husokachna

Příjemnej naivní destilát devadesátých let s parádním obsazením a nádhernou Amy. Low cinema pro čistý potěšení. Čtyři odpovědní koule.

Život je krásný, navzdory tomu, že je jeho součástí Roberto Benigni. První půlka se mi líbila moc. Krásná Itálie v kulisách i v srdci a i když už mi to neustálý bonžorno prinčipesa trochu lezlo krkem, užíval jsem velkorysou režii a kochal se. Pak ale přijde uspěchaný you can go our given way odjezd a pro mě se film úplně rozpadl. Postava Guida se z levelu nevinný blázen, co miluje život, přesouvá do full mentál módu, alespoň pro mě, jako pro diváka, který za tohle viní Benigniho režiséra, herce i scénáristu. Abych se dokázal emocionálně napojit, potřeboval bych hlavního hrdinu vidět jako lidskou bytost, ne jako velikonočního králíčka na kokainu, když si zašuká... A podobný problém mám se vším. Koncentrační tábor je taková zvláštní kulisa, která funguje trochu jako letní vyhlazovací tábor, kde si může kdo chce chodit kam chce, všechno je takové naházené bez ladu a skladu, neexistuje napětí a strach z dopadení, a mě je prostě trochu jedno, jestli ústřední dvojice až trojice skončí jako knoflíky, mýdlo nebo jediná žena, kterou jsem v životě miloval. A přitom je tam tolik krásných momentů, až mi je líto, že je to v součtu tak špatně natočenej film. Tři bezohledně zničený štůčky drahého plátna.

Nakonec to jediné, co můžu Třinácti životům vytknout je jeho největší deviza. A tou je civilnost, odtažitost, možná dokumentárnost. Nevěřím, že to řeknu, ale trochu té hollywoodské kolaloky by mi možná pomohlo těch 13 Thajců lépe strávit. A tak dám čtyři a půl ketaminové injekce s tím, že mi někteří asi budou v průběhu čtení tohoto komentáře sprostě nadávat a právem, protože je to precizní, neskutečně dobře natočenej a kulervoucí film. Jo a ústřední trojice - ve všech filmech by měli hrát, úplně ve všech a to říkám jako člověk, kterej neviděl všechny filmy.... a nejvíc Colin, kterej je tak neskutečně boží, že by mu měli dát deset oscarů letos klidně.

Ten film zraje neskutečně. Dal jsem si ho včera znovu a zase si ho někdy rád pustím. Ničím převratný, ale všechno tam do sebe tak pěkně zapadá, že jsem až v pokušení nazvat ho jedním z nejlepších filmů podle comicsu. Keanuovi role sedla parádně, zase to jednou vypadá, že skoro umí hrát, Rachel je rozkošná, jejich interakce, která občas směřuje k vtipu a pomrknutí na diváka (tady líbačka nebudeee) je tak životná, až z toho srdce plesá. No prostě je to super, všeho je tam tak akorát a pro mě se tady rodí jedna malá srdcovka. Pět čistě přeřezaných šlach.

Líbí se mi na tom, že to není o mě a o HonzoŠovi. Toho totiž nenávidím.

To je tak strašně hloupý, rádoby promyšlený a cool, cringe peklo, že jsem to nedal.

Trocha toho rockandrollu na plátně. V mnoha ohledech úžasné a opojné, i díky hudbě The Doors, jako životopisný film možná trochu roztříštěné. Ale dobře se na to dívá, Val Kilmer je bůh a zbytek mu to moc nekazí. Koncertní scény jsou neskutečné, zvlášť koncert v Miami už je čirý peklo, který Stone na plátno přenesl dokonale. Velice silný čtyři zapálený ohně.

Tenhle cool vlak do Nezajímava nad Pubošem opouštím po první díle a proto nebudu hodnotit, jen okomentuju. Dobrý možná tak pro teenagery, kteří ještě nic dobrýho neviděli. Hlavní hrdinka mi připomíná Roye v jednom díle I.T. Crowd, když si hrál na drsňáka a pořád všem opakoval, jak je zlej, ale skutek utek. Strašně cool (terminus ironicus) si to utahuje z dnešních mladých a sociálních sítí a je to ještě víc prázdný pod rádobycool slupkou než cíl, do kterého se trefuje. Nic tam nedává moc smysl, nic není v sázce, neexistuje napětí a všechno kouzlo Addamsovy rodiny se vypaří během pár minut (a to se mi docela líbilo, jak Wednesday potkávala realitu v "nových" kreslených Addamsových, takže ve mě asi problém úplně nebude). Opět se ukázalo jak jakýkoliv hype kolem čehokoliv na Netflixu je jen prázdná bublina. PS: Je to nudná prefabrikovaná sračka!

Pořád čekám, až mě Guillermo znovu dostane do kolen, jako kdysi u Faunova labyrintu. A budu čekat dál, i když Pinocchio se mi líbil a to přesto, že jeho příběh jsem nikdy neměl rád (což teď říkám docela často :-)). Nemůžu moc srovnávat, protože jsem snad žádnýho Pinocchia neviděl do konce, ale po dějové stránce za mě nevybočující standard, nevím, jak moc jsou vztahy syna a otce a téma ztráty zakomponovány v originálním příběhu a kolik je invence této verze, ale je to něco, co v mých očích pozvedává del Torova Pinocchia z průměru. Zpracování je samozřejmě krásné, i když od Guillerma bych čekal trochu víc, ale základ v podobě očí na křídlech je splněn a to je dobře. Jsem rád, že jsem viděl zrovna tuhle verzi Pinocchia, užil jsem si ji a pokud máte tuhle pohádku rádi, asi neuděláte chybu. Na druhou stranu, kdybych to nikdy neviděl, můj život zůstane stejný. A s tímto filozofickým úkrokem dám Pinocchiovi čtyři menší suky a končím.

Životopisný filmy nemám rád! Sportovní filmy nemám rád! Český filmy...mám rád tak, jak si zaslouží. A přesto, když jsem sedl k Zátopkovi, že jen chvilku kouknu, jak se jim to povedlo, zůstal jsem sedět až do konce. Výborný řemeslo a v mnoha ohledech dobrej film, kterej se tak úplně nerozhodl, o čem chce vlastně vyprávět. A tak nakonec dostaneme úplně standardní vyprávění o Emilově životě, do kterého občas problesknou snahy ukázat marasmus komunismu a přidat nějakou filozofickou hodnotu o tom proč vlastně běžet. A v tomhle ohledu bohužel tristně selhává. Tak nakonec pod vší tou filmařskou kvalitou zůstává hlavně promarněná příležitost a úplně průměrný film. Ale za to, že mě dokázal přes všechny předpoklady udržet u televize, trochu přidám do tempa a vymáčknu čtyři medaile....ale pouze stříbrné.