husokachna

Nakonec to jediné, co můžu Třinácti životům vytknout je jeho největší deviza. A tou je civilnost, odtažitost, možná dokumentárnost. Nevěřím, že to řeknu, ale trochu té hollywoodské kolaloky by mi možná pomohlo těch 13 Thajců lépe strávit. A tak dám čtyři a půl ketaminové injekce s tím, že mi někteří asi budou v průběhu čtení tohoto komentáře sprostě nadávat a právem, protože je to precizní, neskutečně dobře natočenej a kulervoucí film. Jo a ústřední trojice - ve všech filmech by měli hrát, úplně ve všech a to říkám jako člověk, kterej neviděl všechny filmy.... a nejvíc Colin, kterej je tak neskutečně boží, že by mu měli dát deset oscarů letos klidně.

Všechno, všude, najednou nejpřeceňovanější. Film, kterej je chvílema až nepříjemný sledovat a ne snad kvůli tomu, že to na nás hrne....ehm....všechno najednou. V tomto případě mi vůbec nesedí žánrový mišmaš, protože se nedokážu naladit na rodinné drama ve chvíli, kdy si lidi cpou humorně věci do prdele. Celý je to na sílu, nedává to vůbec smysl, je to otravný a ve chvíli, kdy se začalo hrát trochu s emocemi a já konečně něco cítil, už mě film odstrčil tak daleko, že jsem to odzíval a jenom očekával konec. Navíc to, co oni tady do nás cpou dvě hodiny, zvládal Rick a Morty už dávno v jednom třicetiminutovým dílu. A zvláštní je, že tam pro mě nebyl problém smát se infantilním nesmyslům a minutu na to skoro ronit slzu pro bezvýchodnost žití. A tak, když jsem si u velkého finále Všehovšudynajednou vzpomněl na Mortyho geniální - Nobody exists on purpose, nobody belongs anywhere, everybody's gonna die. Come watch TV. (ve chvíli, kdy sestře ukazuje kam zakopal svoje mrtvý multiverse alter ego) - uvědomil jsem si, že tahle prachsprostá vykrádačka je dobrá leda tak pro alternativní vesmír, kde nikdo nikdy nic lepšího neviděl. A ten Oskar pro Datu....ach jo. Jeden usmolenej bagel.

Otřesný, to nešlo dokoukat. Jedno hovno za to, že tam vyp*cali Chýlkovou do zadku. EDIT: tak jsem to pro jistotu dokoukal, abych Lavimu nekřivdil. Je to ubohý tak do dvou třetin, pak to na ubohosti ubere a je to prostě jenom hloupá nuda. Seriál byl takovej průměrnej pelmel fotbalových anekdot, někdy horších, někdy lepších, ale alespoň tam fungovala nějaká pointa. Tohle je prostě jenom hodinu a tři čtvrtě ne moc vtipné křeče. PS: ten malej kluk hraje vážně dobře, ale jeho postava je jenom třešnička na dortu nesmyslnosti tohohle filmu.

Tenhle cool vlak do Nezajímava nad Pubošem opouštím po první díle a proto nebudu hodnotit, jen okomentuju. Dobrý možná tak pro teenagery, kteří ještě nic dobrýho neviděli. Hlavní hrdinka mi připomíná Roye v jednom díle I.T. Crowd, když si hrál na drsňáka a pořád všem opakoval, jak je zlej, ale skutek utek. Strašně cool (terminus ironicus) si to utahuje z dnešních mladých a sociálních sítí a je to ještě víc prázdný pod rádobycool slupkou než cíl, do kterého se trefuje. Nic tam nedává moc smysl, nic není v sázce, neexistuje napětí a všechno kouzlo Addamsovy rodiny se vypaří během pár minut (a to se mi docela líbilo, jak Wednesday potkávala realitu v "nových" kreslených Addamsových, takže ve mě asi problém úplně nebude). Opět se ukázalo jak jakýkoliv hype kolem čehokoliv na Netflixu je jen prázdná bublina. PS: Je to nudná prefabrikovaná sračka!

No ty koky. Odpad, bez lítosti.

Moc pěknej vizuál, moc slibnej začátek, ale v průběhu série mě to dokázalo znudit. Politikaření, pro mě zbytečné dějové odbočky, nové postavy...a přitom všechno, co bych chtěl vidět, je kulervoucí akce s pomocí magických udělátek. A nebo aspoň plnohodnotný příběh dvou hlavních hrdinek, rozdělených sester. Ale žádná z postav nedostane dost prostoru jen proto, aby bylo kdy nahodit rozmáchlý obraz světa, který ale spíš nudí, než cokoliv jiného. A jedna subjektivní výtka - Powder/Jinx, kterou všichni teď tak "cosplayují" je otravná, nesympatická postava, která v dětství všechno posere, aby jí pak mohlo hrábnout a mohlo všechno posírat i v dospělosti. Úplný závěr pak trochu spravil pachuť, která mi po každém dílu zůstala, ale nakonec je to pro mě víc než cokoliv, promarněný potenciál...a přitom stačilo tak málo. Víc se pověnovat oběma sestrám a jejich "tragédii", zúžit zorné pole a mohlo to být super. Díky za každý podobný projekt, ale příště trochu lépe prosím. Tři OK pneumatický rukavice.

