají mě nijak nermoutí, jedna série naprosto stačila.

Pár solidních scén, zejména ta úvodní, je kvalitně zabito souborem scén zcela vymaštěných... Fishburneova postava je největší slabinou filmu. Kdyby se ten scénář překopal, mohlo to na tři hvězdy být, leč v tomto stavu přes dvě nejdu.

Tenhle film je docela miš maš, těch povídek bylo výrazně víc, než jak jsem předpokládal a mají i docela široký záběr. Nemá asi cenu psát ke každé něco, obzvlášť ta úplně první má asi čtyři minuty a není moc o čem psát, prostě duch na záchodě, nic extra, duchy na záchodě občas pouští každej. Jedna z povídek je takovej pokus o psychologickej horror, to zas tak běžnej subžánr není. Povídka Tichý křik je sice lehce zmatená, ale zase má solidní atmosféru a má až psychedelickej nádech. Povídka o jednotce 731 je nedotažená, což bolí tím spíš, když si divák zkusí představit, co to muselo být za hrůzu se těmhle doktorům dostat pod ruku. Nic moc děsivějšího si ani představit neumím. Ale to zpracování holt nic moc, netřeba si nic nalhávat. Závěrečná povídka o falešném/pravém exorcismu má docela zajímavej nápad, pro takové kraťasové zpracování jako dělanej. Popravdě řečeno, nemám rád propojení horroru a komedie, ale občas se mi něco na tento způsob do vkusu trefit dokáže, co je však nejvíc překvapivé, tady v tomhle filmu jsou hned dvě povídky lehce vtipné, které se dají, ale dvě další, které jsou naopak vtipné až až. Povídka o prokletém tamponu má grády díky příteli hlavní hrdinky, což je naprosto luxusní mimoň a dopadne tak, jak si zaslouží. Vrcholem filmu je za mě povídka Spyrytystycká tabulka o vyvolání ducha, co asi moc nechodil do školy, to bylo něco tak svěžího, že jsem hodnocení musel navýšit o jednu hvězdu. Celkově tenhle film musím doporučit, je v něm dost, co stojí za vidění.

Nechápu, proč má někdo potřebu filmovat naprosto vymaštěnej scénář s chlapem v gumovým obleku s halogenem na hlavě. Reynolds to nezrežíroval špatně, ale psát si scénáře ať už radši nezkouší, pokud teda nechce vejít ve známost jako tvůrce totálních hovadin.

Kdyby to bylo jenom blbé, dal bych asi taky ty tři hvězdičky, jako většina místních. Jenomže ono to má i tragické dialogy (na vině bude možná taky dabing), hrozný vizuál, blbou hudbu, spoustu klišé a celé je to tak otravné, že to musím označit za nejhorší komiksovou adaptaci, co jsem zatím viděl.