husokachna

V konečným součtu spíš nuda, než cokoliv jinýho. I když se produkce snaží vytvořit drama a konflikt, všechno mi přijde spíš nascriptovaný a trapný než cokoliv jinýho. A stačilo by možná málo, aby to bylo super. Jen zaplati scénáristy Mama ožeň ma a pustit se do té bandy nakonec ne moc pěkných hlupáků na plno. Nedokážu uvěřit, že Netflix do toho narve takový prachy a nakonec to nejslabší je to, co by na tom mělo být nejsilnější - ironický komentář. Takhle to nakonec vypadá, že v té reality show nakonec opravdu šlo o osobní rozvoj a produkci této reality show to sráží na úroveň jejích účinkujících. Dokoukáno, a navzdory prcinkám a ňadérkům, odzíváno. Dvě tuctové pohloupané nemastné neslané insta prciny. EDIT: Chtěl jsem opravit fakt, že jsem použil ve dvou řádcích docela nesmyslně 3x slovo nakonec. Ale nechám to tam jako odstrašující příklad dalším generacím. Vždyť o to mi nakonec jde - nasrat další generace.

Odhlédnu od subjektivního hodnocení toho, co autorku dokumentu zjevně zajímá hodně/nejvíc, tzn. jak se žije matce s tím, že víceméně "zbytečně" a uměle navyšuje riziko své smrti a skutečností, že za sebou může nechat dva sirotky. Vzhledem k tomu, že si myslím, že jít si za svým cílem a obětovat mu vše, je důležitá a vzácná lidská vlastnost, ale že ve chvíli, kdy člověk obětuje vše, jen ne svou biologickou touhu mít potomky, nastupuje i určitá sobeckost a bezohlednost, nemůže mi být "hlavní hrdinka" Ká Dvojky úplně sympatická. A ve chvíli, kdy přijede domů a řekne, že by zase zmizela, bych ji jako její partner s prominutím asi nakopal do prdele. Ale zpět k dokumentu - příprava na hory dejme tomu OK, ale možná bych radši viděl, co všechno se tomu musí obětovat a jak náročné musí být skloubit přípravu na takto těžkou expedici s normálním životem a živobytím. Takhle se hodně díváme, jak Klára pere a fňuká, jak Klára jde za mámou a zrovna nefňuká, jak najde dort v mikrovlnce a fňuká...jak jsem psal výše, chápu o co režisérce šlo, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Hory - záběry nádherné, pár zajímavostí ze života pod K2 taky fajn, kvituji záběry ze stanu těsně pod vrcholem, kdy člověk tu zkázu a nehostinnost úplně cítí a moc se mi "líbilo" sledovat ten vnitřní boj, zvažování rizik - jít nejít - a sledovat, jaká blbost (šerpové - tak pojď, přece to nevzdáš, i když ostatní to vzdávají....) může rozhodnout o tom, že se rozhodnete špatně a skončíte jako jedna z placek na K2. Celkově lepší průměr, silný tři kvalitní Singing Rock cepíny. PS: Abych nebyl úplný šovinista, v mnoha jednotlivostech je mi paní Klára sympatická a jejím snahám fandím. Musím uznat, že mi "sraní na děti" vadí u matky možná trochu víc, než by mi vadilo u otce (i když by mi to vadilo taky)...ale já prostě tak nějak cítím a vnímám, že matka je prostě matka a bude pro ty děti vždycky trochu víc....což je můj subjektivní možná sto let za opicema názor...

Začnu negativy. Celá rodina tak trochu šustí papírem, vztahy a drama mi přijdou uměle vyhrocené a Synková mi nesedí. Je neuvěřitelně přepálená, přehnaná a (to už asi není chyba scénáře) standardně neskutečně otravná. Ale pak už můžu jen mluvit o "art" filmu evropských parametrů. Postavy jsou zajímavě načrtnuté, na český film nebývalé funkční a zajímavé. Je to rozumně krátké a ten čas je pro "vztahovou terapii chatou" využitý parádně. Vtipy jsou někdy OK, někdy pěkně absurdní, Němec je parádní. Spokojené a velmi poctivé tři Wochenendehausy.

Ze začátku mě Vidocq a jeho příběh spíš štval. Nejsem fanoušek těchto tmavých, historických rádoby biografických filmů, přiznám se, že ta francouzština tomu moc nepřidala a když Vidocq skládal svůj tým, nějak jsem to celý nechápal a očekával celofilmový opruz (terminus technicus). Ó jaké bylo mé překvapení, když jsem místo opruzu obdržel napínavou "lekci historie", užil si lásku, drama, zradu, napětí a s Vidocqem dýchal až do konce. Velké zásluhy má sympatické (ne nutně kvalitní, ale opravdu sympatické) obsazení, kdy zamilovat se do Olgy by nikdy nebylo jednodušší...nebýt Freyi, která taky chce kousek vašeho srdce. August Diehl je nyní potvrzeně boží a pustím si další filmy s ním, jen kvůli němu. A Vincent si hraje to svoje a jeho Vidocq je tajemný, tvrdý, protřelý, zvláštní, nedosažitelný....přesně tak si skutečného Vidocqa představuju. Taková třešnička na dortu je využití jednoranných bambitek v mnohamužných soubojích, to se často nevidí. Celkově vzato velký dobrý, není to ničím převratný, ale je to fajn poctivý řemeslo, který mě bavilo. Dávám čtyři akurátní, hlavy lehce oddělující gilotiny.

