Pagliacci

Konečně po dlouhé době film, který mi drnčí v hlavě a kvůli kterému projíždím google v honbě za dalšími informacemi. Ačkoliv zejména Milla ze začátku jako "cáklá" psycholožka trochu bije do očí a většina ksichtů, které vypotí během jejích sezení mi přišla z kategorie "je mi to totálně ukradený", po úvodní pasáži nemůžu mít vůči hercům žádných výhrad. Přesto tahounem filmu je bez diskuze příběh. A protože věřím, že pravda je tam venku, nechal jsem se jím naprosto unést i když je mi jasný, že většina lidí, jenom o trochu míň naivních jak já ho označí za brak.

Nesnáším Camerona, nesnáším jeho aroganci a opovrhuju jeho titulem krále světa, který jistiojistě náleží lidem se snílkem a fantastou v sobě. Dál opovrhuju sebou, neboť i přez své zásady bortící se jako domečky z karet musím sklonit hlavu a přiznat, že i přez bodové chyby je Avatar v určitém směru dokonalý a to co u filmu hledám, jsem v něm našel v množství které, dalo zapomenout na plochost charakterů, přepálený happyend a další blafy, které vnímám jenom protože mám profil na csfd. Film je zážitek od první do poslední minuty a to je dost na to abych toho machýrka potleskem na konec uctil jako zbytek světa. Tlesk, Tlesk.....

První série je podle mě to nejlepší, co Nova vypotila. Dál už jsem nesledoval a očividně jsem si zachránil alespoň pěknou vzpomínku.

Strach prameni z neznámého. To je fakt stejně tak, jako když řeknu, že pokud divák zná téměř devadesát procent událostí scénu dopředu, moc strachu asi nezažije. Bohužel právě na svou předvídavost Carriers dojíždí a je celkem jedno, jestli se jí na tomhle sešupu podaří navodit jakous takous atmosféru virové apokalypsy (spíš ne). S horko těžkým škrábáním se z průměru nepomáhá ani slušná blbost některých postav, které zastávají staré dobré nahánění stínů po opuštěných, temných a infekcí prolezlých nemocnících. Co je o něco lepší, je herecké obsazení potažmo jejich výkony. Chris je jako bezcitný, všehoschopný hajzl přesvědčivý, Puci září jako jeho přesný opak no a ženská část osazenstva se dá nejlépe shrnout jako pěkný křoví do počtu. I tak jsem ale do konce zastával myšlenku, že film je osobitě drsný a způsob jakým se zbavuje svých protagonistů je dost dobrý na opakované zhlédnutí. Po prapodivném finále, snažícím se o jakýsi citový přesah, který působí jako kopnutí do ksichtu už se tak hrdinný necítím.

Od bezvadného antré necenzurované verze až po koule v titulkách jedna velká jízda. Skvělí herci, bezvadné vtipy u kterých se člověk zasměje i se třemi křížky na krku a v neposlední řadě, pravdivost základní myšlenky. Díky ní a Joshi Zuckermanovi, který zvládl těžkou úlohu ztvárnění loosera s pěkným ksichtíkem, jsem se dokázal s příběhem ztotožnit a bavit se, i přes to, že se v jádru jedná o předvídatelnou road movie, která dost často spoléhá na perfektní prsa, ultrakrátké sukně, úzké topíky, překrásné zadečky, odhalené spodní prádlo, roztleskávačky převlíkající se skoro na pódiu a.........Vlastně je to perfektní filmek.

Dost netradiční scifi podívaná, která ani tak nestaví na efektech jako spíš na humoru a osvědčené formulce dvou rozdílných parťáků. Jones i Smith jsou skvělí ale nejen díky nim má většina scén minimálně potenciál stát se béčkovým kultem. Čas od času se sice objeví trochu šroubovaný humor, jako celek ale film funguje perfektně a o to jde.

