vinson003

Příjemně mysteriózní příběh tří vězňů, které společný útěk svedl dohromady. Trochu trpký popis jižanského života v blíže neurčité době tipoval bych šedesátých let. Celé mi to připomnělo putování Odysea se svými bratry vložené do pár dní. Bratřičci odolávají nástrahám nebo se setkávají s neuvěřitelnými postavami nebo výzvami. Osobně nemůžu zapomenout na múzy u potoka na kamenech, nebo zpěv na politickém mítinku. No a konečná potopa, jako symbol očisty té doby plné nenávisti a hlouposti, kdy přežívá jenom to čisté a bratrské. Přemýšlivá i smutně humorná sága, která vás dojme, pobaví i inspiruje.

Každému z nás se v životě stalo, že se chtěl něco naučit a řekl si, že to nejde, nebo že to neumí. Ale najednou, jakoby přes noc, ho někdo zbaví strachu a stane se z něj neomezený člověk. Například, že se zamiluje jako bič, tedy v tom světském světle pohledu. Bill se tohoto strachu zbavuje polehoučku, ale velice dobře, zprvu si neuvědomuje, jakou mu Bůh nabídl výhodnou zkoušku, ve které nakonec obstojí. Druhá linka je nejen strach, ale také jeho sobectví, ta jeho nabobřelost, tedy nabubřelost :), která nemá ráda nikoho kromě sebe, ta se mění až jako druhá, strach opadne únavou z opakovaného, ale sobectví mizí nejdříve s dobrými skutky a nasloucháním druhým, neopomeňme opakované nevydařené sebevraždy, které z něj udělaly poloboha, a následně po vítězství v podobě nesobecké lásky k vytoužené ženě. Lahůdka nad lahůdky, nad kterou se člověk nekonečně pobaví i inspiruje.

Jednoduchá, ale velmi zábavná a příjemná zápletka, která vám osladí hodinku a půl vašeho života. Starý pes Paul Bettany se mátoří a přemýšlí nad koncem kariéry, ale nakonec ho probudí láska k půvabné a fantasticky uvolněné (jako vždy) Kirsten Dunst. Ohromný scénář, kdy jednu vtipnou slovní výměnu střídá jiná, ještě slunečnější. Narozdíl například od filmu Seven, kde vždy jen pršelo, v tomto filmu svítí jenom slunce, a to i z blonďatých vlasů obou aktérů. Lidé v Anglii v době Wimbledonu jsou tak dobře naladění, i díky jejich želízku v ohni, že se ta kvanta pozitivity vylévají po kýblech i na vás, takže budete na sedačce sedět z rozřezanou hubou od ucha k uchu po celou dobu. Co víc si od romantické komedie přát...

Anglický pacient nás zve do Herodotova starého a romantického Egypta s nádechem válečné doby, kdy není vše povoleno, ale všem se chce žít svobodně a bez násilí, a tak zkoušejí tuto touhu skrýt do pátrání po pouštních památkách a dobrodružných výprav. Já sám jsem v egyptských pouštích byl a zážitek se rovná prvnímu setkání s mořem, ač není písek tak živý, zahltí vás pocitem velkého klidu a míru. Celá poenta lásky a chtíče zaplacená zradou, ztrátou milované ženy a popáleninami následně vrcholí závěrečnou katarzí hlavního hrdiny, který nedokáže zapomenout na okamžiky, ve kterých poprvé skutečně žil. Drtivá scéna z pohřbívání své ženy s nezapomenutelným soundtrackem, ale i uvolněné výkony Ralpha, Juliette i Kristin vám na konci filmu dodají pocit, že jste viděli nevýslovně krásný příspěvek k válečným filmům, ve kterých válka prohrává nad láskou..

Celé by se to dalo shrnout do jednoho slova. Fantastické. Jazyk, herci, scénář, hudba, nápady (viz focení v ateliéru). Nad celým filmem se táhne jakoby bezradnost všech postav, z nichž nejšťastnější je asi "bratr" fotograf. Prokletí dolní střední třídy proložené alkoholismem. Nádech rasismu, který je ihned zažehnán jakousi větší silou, jakýmsi prahnutím po rodinném objetí a lásce. Brilantní scéna za scénou vyvrcholí slovním fotbalem při závěrečném večírku. Vedle Ryba jménem Vanda se jedná o ten nejnablýskanější klenot anglické komediální filmografie.

Kdysi se mi dostala do rukou malá stará knížka Hobit a od té doby na Tolkiena nedám dopustit. Obdiv ke Skandinávii zakončený vymyšlením nového jazyka a eskapády malých hobitků, trpasliků a elfů proti skřetům a jiné havěti v podobě paralely s bojem proti nacismu. Nové prostředí, zbraně i postavy s dobře padnoucími jmény. To vše podloženo výjimečnou výpravou a scenérií Nového Zélandu, který jsem celý projel podle příručky o Pánovi prstenů apropos :) Celá trilogie je oslavou Tolkienova umění a celého světa fantazie se středověkým puncem boje mezi dobrem a zlem. Mezi duchem a zástupcem té Nejvyšší skutečnosti na Zemi v podobě Gandalfa a matérie, která se líhne z matérie, v podobě skřetů. Vítězství přátelství, nesobeckosti, jednoduchosti života, dalo by se říct, jakéhosi křesťanství dávného věku, kterým Tolkien nejspíš načichl od svého přítele Lewise, který má náznaky v každém svém díle. Nezapomenutelný vryp tohoto Zélanďana do světové kinematografie nenáročného, ale tolik zábavného charakteru.

Nekonečný koncert všech zúčastněných, a to myslím i český dabérský ansámbl v čele s Rosnerem a Preisem...nezapomenutelné scénky od příchodu novodobého Ježíše Randla na oddělení s "12" apoštoly (viz útěk ze starého světa do nového na rybářský výlet) až po hlášky typu "jsem unavený, já jsem tak unavený" nebo "homouši, pakouši, vy paka jedny dojebaný" nebo tak nějak :) Výkony herců více než reálné, Forman vybírá nenápadně, ale zkušeně. Otevřenost Randla je neuvěřitelně nakažlivá, jako by do té doby a místa ani nepatřil, jako ostatně spousta nespoutaných živlů beatnické generace, které skončily v ústavu viz Neal Cassady. S Amadeem asi největší zážitek z Formana, který má už asi stařecký blok, bylo by dobré kdyby zkusil ještě jednou vystřelit, jsou stejně staří s Woodiem, ni? Tak co.

Myslím si, že jedno z nejlepších hereckých představení Heřmánka. Příchod na Háje a zjištění, že jsem zapomněl boty a půjdu sedmdesát kilometrů v polobotkách, dělá z celého filmu plejádu humorných situací. Kdo alespoň jednou zakusil krásu Praha-Prčice jako já, bude vychutnávat každý moment této nedoceněné komedie, a dá jí do červených čísel.