Tohle je ale vypečený králíček. Chvílema taškařice nezávazná, chvílema satira, chvílema tragédie až by člověk plakal. A bohužel mám pocit, že to není záměr. Přijde mi, že Taika je vynikající režisér krátkých úseků, ale že celku neumí dát konzistentní atmosféru. A co nevadí u Thora a lehko se schová u novozélandských upírů, to se u filmu, který balancuje na špičce nože, projeví naplno. Ale...i když mi po sledování Jojoa zůstala divná pachuť na filmovém jazyku, ty jednotlivosti jsem si užil neskutečně. A i když byly některé prvky filmu vyloženě infantilní a ne moc chytře zakomponované do celku (Sam navrhující si a posléze i oblékající si kostým), stejně jsem se parádně bavil. Takže Taikovi odpustím fakt, že mi nedal ani válečný film, ani vytříbenou satiru, ani romantické drama, odpustím mu, že půlka vtipů je na sílu a na efekt a že absurdní náckové jsou až moc absurdní (vyjma gestapáka Merchanta, ten je jako vždy nejboží - we were heilhitlering z boy) a dám tomu čtyři sice malé, ale krásně zastřižené knírky, s tím, že si to asi někdy pustím znovu, ale ne kvůli tomu, abych to docenil, ale abych si užil ty parádní jednotlivosti. PS: ten tolik propagovaný, avizovaný a propíraný virtuální Hitler mi byl docela volnej...přišlo mi, že kdyby tam nebyl, moc by se nestalo, ale nevadil...

Když jsem plačící Mariánce vysvětloval, že nemusí být smutná, že E.T. odchází domů, kde mu bude dobře a po tvářích mi tekly slzy jako hrachy, rezignoval jsem na jakékoliv objektivní hodnocení filmu. Zároveň jsem selhal, když jsem se snažil holkám (6 a 3 roky) vysvětlit, že být smutný, je někdy vlastně pěkný, takže Ýtýho teď nějakou chvilku asi neuvidíme....ale příští Vánoce to zkusím znovu. Každopádně, co říct k filmu - strašně se mi líbí, jak to vypadá, jak to zní (i když Williams mě normálně tolik nebere), směju se u toho jak blbeček, i když E.T. jenom spadne a vůbec mi nevadí, že to trochu zastaralo. Jediný, co mě neuvěřitelně sralo, je Elliotův double v závěrečné honičce na kolech, kterej je na první pohled o dvě hlavy větší. To si s tím nemohli dát trochu práce a najít menšího bmx jezdce? :-) Takže prdnu 5 nostalgických žab na útěku a jdu přemýšlet, čím dětem potrápím hlavu příště. PS: Scéna, kdy Elliot líbá spolužačku je tak úžasně WTF a mimo a zároveň je tak úžasná, že mi to úplně zlepšilo náladu.

Byli byli bratři čtyři, to jsou oni, měli se všema při, to jsou oni....no a byli u toho někdy cool, někdy až trapní (sebeparodie je něco, co mě napadlo vícekrát při sledování a bojím se, že to nebyl záměr), ale celkově jim to docela šlapalo. Jejich akce byla místy nezvyklá a osvěžující (automobilová honička), jindy průměrná. Cesty jejich páně byly většinou hloupé, ale v rámci žánru to až tak nevadilo. Takže celkově ucházející průměr, který tito bratři čtyři předvedli. Tři průměrný špatně hrající Marky Marky.

Pořád skvělá zábava i po letech. Víc komedie než akce, ale jedna z mála věcí, kde odlehčení a humor Slyovi fakt sedíj. Film, kterej by podle mě neměl vůbec fungovat a přitom skvěle ladí. A nahláškováno neskutečně, ale to už snad každej ví. Čtyři festovní moje psy, kteří jsou lepší než vaši psi, protože je krmím Rationem.

Není to vtipný, není to už ani podvratný, není to v podstatě nic. Nehledě na to, že nevěřím, že většina "dokumentárních" scén není nascriptovaná. A samotné finále s Giulianim je víc než cokoliv jinýho nuda. Dvě upachtěný porno opice, protože mám rád Cohena, ale docela jsem to přetrpěl.

Jako dítě, jsem byl všetečný vlezlý otrava, takže jsem neustále dolízal, kam jsem neměl. A tak se mi jednou, mohlo mi být maximálně deset let, podařilo zahlídnout Lifeforce na kazetě. Dodnes si pamatuju tři věci - skleněné rakve ve vesmíru, urvanou (vysátou) hlavu v laboratoři/márnici a ruku ufiknutou zavřením okénka v autě. Až kamarád na střední (big shoutout to Fernon) mi osvětlil, co za film jsem to vlastně viděl (stejně jsem to měl s Evil Dead) a od té doby se chystám na Lifeforce podívat. Asi už 20 let. A jednou se podívám a pak i ohodnotím...ale zatím jenom vím, že jsem z toho tenkrát, kolem roku devadesát byl zesranej až za ušima.