Jako velmi střídmý fanda žánru hororů, dostal jsem se k Paranormal Activity prostřednictvím hypu. Jak jsem odolával Hostelu(je tohle vůbec horor?), kruhu a jiným, tak mě marketingové oddělení Paramountu dostihlo a P.A. mě nechal s rozpačitými dojmy a trochou strachu. V první řadě musím říct, že "autentické" filmy velebím. Možná je ve mě něco voyera, možná koukám po "něčem jiném" ale určitě mě dvakrát tolik dostanou do filmu. Kuriozně v případě P.A. tahle dovednost fungovala jenom při nočním přenosu a během dne se filmu hodně těžko dařilo vytvořit atmosféru, kterou tak potřeboval(když se objevila tak ji bohužel pro mě totálně zruinoval komár v pokoji) a které ani nijak výrazně nepřispěli hlavní protagonisté. Jejich přičiněním jsem dostal pár hodně těžko vydýchatelných okamžiků ale také hromadu scénaristických děr do kterých film čas od času zabředl. Silně ofenzivní (typický?)američan neměl daleko k popadnutí pistole a s motherfucker na rtech běhu vstříct vymítání, ona zase prudila daleko za limit, což mi ale bylo šumák, protože jsem čekal co se stane v noci. A to je jádro pudla. Za zkouknutí stojí pouze noc.

Láska v každé žárovce a odstínu hnědé, pomatení bublající na povrch každou chvilku života v Ikee, v každém z (500) dnů bez a se Summer. Tomův příběh má podobu oprýskaného památníku s pár zamilovanými dopisy, malůvkami na okrajích a okamžiky myšlenek do něj vložených z patra pro pocit neviděného, zahraného zamilovaně, dokonce i když o romanci nejde.

Vyčistit si hlavu, nechat myšlenky odplout pryč a zapomenout na rychle se rozrůstající mánii, na hanopisy a první místa v žebříčcích návštěvnosti. Objektivita je důležitá pro vědomí, že si názor udělám sám a nebudu tlumočit kecy jiných. Abych začal. Prvních šedesát vteřin vypadalo až podezřele dospěle (ani zpětně po zhlédnutí filmu netuším, co tahle alegorie znázorňuje) a skoro se zdálo, že se dočkám napětí. Všechno se ale začalo hroutit, když se na scéně objevil Edward. Na jeho ramenou totiž přišlo milostné trápení napsané tak neuvěřitelně strojově a cíleně, že Meyerová je buď totálně naivní, nebo ďábelsky vypočítavá. Většina aspektů je vyšroubovaná do totálních extrémů (což jí činí naprostým scifi v oblasti romance), rozhovory jsou bez ustání patetické a jejich prostřednictvím film tak táhne na bránu divákova citu až je to k smíchu. O něco lepší to je v případě herců, Edward moc nehraje ale díky neustálému protěžování si koncem filmu vydobyl něco charisma, Jacob se mi líbil asi nejvíc ale Bella. I když si odmyslím ty řeči, co jí scénář vkládá do pusy její herecký výkon je až k zaražení otřesný. Její neustálé zadrhávání, tvář soustavně plná trápení, duševních rozkolů, milostných výšek a citových propadů, to vše je jediné co filmu přinesla a většina toho sráží film ještě hlouběji (Bellin projev, když ji Edward prosí o přestěhování se do Jacksonwillu? WTF?) Stejně tak triky jsou něco strašného i s ohledem na to, že o tom film není. Přece šlo vymyslet něco, co nezpůsobuje epilepsii a nespočívá v rozmazání postavy ve wordu. Takže nakonec můžu říct, že i když jsem místy objektivní nebyl, považuji Twilight za brak. Ne nejhorší ale dost hrozný

Tak v první řadě, vo co go? Nechci se v kriticce nijak vyžívat ale za těch úmorně dlouhých 107 minut jsem nezaregistroval nic jako příběh, vývoj, gradaci prostě nic. Ze začátku(konkrétně scéna, kdy Jamesovi extra jetý slipy kolují z ruky do ruky) jsem si myslel, že se tu a tam vyskytnou díry ve scénáři ale očekávání klidné atmosféry pouti a teplých barev neonů devadesátých let mě drželo v klidu. Co následovalo by se ale dalo popsat jako úvod, kdy se jsem se dozvěděl, že James chce do N.Y. načež následoval hodinový ekvivalent libovolně sestříhaných epizod Dawsonova světa zakončený koitusem v N.Y.. Na druhou stranu herci vůbec nebyli špatní (snad jenom Kristen mi příjde tak smutná, že vypadá jako zkouřená all day long) a ačkoliv tu humor byl skromný a spíš jsem se usmíval než smál, nijak nepřekážel. Jednoduše by to chtělo Frigovu ránu do koulí pana Mottola. Snad by se pak něco dělo.