Belle mě dokázala štvát svou nedotažeností ve scénáři, zároveň však přikovat do sedačky v písňových pasážích a opulentních nádherně animovaných scénách. Když jsem na začátku ohrnoval nos nad Belle vznášející se na velrybě (=kreslířský klišé, velryby v oblacích), na "závěr" už jsem u podobné scény regulérně ronil slzy a kdyby to skončilo v tento moment, asi bych dal emocionálně nabitý dojatý plný počet. Že se však musela ještě rozseknout jedna z podzápletek, stihl jsem se před koncem vrátit na zem a vystřízlivět. Přes chatrný příběh a scénář dávám čtyři spokojené veleryby, protože Belle je opravdu krásné audiovizuální dílo. Nutno ovšem konzumovat na co největším plátně s co největším zvukem. PS: Písničky, které mnohým vadí, se mi líbily a bez nich byl hodnotil níže...

"A možná nám Bůh poslal hloupou holku, co říká nesmysly."  Paul Verhoeven je takříkajíc boží a díky bohu za něj. (see what I did here? ;-)) Díky jeho filmařským kvalitám a pevné ruce Benedetta šlape jako hodinky a člověk se tak může probírat tématy, která Verhoeven nadhazuje. Ať už je to víra a potřeba lidí věřit a nezešílet, fanatismus, slabost nebo taková "banalita" jako je láska. Chvílema režisér balancuje na hraně laciné provokace a je důležité, na kterou stranu barikády z té hrany spadnete. Já se rozhodl, že onanizér z panenky Marie je hluboká metafora, která se vztahuje nejen k víře, ale i k matce, dětství a nevinnosti hlavní hrdinky a ne, že se jedná jen o laciný dráždidlo na diváka (see what I did here podruhé už?). Jediné, co mě nakonec trochu mrzí, není určitá televiznost filmu (naopak jsem si výlevy Benedettiny v kině užil a hlavně díky zvuku měl až husí kůži), ale to, že mohl jít klidně víc do hloubky. Například já, jako odpůrce organizovaného věření (terminus technicus), bych byl rád, kdyby mě Verhoeven nahlodal, jestli ona nakonec ta církev a křesťanská víra nemá něco do sebe. Takhle mi jen chybělo, aby se celý klášter možná i s městečkem propadl do plamenů pekelných, protože nic jinýho by si podle mě ta banda blbců nezasloužila. Čtyři velice spokojený vysvěcený masturbátory. PS: Nevím, co vyvolalo takovou kontroverzi? Že lidi potřebují rozkoš a že se holky prstí, když to jinak nejde, to už snad dnes každej ví, ne? A jestli jde o tu nejposvěcenější masturbační pomůcku, tak prostě neměli zrovna v té sezóně v Itálii okurky, no... PPS: A to Maso a krev, které zmiňuje Mr.Apache si co nejdřív doplním.

Takový hravý barevný hopsající společenský peklo. Pod barevnou veselou nezávaznou fasádou se skrývá destilát toho nejhoršího, co západní společnost v současné době nabízí. A přes skutečnost, že tam v podstatě neexistuje pozitivní postava (snad kromě mobilodloživšího syna), je to tak skvěle napsaný, že se mi tohle letovisko plný zrůd nechtělo opouštět. Velmi osvěžující a zároveň komplexní věc. Jen ten závěr bych si představoval trochu víc procítěnej. Čtyři a půl hovna v kufru. PS: ten soundtrack je boží.

Na to, aby mě to úplně převálcovalo, jsem asi málo zainteresovaný na gastronomii a rozhodně jsem byl málo zainteresovaný na hlavní postavě, která je středobodem všeho toho restauračního chaosu. Je to super "adrenalinová" jednohubka, ale od hlavního chodu, po kterém mi zůstane slza na tváři přece jen chybí. Sice mi trochu chybí tradiční struktura vyprávění a expozice, kdy bych si vytvořil k hlavní postavě vztah, který je pro mě důležitý, na druhou stranu trochu schizofrenně cením, jak dokáže na prostoru jednoho večera odvyprávět tragédii jednoho lidského života... Lavíruju mezi třemi a čtyřmi gastrohvězdičkami, ale největší problém mám asi s tím, že mě prostředí luxusní restaurace zase tolik nebralo. Zatím tři myšulínské hvězdy, ale časem se to možná opraví na čtyři.