husokachna

Už dlouho jsem nebyl tak rozpolcenej. V 1917 byly momenty, který bych střelil bez váhání deset hvězdiček z pěti, kdy mi bylo úzko, smutno a dolehla na mě ta neuvěřitelná tíže války, její hrůznost a brutalita, se kterou roztrhá všechno na kusy. Začátek filmu, který je jak ilustrace pekla je neuvěřitelně silný a přitom si Mendes vystačí pouze s obrazem a hudbou, jen "nehollywoodsky" snímá okolí a hlavní hrdiny. A pak jsou momenty, kdy jsem si říkal, sakra, proč je tam tahle scéna, proč to natočili takhle, proč tam dali toto, proč se hlavní hrdina zrovna takhle zachoval...a víc než kdy jindy, bych si chtěl poslechnout Sama Mendese a jeho rozbor scénáře a děje tak, aby se v mých očích ospravedlnil a já mohl ten film začít naplno milovat. Takhle mi nezbývá, než nebýt o těch pěti hvězdách, co tomu napálím, úplně přesvědčen. Ale chvílema je to mistrovské dílo a obrovskej, vtahující a drtící zážitek a každej by to měl vidět. Takže nemůžu jinak.

Můj přítel Lukáš říká, dobré lidi špatné filmy nebolí....a tak si monstrozně delikatózně famózně vybral svůj narozeninový dárek a já musím psát tento komentář k jednomu z pilířů kinematografie devadesátých let, postmodernímu opusu, za který by se nemusel stydět ani Richard Kelly či David „Městečko“ Lynch. Na první pohled banální příběh třech malých divně vypadajících ninjů, pod povrchem sterilní devadesátkové rodinné demence skrývá komentář k Americe té doby, je zrcadlem v zrcadle nastaveným pop kultuře a člověku, a jeho snažení jako takovému. Je to opravdu rozmáchlé dílo a nepotřebuje k tomu monumentální stopáž jako buldozery typu Once upon a time in America. Ne, tohle je spíš švýcarský strojek v dokonalých hodinkách, kde vše zapadá na své místo a plní svůj konkrétní účel. Asi nebudu mít prostor, abych rozebral všechny aspekty, ale pojďme se podívat, alespoň na jednotlivosti, ve snaze vykreslit celý obraz tohoto majstrštyku. Na začátku se s ničím nezdržujeme a jsme nemilosrdně hozeni do výcviku třech hlavních protagonistů, který vede Egg Šen z Velkých nesnází v malé Číně (jestli je herec z nejlepšího film osmdesátých let využit náhodou nebo záměrně, již nechám na Tvé interpretaci, milý čtenáři), zde v roli dědečka….i když….dědečka? V dědečkovi se zrcadlí hned několik metafor. Za prvé jeho výcvikový kemp koncentrace, je v mých očích koncentračním táborem a malý ninjové jsou snad evropští židé, kteří prošli hrůzami druhé světové války, aby v kapitalistickém ráji (zábavní park….mindblown) našli vykoupení. Film mi v tomto ohledu dá ještě několikrát za pravdu. Dědečkův strach ze ztráty svých dospívajících vnuků (cituji: „je čas odložit dědečka na poličku“) značí úzkost generace otců malých ninjů, tedy i tvůrců tohoto filmu, z nástupu internetu a tzv. tekuté doby dle Zygmunta Baumana. Ale pojďme dál. Celým filmem se jako červená nit táhne Hulk Hogan (slovo „táhne“ ještě nikdy nebylo použito přesněji, protože rozhýbat svou horu skvělosti činí Hulkovi očividně problémy), který sám o sobě by vydal na jednu dlouhou stať. Hulk Hogan sošný jako Socha svobody a rigidní stejně tak, symbol starých pořádků, neustále padá k zemi a opět se zvedá, padá, zvedá, padá, zvedá….má snad být Hulk symbolem bílého muže a jeho bezmála kopulační vztah se z(Z)emí má být metaforou znásilnění americké přírody? Nevím, ale řeknu, že ANO! Mých povinných 2000 znaků se dávno naplnilo a tak si na závěr dovolím podívat se na film ještě nonkonformní optikou T. Texas Tramwaye. Podle ní, by tři malý ninjové mohli být otec, syn a duch svatý, tedy trojjediný Bůh, hlavní záporná blond pornohvězda, ďábel, dědeček Ježíš a Hulk Hogan by byl tramvají nebo jedinou ženou, kterou jsem opravdu miloval. Ale to bych se pouštěl na tenký led dohadů. A to bych nerad. Takže na to seru….Krásné narozeniny Luky.

Wow. Bojím se, že toto napětí, tempo (antitempo) a kvalita nemůže vydržet po celou řadu, ale když se netrpělivě vrtíte v křesle, manželka vám ve 23:15 po skončení prvního dílu řekne pusť tam ještě jeden a potom následuje skoro hádka, když oznámíte, že stejně do 8. března nebudeme vědět, jak to dopadlo, tak je něco velmi dobře. Od první řady True Detective jsem nebyl tak okamžitě a nekompromisně zaháčkován a přikován k obrazovce.

Trošku mě mrzí, že seriál, který si tak nádherně a lehce v první sezóně pohrával s klišé, k závěru druhé sezóny do těch klišé trošku zabředl. Tomu se ale asi nejde vyhnout a seriál s neuzavřenou sérií asi musí vždy nutně směřovat k vybřednutí, rozpliznutí a rozředění kvality. Jen doufám, že třetí série nebude velký kvalitativní sešup a za všechny ty nablblý úsměvy na tváři a příjemný návraty do puberty zatím nechám pět hvězdiček.

Právem kult a bez debat úžasně nadčasový film. Kdyby tomu v druhé půlce maličko nespadl řetěz a kdyby nebyla vedle té geniální a bezchybné půlky první, trošku nedotažená, tak bych dal hvězdiček deset. Takhle dám maličko slabších pět a jsem strašně rád, že jsem si tenhle rest doplnil a dokonce na plátně. Smál jsem se, trpěl s Dustinem, zamiloval se a moc si to užil. Duo Simon/Garfunkel je parádní třešnička na dortu.

Čumím, brečím, kůži husím, pět hvězdiček dáti musím. Jinak k Titanicu asi není potřeba nic psát, ne?

Subjektivní plnej kotel pro tenhle pestrej, úžasnej barevnej retro klenot. Takhle si hrát s klišé, nabourávat je, převracet, ale i naplňovat, a přitom z takovou lehkostí, jak kdyby neexistovalo nic lehčího, než dát do kupy takovej seriál. Kéž by to mělo 20 sérií a nikdy se nevyčerpalo.

Ten přiblblej úsměv je zpátky a já ten seriál začínám nepokrytě milovat. Až jsem mi na něj nechce koukat, abych si tu druhou řadu moc rychle nevyčuměl.

Tak to je pětka.... Pětka... Tak jdem.

Když má člověk celej multiverse, aby se vyblbnul, musí se divákovi nutné vkrást na mysl pocit, že už to ve čtvrté řadě není ono, že je to na efekt a podobně. Takový pocit jsem měl většinu času i oblíbené epizody Pickle Rick a trochu i teď. Ale pak (u Pickle Ricka) přišel závěr a ten to zase posunul o kus výš. A stejně tak i u téhle epizody, která je jedna z těch, co nic moc neřeší, byly chvíle, kdy jsem si říkal wau, paráda. A tak, i když zase budu čekat na dokonalý díl, kterej mě posadí na zadek, musím dát plnou palbu, protože pořád je to monstrózní pecka ... a vosí oběd, tak to je jiná paráda :-D.