qenett

Genetická opera je v dnešní přehlcené kinematografii něčím jiným a zvláštním, což je možná ten důvod, proč se neprosadila a nedostala se do podvědomí diváků. V kinech běžela na podzim před dvěma lety, ale diváků ji neshlédlo mnoho. A to je škoda. I přes své šílené zpracování (Repo působí jako když zkřížíte Tarantinovi Hanebné pancharty s Burtonovým Sweenym Toddem a opepříte je trochou gothic stylu) a mělkou zápletku má film kouzlo, kterým vás uchvátí. Svět v pochmurné, tmavé budoucnosti postihne choroba orgánů. Lidé umírají. Až se objeví mladý, nadějný podnikatel se svou firmou na umělé orgány. Děj filmu se odehrává v době, kdy už se lidé nebojí oné choroby, protože vědí že jim firma GenCo kdykoli nabídne umělý orgán. Ovšem za určitou cenu. A když jednoho den přestanou splácet, firma se neobtěžuje se soudním vymáháním, bez varování pošle Repomena, který si vezme zpět majetek firmy. Ale Genetická opera by nebyla ničím výjimečným nebýt skvělého soundtracku. Bez hudby by zapadla mezi spoustu jiných, úchylných krváren. Tento film si buď zamilujete, a rádi si ho budete pouštět znovu a znovu, a nebo ho s nadzvednutým obočím znechuceně vypnete. U takhle zvláštního kousku jiná, střední cesta není.