Wawer

Patý díl je nekonečná a bezduchá bída, plná digibordelu, s krajně nesympatickou hlavní hrdinkou a slabými záporáky. Je to taková bídá, že mě jako oddaného fanouška úvodní triologie to skoro až bolelo. Přesto dám tři hvězdy: první za těch pár emotivních momentů, kdy má na chvíli Harrison co hrát, druhou za nápadité (a vtipné) finále, které je rozhodně lepší než mimozemšťani minule, a třetí za to, že je to Indy.

Po nabušené šestce a ještě nebušenější pětce přichází vystřízlivění z opojení umem tvůrčího týmu. Sedmička působí odfláknutě hlavně po scénáristické stránce. Zápletka s AI je jak z devadesátek, záporák Gabriel působí jako deus ex machina, závěrečná akce tak trochu vykrádá první díl, podobně hrátky s kouzly, honba agenta Briggse zase vykrádá čtvrtý díl, motiv se zlodějkou jakoby vypad z druhé mise, některé scény repliky jsou vyloženě přiblblé a ani práce s dějovými zvraty a všemi těmi prolínajícími se linkami není optimální. Jistě, akce je opět žánrdefinující, ale to celkový dojem nepřetlačí. Po druhé shlédnutí měním na 4*. Sedmička má, podobně jako předchozí díly, neskutečný flow. Výtky, které vyvstaly po prvním shlednutí to nezamaskuje a záporak v podobě spořiče z windows media playeru doprovázený zvukem helikoptéry pořád působí rušivě, nicméně je potřeba si přiznat, že ty bezmála 3 hodiny jsou neskutečná jízda, která nedá ani na chvíli vydechnout a takových filmů je už dnes pomálu.

Titanic zkombinovaný s druhým Terminátorem, to vše je tak trochu remake předchozího dílu. Druhý Avatar je přesně tím, čím se dalo čekat - audiovizuálním nářezem s poměrně plytkým příběhem na pozadí. To v mých očích tentokrát nepřebilo ani kouzlo imaxu.