klima777

Odpočinkový, milý, "letní" film. Nevadí, že Johnny Depp protentokrát nechal excelentní herectví doma [nejspíše v rakvi, v níž onehdy tak rád nocoval (style it takes:))] a spokojil se s pouhou, avšak všudypřítomnou exhibicí. Ovšem další díly jsem z "bezpečnostních důvodů" vynechala. Hollywoodské pohádky jsou totiž hezké, ale jistá míra iluzí o vztahu filmu a umění též.

Mám ráda Larse Triera. Mám ráda určitou míru manipulace (v oblasti filmu, literatury, hudby atd.). Kamera krásná, hlavní představitelé přesvědčiví, spousta filosofických (ale i pseudofilosofických) a historických odkazů prostřednictvím ambivalentní symboliky. Tak co mi vadí? „Příroda je chrám satanův.“ Tentokrát to není míněno jako nadsázka (na rozdíl od Království). Příště prosím méně sv. Augustina… Když to shrnu a rezignuji na poněkud hrubozrnné teologické odkazy, jedná se o vydařený porno-horor. Za 3 hvězdy (tj. 60 %, tedy stále nad průměrem).

Hezké... občas parodické a komediální (takovým dosti šibeničním způsobem), ale celkově působivé. Voskově bledý (či nažloutlý) Carlyle je opravdu odpudivý. Ano, je to film o kanibalismu, válce a ztrátě sebeovládání, přesto však platí první věta... Zábavná taškařice s větším množstvím krve (grand guignol-western?), která stojí za pozornost.

Musím řící, že výpravné historické spektákly nikterak nevyhledávám. Zároveň musím říci, že je to právě Stoneův Alexander Veliký, jenž mě nikterak "nevytáčí" a neshledávám na něm nic obzvláště rušivého. Osobnost Alexandra, jakožto člověka vnitřně nevyrovnaného, ba nejistého, dokonce vzbuzuje určité sympatie. Ohledně diskuse, zda je tento film gay, či nikoli: Bisexualita byla v antice běžnou součástí sociálních vazeb (zde je naznačena velmi decentně). Historický Alexander měl "vlasy jako oheň", světlý přeliv tudíž není tak daleko od pravdy (navíc existují fenomény jako autorská licence atp.). Reálie jsou velmi dobře zvládnuté (včetně společensko-kulturních a religiozních "vsuvek"). V rámci možností tedy spokojenost a jako její vyjádření 3,5 hvězdy.

Teatrální (či spíše jarmareční), barevné (a barvotiskové), sladkobolné, romantické, bizarní, hravé, místy vtipné a hlavně hodně osobité zpracování (na hony vzdálené Stokerovu originálu, který má naprosto odlišnou atmosféru). Člověk má tendenci vydechnout obdivné americké "cool", což možná nebylo Coppolovým záměrem. Tenhle vyšinutý a v podstatě milý Dracula přebývá v sousedství Sleepy Hollow a za osamělých nocí listuje Perdido Station (z vojvodova hlediska je zcela bezpředmětné, že v době vzniku filmu ani jedno jmenované dílo neexistovalo... cožpak nevíme, čeho jsou upíři schopni?... zvláště pak upíři citově labilní).

Vražda jako krásné umění. Filmu sce chybí mnohovrstevnatost, archetypální dráždivost a výtvarná podmanivost Hannibala, ale atmosféra je místy podobná – magická a starosvětská. Velmi vydařené.

Film o mimozemšťanovi snažícím se zachránit domovskou planetu, která trpí suchem a žízní. Film o zkorumpovatelnosti a ztrátě ideálů. Film o odvaze a lásce (Mary Lou, která se rozhodne milovat absolutního cizince). Film o krajní senzitivitě, osamělosti a cynismu jakožto obraně a neproniknutelné masce (Newton vnímající zoufalství a skon vlastní rodiny). Film o zradě, bezmoci, závislosti, vykořeněnosti, vědomí vlastní neschopnosti a totální rezignaci. Každé ze jmenovaných témat by vydalo na samostatné dílo a právě v tom tkví síla i slabost The Man Who Fell to Earth zároveň. Přesto jde o neskutečně působivý, studený, a zároveň emocionálně odzbrojující, až vyčerpávající film. Zajímavost: Newtona měl původně hrát Peter O'Toole. P. S. Literární předloha Waltera Tevise je také moc dobrá.

Je to neoriginální; většina goril bionická; happy end velmi podivný atd. Přesto však nemám pocit, že film je rozplizlým slepencem; ba ani pocit trapnosti [jednak díky uvěřitelným herckým výkonům, jednak film disponuje určitým poselstvím (byť neškodně zabaleným do pozlátka Hollywoodu; na druhou stranu je nutné ocenit, že se nejedná o přehnanou agitku)]. Celková spokojenost (víkendového typu).

Film o hledání přátelství a důvěry v dusivé atmosféře amerického "honu na čarodějnice". Mr. Brautigan se zdá býti "tak trochu telepatem a léčitelem"; my, kdo známe Temnou věž, máme jakousi nejasnou představu, že kdyby chtěl, mohl by rozplést předivo reality nebo alespoň otřást naším vnímáním skutečnosti. Jenomže nechce... Touží po klidu a normálním životě, leč není mu přáno. Okolí začne tohoto podivína záhy vnímat jako ohrožení obecně daných pravd a morálky. Velmi komorní (zároveň však multifokální), nostalgicky laděné, a především hořké drama o tom, že se nevyplácí být jiný. Příběh o tom, že věci tušené a ukryté pod povrchem, jsou mnohdy důležitější než záležitosti zjevné a snadno vysvětlitelné. Co překoná "Sršně" alias "Žlutokabátníky"? Sounáležitost? Sdílené tajemství? Zachování si dětského pohledu, tedy ráj srdce vprostřed labyrintu světa? Vědomí vnitřní svobody? Nejspíš nic, ale stojí za to vzdorovat jim. Alespoň se pokusit. Možná. Snad.

Film o děsivých důsledcích rasismu a stejně tak děsivých důsledcích rádoby "politické korektnosti". Dva vykořenění zoufalci, kteří se snaží najít si k sobě cestu a dospět k jakémusi niternému usmíření. Film o zoufalé potřebě kontaktu s blízkou lidskou bytostí. Film o tom, že žádný člověk není zcela hodný. Film o tom, jak je těžké vymanit se z tenat minulosti. U takto pojatého snímku nemá smysl pozastavovat se nad faktem, zda se Anthony Hopkins podobá Wentworthu Millerovi, či nikoli. Nemá cenu pozastavovat se nad "postelovými scénami", tohle přece není erotický film. A pokud někomu připadá zápletka s černošským albínem, jenž se vydává za aškenázského žida, nepravděpodobná, berte ji jako podobenství o strachu z majoritní společnosti, která dovede být krutá a bezcitná. Strachu a celoživotní sebenenávisti, jež je sice zhojena, ale jen proto, aby přišel celkem nevyhnutelný a tragický konec. Pro mě osobně hluboký zážitek. 4,5*